Vojáci 4. divize československé armády v noci na devatenáctého června roku 1945 v Horní Moštěnici u Přerova popravili během sedmi nočních hodin sedmdesát jedna mužů, sto dvacet žen a sedmdesát čtyři dětí mladších čtrnácti let. Nejmladšímu bylo pouhých osm měsíců. Byli to karpatští Němci, kteří se chtěli vrátit do svých domovů na Slovensku, kde jejich
Dnes je uznávaný jako legendární terénní automobil. Uživateli a odborníky byl vůz UAZ-469 hodnocen jako nezničitelný dříč do extrémního terénu. Jeho úkolem bylo nahradit svého předchůdce GAZ-69, který patřil mezi nejrozšířenější automobily v armádách někdejšího Východního bloku. To se mu náramně podařilo, protože nejen v naší armádě je stále ještě několik kusů ve službě.
Pod nepřátelskou palbou odtáhla z bojiště množství zraněných vojáků, prošla s naší vojenskou jednotkou celou východní frontou až do vlasti – a po roce 1948 pomáhala budovat vojenskou zdravotní službu v Izraeli. Malvína Friedmannová-Fantová, žena, jejíž hrdinství prý inspirovalo i tvůrce filmu Sokolovo.
Šest týdnů po válce českoslovenští vojáci na Švédských šancích nedaleko Přerova popravili 267 civilistů. Mezi nimi i 120 žen a 75 dětí. Kdo vydal k jejich zavraždění rozkaz? Odborníci o tom dodnes spekulují.
Tři měsíce po anšlusu Rakouska, čtyři měsíce před Mnichovem. V noci 20. května 1938 povolala vláda Milana Hodži jeden ročník zálohy, obsadila pohraničí a postavila proti třetí říši téměř 380 000 mužů.
Květen 1945 máme spojený s osvobozením a obnovou Československa. Až příliš často se přitom ale zapomíná na to, že zde ve skutečnosti začali okamžitě řádit agenti NKVD a unášet československé občany.
Ostravská operace z jara 1945 patří mezi nejznámější nasazení československých tankistů za druhé světové války. Na konci dubna pronikly do Ostravy i posádky posledních československých tanků.
Vojáci 4. divize československé armády v noci na devatenáctého června roku 1945 v Horní Moštěnici u Přerova popravili během sedmi nočních hodin sedmdesát jedna mužů, sto dvacet žen a sedmdesát čtyři dětí mladších čtrnácti let. Nejmladšímu bylo pouhých osm měsíců. Byli to karpatští Němci, kteří se chtěli vrátit do svých domovů na Slovensku, kde jejich
Před 100 lety se narodil Ludvík Souček, oblíbený průkopník záhadologie a autor mnoha populárně vědeckých i vědeckofantastických knih. Jaký byl život „českého Dänikena“? Proč ho fascinovaly záhady? A opravdu působil coby armádní lékař v tajné laboratoři, kde se za Korejské války prováděly pokusy na amerických zajatcích?
Ještě před pár desítkami let je lidé vyhazovali nebo schovávali hluboko do sklepů. Dnes se z nich stává překvapivě drahé sběratelské zboží. Uniformy SNB, armádní výbava, odznaky, pionýrské předměty nebo insignie komunistického režimu zažívají návrat.
Prošla boji u Sokolova, účastnila se karpatsko-dukelské operace. Sniperka Marie Ljalková byla sice nositelkou desítek vyznamenání – a v roce 2011 jí prezident Václav Klaus dekoroval Řádem Bílého lva – ale historikové nemají dodnes jasno, nakolik úspěšnou odstřelovačkou opravdu byla.
Buzuluk – poduralské město, kde se na počátku roku 1942 začala formovat československá jednotka v Sovětském svazu. Příběh vzniku československé jednotky (a samozřejmě také jejího bojového nasazení, do Československa došla s velkými ztrátami) se postupně stal jedním z klíčových témat komunistické propagandy navázané na druhou světovou válku.
Co kdyby Československo odmítlo Mnichovskou dohodu a země se bránila nacistům? Alternativní scénář války z roku 1938 ukazuje možnost, že druhá světová válka mohla začít úplně jinak. A také skončit.
Mezi členy československé zahraniční armády ve Velké Británii je řada jmen, která zná každý. A pak také ta, která zná jen málokdo. A přesto si zaslouží stejnou pozornost. Jedním z nich je i Jan Krček.
V rozpálené severoafrické poušti čelili českoslovenští obránci Tobruku nepřátelské palbě, minovým polím i vyčerpávajícím podmínkám. Spolu se spojenci proměnili posměšné označení „krysy“ v symbol odvahy, vytrvalosti a odporu proti přesile.
