Husitství

Pandemie zasáhla do života nás všech. Ztratili jsme kontakt s přáteli a blízkými nebo jsme dokonce sami onemocněli. Daň si na lidské psychice vybírají všechny negativní události. Máte pocit, že vám chybí životní optimismus? Zavítejte na některá z následujících míst a věřte, že budete jako vyměnění. Pozitivní energie zde totiž přímo tryská.

Husitské války probíhaly v letech 1419 a 1434. Rozhodně byste tehdy husity nechtěli při svých výpravách potkat. Historici jsou dnes sice schopni mluvit o veškerých zbraních, které v bitvách používali, ale současně uznávají, že jejich největší síla a um tkvěly v taktice jejich boje.

Nikdy není pozdě dostudovat si historii vlastní země. S těmito knihami rozhodně chybu neuděláte.

Sdružení Plzeňský landfrýd zinscenovalo bitvu pod názvem Dobytí Hradiště. Husitské muzeum zároveň otevřelo expozici v Bechyňské bráně o dějinách Tábora od pravěku do třicetileté války. Akce přilákala zhruba 500 lidí.

Tábor si připomněl 601 let od husitské bitvy o Hradiště, po níž husité založili město. Sdružení Plzeňský landfrýd zinscenovalo bitvu pod názvem Dobytí Hradiště. Husitské muzeum zároveň otevřelo expozici v Bechyňské bráně o dějinách Tábora od pravěku do třicetileté války. Akce přilákala zhruba 500 lidí. ČTK to dnes řekla Kateřina Nimrichtrová z muzea.

Placený dodatečný balíček Dawn of the Dukes přidá do Age of Empires 2: DE dvě nové civilizace a tři plnohodnotné nadabované kampaně. Těšit se můžete na Jana Žižku s husity, Poláky a Litevce.

Vzhledem k vysoké dětské úmrtnosti, nízkému věku dožití, hladu a nemocem bylo ve středověku vždy koho pohřbívat. Místa, zejména ve městech, však zdaleka nebylo vždycky na rozdávání. Naši předkové ale našli své řešení….

Jedna z nejhranějších strategických her v historii se brzy dočká české stopy. Do aktuální verze Age of Empires 2 zamíří husité jako nová hratelná frakce, chybět nebude ani vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Obsah nového rozšíření s názvem Dawn of the Dukes (Úsvit knížat), které má vyjít v srpnu, odhalila společnost Microsoft na prezentaci nových titulů v rámci americké akce E3.

Do kultovní strategické hry Age of Empires zamíří Češi jako nový hratelný národ. V rámci oficiálního DLC rozšíření Dawn of the Dukes pro Age of Empires II: Definitive Edition, které má vyjít letos v srpnu, bude možné hrát za husity pod vedením Jana Žižky. Microsoft, který na slavnou značku vlastní práva, prozatím zveřejnil několik základních údajů. Český národ dostane vlastní kampaň (té se dočkají i Poláci) točící se právě kolem Žižky. Společně s tím se objeví specifické vybavení – husité…

Populární středověká strategie si konečně vzpomněla na Království české.

V novém rozšíření Dawn of the Dukes budeme mít vlastní kampaň. Postavíme bojové vozy.

A taky s válečnými vozy.

Válečné muzeum Sudety v Mostě, které sídlí v původním protiatomovém krytu z roku 1959 v jednom z obytných domů ve Skupově ulici, rozšířilo sbírku. Kromě světových válek se ředitel muzea Jiří Maria Sieber zaměřuje i na vietnamskou válku, husitské války a napoleonské války či demonstrace radikálů. Rozšířila se i kuriózní sbírka klystýrů, která je největší na světě. Čítá na 300 pomůcek určených k výplachu střev, řekl ČTK Sieber.

Církevní sněmy v Kostnici a Basileji patří mezi velké události dějin pozdního středověku. Jsou to také jediné dva koncily, které se ve větší míře zabývaly českými otázkami.

Smrt kolem Jiřího z Poděbrad kroužila už delší dobu. Král však, i přes zdravotní komplikace, stále doufal, že si splní vizi o národním království, ve kterém vedle sebe žijí v míru lidé dvojí víry. Tento sen se však náhle a nenávratně rozplynul.

