Galaxie

Nová studie popsala, jak supermasivní černé díry mohou ovlivňovat tvar galaxií. Jednu takovou astronomové identifikovali ve středu galaxie VV340a. Nejen že pohlcuje okolní materiál, ale do okolí navíc vysílá ohromnou trysku plynu a plazmy. Tento proud energie přitom neletí rovně, ale spirálovitě se točí, čímž zasahuje do více galaktických oblastí.

Vědeckofantastické představy o galaktické budoucnosti lidstva narušuje tvrdá realita fyziky: brání tomu obří vzdálenosti mezi hvězdami, neschopnost přiblížit se k rychlosti světla a dilatace času. Nová studie teď popsala, kudy by se dalo ubírat.

Vědci při zkoumání galaxií odhalili nečekaný jev: Prastarou hvězdokupu, kterou zlomila její vlastní černá díra.

Už když začal Teleskop Jamese Webba posílat své první fotky vesmíru, byli astronomové velmi překvapeni objevem drobných červených teček, které byly rozptýleny napříč mladým vesmírem. Od roku 2022 proto astronomové zkoušeli určit, co jsou vlastně LRD (little red dots / malé červené tečky) zač. Nyní na to, zdá se, skutečně přišli. LRD jsou mladé černé díry. Někteří výzkumníci přitom spekulovali, že by tyto tečky mohly být velmi časnými galaxiemi, protože vyzařují světlo. Ovšem zdá se, že vznik galaxií je velmi pomalý proces. LRD se přitom objevují už pár stovek milionů let po Velkém třesku a o miliardu let později mizí. Galaxie by neměly čas na to, aby narostly do dostatečné velikosti a jasu, aby byly snadno vidět. Kromě toho se hluboce červená barva LRD neshodovala s očekávanými emisemi samotného svitu hvězd.

Astronomům se podařilo zachytit mimořádně krátký, ale o to cennější signál z hluboké minulosti vesmíru. Desetisekundový záblesk gama záření k nám dorazil z explodující supernovy, zrozené v době, kdy vesmír stál teprve na samém počátku své existence. V této epoše se formovaly první hvězdy a galaxie, přičemž kosmické prostředí bylo ještě velmi mladé a nehostinné.

Astronomové studovali galaxii z mladého vesmíru, ve které se překvapivě brzy přestaly rodit nové hvězdy. Pozorování vesmírného teleskopu Jamese Webba a radioteleskopu ALMA nyní odhalilo nenápadný, ale účinný mechanismus konce hvězdotvorby.

Uplynul nějaký čas od prvního dílu této volné série, a tak jsem se rozhodl, že je na čase se dostat k dalšímu pokračování. Dnes se tedy podíváme na dalších pět otázek, které jste mi položili, ať už prostřednictvím jakékoli platformy. Pokud se na vaši otázku nedostalo, nezoufejte, dostane se v jednom z příštích dílů. A samozřejmě i teď platí, že mi můžete položit v komentářích pod tímto článkem další otázku, či dokonce otázky.

V nitru masivní rádiové galaxie J1007+3540 hltá hmotu supermasivní černá díra, která odpaluje výtrysky do vzdálenosti téměř 1 milionu světelných let. Jak je ale vidět, nefunguje na plný výkon nonstop. Je to krásný příklad epizodického aktivního galaktického jádra, které se v tomto případě zapnulo po 100 milionů let dlouhé přestávce.

Vesmír nám připomíná, že je propojenější, než se může na první pohled zdát. Podle článku serveru Earth vědci objevili mezihvězdnou kometu označenou jako 3I/ATLAS, která při své cestě galaxií nese vodu. Jde o teprve třetí známý objekt tohoto druhu, který k nám přiletěl z jiného hvězdného systému, a zároveň o první, u něhož se podařilo vodu jasně prokázat.

Astronomové obsluhující Hubbleův teleskop narazili na extrémně podivný objekt, jaký dosud nikdy neviděli – kosmickou formaci bez jediné hvězdy.

Vesmír se na první pohled může zdát homogenní a izotropní, stačí ale změnit úhel pohledu a naskytne se nám obraz kosmické sítě tvořené vlákny galaxií a kup, mezi nimiž se nacházejí rozlehlé téměř prázdné oblasti.

V pražské Kulturní stanici Galaxie proběhne v pátek 16. ledna akce „Amatéři sobě – slavíme!!!“. Zahájí oslavy nedávného zápisu českého amatérského divadla na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Vědci NASA zjistili, že tajemné červené tečky jsou obrovské hvězdy z raného vesmíru, které daly vzniknout supermasivním černým dírám.

