Před 5 měsíci
Elon Musk a jeho společnost SpaceX přepsali ve čtvrtek 20. dubna dějiny kosmonautiky. Opět. Vyslali totiž do vesmíru největší a zároveň i nejsilnější raketu, jakou kdy člověk sestrojil. Raketu, jež má v budoucnu doletět na Měsíc, a potažmo i na Mars. První letový test jeho lodi Starship osazené na nosič Super Heavy skončil impozantně – jen po asi čtyřech minutách letu řízeným výbuchem ve výšce zhruba 40 kilometrů nad zemí, kdy bylo zřejmé, že se nepodaří od sebe oddělit první a druhý stupeň. Je možné něco takového považovat za úspěch? Podle Muska ano. A stejného přesvědčení je i Dušan Majer, známý český popularizátor kosmonautiky a šéfredaktor webu Kosmonautix.cz. Ve svém komentáři pro Euro.cz popisuje, co přesně se ve čtvrtek několik desítek kilometrů nad Texasem stalo a co to znamená pro snahu NASA dostat v příštích letech člověka zpět na jediný přirozený satelit Země. Ještě než se dostaneme k tomu, jak mise probíhala, dovolím si stručně představit plánovaný průběh letu. Celá 120 metrů vysoká sestava měla po odlepení od rampy v jižním Texasu zamířit směrem na východ, nad Mexický záliv. Přibližně po třech minutách se měla raketa Super Heavy odpojit od lodi Starship, provést zpětný zážeh a ve vzdálenosti pár desítek kilometrů od pobřeží provést simulovaný přistávací zážeh nad hladinou. Loď Starship by zatím zažehla své motory, které by ji navedly na takzvanou transatmosférickou dráhu s nejvyšším bodem ve výšce okolo 250 kilometrů a nejnižším bodem v atmosféře. Po dokončení cca tří čtvrtin oběhu Zeměkoule měla Starship vstoupit do atmosféry u Havaje, a pokud by neshořela, měla dopadnout horizontálně na hladinu – se záchranou rakety ani lodě se u této mise nepočítalo.