Nikita Sergejevič Chruščov

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se při své návštěvě Moskvy minulý týden setkal s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. V rozhovoru pro server Stern a RTL/ntv řekl, že si je jistý, že Moskva chce vyjednávat. Za setkání s Putinem se podle svých slov omlouvat nebude. „Opravdu by moje osobní distancování se od Putina někomu něco přineslo,“ ptal se.

Název prvotiny jednoho z největších rusky píšících spisovatelů 20. století Fazyla Iskandera byl Patálie s kozloturem. Vyšla v Moskvě v roce 1966 a v lehce zahalené podobě se vysmívala sovětskému šílenství kolem Chruščovova pobláznění kukuřicí. Iskander byl nelítostný a zároveň moc vtipný.

​Ostravského fotografa Viktora Koláře zná asi každý, kdo propadl fotografii. Kdo však zná fotografie jeho otce, který měl do znárodnění v Ostravě fotoateliér a věnoval se celý život dokumentární fotografii? Málokdo.

50. a 60. léta minulého století se nesla ve výrazných experimentech s tankovou technikou. V Americe vznikl unikátní tank TV-8, který měl prostor osádky, motor i munici uloženou ve věži, tank měl navíc pohánět atomový reaktor. V Sovětském svazu zase vznikl Objekt 279, tank vyvinutý pro nukleární bojiště se čtyřmi pásy nebo tank s velice nízkým profilem – Objekt 775, který si blíže představíme v následujícím článku.

V dobách studené války žili v Balaklavě pouze zaměstnanci tajné základny, která ve svých útrobách skrývala sila jaderných hlavic pro torpéda i suchý dok na opravu lodí.

Komentář Michaela Romancova: Rusko je přesvědčeno, že nikdy žádnou válku nezačalo. Vždy se stalo obětí agresora, jemuž se muselo postavit. Není to ani zdaleka pravda a má to i své důsledky v tom, jak se Rusko po jakékoliv válce chová. Co z toho vyplývá pro nás?

Historie vrtulníku, který sloužil ve 49 letectvech světa a doma ho původně vůbec nechtěli, je velmi zajímavá. Na Ukrajině je stále intenzivně využíván.

Povolání jsou různá, a vždy tomu tak bylo. Zatímco některá jsou lukrativní, jiná jsou společností vnímána jako podřadná. A pak jsou tady povolání skutečně neobyčejná. Jako je například krmič vši. Ano, krmiči vší skutečně existovali. A navíc se jednalo za války o velmi privilegované povolání! Zajišťovalo jídlo a ochránilo před deportací do koncentračního tábora. Jak je to možné?

Moje země se několik desetiletí připravovala na odražení ruského útoku. Pokud na to dojde, postavíme se na tvrdý odpor, řekl generál Timo Kivinen, velitel finské armády.

Zatímco za ceduli s nápisem „Ne válce“ vás dnes v Rusku seberou, je dovoleno chválit stalinistický režim, který měl na svědomí životy milionů nevinných lidí a dalším milionům přinesl ...

Jistá zkušená čtenářka inspirovaně konstatovala: „Kundera je spisovatel, který se vznáší.“ V kunderovském světě nezůstává nic samo sebou, vše je pozdviženo do suverénně estetizovaného výrazu. Lidé nemají hlad, nikdy nedostanou rýmu ani žlučníkový záchvat, není jim horko, zima. Jejich smyslový repertoár je omezen na řidší sexuál­ní zážitky. Ovšem vedou palčivé spory o právo na politickou moc. S tím bychom neměli mít problém. Je to autorova volba, i když raději čtu epiku, v níž zůstávají patrné otisky bezprostředních zkušeností lidí a věcí v přirozeném světě. Nikoliv popisy, otisky, z nichž se lze něco podstatného dozvědět, podobně jako archeologové v půdě nacházejí a čtou pečeti dávných existencí.

Poklidná stávka naštvaných továrních dělníků vyústila v masakr, během kterého bylo zastřeleno 26 lidí. Tím však utrpení zdaleka neskončilo.