Generál Karel Kutlvašr velel v památných květnových dnech roku 1945 Pražskému povstání. Skromný hrdina se však stal jako mnozí jiní obětí komunistické zvůle.
Unikátní americká vlajka z Ostroměře či vyznamenání generála Karla Kutlvašra patří k pražské výstavě v Armádním muzeu Žižkov, která návštěvníky přenese do dramatických dnů konce války v Protektorátu Čechy a Morava, mezi beznadějné německé pokusy o obranu i příběhy odvahy, vzdoru a zrady. Prodloužena byla do neděle 10. května
Legendární vojenské střetnutí nedaleko ukrajinského Sokolova není jen místem, kde byli v letech druhé světové války poprvé nasazeni českoslovenští vojáci na východní frontě. U Sokolova se na frontě vůbec poprvé objevily i ženy. Marie Kvapilová poskytovala první pomoc vojákům v první linii a pod nepřátelskou palbou je vynášela z bojiště.
Nevznikl jako dokonalý stroj. Obrněný automobil vz. 27 byl výsledkem hledání, kompromisů i slepých uliček. Přesto se stal důležitou součástí výzbroje a zasáhl do dramatických událostí let 1938 a 1939.
Mlynářský syn z Řehče u Jičína se stal mistrem republiky ve střelbě, olympionikem, partyzánským velitelem i mužem, kterého nacisté odsoudili k smrti a pak nechali uprchnout. Josef Sucharda byl třetím z deseti dětí a jeho příběh patří k těm, na které se tak trochu zapomnělo.
Spisovatel Jiří Mucha žil ve stínu slavného otce a vlastní pohnuté minulosti. Z válečného reportéra BBC se stal politickým vězněm a posléze agentem Státní bezpečnosti, který sváděl ženy západních diplomatů.
Pod povrchem klidných sídlišť a každodenního života se v Československu odehrávalo něco, o čem běžný člověk neměl tušení. Tajné stavby, plány pro krizové situace i technologie, které působí nečekaně moderně. Některé z nich se začaly odhalovat až po roce 1989.
Hranici na Západ režim úzkostlivě střežil. V roce 1984 ji dokázali překonat dva pohraničníci na útěku do Rakouska. Příběh, který rozmetal mýtus o neprostupné linii, skončil dramatickou střelbou do vln řeky Moravy.
Lehký tank LT vz. 38 byl spolehlivý, snadno ovladatelný a vyrobilo se jich přes 1400 kusů. Jenže místo obrany republiky sloužily nacistům – a dokonce se osvědčily při obsazování Francie i na východní frontě.
V noci z 18. na 19. června 1945 – měsíc po konci války – zastřelili příslušníci československé armády na kopci u Přerova 265 lidí. Mezi nimi 75 dětí a 120 žen. Pachatelé nebyli potrestáni. O masakru se nesmělo mluvit.
Život přináší paradoxy. Po válce se v ČSR sešli dva bezskrupulózní lumpové, bývalý voják Svobodovy armády a údajný bývalý voják ROA, volyňský Čech a Ukrajinec. Společně zavraždili manželský pár a o jejich věci se podělili.
V Benešově vzniká nová ulice, dostane název Scheinerova. Povede podél nových bytových domů a propojí Dukelskou ulici s ulicí Karla Nového. Výstavba ulice by…
Co dělá hudebník, když musí vyměnit housle za samopal? Volyňský Čech Zdeněk Damašek hrál v orchestru pod nacisty, bojoval v Karpatech a jeho dokonalý sluch zachránil kamarády před jistou smrtí. Válka mu vzala kolegy, ale hudbu ne. Jeho příběh ukazuje, jak tenká byla hranice mezi životem a smrtí na východní frontě.
Československá stopa není legenda ani čistý marketing. Za dnešními údery MiGů-29 vede překvapivě přesný řetěz starých dělení, výměn a darů. A právě ten mění smysl titulku.
Hitlerovy obří pohyblivé pevnosti na kolejích měly změnit průběh války. Roky budily hrůzu u nepřátel. Navzdory tomu však astronomická očekávání nikdy zcela nenaplnily. Objevte jejich příběh a zjistěte, co stálo za jejich neočekávaným a strmým pádem.
Skvělá koncepce, variabilita dílů pro všechny modely, nastavitelná kadence. To vše se snoubilo v těžkém kulometu vz. 37. Jako u mnoha dalších čs. zbraní došlo k jeho zavedení příliš pozdě a největších úspěchů zažil v cizích rukou.
