Evoluce

Nejnovější nálezy ve dvou prehistorických tělech dokazují, že i prehistoričtí lidé mohli trpět rakovinou. To je důležitý poznatek i pro nás.

Zdá se, že každé zvíře, rostlina, lidé či jiné formy života mají dohledatelný původ k jednomu klanu mikrobů. Vědcům se totiž podařilo vysledovat strom života až k jednomu společnému předkovi všech lidí na planetě. Podle studie, kterou vědci nedávno zveřejnili, žil tento předek před více než dvěma miliardami let.

Pampelišky jsou jako trosečníci na ostrůvcích zeleně v centrech měst, obklopených betonem a asfaltem. Ani tam to ale nevzdaly a jejich evoluce běží dál. Bezohledný přírodní výběr jim zkracuje chmýry, protože létání se v městské džungli nedoporučuje. Darwin by měl obrovskou radost!

Obří krokodýlovitý plaz z jurské doby, mohutný a odolný predátor. Spoléhal na svou sílu, pancéřování a drtivý skus. Ve způsobu síly a dominanci byl takový podmořský „T-rex“.

Vědci objevili v Namibské poušti a poušti Kalahari šest dosud neznámých druhů takzvaných „štěkajících gekonů“. Nečekaný nález výrazně rozšiřuje znalosti o rozmanitosti těchto drobných ještěrek a mění dosavadní pohled na jejich evoluci. Informuje o tom web 100+1.

Nejsme líní. Jen jsme nebyli zrozeni pro open space kanceláře, klimatizaci a tabulky.

Homosexualita není výstřelkem moderní doby ani „odchylkou od přírody“. Nejrozsáhlejší vědecké studie posledních let ukazují, že vztahy osob stejného pohlaví jsou běžnou součástí života stovek živočišných druhů – od primátů po tučňáky. V přírodě slouží k budování vazeb, zmírňování konfliktů i přežití ve složitých společenstvích. Věda tak dává jasnou odpověď na otázku, kterou si lidé kladou už staletí.

Proč se primáti uchylují ke stejnopohlavnímu sexu? Nová analýza 491 druhů nelidských primátů potvrzuje, že jde o aktivní strategii přežití v drsných podmínkách – ne o evoluční anomálii.

Vorvaň, který vůbec nebyl tak klidný jako vorvani, které známe ze současné doby. Tento tvor z dob miocénu byl pravým opakem – aktivní vrcholový predátor, který drtil kořist.

Homosexualita je u savců natolik rozšířená, že to podle vědců nemůže být ani náhoda, ani omyl. Hledají proto evoluční příčiny a nový výzkum přinesl rovnou několik zajímavých poznatků.

Hubnutí je tvrdý oříšek, a ne proto, že by člověku chyběla vůle. Mozek totiž snahu zhubnout sabotuje a vysílá signály, které většinu diet nakonec přivedou k neúspěchu.

Tohle území patří krokodýlům. Anebo ne? Řekou se pohybuje tělo plaza, jehož loviště se předtím nacházela ve slaném, nikoli sladkovodním prostředí. Ovšem i na to se dokáže obří mosasaurus adaptovat. A rozhodně není radno plést se mořskému gigantovi do cesty.

Mít nebo nemít vousy nebyla v minulosti jen otázka vkusu nebo pohodlí. V různých historických epochách se stávaly znakem mužnosti, moudrosti, ale také šílenství.

Miliony let fungující evoluční rovnováha se hroutí před očima badatelů. Nová zelenočerná forma ještěrky zední, známá jako Hulk, se šíří Itálií a rychle vytlačuje tradiční barevné varianty, které dosud stabilně koexistovaly.

Rychle zhubnout není to nejtěžší. Těžší je to, co se děje potom. Nová velká studie ukazuje, že tělo po dietě cíleně šetří energii a přednostně obnovuje tuk - metabolismus tedy přepíná do režimu, který svaly upozadí a tuk zvýhodní.

Proč „psí zvratky“ fascinují vědce a odhalují tajemství lidské mysli?

Spirálovitě stočený „roh“ narvala mátl po staletí mořeplavce i vědce. Trofej tohoto mořského savce z arktických vod byla považován za zbraň, nástroj k prorážení ledu nebo symbol samčí síly. Dnes už víme, že pravda je mnohem více fascinující. Nejde o roh, ale o přeměněný zub, který funguje jako vysoce citlivý smyslový orgán.

Zvířata si často idealizujeme. Vidíme v nich čistotu, přirozenost a nevinnost, kterou jsme my lidé údajně dávno ztratili. Ale pokud jde o sex, rozmnožování a vztahy mezi pohlavími, příroda se zase oproti nám vůbec neřídí etikou, empatií ani studem.

Nová studie publikovaná v časopise Science ukazuje, že někteří vskutku výjimeční psi se dokážou naučit význam slov pouhým nasloucháním lidské konverzaci, aniž by přitom byli přímo oslovováni nebo trénováni.