Před šedesáti lety se dělníci v ruském Novočerkassku začali bouřit proti něčemu, co si dnes snad už ani neumíme představit: Proti zdražování základních potravin. Sovětská moc to vyřešila jako obvykle - poslala na ně armádu a zmasakrovala je.

V kolektivní paměti Rakušanů zůstává neutralita spjatá se znovuzískáním suverenity v roce 1955. Svádí také k přesvědčení, že sama o sobě zajišťuje bezpečnost.

Tisíciletý zvyk podávání si rukou přerušila pandemie covidu. Nyní se ale pomalu vrací. Mnozí jsou rádi, pro další je to přežitý, nehygienický zlozvyk, jemuž za pandemie předpovídali že se dostane do propadliště dějin. Náhradní přiťuknutí pěstí, loktem či bizarně nohou však tradiční gesto nevytlačilo. „Stisk ruky je nenahraditelný,“ říká mistr etikety Ladislav Špaček.

O starých bytech v nedobrém stavu si mnozí myslí, že se s nimi nedá nic moc dělat. Tato rekonstrukce však tento názor jednoznačně vyvrací.

Sovětský maršál Ivan Koněv, jehož vojska se roce 1945 podílela na osvobozování Prahy, již nemá být čestným občanem města. V pondělí o tom rozhodli radní, jejichž krok ještě projedná zastupitelstvo. Krok zdůvodnili rozporuplnou minulostí, neboť Koněv se podílel na potlačení protestů v Maďarsku v roce 1956 či budování Berlínské zdi v roce 1962. Kontroverzní je i bombardování Mladé Boleslavi, k němuž Sověti přistoupili 9. května 1945.

O Lajce, prvním kosmounautském psovi, slyšel zcela určitě každý. Okolnosti její smrti však byly po dekády přísně utajovány.

Proč se v ČSSR stavělo tolik pěti a devítipatrových budov a proč měly některé byty dvoje vchodové dveře?

Lež není trestným činem, dezinformace jako právní pojem neexistuje.

Izraelskou zpravodajskou službu Mosad nemusíme asi příliš představovat širokému publiku. Služba zahájila 1. dubna 1951 svou činnost, která byla za více než 70 let velmi rozmanitou a pestrou.

Experimentální tank Objekt 279 měl odolat i jaderné explozi, nakonec se však nedostal ani do výroby a definitivní tečku za ním udělal sovětský vůdce N. S. Chruščov.

Historik Joze Pirjavec tvrdí, že Tito zabil svého rivala poté, co sám byl cílem 22 sovětských pokusů o atentát ze strany Stalina.

Mohlo by jít o příběh o pokrytectví světa či nostalgickém přátelství. Indická neutralita ve válce je ale čistý pragmatismus. Rusku se sice tenčí zásoby cukru a papíru, nový domov ale hledá jeho ropa. Za zvýhodněnou cenu.

Rusko stejně jako Čína nebo Indie jsou země mnoha národů a národností. Interní konflikt v těchto zemích by mohl být celosvětovou katastrofou, protože se jedná o jaderné mocnosti.

Byl mužem mnoha tváří. V posledních dnech sovětského impéria zastínil odvahou Gorbačova. A zároveň přihlížel reformám, které zemi přivedly na pokraj krachu. Divoké privatizaci, z níž vzešla skupina mocných oligarchů.

Dějiny Ukrajiny ani v nejmenším neospravedlňují ruskou agresi. Pomáhají však pochopit, co se tam děje, proč, jaké síly proti sobě působí a jakými příběhy si účastníci konfliktu vysvětlují svůj svět a sami sebe.

