Jantar

Premiéři obou severských států oznámili vytvoření námořního spojenectví, které si klade za cíl chránit kritické podmořské kabely. Ty jsou podle Britů stále více ohroženy ze strany ruských plavidel.

Ruská loď Jantar tiše operuje v hlubinách. Její technologie míří na podmořské kabely a digitální infrastrukturu celé Evropy.

U britských vod se letos už podruhé pohybuje ruské špionážní plavidlo Jantar. V proslovu v Downing Street o tom podle tamních médií informoval ministr obrany John Healey. Ozbrojené síly podle něj činnost a pohyby lodi sledují a pokud se stane hrozbou, jsou připraveny vojensky zasáhnout. Rusko později prohlásilo, že plavidlo Británii nijak neohrožuje.

Ruská špionážní loď Jantar se znovu přiblížila k britským vodám. Ministr obrany John Healey uvedl, že plavidlo sleduje britské podvodní kabely a že Londýn je připraven vojensky zasáhnout, pokud se loď stane hrozbou.

V tomto a několika navazujících článcích získáte přehlednou, obsáhlou a nejspíš i konečnou odpověď na otázku, zda někdy uvidíme naklonované tyranosaury a velociraptory za elektrickými ohradníky.

Jantar patří k těm přírodním materiálům, které lidstvo fascinují od samých počátků. Stejně jako před desítkami tisíc let má i dnes ohromnou cenu. Svědčí o tom i příběh, který se udál v Rumunsku.

Revoluční studie vedená výzkumným týmem z Čínské akademie věd (CAS) otevírá novou kapitolu v pochopení jednoho z nejvýznamnějších evolučních procesů v historii života na Zemi. Přibližně 99 milionů let stará fosilie peří z barmského jantaru pomohla vědcům odhalit, jakým způsobem se ptáci postupně odpoutali od svých dinosauřích předků a získali schopnosti, které jim umožnily ovládnout oblohu.

Vědecká komunita je ohromena objevem, který mění pohled na prehistorický hmyz. Téměř 99 milionů let stará fosilie vosy odhalila zvláštní břišní aparát, který připomíná masožravku známou jako mucholapka podivná. Pravěké vosy ho využívaly k polapení drobného hmyzu. Nikoli však, aby jej požíraly, ale aby do něj nakladly svá vajíčka.

Dokonce i absolventi „Vysoké školy života“ mají všichni co říct. Vědí něco, čím by mohli ostatní obohatit.

Rádi byste po shonu na přelomu roku konečně zrelaxovali, načerpali nové síly a ještě si domů dovezli suvenýr v podobě vlastnoručně nalezeného jantaru? Neváhejte a vydejte se co nejdřív do Polska k Baltskému moři. Jedním z důvodů, proč navštívit baltské pobřeží právě v tuto dobu, je výrazně větší šance najít na plážích pravý jantar. V chladnějších měsících …

Spojené království tento týden sledovalo ruskou špionážní loď v Lamanšském průlivu, oznámil britský ministr obrany John Healey, který v této souvislosti mluvil o rostoucí agresi Moskvy. Plavidlo se do britských vod vrátilo poté, co se v nich pohybovalo už loni v listopadu. Londýn se podle Healeyho rozhodl v reakci na tajné operace ruských lodí upravit některá pravidla pro námořnictvo. Zapojí se také do nedávno oznámené mise NATO Baltic Sentry (Baltská stráž).

Irové ze svých vod v pátek ráno eskortovali ruskou špionážní loď Jantar. Z té byly vypuštěny drony, které monitorovaly oblast, v níž se nachází klíčové energetické a internetové podmořské potrubí a kabely. Jantar minulý víkend doprovázel válečnou loď Admirál Golovko na její již potvrzené cestě Lamanšským průlivem, než se ve čtvrtek objevil východně od Dublinu.

Jantarová stezka vedla až do Řecka. Nové archeologické nálezy z hrobů potvrzují, že jantar hrál klíčovou roli v obchodu a kulturní výměně v době bronzové. Mykénští Řekové, kteří se dostali do kontaktu s jantarovými doly na severu Evropy, přinesli tento vzácný materiál do Hellady. Jantarové šperky se staly symbolem bohatství a moci a jejich rozšíření přispělo k vytvoření rozsáhlé obchodní sítě v Evropě.

U polského Baltu se to v létě turisty jenom hemží. Zejména v letovisku Jantar je možné narazit na řadu zajímavostí. Lidé sem jezdí nejenom za koupáním a dlouhými písčitými plážemi, ale chodí také na „lov“ vzácného nerostu.

V Ustce, kterou jsme navštívili při putování po baltském pobřeží, jsme se ubytovali v hotelu Jantar. Jaký je? Pro dovolenou na pláži má hotel velmi výhodou polohu, je v poslední ulici směrem k moři.

Některé druhy pavouků si vyvinuly obranu pomocí klamu. Maskují se za mnohem méně žádoucí kořist, mravence.