V lednu 1943 odjíždí zocelený Ludvík Svoboda v čele samostatného praporu z Buzuluku na frontu, aby se o pouhé dva roky později stal ministrem obrany. Zdá se, že po krutých bojích ve dvou zničujících válkách a těžkých životních tragédiích by mohl konečně zakotvit v klidnějších vodách. To je ovšem obrovský omyl, protože jeho životní kolotoč vzestupů a strmých pádů zdaleka nekončí. Jak si muž, který velel tisícům vojáků, poradí s komunistickou čistkou, vlastním zatčením a příjezdem sovětských tanků?
Když se dnes řekne Milovice, mnoha lidem se vybaví park Mirákulum, obří trampolíny a dětský smích. Pro starší generace Čechů má však toto jméno úplně jiný zvuk. Desítky let tu totiž sídlila sovětská armáda.
V roce 1953 spolkla armáda každou čtvrtou korunu z rozpočtu. Režim tvrdil, že dává jen deset procent. Kam ty miliardy tajně mizely? A koho to komunisté nechali zaplatit?
Život Jaroslava Grosmana formoval aktivní odpor proti oběma totalitním režimům, jak tomu nacistickému, tak i komunistickému. V obou případech platil tento hrdina vysokou cenu.
Jan Kubiš vyrostl v chudé rodině moravského ševce. Matka mu zemřela, když mu bylo šest. Ve čtrnácti odešel pracovat na pole. Byl skaut, pak voják, pak parašutista. 27. 5. 1942 spáchal atentát na Heydricha. Věděl, že se pravděpodobně nevrátí.
V listopadu 1918 vzniklo Československo, ale jeho hranice zdaleka nebyly jisté. V severních Čechách se němečtí separatisté pokusili odtrhnout pohraničí a připojit ho k Rakousku. Jedním z prvních střetů nového státu se stala bitva o Most.
ČASOSBĚR: První republika má v našich dějinách trochu legendární postavení. Částečně oprávněně, i v Časosběru jsme už vzpomínali na skutečně světové momenty. Ale i tato doba přinášela problémy, které se obvykle nedostanou na stránky učebnic. Bez nich ale nedokážeme porozumět, proč se historie ubírala pro někoho nepochopitelným směrem.
Prošel gulagem, uprchl wehrmachtu a na Dukle přežil 218 ran střepinami. Jako hrdina SSSR pak cvičil izraelské vojáky, ale doma narážel na nedůvěru mocných. Antonín Sochor unikal smrti v bitvách, aby ho v 36 letech v noci sešrotovala armádní Tatra.
Tatra 813 patří k nejznámějším strojům českého automobilového průmyslu. Připomeňte si, jak vznikala, podívejte se na brutální testování prototypu a její různé verze. Máme k dispozici unikátní film.
Když Augustin Přeučil vstupoval do československé armády jako pilot, nic nenasvědčovalo tomu, že se zapíše do historie jako symbol zrady. Po okupaci Československa v roce 1939 se stal konfidentem gestapa. Zradil své přátele i zachránce.
Ludvík Aškenazy byl český spisovatel a novinář, za naši svobodu bojoval s československou armádou Ludvíka Svobody. Bouře politických změn ho zahnala do exilu. Jeho dramatické životní osudy utichly 18. března 1986 v italském Bolzanu.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, Českou republikou se šíří zlo. A nabývá na síle, v podobě pomluv a lží, které mají jediný cíl. Znevážit člověka v čele země.
Březen 1939 představuje nejtemnější kapitolu našich dějin. Reálná obrana okleštěného Československa už nebyla možná, přesto ale řada vojáků zbraně nesložila. Patřil mezi ně i generál Oleg Svátek.
Objevuje se stále mnoho výroků, že jsme v roce 1938 nebránili své území; že Poláci se Němcům hrdinně postavili – na rozdíl od nás. Není to pravda, hrdinství našich obránců hranic se ale moc nepřipomíná.
Večer 14. března 1939 se nad českými zeměmi stahují temná mračna. Německá vojska překračují hranice okleštěné a ponížené republiky a postupují do vnitrozemí. Obsazení země má proběhnout bez odporu, alespoň tak si to představuje nacistické vedení.
Čechoslováci se v boji proti Luftwaffe nevyznamenali jen v řadách RAF, ale i v rámci pozemní protiletecké obrany, a to hned na několika frontách války.
Snad v každé vesnici stojí pomník, který připomíná padlé z první světové války. Někde je tento pomník doplněn i deskou se jmény padlých z druhé světové války.
Ostravsko-opavská operace začala 10. března 1945 a skončila osvobozením průmyslového centra Slezska. Boje v bahně a betonových pevnostech trvaly téměř dva měsíce.
Je tomu právě 87 let. Jaro v březnu 1939 pomalu ťukalo na dveře, přesto se v Jihlavě málokdo cítil dobře. Staří, mladí, Němci, Češi, dělníci, úředníci, mámy i tátové od rodin žili ve strachu z války. Co kdyby přece?