James Webb Space Telescope objevil v raném vesmíru objekty, které odporují zavedeným teoriím. Nová studie přichází s překvapivým vysvětlením: mohly existovat takzvané temné hvězdy, poháněné temnou hmotou.

Astronomové*astronomky pomocí Hubbleova teleskopu objevili nový typ vesmírného objektu, který nemá žádné hvězdy. Tajemný Cloud-9, přezdívaný „sedmé nebe“, by mohl být jedním z nejčistších důkazů existence temné hmoty a oknem do úplných začátků vesmíru.

Vědci poprvé zaznamenali záhadnou rázovou vlnu obklopující mrtvou hvězdu, která by podle současných fyzikálních modelů vůbec neměla existovat. Tento nález vyvolává otázky o tom, jak hvězdy, které skončily svůj životní cyklus, interagují s okolním vesmírem.

Nejjasnější hvězdou pro běžného člověka je samozřejmě Slunce. Druhou nejjasnější na noční obloze je pak Sírius. Ale to ještě neznamená, že to je nejjasnější hvězda ve vesmíru. Která to tedy je?

Co kdyby mezihvězdné cestování neznamenalo, že se astronauti vrátí domů o tisíce let později než zaniknou jejich civilizace? Nová studie fyziků Justina C. Fenga z Akademie věd ČR a Chrise Reisse ukazuje, že využití dilatace času podle Einsteinovy teorie relativity by mohlo umožnit expanzi po galaxii bez dramatických rozdílů ve stárnutí a zároveň nabízí nový pohled na slavný Fermiho paradox.

Galaxie, která selhala, respektive oblak temné hmoty z počátku vesmíru – tak astronomové popisují vzdálený kosmický objekt, který objevili. Dali mu název Cloud-9, což by se dalo do češtiny nejlépe přeložit jako „Sedmé nebe“.

Astronomové vypozorovali nečekaně horký shluk galaxií pocházející z raného vesmíru. Úkaz je natolik žhavý, že zpochybňuje dosavadní znalosti o vývoji galaxií. Zjistili také, že obsahuje supermasivní černé díry a vytváří nové hvězdy mnohonásobně rychleji než Mléčná dráha.

NASA to dokázala znovu. Americká kosmická agentura objevila nový typ astronomického objektu, jehož existence byla předpovězena v simulacích, ale nikdy nebyla přímo potvrzena.

Vypadá jako galaxie, která nikdy nevznikla. Astronomové objevili v blízkém vesmíru podivnou strukturu, která neobsahuje žádné hvězdy a pohromadě ji drží obrovské množství temné hmoty. „Je to okno do temného vesmíru,“ říká o útvaru Cloud-9 astronom Andrew Fox. Podle vědců jde o jeden z nejzásadnějších důkazů toho, jak se mohly rodit galaxie a proč některé z nich selhaly dřív, než vůbec vznikly.

Oblak bez hvězd, bohatý na plyn, v němž převládá temná hmota a o němž se předpokládá, že je pozůstatkem či zbytkem raného formování galaxií, je novým typem astronomického objektu, který identifikoval Hubbleův vesmírný dalekohled.

Hvězdokupa NGC 6569 v souhvězdí Střelce čelí slapovým silám v centru Mléčné dráhy a přichází kvůli tomu o hvězdy.

Teleskop Jamese Webba odhalil galaxii Virgil, která připomíná příběh doktora Jekylla a pana Hydea. Na první pohled je klidná, ve svém jádru však extrémně hmotnou černou díru. Tento objev zpochybňuje dosavadní představy o tom, jak tyto systémy vznikají a vyvíjejí se již od počátků známého vesmíru.

Astronomové nahlédli hluboko do minulosti a objevili obrovský objekt, který popírá dosavadní předpovědi o tom, jak by se vesmír měl vyvíjet.

NASA přivítala nový rok snímkem kupy Champagne – srážky dvou galaktických kolosů zachycené rentgenovou observatoří Chandra. Nejde jen o dechberoucí vizuál, ale i o cenný vědecký náhled na chování temné hmoty při extrémních kosmických událostech.

Soustava radioteleskopů ALMA objevila rekordně vzdálený a rekordně horký plyn kupy galaxií SPT2349-56 z vesmíru asi 1,4 miliardy let po Velkém třesku, který se vysmívá současným modelům vzniku a vývoje galaktických kup. Je to podpásovka a zároveň šance na nové a vzrušující objevy.