Ptáci tráví noc na tenkých větvích, přesto nespadnou, ani když se větve houpou ve větru. Jak je to možné? Nejde o rovnováhu ani neustálé svalové napětí, ale o chytrý biomechanický trik, který funguje i ve spánku.

Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR objevili v zatopených pískovnách na střední Moravě unikátního křížence lakušníků, což jsou vodní rostliny příbuzné pryskyřníkům.

Na severozápadním okraji marocké Casablanky byly objeveny zkamenělé pozůstatky, které mohou zásadně proměnit chápání našeho původu. Soubor ostatků starých přibližně 773 000 let zaplňuje jednu z největších mezer ve fosilním záznamu lidské evoluce a nabízí vzácný pohled na populaci stojící blízko kořenů linie vedoucí k druhu Homo sapiens.

Chlupy chrání, chladí i komunikují. Přesto je považujeme za problém. Jak se z funkční součásti těla stal nepřítel ideálu krásy?

Zatopené moravské pískovny vydaly tajemství, na které botanici čekali desítky let. Objev unikátního křížence lakušníků mění naše chápání rostlinné evoluce. Je to důkaz, že příroda dokáže tvořit nové druhy i tam, kde jsme to dříve považovali za vyloučené. Podívejte se na jedinečný objev.

Bez Měsíce by den trval jen 6 hodin a hurikány by ničily vše živé. Zjistěte, proč by se Země bez svého souputníka změnila v neobyvatelnou centrifugu.

Rok se s rokem sešel a tento víkend opět můžete počítat ptáčky na krmítkách nebo v parku. Podívejte se na konec příspěvku. A k tomu nám Olda prozradí, zda mohou mít ptáci závrať.

Tým českých vědců dosáhl významného posunu v pochopení evoluce rostlin. V zatopených pískovnách na střední Moravě se jim podařilo identifikovat unikátního křížence lakušníků, který představuje dosud chybějící článek v našem poznání toho, jak v přírodě vznikají nové druhy. Tento objev potvrzuje dlouholeté teoretické předpoklady o raných fázích evolučních procesů v této skupině vodních rostlin.

Přestože medúzy a mořské sasanky nemají mozek, tráví zhruba třetinu dne spánkem. Podle vědců je proto možné, že spánek je starší než samotný mozek.

Nové fosilie odkryté v Maroku by mohly pomoct rozluštit tajemství toho, jak se Homo sapiens oddělil od jiných dávných lidí, jako byli neandertálci a denisované.

Složitý život na Zemi je o miliardu let starší, než jsme si mysleli. Buňky budoucích rostlin, hub i lidí se začaly formovat už před třemi miliardami let, ukázala nová studie v časopise Nature.

Savci jako živočišný skupina vznikli na souši a po drtivou většinu své historie byli pevně spjati s pevninou.

Kosterní pozůstatky a zuby datované do doby před 773 tisíci lety, nalezené v jeskynní lokalitě Grotte à Hominidés v největším marockém městě Casablanca podle vědců patrně patřily blízkému předkovi druhu Homo sapiens, tedy člověka současného typu. Objev posiluje hypotézu, že Homo sapiens pochází z Afriky, uvedli vědci v čele s paleoantropologem Jean-Jacquesem Hublinem ve studii, kterou ve svém aktuálním vydání publikoval časopis Nature.

Tým českých vědců dosáhl významného posunu v pochopení evoluce rostlin. V zatopených pískovnách na střední Moravě se jim podařilo identifikovat unikátního křížence lakušníků, který představuje dosud chybějící článek v našem poznání toho, jak v přírodě vznikají nové druhy.

Věda nám každý den přináší stále nové a nové poznatky, které mohou někdy i úplně od základu změnit náš pohled na svět. Jedním z nich je i nedávný objev dotýkající se samotného původu lidstva. To však není vše. Výzkumníkům se podařilo zmapovat vývoj všech živých bytostí natolik detailně, že nejspíš objevili společného předka úplně všech pozemských organismů. Přezdívá se mu zkratkou LUCA a je nejspíš mnohem starší, než jsme si původně mysleli!

Tento objev potvrzuje hypotézu o africkém původu druhu předka homo sapiens. Mezi kosterními nálezy jsou tři dolní čelisti dvou dospělých a jednoho batolete, zuby, stehenní kost nesoucí známky po kousnutí a několik obratlů.

Niagary zmizí, Afrika se srazí s Evropou a nakonec se vypaří oceány. Budoucnost Země je drastická a pro člověka v současné podobě zcela neobyvatelná.

Hlodavci jako veverky a myši nejsou roztomilí jen díky tomu, jak v tlapkách drží oříšky. Vědci odhalili jejich skrytou zbraň, díky které dobyli svět. Tajemství jejich evolučního úspěchu je ukryté v palci s nehtem. Díky němu můžou lépe uchopit potravu, vyhnout se konkurenci a být nejpočetnějším řádem savců na Zemi.

„Nenenávidíme agresi. Nenávidíme jen agresi ‚těch druhých‘. Když je to ta ‚správná‘ agrese – ta naše – milujeme ji.“ — Robert Sapolsky

Většina z nás žije s pocitem, že ostatní lidé jsou sebevědomější, úspěšnější a celkově víc v pohodě. Díváme se kolem sebe a máme dojem, že my jediní pořád něco řešíme, pochybujeme, nejsme dost dobří.