V květnu 1421 postoupily husitské války v českých zemích do další fáze. Porýnští kurfiřti, představující v Římské říši hlavní opozici krále Zikmunda, se ve městě Wesel usnesli na další křížové výpravě proti Čechům.

Sem tam potkám lidi mladé, ale mozky mají malinko vymyté. Naprosto neříkám, že úplně, a kdo si dejme tomu přečte krátkou knihu Husitská revoluce od Petra Čorneje, nebo jeho Jana Žižku, tak je, řekl bych, v obraze ohledně historie patnáctého století. Tak to bylo, tak se to tenkrát seběhlo. Ale nechci mluvit o husitství, pamatuji socialismus. Ne komunismus, ten jsme pouze budovali, jak mi ve škole vysvětlovali. Rokem 1989, kdy mi bylo pětadvacet, to skončilo, a někteří mladší lidé si roky 1948-1989 představují dnes jako hotové Dantovo peklo. Slýchám o Mileně Horákové, uranových dolech, báťuškovi Stalinovi (naštěstí nepanoval u nás), o Gottwaldovi, Jiřině Švorcové, slýchám ledacos. Většinou je to pravda, někdy polopravda, taky se setkávám s neuvěřitelným nepochopením doby.

Ohnivá kázání se nesla Prahou ještě předtím, než se na stupínek kazatelny u Panny Marie Sněžné postavil Jan Želivský.

Hrad Mírov není jen jedním z nejstarších hradů na Moravě, od roku 1964 je rovněž i kulturní památkou a dnes je známý především jako věznice, kde si odpykávají tresty ti nejhorší zločinci. Vždyť za jeho zdmi pobýval i nejznámější český vězeň Jiří Kajínek.

Historik Petr Čornej v nové knize vykládá střety, zvraty i klíčové aktéry od počátku husitství po vládu krále Jiřího z Poděbrad.

Přesně před šesti sty lety začalo první husitské obléhání Plzně. K útoku se Jan Žižka dostal poměrně náhodou. Jeho původním cílem byl císař Zikmund, který usiloval o dobytí husity obsazených Kladrub. Zikmund však uprchl a vojsko rozpustil. Vojevůdce z Trocnova najednou disponoval silnou a nevyužitou armádou, pozornost proto upřel ku Plzni. Ta přitom původně patřila mezi jedno z pěti vyvolených měst se silnou husitskou základnou.

Kdo by tipoval Karlštejn, Křivoklát či dokonce Pražský hrad, asi by se divil. Pozdně středověký skalní hrad Vranov byl s délkou kolem čtyř set metrů plošně největší pevností svého druhu v českých zemích. Dodnes se sice dochovaly jen zbytky, přesto je častým cílem turistů.

Znáte Ždánické lesy? Rozprostírající se v blízkosti Rašovic a Heršpic a mohou se pyšnit opravdu kouzelnou atmosférou. Hrádek, tvrz, obchodní stezky… Životem to tu zkrátka jen kypělo. Tak co se stalo, že je dnes celá oblast tak pustá?

Stalo se to 12. října roku 1420, tedy přesně před 600 lety. U tehdejšího Panského Boru nedaleko Horažďovic se střetli husité se skupinou, složenou z vojsk krále Zikmunda, žoldnéřů Oldřicha z Rožmberka a dalších šlechtických jednotek.

Legenda praví, že když mistr Hanuš dokončil ten zázrak, jakým tehdy byl Pražský orloj, nechal mu král vypíchnout oči, aby už nikdy nikde nikomu nemohl postavit stejný zázrak jako ten, který visel v Praze na radniční věži. Podle pověsti pak mistr Hanuš nakráčel poslepu přímo do věže, sáhl do stroje a od té doby už přístroj nikdy nefungoval. A pokud jste aspoň trochu příčetní, musíte vědět, že je to snůška nesmyslů.

Není úplně jasné, kdo a kdy s jeho stavbou začal. A nikdy nebyl dokončen. Přesto však má Chrám v Panenském Týnci nezaměnitelné kouzlo, kvůli kterému ho každoročně vyhledají tisíce turistů.

