Seberozvoj

V dnešní době jsme neustále online – pod proudem oznámení, e-mailů a sociálních médií. Naše zařízení nás udržují ve spojení s online světem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Zamysleli jste se někdy, jak tato digitální aktivita ovlivňuje vaši pohodu? 6. března je Světový den bez připojení. Možná to je právě ten den, kdy je osvěžující se odpoutat od online světa a načerpat nové síly. Jak začít s digitálním detoxem, proč ho vyzkoušet a jak si den offline opravdu užít?

Většina lidí hledá velkou změnu v hlavě. Přitom stačí zatížit tělo natolik, aby přestalo vyjednávat. Skutečný posun nezačíná u plánů, ale u pravidelného nepohodlí, které si dobrovolně vybereš.

Proč se vám nedaří získat to, po čem toužíte? Možná jen nevyjednáváte správně. Zeptaly jsme se expertky, jak na to.

Všichni chceme být se sebou spokojení a cítit se cenní. Jenže mezi zdravou hrdostí a toxickou arogancí vede jen velmi tenká linie.

Grafologie je běžně používána například v kriminalistice, přesto u některých lidí stále budí skepsi. Přitom už jen způsob psaní „i“ nebo „t“ odhalí až 5 000 rysů vaší osobnosti.

Když dnes provází ženy na svých „Bali Restartech“, působí klidně a přesvědčivě. Žije na Bali čtyři roky, buduje programy osobního rozvoje a vychovává malého syna. Jenže její cesta k tropickému ostrovu nezačala u duchovna. Začala v korporátu.

Ještě před pár lety bylo ticho samozřejmostí. Dnes se stalo vzácností. Neustálé pípání notifikací, hluk dopravy, nekonečný proud informací a tlak být pořád „online“ proměnily klid v luxusní zboží.

Zatímco my se hroutíme pod tlakem deadlinů a výčitek, naše kočky mají život v malíku.

Zpomalený životní styl není jen trend z Instagramu. Slow living je o tom, naučit se žít vědoměji, klidněji a s menším tlakem na výkon. A i když se může zdát, že na zpomalení „nemáte čas“, právě běžné dny nabízejí největší prostor ke změně. Jak na to?

Praktický průvodce, který vám pomůže získat klid, nadhled a pořádek ve vlastních myšlenkách. Postupy, které můžete začít používat hned.

Toxická pozitivita není štěstí. Je to křečovitý tlak usmívat se, i když se vám chce křičet. Vědecké poznatky ukazují, že potlačování emocí nevede k pohodě, ale k úzkostem a depresím.

Ještě donedávna jsme samotu spojovali s nedostatkem pozornosti, lásky, společnosti. Dnes se k ní vracejí i ti, kteří svůj celý život doposud zářili mezi lidmi. Jako k tichému prostoru, kde je možné znovu slyšet vlastní hlas. Proč se i extroverti učí být sami, co v samotě skutečně hledáme a kdy nám prospívá víc než další party nebo sezení s kamarádkami? Psychologové vysvětlují, proč se z vědomého stažení stává jedna z nejdůležitějších dovedností současnosti.

V životě se občas objeví období, která se zdají těžší než obvykle. Ranní vstávání je boj, úsměv se zdá být téměř nemožný a obyčejné rady typu „dej si procházku“ nebo „zavolej kamarádce“ najednou nepůsobí natolik léčivě. Co ale skutečně v těchto náročnějších chvílích pomáhá?

Dlouho jsem měl pocit, že kreativita se mě netýká. Že patří jiným lidem a jiným životům. Čím víc jsem se ale díval kolem sebe, tím míň jsem si tím byl jistý.

Sebehodnota je hluboký pocit, který nám umožňuje vnímat, že máme ve světě své pevné a nezastupitelné místo. Jako psycholog v článku poukazuji na to, že sebepřijetí a pochopení vlastní hodnoty jsou klíčové pro naše duševní zdraví a spokojený život.

Touha vyhrát nás dokáže motivovat k výkonům i inovacím. Stejný instinkt ale může plíživě ničit vztahy, zdraví i radost ze života.

Mentální rozcvička. Co a jak se děje v průběhu stárnutí. Co by se dít nemělo. Pár slov o štěstí.

Ledová sprcha nebo meditace? To jsou jen hezké detaily, které samy o sobě nefungují. Skutečný spínač výkonu leží jinde. Zjistěte, jak si nastavit ráno tak, aby vás s lehkostí neslo až do večera.

Každý rok to stejné – slibujete si víc sportu, méně času s telefonem, zdravější jídlo. A v půlce ledna jste zpátky v těch stejných starých rutinách. Zní to povědomě? Tak věřte, že nejste jediní. A není to proto, že byste byli slabí. Je to prostě lidské.