Známe to všichni: člověk se snaží plácnout mouchu, ta ale stihne zareagovat a uletí. Není to proto, že bychom byli pomalí nebo nešikovní, ale proto, že moucha žije v jiném časovém světě.

Při pohledu na něj by člověk nevěděl, zda se dívá na rejnoka, orla, nebo je to vlastně celé žralok, jen s trochu jiným tělesným designem. Ovšem v období křídy mělo moře spoustu zajímavých obyvatel, kteří by nás dnes fascinovali.

Víra v konspirační teorie není jen pouhou intelektuální slabostí nebo obyčejnou leností, ale má hluboké psychologické i evoluční kořeny. Lidský mozek se za sta tisíce let vyvinul tak, aby v chaosu světa hledal smysl, příčiny a vzorce a to i tam, kde žádné neexistují.

Když se mluví o evoluci, velmi často se automaticky předpokládá, že její směr je vzestupný: od jednoduchého ke složitému, od primitivního k vyspělému, od „nižších“ forem k „vyšším“.

V hlubinách oceánů se ukrývá tajemný tvor a fascinující mistr přizpůsobení se podmořskému světu. Jeho schopnosti stále překonávají naše chápání, neboť kombinuje inteligenci, obratnost a tajemství starých mořských legend.

Spor o to, co bylo dřív – slepice, nebo vejce – rozděluje lidstvo tisíce let. A Češi v něm hrají roli, kterou by si Darwin ani nedokázal představit: vševědoucí, neústupnou a zásadně přesvědčenou o své pravdě. Vítejte v dalším dílu série České války.

Italové se dožívají nadprůměrně vysokého věku, zejména stoletých a starších mají téměř nejvíc na světě. Podle nové analýzy by to mohlo být způsobené geny, které zdědili z doby ledové.

Před 115 miliony let obýval vody u dnešní Austrálie obrovský žralok, který měřil až osm metrů. Na scéně se objevil miliony let před slavným megalodonem.

Před 115 miliony let obýval vody u dnešní Austrálie obrovský žralok, který měřil až osm metrů. Na scéně se objevil miliony let před slavným megalodonem.

Zívnutí je zdánlivě banální gesto, ale skrývá překvapivě hluboké biologické a sociální souvislosti. Vědci zkoumají, proč nás zívání druhých nutí zívat také – a co to prozrazuje o našem mozku, empatii i evoluci.

Strnadci zimní byli původně drobní pěvci severoamerických lesů. Patří ale ke druhům, které nemají problém se adaptovat na úplně jiné prostředí ve městech. Pandemie covidu-19 obnažila, jak výrazné a rychlé změny to mohou být. Zobáky strnadců se během lockdownů měnily doslova před očima.

Dvě oči, dvě uši, dvě ruce, dvě nohy. To všechno má svůj důvod a smysl. A své opodstatnění mají i dvě nosní dírky. Ve skutečnosti jde o velice aktivní, chytrý systém, který pracuje ve dvou režimech zároveň.

Vládci moří žraloci toho vydrží hodně. Okyselování oceánu by ale mohlo být i nad jejich síly. Vědci zjistili, že změna chemického složení v prostředí, kde žraloci žijí, narušuje strukturu jejich zubů. Přijdou proto o svou hrozivou zbraň?

Dlouhý, hadovitý a rychlý, ve vodě postrachem všeho živého okolo. I když tak nepůsobil, byl vrcholovým mořským predátorem své doby.

Kdysi jsme téměř vyhynuli. Zachránilo nás to, že jsme začali věřit v hodnoty, které nejsou hmatatelné — v peníze, pravidla a smysl. Díky té poruše jsme dnes všude.

Zvedli jsme se ze země, narovnali páteř a začali měnit svět. Dnes znovu sedíme, hrbíme se a necháváme myslet stroje. Je to další krok evoluce – nebo pohodlný návrat zpět?

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

Náhodné dětské pozorování spustilo výzkum, který odhalil fascinující trik vos: díky tukovým přívěskům napodobujícím rostlinné signály přimějí mravence, aby jejich larvy přenesli do bezpečí hnízda. Evoluce si opět našla nečekanou cestu.

Nový výzkum naznačuje, že estetický zážitek může být víc než jen subjektivní dojem. Krása, jak ji vnímáme, souvisí i s tím, kolik práce musí mozek vynaložit – čím jednodušší je zpracování, tím větší potěšení.

Lidé mají pozoruhodnou vlastnost rozpoznat projevy nemocí jenom podle změn fyzického vzhledu, a to i podle drobných náznaků, jako jsou pokleslá víčka, bledé rty nebo méně prokrvené tváře. Většinu těchto náznaků jsou lidé schopní rozeznat intuitivně, aniž by se na tuto analýzu příliš soustředili. Podle nové studie jsou ženy výrazně schopnější než muži vycítit tyto nenápadné signály.