Galaxie

Na jedné z nejsušších a nejvýše položených náhorních plošin na planetě, kde atmosféra téměř neruší signály z hlubokého vesmíru, se mezinárodní konsorcium připravuje na stavbu přístroje, který by mohl nově...

Kosmologové v novém výzkumu zpochybnili teorii o homogenitě a izotropii vesmíru – tedy že má všude stejnou hustotu a všude vypadá stejně. Zpochybňují tak model zvaný Fridmanova–Lemaîtreova–Robertsonova–Walkerova metrika (FLRW), který předpokládá, že vesmír vypadá v každém bodě a v každém směru stejně. FLRW je zhruba 100 let starý matematický rámec teorie obecné relativity, který popisuje homogenní a izotropní vesmír, jenž se rozpíná nebo smršťuje.

Už téměř deset let si vědci lámou hlavu nad sérií tajemných modrých záblesků z hlubokého vesmíru. Tyto extrémně jasné jevy se objevují téměř zničehonic, krátce zazáří intenzitou až stokrát převyšující běžné hvězdné exploze a během několika dnů opět zmizí. Nyní vědci přicházejí s možným vysvětlením jejich původu.

Záhadné gama záření z centra Mléčné dráhy by podle nové studie mohlo prozrazovat, že částice temné hmoty existují ve dvou různých stavech.

Mléčná dráha se za miliardy let možná srazí s galaxií v Andromedě a splyne s ní v obří eliptický útvar pojmenovaný Milkomeda. Pravděpodobnost takové kosmické katastrofy je dnes přibližně padesát procent.

Fyzikální limit, který překonává vše. Rozpínání kosmu zrychluje tak extrémně, že světlo obrovského množství hvězd už nás nedokáže dohonit. Podívejte se na ohromující statistiku izolace, která přepisuje učebnice fyziky.

Astronomové poprvé sledují vznik prvních chemických prvků, propojují první galaxie s dnešními „kosmickými fosiliemi“ a získávají přímý pohled na dobu, kdy vesmír začal vytvářet materiál pro planety, oceány i život.

Astronomové narazili na galaxii, která jako by přeskočila miliardy let vývoje a téměř úplně přišla o svou rotaci.

Mléčná dráha bývala dlouho vykreslována jako klidný a elegantní spirální disk, který se beze spěchu rovnoměrně otáčí kolem svého středu. Evropská kosmická sonda Gaia však toto chápání našeho širšího domova do značné míry obrátila naruby.

Většina vesmíru se zničila ve zlomku sekundy po svém zrodu. Lidé, hvězdy i galaxie jsou tvořeny pouze z nepatrného přebytku hmoty, který zbyl po největší válce fyzikálních sil v dějinách stvoření.

Astrofyzikům z brněnské Masarykovy univerzity se podařilo objasnit příčiny tajemných záblesků, které lze pozorovat u supermasivních černých děr v centrech galaxií. Záblesky se objevují náhle a trvají někdy hodiny, jindy celé dny. Podle nové teorie mohou vznikat, když hvězda v dané galaxii prolétá skrz hustý disk plynu u černé díry.

Voda plná deuteria prozrazuje, že mezihvězdná kometa 3I/Atlas vznikla v podmínkách zcela odlišných od Sluneční soustavy.

Mezinárodní tým vedený Michiganskou univerzitou právě potvrdil něco, co by mohlo změnit naše chápání toho, jak vznikají světy kolem jiných hvězd: mezihvězdný objekt 3I/ATLAS uvolňuje vodu, která se chová zcela...

Zkreslení časoprostoru se neobjevuje jen ve sci-fi filmech, jakým je například diváky oblíbený Interstellar. Ve skutečném životě můžeme pozorovat efekt, jakým gravitace časoprostor zakřivuje, a to v podobě gravitačního čočkování.

Astronomové objevili skupinu hvězd, která pravděpodobně pochází z dávno pohlcené galaxie Loki. Mléčná dráha tak znovu potvrzuje svou pověst kosmického „kanibala“.