A víte, co všechno vyjde v říjnu?

Od borců z Fénix ProDabing

Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé a jistě mnoho dalších Janů i mužů jiných jmen stálo za vznikem i dalšími osudy husitského hnutí. Mnozí se domnívají, že jeho revoluční doba skončila bitvou u Lipan, ale není to pravda. Následovala ještě další nešťastná bitva, tentokrát u Křeče. A dopadla stejně neslavně jako ta lipanská.

Představte si, že rok po vaší smrti naběhnou k vaší rakvi naštvaní husité, vytáhnou z ní vaše ostatky, pak je položí na oltář a do vaší lebky lijí víno a pivo, čímž vás chtějí potupit a poukázat na to, že jste byl za života alkoholik. K těmto opileckým zvrhlostem se uchýlili přesně před 600 lety boží bojovníci na ostatcích českého krále Václava IV..

Od Tábora až k nám, cestička jako mlat... Tuto písničku už z rozhlasu na táborském nádraží neuslyšíte, ale rozhodně by vám to nemělo pokazit náladu. Málokde na vás dýchne historie tolik jako v Táboře. Město je neodmyslitelně spjato s husitstvím a Janem Žižkou, kterému Táborští odhalili na hlavním rynku roku 1877 pomník. Skutečným zakladatelem města byl však kněz Petr Hromádka z Jistebnice.

30. července roku 1419 došla husitům trpělivost s zašli si zjednat spravedlnost podle své představy pod novoměstskou radnici. Byla to ale tak spontánní akce, jak se mnozí domnívají? Rozhodně ne, šlo o plánovanou a dobře vedený úder. Přece byl jinak lidé nepřišli na kázání ozbrojeni. Kroniky pak akci obhajují velmi zajímavě.

Své úterní 60. narozeniny trávil filmař Otakáro Maria Schmidt pracovně, tradičnější oslavy jubilea chystá až na případnou dovolenou v Itálii. Šedesátka mu přijde jako "hnusné číslo", které je nejlepší oslavit prací. V současné době se svou životní partnerkou Janou Kristinou Studničkovou natáčí třetí řadu dokumentů Utajené příběhy českých dějin pro Prima Zoom, kde by se měla v říjnu objevit témata týkající se svatého Mikuláše, Božího těla, okultismu v husitské revoluce nebo Mariánského sloupu. Schmidt to řekl v rozhovoru s ČTK.

Kdyby jen Jan Hus a vlastně i ti, kteří ho nechali upálit, věděli, co jeho smrt spustí. Možná by celý koncil v Kostnici dopadl jinak. Ale to jen spekulujeme. Co ale spekulace vážně není je fakt, že 30. července 1419 došlo k první pražské defenestraci. O co šlo? Protihusitští novoměstští radní byli vyházeni kališníky z oken radnice a začaly tak slavné husitské války. Prostě takový husitský výstřel z Aurory nebo husitské dobytí Bastily, hodně stručně řečeno.

V netradiční termínu dnes mohli sledovat lidé rekonstrukci 600 let staré husitské bitvy u Sudoměře na Strakonicku. Zatímco v minulosti se připomínka této historické události konala vždy v březnu, letos ji pořadatelé kvůli koronaviru přesunuli na půlku prázdnin. ČTK to řekl Petr Schleiss z pořádajícího sdružení Plzeňský landfrýd. Po poledni proti sobě poprvé vyrazili zástupci krále Zikmunda a husitů. Rekonstrukce se účastnilo na dvě stovky bojovníků a 15 koní. "Ve skutečnosti proti sobě stálo 700 křižáků a 400 husitů. Kdybychom to chtěli v těchto číslech zopakovat, tak tady s ohledem na nařízení kvůli koronaviru budeme sami," řekl Schleiss. V podvečer pak pořadatelé rekonstrukci zopakovali. Celodenní program, který se mimo jiné skládal i z ukázek historického tance nebo výcviku zbrojnošů, dnes v Sudoměři sledovalo několik stovek diváků.