V tiskové zprávě o tom informovala Daniela Procházková z českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR. Čeští vědci na projektu spolupracovali s Okinawským institutem vědy…

Dva ukrajinští strojvedoucí se za pomocí polského komplice snažili do Polska propašovat 30 kilogramů jantaru. Pašeráky zadržela polská pohraniční stráž.

Jantar fascinoval lidi už v pravěku. V minulosti si ho občas cenili víc než zlato, a obdiv k němu jim vydržel do dneška. Pro mnoho z nich je to jeden z dárků, které si odvážejí od Baltského moře, například z polského Gdaňsku. Právě sem jsme se za ním vypravili i my.

Litva je největší zemí Pobaltských států. Je to nádherná země plná jantarů, jezer. V hlavním městě najdete neuznanou republika bohémů a umělců.

Zní to jako drsně sarkastický vtip, ale třeba to mysleli upřímně. Poláci nechali vyrobit a poslali do SSSR jantarovou urnu na podstavci. Josif Vissarionovič v ní ale nakonec nespočinul.

Několik let zkoumali odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci, Archeologického ústavu AV ČR v Brně a Univerzity Karlovy v Praze předměty, které byly nalezeny v okolí obce Bánov na jihovýchodní Moravě. Nyní přicházejí s překvapivým zjištěním: Bánovský poklad lze označit jako soubor předmětů, které byly společně uloženy do země v době železné, a to v průběhu určitého rituálu. Unikátní zjištění vědci publikovali v časopise Journal of Archaeological Science: Reports.

V letech 2007–2009 prozkoumali archeologové z pražského Archeologického ústavu AV ČR a pardubického Východočeského muzea v lokalitě Mikulovice u Pardubic několik skupin kostrových hrobů z počátků doby bronzové, tedy z období let 2200–1700 před Kristem.

Vědci od roku 2017 zkoumají poklad z Bánova na jihovýchodě Moravy. Analýzy odhalily, že šlo o předměty uložené do země během rituálu. Zároveň tým specialistů z brněnského Archeologického ústavu Akademie věd ČR, Univerzity Palackého v Olomouci a Karlovy univerzity v Praze zjistil, že artefakty včetně kroje patřily ženě - zřejmě velmožce, která žila mezi tehdejší elitou, jež dohlížela na část Jantarové stezky.

Nová analýza dříve odhaleného jantaru prokázala, že se na území dnešního Iráku dostal z Baltu. Říká nám to více o nuancích doby bronzové.

I když totožnost ženy z hrobu neznáme, byla velmi bohatá. Na sobě měla bronzové a zlaté šperky a nádherný náhrdelník z jantaru. Světlá pleť, hnědé vlasy a hnědé, široko od sebe posazené oči, výrazná brada, drobnější postava – i to vydal nález na hřbitově v Mikulovicích na Pardubicku, v bývalé zemi Bohémů.

Více než 150 let byla desítky milionů let stará jantarová fosilie rostliny mylně zařazená. Dnešním vědcům se podařilo určit její správný rod. Na případu je zajímavé, že za identifikací nestál jasně předem stanovený výzkumný cíl, ale pouhá náhoda a špetka zvědavosti. Výsledkem objevu pak je i nový pohled na to, jak asi vypadal les v severní Evropě mezi vyhynutím dinosaurů a evolucí prvních lidí.

Až 47 milionů let stará může být jepice, která v období třetihor uvízla v kapce pryskyřice a díky tomu se dochovala ve „fantastických detailech“. Objev tohoto hmyzu v jantaru zaujal vědce z Česka, Španělska, Polska a Německa, kteří společně za použití nejnovějších technik, tzv. rentgenové mikrotomografie, popsali a pojmenovali nový druh fosilní jepice: Calliarcys antiquus.

Drobné jantarové korálky, jejich nejrůznější polotovary, ale i větší exempláře objevili archeologové při průzkumu jednoho z nejvýznamnějších keltských sídlišť u Němčic nad Hanou na Prostějovsku. Na Moravě jde zatím o jedinou jantarovou dílnu z období krátce po třetím století před Kristem.

Patřili mezi obávané piráty a poslední evropské pohany. To byli Kurové neboli Kuronci. Kmen, který žil na úzkém pruhu baltského pobřeží od 1. do 14. století na území dnešní Litvy a Lotyšska. Nikdo před jejich nájezdy nebyl v bezpečí. Potvrzuje to i dánský povzdech: „Bože chraň nás před Kury“.

Slyšeli jste někdy o jantarovém tvorovi? Všichni známe z dětství jantary – nahnědlé průsvitné kameny, ve kterých byl někdy „zataven“ hmyz nebo malé zbytky rostlin. Ale věděli jste, že do jantaru byli zaliti i chameleoni? Tento převratný nález byl učiněn před pěti lety a ukázalo se, že chameleoni v jantaru by mohli být staří neuvěřitelných 99 milionů let. Jak se ale nakonec ukázalo, nejednalo se o chameleony, ale spíše o „albíky“, jimž bylo nakonec přiřazeno nové druhové jméno.