Žijete neustále ve stresu a máte pocit, že nestíháte? Je nejvyšší čas to změnit. Chce to udělat si malou rekapitulaci v životě a zbavit se toho, co do něj už nepatří. Pořádek je totiž důležitý nejen doma, ale taky ve vaší hlavě.

Pracovní den často připomíná nepřerušovaný sprint a e-maily, schůzky, deadliny i neustálé přepínání pozornosti postupně vysávají energii i soustředění. Syndrom vyhoření se však netýká jen manažerů, může potkat kohokoli. Naštěstí existuje i lepší a zdravější přístup, pomocí kterého můžete s vyhořením bojovat, než jaký představuje káva nebo snaha zatnout zuby.

Začátek roku je tradičně obdobím bilancování, předsevzetí a snahy udělat si ve věcech pořádek. Vedle plných fitness center a plánů na zdravější životní styl se stále častěji dostává ke slovu i takzvaná finanční hygiena.

Hlavně, že jsme si to užili. Je to inspirující motto, nebo hloupá výmluva pro chvíle selhání? Pojďme tohle klišé otočit naruby a možná si konečně přiznat, že radost z cesty není ani hřích, ani ezoterický blábol.

Introverze není překážkou k úspěchu, ale jeho skrytým motorem.

Oproti mým předchozím textům je tento založen na osobní zkušenosti z cest do Číny, které mi ukázaly, jak prostředí formuje naše vnímání. Mezi chaosem ulic a tichem chrámů jsem si poprvé naplno uvědomil, jak se může prolínat neurověda a duchovno.

Polovina ledna je za námi a pokud patříte mezi ty, kdo si dali novoroční předsevzetí, možná si teď říkáte: „Hmm, letos to asi zase nedopadne.“  Víc pohybu, méně stresu, zdravější jídlo. Zní to dobře, ale realita bývá jiná: staré návyky si dělají, co chtějí, a vaše předsevzetí zůstávají jen hezkým úmyslem.

Dech – považujeme ho za zcela přirozený a automatický, vnímat jej však začínáme až ve chvíli, kdy tělo nefunguje, jak má. Dýchejte správně.

Umíme zvládat školu, práci, tempo i tlak společnosti. Dlouho jsem si myslela, že pak přijde spokojenost. Nepřišla – přišla únava a ticho. Kdy se život změní v checklist? A kdy jsme se naposledy zeptali, jestli tenhle život chceme?

Diagnóza chronické leukémie mi změnila životní rytmus, ale nevzala směr. Tento text je úvodem k osobní cestě člověka, který se po letech léčby znovu učí jít – pomalu, po svém a s respektem k limitům.

Změna zní krásně, dokud nezjistíme, že nevyžaduje jen představy, ale především zodpovědnost a vytrvalost.

Nový rok už dávno není jen o kocovině a předsevzetí, která se rozplynou do února. Češi do něj letos vstupují s překvapivou dávkou naděje – a hlavně s chutí převzít kontrolu nad vlastním životem. Zdraví, vztahy, hlava i peníze se stávají mapou osobních změn, které nemají zůstat jen na papíře.

Herní design se za posledních třicet let změnil. A to poměrně zásadně. Nejde jen o grafiku nebo rozsah světů. Jde o to, jak hry pracují s naším mozkem. Zatímco Super Mario 64 vám doslova zvětšoval šedou kůru mozkovou v hipokampu, moderní akční hry s kompasem a waypointy ji můžou u některých hráčů naopak zmenšovat. A vedle toho tu máme battle passy, které fungují na stejném principu jako hrací automaty. Belgie je zakázala, vědci bijí na poplach, ale hromada lidí je vesele kupuje dál.

Každý rok si slibujeme změnu. A každý rok zjišťujeme, jak těžké je ji udržet. Psychologie ale ukazuje, že problém nemusí být v nás, ale v tom, jak o změně přemýšlíme.

Nikdo si nechce představovat vlastní konec, ale právě tam se bez výmluv ukáže pravda o našem životě. Nejsou to velké tragédie, ale obyčejné věci, které celý život odkládali. Možná má smysl se na ně podívat dřív, než bude pozdě.

Nový rok dává lidem zvláštní odvahu slibovat věci, které by si v březnu ani nepřiznali. Ne proto, že by chtěli lhát, ale protože slib vyslovený nahlas působí jako změna.

Nový rok má zvláštní schopnost tlačit lidi do lepší verze sebe sama. Předsevzetí létají vzduchem, motivace je přehnaná a únava přijde dřív než únor. Jak si nový rok užít a nezhroutit se z vlastních očekávání.

Každý rok si je dáváme s pocitem odhodlání a nového začátku, ale každý rok se většina z nich rozpadne ještě během ledna. Novoroční předsevzetí nejsou otázkou slabé vůle, ale biologie, emocí a osobnostních typů. Psychologie dnes umí přesně pojmenovat, proč nás mozek často brzdí a také jak ho přimět, aby s námi spolupracoval, místo aby.

