Milada Horáková

Milada Horáková byla jednou z nejodvážnějších politických osobností moderních československých dějin, ženou, která vzdorovala jak nacistické okupaci, tak komunistické diktatuře. Narodila se v Praze roku 1901 a vyrůstala ve společnosti formované ideály demokracie a národní nezávislosti. Jako studentka práv na Univerzitě Karlově se zapojila do hnutí za práva žen a později vstoupila do Československé strany národně socialistické, kde prosazovala sociální reformy, vzdělání a rovnost. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 se Horáková spolu s manželem zapojila do domácího odboje v Protektorátu Čechy a Morava. Pomáhala organizovat podpůrné sítě pro rodiny zatčených odbojářů a podílela se na ilegální činnosti proti režimu. V roce 1940 ji zatklo gestapo. Navzdory tvrdým výslechům a věznění na Pankráci, v Terezíně a v německých věznicích přežila až do osvobození v roce 1945. Po válce se Horáková vrátila do veřejného života a v roce 1946 byla zvolena do parlamentu. Komunistický převrat v roce 1948 však ukončil demokratickou vládu. Odmítla mlčet a otevřeně kritizovala rostoucí autoritářství režimu...