Myslíte si, že lidstvo vládne dějinám? Omyl. Jsme jen opozdilí hosté, kteří na večírek dorazili těsně před zavíračkou. Objevte fascinující koncept, který ukazuje naši skutečnou (ne)velikost.

Naše galaxie Mléčná dráha postupně získala svou současnou podobu díky menším galaxiím, které v průběhu miliard let času pohltila nebo s nimi splynula. Astronomové nyní podle svých slov odhalili jednu z nich: v disku Mléčné dráhy se zřejmě skrývají pozůstatky kdysi dávno pohlcené trpasličí galaxie. Pojmenovali ji Loki podle boha ze severské mytologie.

Zní to jako popření fyzikálních zákonů, ale je to tvrdá realita. Temná energie trhá strukturu prostoru takovou rychlostí, že k nám světlo vzdálených hvězd už nikdy nedorazí. Naše galaxie se tak ocitá v čím dál děsivější izolaci.

Astronomové narazili na nenápadnou, ale extrémně rychlou hvězdu, která mohla být kdysi katapultována z galaktického centra jako kosmická střela.

Celé generace sníme o dobývání galaxií. Fyzika má však pro lidstvo krutou zprávu: vesmír není prostorem pro expanzi, nýbrž místem absolutní izolace. Pastí, která nás v něm navždy uvěznila, není vzdálenost ani palivo, ale samotný čas.

Astronomové zamířili několik teleskopů na souhvězdí Plachty, kde se nachází obrovská nadkupa galaxií. Soubor nejméně 20 galaktických kup obsahuje zhruba stovky tisíc galaxií a od Země se nachází přibližně 800 milionů světelných let. Výzkum nadkupy je obtížný, z naší planety je totiž špatně viditelná.

Od té doby, co jsme se na otázky z kosmologie dívali naposledy, už je zase nějaký ten týden, proto je na čase se dnes podívat na dalších několik otázek, které mi přišly a pokusit se na ně co nejlépe zodpovědět. Nezdržujme se tedy, a pojďme rovnou na to.

Obrovská síla černých děr znovu fascinuje vědce. Nejnovější měření poprvé přesně ukázala, co se děje v jejich bezprostředním okolí.

Pět let trvalo, než vznikla nejkvalitnější mapa kosmu, která zachycuje 47 milionů galaxií. Vědci ji chtějí využít pro pochopení toho, jak se chová a jak je rozložená takzvaná temná energie, která tvoří většinu vesmíru. Sběr dat reálně trval kratší dobu, než bylo v plánu, celý proces totiž narušila covidová pandemie.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS zřejmě vznikla v izolovaném, chladném koutě galaxie, který se dosud nestal součástí planetárního systému.

Při pohledu na noční oblohu vidíme jen zlomek reality. Vědci zjistili, že 85 procent vesmíru tvoří přízračná substance. Bez ní by se naše galaxie rozpadla na prach. Kde se tato hmota skrývá?

Astrofyzici potvrdili, že takzvané „řetězové erupce“ nejsou výsadou Slunce. Stejný jev se objevuje i u jiných hvězd, což naznačuje univerzální mechanismus napříč galaxií.

Vědci prozkoumali záhadná oblaka ionizovaného plynu v okolí supermasivní černé díry v centru Mléčné dráhy a vystopovali jejich původ.

Z prázdnoty a tmy raného vesmíru se postupně zrodily objekty, které navždy změnily chemii i podobu kosmu. Kdy se začaly formovat první hvězdy?

Mezinárodní projekt DESI během pěti let zmapoval desítky milionů galaxií a vytvořil největší 3D obraz vesmíru, který může zásadně proměnit naše chápání temné energie.

NASA už letos v září vyšle do vesmíru teleskop, který má během pár let zmapovat kosmos rychlostí, o níž se jeho předchůdcům ani nesnilo. To, co by Hubble zpracovával dva tisíce let, má dalekohled Nancy Romanové zvládnout zhruba za rok.