Neúspěšný pokus o dobytí vrchu Vítkov před 600 lety byl začátkem rozpadu celé první křížové výpravy proti kacířským Čechům.

Podle historika Aleše Nováčka „rozhodla jediná hodina boje a hrdinství hrstky husitských bojovníků o osudu první křížové výpravy a možná i o budoucnosti celého husitského hnutí“. Tak hodnotí vítězství husitů pod vedením Jana Žižky nad křižáky v bitvě na Vítkově v Praze 14. července 1420. Na pomoc obléhaných husitů dorazil v kritickou chvíli oddíl střelců a cepníků z Prahy. V protiútoku, jehož efekt husité údajně znásobili bojovým pokřikem Hrrr na ně!, byli křižáci zahnáni na útěk.

Vítězství husitů na Vítkově pod vedením Jana Žižky vedlo ke konci první křížové výpravy.

Pokud se letos vydáte na cestu po Šumavském Trojhradí, určitě si hrad Rabí napište na přední příčky svého cestovatelského seznamu. Díky své rozloze 1 hektar a 8 arů bývá označován za největší zříceninu v České republice. Jeho základy pochází ze 14. století, ovšem jeho výstavba pokračovala s přestávkami až do století 16.

Městys Malešov se nachází asi šest kilometrů od Kutné Hory a žije tu zhruba tisícovka obyvatel. Jeho historické jádro je od roku 2003 městskou památkovou rezervací. Právem, protože obrazně i doslova se právě zde psala historie národa. Málokteré místo toho má tolik za sebou.

Malou terénní vlnou by se dal charakterizovat kopec Burkovák zvaný také Hora Tábor na Bechyňsku. Jeho kóta je v nadmořské výšce 504 metry, cestou z blízkých Nemějic se nezadýcháte. Brd ten je ale kopcem velevýznamným, a to ze dvou důvodů. První jsou prehistorické nálezy, druhý náleží husitství.

Malou terénní vlnou by se dal charakterizovat kopec Burkovák zvaný také Hora Tábor na Bechyňsku. Jeho kóta je v nadmořské výšce 504 metry, cestou z blízkých Nemějic se nezadýcháte. Brd ten je ale kopcem velevýznamným, a to ze dvou důvodů. První jsou prehistorické nálezy, druhý náleží husitství.

Máte pocit, že jste se vrátili v čase. Zapomenete na potemnělý sál a zaplacené vstupné. Před vámi vyvstane živý, reálný obraz středověké bitvy. Převrácené válečné vozy, poházené zbraně, mrtvoly koní a vojáků. V duchu slyšíte řev, dusot kopyt, řinkot zbraní a rachot střelby. Nemusíte se děsit. Je to jen obraz, i když poházené zbraně v popředí jsou skutečné. Více než sto dvacet let se návštěvníkům naskýtá tento pohled.

Procházka po malebné Malé Straně v Praze přináší nekonečné množství historických zajímavostí. Jedna z nich se váže ke kostelu, který patří řádu Maltezských rytířů. Jeho historie sahá velmi hluboko a za svojí existence se musel vypořádat s několika pohromami. Dodnes je to však jedna z nejvýznamnějších ukázek architektonických stylů. Znáte příběh kostela Panny Marie pod řetězem?

Archeologové objevili při průzkumu milevského kláštera ve zdi tajnou chodbu, která vede k neznámé místnosti. Experti se domnívají, že by tato chodba mohla vést k trezoru, který by mohl ukrývat cennosti, jenž zde ukryl před husity tehdejší opat.

Z Příběnic, jednoho z nejmocnějších jihočeských hradů patřících Rožmberků, nezůstalo téměř nic. Byl pokládán za nedobytný, nakonec ho dobrovolně rozkotali. Věznili tu Václava IV. Bohuslava ze Vamberka, táborské kněze. Od Tábora k němu vede podle Lužnice romantická cesta, pěšina jest tuze útěšná.

Když v roce 1420 vzniká na jihu Čech husitský Tábor, vytváří se v něm sekta Adamitů. Radikální stoupenci husitského hnutí prosazují duchovní a sexuální čistotu. Jejich vůdcem se stává kněz Adam Rohan z Pikardie.