Využijte hluboké zimní noci ke sběru zářivých nebeských perliček z říše hvězdokup, mlhovin i galaxií.

Nová pozorování ukazují, že supermasivní černé díry během galaktických srážek často „pohrdají“ obrovským množstvím plynu a místo rychlého růstu se chovají spíš jako vybíraví labužníci.

Kosmologové letos přišli s novými důkazy naznačujícími dramatický scénář, který by mohl znamenat úplný konec vesmíru. V jeho důsledku by mohlo dojít ke kolapsu hvězd, planet i samotného času zpět do bodu singularity.

Astronomové zaznamenali velmi výjimečný jev, když se jim podařilo objevit hned trojici splývajících galaxií, přičemž všechny tři mají i jasně zářící aktivní galaktické jádro.

Sváteční atmosféra nemusí patřit jen Zemi. Vědci z NASA představili čtveřici unikátních snímků z hlubin vesmíru, které svým tvarem a názvy připomínají zimu a Vánoce. Od „sněhuláka“ vytvořeného srážkou galaxií až po mlhovinu ve tvaru vánočního stromku – kosmos se tentokrát ukazuje v nečekaně hravé a poetické podobě.

Astrofyzici dokázali zmapovat neviditelnou strukturu vesmíru pomocí jemných deformací vzdálených galaxií. Analýza stovek milionů objektů potvrzuje, že temná hmota a temná energie skutečně formují kosmickou architekturu tak, jak předpovídá současná fyzika.

Vesmír má za sebou své nejproduktivnější období: hvězdy se dnes tvoří desetkrát pomaleji než před miliardami let. Astronomové varují, že kosmický tvůrčí proces slábne – a my žijeme uprostřed jeho fascinující, ale pomalu stárnoucí fáze.

Observatoř SPHEREx poprvé kompletně zmapovala oblohu v infračervené oblasti spektra.

Supermasivní černé díry patří k nejextrémnějším objektům ve vesmíru. Mají hmotnost milionů až miliard Sluncí a téměř vždy se nachází v samotných centrech galaxií, kde jsou pevně uvězněny obrovskou gravitací okolních hvězd a plynu.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba odhalil galaxii z raného vesmíru, která se ve viditelném světle tváří vcelku nenápadně. V infračerveném spektru ale skrývá přerostlou supermasivní černou díru, která zpochybňuje dosavadní představy o vzniku galaxií.

Astronomové spatřili něco neuvěřitelného: černou díru, která má hmotnost 10 milionů Sluncí a letí vesmírem ohromující rychlostí.

Z Kosmické sovy prchá supermasivní černá díra, kterou odpálila gravitační tahanice. RHB-1 je první případ, kdy jsme něco takového potvrdili. Táhne se za ní ohon plný plynu a hvězd, který je dlouhý asi 200 tisíc světelných let. Po dalších extrémních uprchlících bude pátrat Euclid nebo třeba teleskop Romanové.

Proč se některé supermasivní černé díry mění z kosmických spáčů v oslnivé vesmírné majáky? Podle přelomové analýzy dat z teleskopu Euclid za tím stojí dramatické kolize galaxií.

Astronomové vytvořili dosud největší simulaci vesmíru, obsahující 3,4 miliardy galaxií. Tento model, založený na datech z evropského dalekohledu Euclid, ukazuje základní strukturu kosmu a umožňuje vědcům studovat temnou hmotu a vývoj galaxií s nebývalou přesností. Píše o tom web ČT24.

Fanoušci Hvězdných válek dostali pěkné předvánoční dárky na The Game Awards hned dvakrát.

Akční RPG tvůrce Mass Effectu nebylo jediné oznámení na The Game Awards souvisící s Hvězdnými válkami. Došlo totiž i na oznámení závodů Star Wars: Galactic Racer od studia Fuse Games, které vede bývalý ředitel Criterion Games (Burnout, NFS). Očekávat tedy můžete řádné závody, které se uskuteční ve Vnějším okraji (Outer Rim) galaxie Star Wars, kde neplatí žádné zákony. Impérium už totiž nemá galaxii ve své hrsti a s jeho pádem přišla nová...