Slovenský paleontolog spolu se svým týmem popsal fosilii dokonale zachovalého ještěra, který byl v neporušeném stavu uchován po 110 milionů let v kusu jantaru. Drobný ještěr byl zachován dokonce i s vnitřními orgány, což paleontologům poskytlo jedinečnou šanci k detailnímu poznání druhu.

Pokud už se vám někdy dostal jantar do rukou, jistě vás oslovil svou nádhernou hřejivou barvou a poněkud zvláštním vzhledem, kterým mezi ostatními drahými kameny vyniká. Jeho odlišnost přitom není pouze náhodná, původ jantaru je totiž skutečně oproti ostatním minerálům a nerostům jiný.

V Maďarsku byla objevena unikátní jantarová fosilie prehistorického brouka, který byl v kusu zkamenělé smůly uvezněn desítky milionů let. Vědcům se nyní díky moderním technologiím podařilo provést kompletní rekonstrukci tohoto prehistorického tvora, který se příliš neliší od dnešních kovaříků.

Vědcům se podařilo popsat podobu prvního brouka, jehož desítky milionů let staré fosilie našli badatelé v jantaru u města Ajka v západní části Maďarska.…

Nestává se často, aby vědci vykopali fosilii, natož fosilii dinosaura, natož jeho čelist a natož kus jantaru s hmyzem v něm.

Vědci objevili nejstarší zkamenělinu vodního živočicha na světě. V jantaru z období křídy našli miniaturního kraba. Je to nejzachovalejší fosilie tohoto suchozemského či sladkovodního zvířete, jakou doposud zkoumali. Za svého života před 100 miliony lety pochodoval mezi dinosaury.

Kdysi dávno v období křídy se sotva viditelný krab dostal z vody na pevninu, kde se lapil do pasti stromové smůly. Nyní po téměř sto milionech letech, kdy byl v kusu jantaru uchován, ho objevili paleontologové.

Želvušky najdeme téměř v každém prostředí s kapalnou vodou od hlubin oceánů až po tenké vodní filmy pokrývající suchozemské mechy. Tato stvoření jsou proslulá svými unikátními schopnostmi pro přežití.

Želvušky patří k nejodolnějším mnohobuněčným organismům na světě. O jejich vzniku však víme zatím pramálo.

Mateřská péče u pavouků, k níž se počítá také hlídání vaječných váčků, je v dnešní době běžná. Některé druhy jsou dokonce tak daleko, že svá mláďata ošetřují.

Dosud nejstarší vlákna pavoučí sítě popsal tým vědců společně s předkem dnešních pavouků z kusu zkamenělé pryskyřice.

Mezinárodní tým vědců popsal zajímavý nález houbového parazita kolem 34-48 milionů let starého mravence. Oba byly zachovány uvnitř jantaru z oblasti Baltského moře.

Mimořádný nález oznámili vědci z myanmarské zkamenělé pryskyřice. Zachoval se v ní hlemýžď, který právě přiváděl na svět potomky.

Všeobecně oblíbený myanmarský jantar stále nepřestává udivovat. Nyní v něm vědci popsali fosilii, která vypadá jako spojenina pavouka a škorpiona.

A opět ten myanmarský jantar… Země momentálně zmítaná dalším vojenským pokusem o převrat stále nepřestává udivovat svým přírodním bohatstvím.

Jde o nehodu častější, než byte si možná mysleli. Každý rok dojde k několika takovým, přesto se o tomto problému příliš nemluví. Také jste se vydali hledat baltické zlato nebo tuto kratochvíli alespoň v brzké době plánujete?

Sbírka třinácti balad Kytice od Karla Jaromíra Erbena patří mezi naše literární poklady. Výtvarnice Míla Fürstová, známá svou spoluprací se skupinou Coldplay, právě dokončila ilustrace pro britskou verzi knihy. Vyjde v listopadu a je otázka, jak dílo s bytostně slovanskou tematikou osloví britského čtenáře. Její ilustrace by lepšímu pochopení měly výrazně pomoci.

Zbarvení živých tvorů v době dinosaurů si podvědomě spojujeme s různými odstíny hnědé a zelené. Stále více výzkumů však naznačuje, že i před stovkami milionů let byl život stejně barevný jako dnes. A teď se objevil důkaz nad důkazy - jantar nalezený v severním Myanmaru uchoval až neuvěřitelně zářivě zbarvený hmyz, jenž se pyšní kovovým leskem pestrých odstínů, přestože pochází z doby před 99 miliony let.

Vědci objevili úplnou lebku dosud neznámého druhu ptačího dinosaura, nejmenšího, jaký kdy byl nalezen. Našli ji zalitou v 99 milionů let starém jantaru. Přestože je menší než nejmenší žijící kolibřík, byl její nositel pravděpodobně predátor.

Starověcí švábi, kteří byli v Myanmaru nalezeni v jantaru, jsou nejstaršími příklady troglomorfních organismů, tedy tvorů, kteří se přizpůsobili podivnému temnému prostředí jeskyní. A jsou to jediná taková stvoření známá z období křídy, která se ukrývala v jeskynních štěrbinách, když se okolo proháněl Tyrannosaurus rex.