Webbův teleskop zachytil gama záblesk, který hořel přes sedm hodin – téměř dvojnásobek dosavadního rekordu. Výbuch přišel z galaxie vzdálené 8 miliard světelných let a vědci dosud nevědí, co ho způsobilo.

Astronomové spatřili něco, co by mělo vystrašit každého, koho zajímá více než jen situace Země za 20 let. Pravděpodobně do 100 let se srazí dvě supermasivní černé díry, které kolem sebe krouží ve spirále smrti uprostřed vzdálené galaxie. Pokud k tomu dojde, ten otřes bude naprosto gigantický.

Projekt DESI po pěti letech dokončil největší 3D mapu vesmíru v historii. Obsahuje desítky milionů galaxií a první analýzy naznačují, že temná energie se nemusí chovat tak, jak se dosud předpokládalo.

Vědci z Curtinovy univerzity ve spolupráci s Oxfordem zdokumentovali proces, při kterém černá díra vystřeluje do prostoru trysky s výkonem odpovídajícím síle 10 000 Sluncí. Podívejte se na unikátní vizualizace a výsledky výzkumu, který posouvá hranice chápání radioastronomie.

V tomto týdnu budete moct na obloze vidět výjimečnou přehlídku planet. Ve večerních hodinách se budou objevovat zejména Merkur a Mars, za pozorování ovšem […]

Dvě supermasivní černé díry v jádru vzdálené galaxie objevili astrofyzici z německého Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii. Zjistili, že se úkazy k sobě přibližují. Jejich spojení může nastat během následujících sta let. Srážka pak vyšle gravitační vlnu, kterou zaznamená i Země.

Místo aby viděla osamělé hvězdy rozeseté ve vesmíru, nyní považuje každý bod světla za svůj vlastní sluneční systém obíhajících planet. Astronomové odhadují, že ve vesmíru je přibližně 100 až 200 miliard galaxií – v průměru 100 milionů hvězd na každá. Počet exoplanet je ohromující, každá je potenciální kolébkou života.

Myslíme si, že Země je oázou klidu. Ve skutečnosti se ale naše Sluneční soustava zrodila v neuvěřitelném chaosu a radiaci blízko galaktického jádra. Jak funguje radiální migrace hvězd a proč vděčíme za náš život tomu, že se Slunce dalo na ústup.

Fyzikové, za pomoci urychlovače částic FermiLab a detektoru částic IceCube, právě v časopise arXiv představili teoretický model, který by mohl změnit způsob, jakým chápeme temnou hmotu, nejrozšířenější a nejnepolapitelnější látku ve vesmíru.

Astrofyzici zpozorovali dosud nejjasnější a nejvzdálenější „gigantický mikrovlnný laser“, který vychází z obří galaktické srážky vzdálené asi 8 miliard světelných let.

Je tohle ten důvod, proč nevidíme temnou hmotu? Vědci sestavili kompletní model, ve kterém se temná hmota skládá ze dvou odlišných stavů různých částic.

Zatím nejvýdělečnějším hollywoodským snímkem letošního roku je animák Super Mario galaktický film. V kinech není ještě ani dva týdny, přitom už utržil 629 milionů dolarů, v přepočtu více než 13 miliard korun. Z vrcholné příčky sesadil velkolepé vesmírné drama Spasitel s Ryanem Goslingem v hlavní roli. To dosud vydělalo okolo 510 milionů dolarů, cca 10,7 miliardy korun.

Srážka supermasivních černých děr ještě nikdy nebyla pozorována. Pokud ke kolizi opravdu dojde, bude to pro astronomii významná událost.

V jádru galaxie Markarian 501 vědci poprvé odhalili dvojici supermasivních černých děr na těsném oběžném tanci, který může během pouhých sto let skončit jejich splynutím.