Americká NASA ztratila kontakt s orbitální sondou MAVEN, která jedenáct let kroužila kolem Marsu a patřila k nejdůležitějším zdrojům dat o jeho atmosféře. Záhadné ticho nastalo ve chvíli, kdy se sonda 6. prosince 2025 ocitla za planetou – a po opětovném vynoření se zpoza rudého disku už neodpověděla.

Místo potvrzení, že se pořád pracuje na remaku Star Wars: Knights of the Old Republic, jsme se dočkali oznámení nového singleplayerového RPG od studia Arcanaut a veterána BioWare Caseyho Hudsona.

Supermasivní černá díra aktivní galaxie NGC 3783 odpálila výtrysk, který dosáhl rychlosti téměř 20 procent rychlosti světla.

Ve spolupráci Lucasfilm Games a studií Zero36 Studio a CCG Lab vzniká nová počítačová a mobilní hra ze světa Star Wars. Tentokrát dojde na karty a balíčky známých hrdinů.

Astronomové poprvé objevili kosmické vlákno galaxií, které rotuje jako jeden celek – struktura dlouhá 5,5 milionu světelných let sdílí kolektivní pohyb a mění naše chápání dynamiky vesmíru. Tento objev naznačuje, že vesmír není jen statická síť, ale že i jeho největší stavební kameny mají svůj tanec.

Tým vědců identifikoval velkou rotující strukturu vzdálenou 140 milionů světelných let od Země. Je natolik mimořádná, že zpochybňuje naše současné představy o stavbě a formování vesmíru.

Běžná strkačka na Pavláku skončí nečekaně tragicky – viník je jasný, oběť je jasná. Jenže jakmile začneme odkrývat jednotlivé vrstvy příběhu, ukáže se, že…

Ve vzdálenosti asi 140 milionů světelných let od nás se nachází vlákno kosmické pavučiny, dlouhé asi 50 milionů světelných let. Astronomové pozorováním galaxií v tomto vláknu zjistili, že toto vlákno rotuje, asi rychlostí 110 kilometrů za sekundu. Je to jedna z největších struktur ve vesmíru, kterou jsme přistihli při rotaci.

Třetí mezihvězdný objekt 3I/ATLAS právě prolétá Sluneční soustavou a vědci díky němu získávají nové poznatky o původu komet i vzniku života. Podle nové studie pocházejí tato tělesa nejčastěji z mladých hvězdných systémů ve spirálních ramenech Mléčné dráhy. Když v roce 2017 proletěl kolem Slunce objekt 1I/ʻOumuamua, celý svět v úžasu sledoval, jak vědci postupně odhalují jeho původ. Nedlouho poté se v naší Sluneční soustavě objevil další mezihvězdný poutník – 2I/Borisov, a vědci si rázem uvědomili, že náš systém není až tak izolovaný od kosmických těles z jiných soustav, jak se mohlo původně zdát. Od té doby astronomové pátrají po dalších podobných „návštěvnících“ a

Zachytili jsme signál přesně odpovídající anihilaci WIMPů, teoretických částic temné hmoty. Studie tuna.

Temná hmota je pro naši vědu stále tvrdým oříškem. Víme, že musí existovat, protože její gravitace drží galaxie pohromadě, ale nějakým způsobem ji zachytit? V této kolonce máme zatím zapsanou velkou červenou nulu.

Přidat na Seznam.cz Po téměř sto letech, co astronomové poprvé vyslovili domněnku o existenci temné hmoty, profesor Tomonori Totani z Tokijské univerzity tvrdí, že její podpis může nést gama záření, vycházející ze středu Mléčné dráhy. Analýzou dat teleskopu Fermi amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zjistil, že rozložení gama fotonů přesně odpovídá „haló temné hmoty“.

Pátrání po podivné formě hmoty, kterou vědci označují jako temnou, je možná na začátku nové kapitoly. Výzkum japonského fyzika Tomonoriho Totaniho totiž naznačuje, že ji odhalil, a to na místě, kde by jí mělo být spíše méně.

Vědecký tým využívající patnáct let dat z vesmírného teleskopu Fermi objevil v halu naší galaxie slabou, ale energeticky výraznou gama záři. Podle astrofyzika Tomonoriho Totaniho z Tokijské univerzity může jít o signál, který vzniká při vzájemné anihilaci částic temné hmoty.

Pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba a gravitační čočky identifikovali vědci galaxii LAP1-B, která by mohla ukrývat vůbec první hvězdy ve vesmíru. Pokud se hypotéza potvrdí, půjde o přelomový objev – přímý pohled na hvězdy, které zažehly vývoj galaxií.