Před 82 lety skončila tzv. Zimní válka mezi SSSR a Finskem, které, ač poraženo, způsobilo arogantnímu Sovětskému svazu mnohonásobné ztráty. Příčiny neúspěchů Rudé armády je třeba hledat ve špatném plánování vojenských operací, volbě nesprávných taktických řešení, nepřipravenosti na boj v zimě, špatném výcviku vojáků a nekvalitním vybavení a podcenění obranyschopnosti Finů. Na druhé straně Finové využili to, co měli k dispozici: dobře vycvičené vojáky s vysokou morálkou, mnohem lepší přípravu na povětrnostní podmínky a terén, pružnost v taktice. Co nám to dnes jen připomíná?

Válka na Ukrajině dala vzpomenout na chřestění jadernými zbraněmi z dob, kdy železná opona dělila Evropu na svobodnou a totalitní část. Zatímco Západ byl východní propagandou označován za válečného štváče a Východ se pasoval do role ochránce míru, realita byla přesně opačná. Před 60 lety svět nasedl do nukleárního vlaku, který málem dojel do stanice Smrt. Kubánská raketová krize z roku 1962 až hrozivě připomíná současné ruské tažení na Ukrajině.

Chystá se ruský prezident Vladimir Putin k prvnímu jadernému úderu, když jsou ruské jaderné zbraně v pohotovostním režimu? S touto otázkou se nyní musí vypořádat leckterý vrcholný demokratický politik ze Západu. Někteří političtí představitelé považují hrozbu kremelského vůdce za blafování, jiní v ní vidí skutečné nebezpečí. „Jak dobře by byla Evropa připravena na jaderný útok?“ zamýšlí se Gabor Steingart na stránkách německého týdeníku Focus.

Vladimir Putin se nyní nachází v přísné izolaci. Pravděpodobně není v Kremlu, ale v jednom ze tří speciálně vybavených bunkrů.

Kniha Zena Dostála desítky let ležela v truhle. Připomíná trochu Ivana Landsmanna, trochu Černé barony.

Hlavním cílem „speciální vojenské operace“, jak Putin eufemisticky nazval vojenskou invazi na Ukrajinu, je podle ruského prezidenta demilitarizace a denacifikace sousední země ovládané bandou narkomanů a neonacistů, kteří se usadili v Kyjevě. Ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Putin ve svých projevech zásadně nezmiňuje, zato Rusům připomíná jméno jiného Ukrajince. Jde o Stepana Banderu, kterého nechal v roce 1959 v Mnichově zabít sovětský vůdce Nikita Chruščov.

Automobilová historie východního bloku se omezuje především na více či méně zdařilé kopie vozů ze světa "prohnilého kapitalismu". Jeden z nich si však zaslouží uznání. Jednoduchý sedan se stal pro Rusy exportním hitem a svou popularitou překonal původní model. Díky němu se konečně splnil Stalinův sen o vybudování sovětského města v měřítku Detroitu, napsal server Funding Universe.

Harašení jadernými zbraněmi není v poválečné historii novinkou. Už v roce 1959 Nikita Chruščov vyhrožoval, že zničí Evropu. Prezident USA Richard Nixon operoval jádrem ve Vietnamu, když se Američanům nedařilo.

Obavy o to, že ruský prezident zneužije svou moc a aktivuje takzvané “červené tlačítko” rostou.

Vasilij Mitrochin v roce 1992 přeběhl do Velké Británie a postaral se o vynesení zřejmě nejdůležitějších informací o sovětské tajné službě.

Ruský prezident Vladimír Putin miluje sport, zejména hokej a judo, v němž drží dokonce černý pás. Ještě víc ale dává zmíněnou lásku na odiv a využívá ji ke svým politickým cílům.

Krym – místo mnoha kultur a náboženství. Za svou historii prodělal tento malý poloostrov nezvykle mnoho konfliktů. Proč je pro Rusy tak důležitý, a odkud na něj přišli krymští Tataři?

Útok ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu se nese v duchu expanze carevny Kateřiny II. Veliké, která chtěla udělat z Ruska v 18. století velmoc a z dobytých jižních oblastí ráj na zemi.