Bylo by to fajn, mít stroj času a pohrát si s historií. Tento nápad se už vylíhl v hlavě mnoha lidem. Je lákavý, ale velmi nebezpečný. Kauzalita je prevít a vy předem nevíte, jestli si totálně nepřekopete dobu, ve které právě žijete. No jen si to představte, dopravit na Žižkovu vozovou hradbu pár kulometů. Za deset minut by bylo po bitvě a z křižácké armády jenom hromada šrotu.

Před 600 lety uplatnili husité na jihočeském bojišti pod vedením Jana Žižky obrannou taktiku za pomoci proslulé vozové hradby.

Píše se rok 1420 a čtyři stovky kališníků jdou z Plzně k Táboru, do nového sídla husitů. Co je zanedlouho čeká a kolik se jich dostane až do cíle?

Dnešní svět se vpravdě podobá bouřlivému moři, plnému dravých ryb, ve kterém jedna požírá druhou. Každá podle síly své. Velké požírají malé a malé ty nejmenší. Tak na tomto světě silný požírá slabé a boháč chudé. Pouze ti, kdož skutečně pracují, říkají právem, chléb náš vezdejší dej nám dnes. Ale ostatní ho jedí jako zloději a lupiči. Běda vám, dravci, kteří se sytíte krví poddaných. Již se krátí dnové vaší moci. Neboť stojí v Písmu. Kdo nepracuje, ať nejí!

Což je samozřejmě škoda už vzhledem k tomu, že právě kartuziáni vyrábějí svůj vlastní vynikající likér známý jako chartreuska. Jan Lucemburský si ale založením jejich kláštera v Praze chtěl hlavně zajistit sloužení mší za sebe a za členy své rodiny, především zřejmě za svou předčasně zesnulou dceru Markétu.

Jiráskovu Husitskou trilogii málokdo četl, většina z nás ji zná z filmového zpracování Otakara Vávry (Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem) z padesátých let minulého století, kdy se také naposledy hrála v tehdejším Divadle československé armády na pražských Vinohradech. Nyní se o ni pokusil tým režiséra Lukáše Brutovského a dramaturga Mira Dacha v Městských divadlech pražských.

Vědci z z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy asi našli v kostnici v Žehuni na Kolínsku kosti husitských bojovníků. Mohlo by jít o účastníky bitvy u Lipan. Mluvčí fakulty Petra Klusáková o tom ve středu informovala v tiskové zprávě. Bitva, kterou většina českého národa vnímá jako porážku a tragický konec slavného husitského období, se odehrála 30. května 1434 u vesnice Lipany nedaleko Českého Brodu.

Vědci z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy zřejmě našli v kostnici v Žehuni na Kolínsku kosti husitských bojovníků. Mohlo by jít o účastníky bitvy u Lipan, která se odehrála 30. května 1434 u vesnice Lipany nedaleko Českého Brodu.

Podle odborníků lze kosti s největší pravděpodobností datovat do 15. století, nesou navíc známky poranění husitskými zbraněmi.

Asi každý zná Kutnou Horu spojenou s chrámem sv. Barbory a kostnicí. Krása, samozřejmě. Jenže tohle město skrývá i takový malý ráj v podobě Vrchlice. Co je tu k vidění a proč je to na české poměry tak unikátní?

Klinika nebyla jen kulturním, ale i sociálním centrem. Nabízela prostor pro lidi bez domova, jazykové kurzy, další vzdělávání pro lidi zadarmo.

Historie má jeden závažný nedostatek. Tím nedostatkem jsou historici. Říká se, koho chleba jíš, toho píseň zpívej a pro tento vědecký obor to platí dvojnásobně. Žádný historik nežije ve vzduchoprázdnu. Jeho úhel pohledu na historické události je přímo úměrný závislosti na státní moci a jeho strachu popsat minulé děje pravdivě. Jenže co je to pravda? Na to se už kdysi ptal Pilát Krista. Historie má mnoho pravd a musíme se smířit s tím, že se k ideálu můžeme pouze přibližovat, ale nikdy jej nedosáhneme.