Vědcům se podařilo vůbec poprvé sledovat samotný vznik extrémně rychlého výtrysku hmoty z okolí supermasivní černé díry. Tento jev nabízí nový pohled na dynamiku aktivních galaxií. Informuje o tom web 100+1.

Jekyll, Hyde i vlkodlak by se měli mít na pozoru. Čeká je nová tvrdá konkurence v soutěži o nejděsivější a nejbrutálnější proměnu z mírného člověka v zuřící bestii, galaxii která se poněkud nenápadně jmenuje „Virgil“. S využitím teleskopu Jamese Webba astronomové pozorovali, jak se Virgil proměnila před jejich zraky a odhalila svou děsivou podobu a supermasivní černou díru ve svém středu, kterou krmí hmota v neskutečném množství. Černá díra se nyní jeví jako příliš hmotná na to, aby ji její galaxie mohla podporovat, což ji řadí do vzácné kategorie „nadměrně hmotných“ (overmassive) černých děr. Ty zpochybňují primárně používané modely toho, jak se galaxie původně formovaly a jak ve svých jádrech živí supermasivní černé díry, přičemž rostou v dokonalém souznění.

Co by mohlo dostat supermasivní černou díru (zkráceně SMBH z anglického supermassive black hole) z její domovské galaxie? Tyto objekty mohou mít hmotnost milionů, či dokonce miliard Sluncí. Co je dost silné na to, aby to přesunulo jednoho z těchto gigantů? Odpověď zřejmě leží ve srážkách galaxií. Astronomové tvrdí, že mají k dispozici první potvrzený případ unikající SMBH. Nachází se v galaxii Kosmická sova, což je ve skutečnosti dvojice prstencových galaxií vzdálených přibližně 8,8 miliardy světlených let. Tyto prstence vypadají jako soví oči a postupně se k sobě přibližují a splývají. Astronomové pozorující Kosmickou sovu objevili dlouhý lineární útvar a spekulovali, zda by nemohlo jít o ohon, který po sobě zanechala první potvrzená SMBH. Nyní to nový výzkum potvrdil.

Hledání mimozemských civilizací dostává konkrétní parametry. Nová studie navrhuje, jak odlišit megastruktury od běžných hvězd pomocí měřitelných odchylek.

Nová data ukazují, že Slunce vzniklo blíž centru galaxie a později migrovalo. To zpochybňuje roli galaktické příčky a mění pohled na podmínky pro vznik života.

Tok hmoty ve vesmíru není náhodný. Rotující vlákna kosmické pavučiny určují, kam proudí plyn a kde vznikají nové hvězdy.

Duben 2026 přináší hvězdářům výjimečnou sezónu: růžový úplněk 1. dubna, přehlídku Merkuru, Marsu a Saturnu v pyramidě před úsvitem a záhadnou kometu MAPS, která 4. dubna projde kolem slunce – přežije, nebo shoří?

Kolikrát už tikly hodiny od samotného zrodu našeho kosmu? A kolik cizích světů tam venku vlastně je? Když dáte tyto dvě hodnoty dohromady, vyjde vám možná to vůbec nejbláznivější číslo ve vesmíru.

Astronomové zjistili, že se galaxie J0218−0036, která je vzdálená asi 10 miliard světelných let, najednou, během pouhých dvou pozemských desetiletí, zeslabila na dvacetinu původní jasnosti. Je to nečekaně rychlá změna, v galaktickém měřítku velmi zvláštní. Jako by její supermasivní černé díře došla šťáva.

Vědci odhalují, jakým způsobem rotující černé díry vypouštějí výtrysky, ohýbají časoprostor a celkově formují vesmír.

V tomto dílu se podíváme na dalších pět otázek, které jste mi položili, ať už prostřednictvím jakékoli platformy. Pokud se na vaši otázku nedostalo, nezoufejte, dostane se v jednom z příštích dílů. A samozřejmě i teď platí, že mi můžete položit v komentářích pod tímto článkem další otázky.