Od svého vzniku až do konce existence Sovětského svazu byla KGB významnou silou v sovětské politice a společnosti. Její mistrovské tajné zpravodajské operace a sabotáže na cizím území upevnily velmocenské postavení Sovětského svazu, ale její nemilosrdné tažení proti sovětským disidentům vážně pošramotilo její pověst v rámci SSSR, píše server RBTH.

Ukrajince nejspíš čeká další nepříjemné déja vu. Vladimir Putin se v rámci svého dlouhodobého projektu „back to the USSR“ nehodlá na nic ohlížet a proklamace západních politiků o podpoře Ukrajiny ho jen těžko zastaví.

Téměř tři desítky let ležela v sovětských tajných archivech zpráva o tragickém neštěstí na bajkonurské plošině 41, které si vyžádalo životy pracovníků, civilistů a mnoha bezejmenných obětí. Až v roce 1989 vyšel v novinách v tehdejším Sovětském svazu o této katastrofě článek a byla zveřejněna svědectví očitých svědků. Podařilo se tak dát dohromady, co a jak se toho osudného října roku 1960 odehrálo.

O Josifu Stalinovi existuje spousta příběhů, které ilustrují jeho krutost. Patří mezi ně i historka o kuřeti, jenž měl sovětský diktátor zaživa oškubat, aby dokázal, jak je snadné ovládat podrobené lidi. Zakládá se to na pravdě?

Jak má kremelský režim vysvětlit, že se pořád montuje do života jiných zemí? Třeba do toho, jestli má Ukrajina právo vstoupit do NATO? Vytáhne se nějaké historické srovnání.

Britský hudební kritik Norman Lebrecht si tento týden k recenzi vybral album „Normal Music“ soudobé ruské skladatelky, klavíristky a hudební profesorky Nastasie Kruschchevy, obsahující trojici skladeb v podání autorky, houslisty Stanislava Malysheva a cellistky Olgy Kalinové.

V padesátých letech USA i Sovětský svaz vyvíjely rakety s čím dál větším dosahem. Závody ve zbrojení vyvrcholily Kubánskou krizí, k válce scházel jenom krůček.

84letá Valentina Vladimirovna Těreškovová strávila jako první žena ve vesmíru 2 dny 22 h a 50 min. Pobyt v kosmické lodi Vostok 6 neprobíhal bez problémů. Vynesl ji však nejen až ke hvězdám, ale také už navždy mezi sovětské a ruské funkcionáře.

Raketová paliva jsou velmi nebezpečné látky. Během studené války pokřtili sovětští vědci jedno z nich na „ďáblův jed“. Ne bezdůvodně. Palivo bylo extrémně žíravé, nestabilní a vedlo k obrovské katastrofě na Bajkonuru, kterou komunisté dlouhá léta tajili.

Leonid Chruščov si už v dětství usmyslel, že se stane pilotem. V době, kdy Němci napadli Sovětský svaz, nebyl v létání žádným nováčkem, naopak měl již bohaté zkušenosti ze Zimní války proti Finsku. V červenci 1941 utrpěl vážné zranění, ze kterého se léčil dlouhý rok. Odmítl jít domů a vrátil se na frontu, což se mu stalo osudným.

Je září 1941 a nacházíme se v obleženém Leningradu. Němci odstřihli město od zásob, zamrzá potrubí, nelze upéct ani chleba. Teploty připomínají ledové peklo. Záchranu města dostává na starost člověk, který bude později vymazán ze sovětských dějin.

Již několik týdnů se soustředí armáda Ruské federace kolem hranic svého souseda. Činnost ruských vojsk lze označit za klasickou prezentaci hard power.

Mao An-jing byl nejstarší ze 6 potomků Mao Ce-tunga. Právě tento mladík se rozhodl bojovat po boku SSSR proti německému vetřelci ve druhé světové válce.

V horkých letních dnech roku 1962 se v jižním Rusku odehrála tragédie, o kterou si režim už nějakou dobu koledoval. Jeho neschopnost však odskákali řadoví občané.