Novoroční předsevzetí je takový magický seznam slibů, které si člověk na Silvestra nadšeně zapíše, aby na ně nejpozději do konce ledna zapomněl. Já mám ale takové, které se mi konečně podařilo dodržet.

Funkční předsevzetí nejsou o vůli, ale o systému. Tento návod ukazuje, jak si nastavit pohyb a návyky tak, aby přežily práci, únavu i slabší týdny.

Minulý rok přinesl tichá útočiště, mind gyms a odklon od přepálené produktivity. Rok 2026 ale posouvá wellbeing dál: z „dopřej si, když máš čas“ do „postarej se o sebe každý den“. Ne jako povinnost, ale jako nový #musthave – dostupný, osobní a promyšlený. Seznamte se se sedmi trendy (a pár bonusovými), které letos ovlivní to, jak o sebe budeme pečovat – ne proto, že „bychom měli“, ale protože nám to dělá dobře.

Sociální sítě jsou zaplaveny wellness radami, ale většina novoročních předsevzetí do února ztroskotá. Odborníci sestavili krátký seznam návyků podložených vědou, které skutečně zlepšují zdraví – a několik populárních rad, kterým se raději vyhnout.

Duchovní fast food slibuje úlevu, jistotu i budoucnost. Skutečné ticho ale nic neslibuje – jen nás vrací k sobě. A to bývá někdy to nejtěžší i nejléčivější zároveň.

Pozitivní myšlení nespočívá v tom, že si nasadíme růžové brýle a budeme ignorovat realitu. Je to spíš jemné, ale vědomé nastavení mysli, které nám pomáhá zvládat každodenní výzvy s větším klidem a lehkostí. A právě tady přicházejí ke slovu mantry. Krátké věty, ke kterým se můžeme vracet, když máme pocit, že nám dochází energie nebo optimismus.

Najít během dne chvíli jen pro sebe dnes působí skoro jako provokace. Luxus už dávno není jen kabelka s logem, ale tři minuty, kdy se zastavíte, sáhnete si na vlastní kůži a připomenete si, že nejste jen soubor úkolů v kalendáři. Mikroluxus jsou drobné, smyslové rituály rozprostřené mezi maily, schůzkami a cestou domů – miniprocedury v koupelně, vůně do kabelky, textury, které hladí nervy i pleť. Neřeší politiku ani ekonomiku, ale umí zcela změnit, jak se ve vlastním dni cítíte.

Upřímnost dnes často zní jako ctnost. Jenže někdy funguje spíš jako rána pěstí zabalená do morálky. Kdy se pravda mění v agresi – a komu tím vlastně slouží?

Nadání je vrozené. Kdo nedostal do vínku aspoň náznak talentu, má smůlu a nemá smysl se dál trýznit marnou snahou. Průměrné IQ? Tak s tím díru do světa taky neuděláte.

Rodina má být útočištěm. Jenže co když vám nejvíc ubližuje právě rodič? Vztah s toxickou matkou nebo otcem bývá plný manipulace, viny a bolesti. Jak poznat hranici a bránit se, aniž byste se cítili jako zrádci?

Sociální sítě ho oslavují jako způsob, jak si „snížit dopaminovou toleranci“ a začít znovu. Jenže skutečné změny přicházejí úplně jinou cestou, než slibují videa s miliony zhlédnutí.

Stalo se to ze dne na den. Svůj aktivní instagramový profil jsem před pěti lety nadobro smazala. V tu dobu jsem na sociální síti trávila pár minut denně. Může se tak zdát, že tak radikální krok nebyl potřeba. Jenže právě takto strávený čas měl na můj život velký dopad.

Každý rok létám do Anglie za koučkou a beru to jako osobní reset. Letos vidím, jak se moje malé rituály rozpadají, a co mi to říká o byznysu i o mně.

Při práci s lidmi znovu a znovu vidím tentýž vzorec. Úkol leží přede mnou, vím o něm, ale místo něj sahám po mobilu, úklidu nebo jiné drobnosti. Nejde o lenost, spíš o únik před přetížením, tlakem či nepříjemnou emocí. Prokrastinace je naučený mechanismus, který krátkodobě uleví a dlouhodobě ničí soustředění, čas i sebevědomí.

Během let mluvila s mnoha lidmi, kteří věřili, že jsou příliš citliví, příliš slabí, příliš neschopní. Měli pocit, že selhávají, obviňovali se, že nezvládají situace jako jiní.

S herečkou a zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou jsme si povídali o hraní, splněných i nesplněných snech, touhách i projektech, které ji v nejbližší době čekají.

Některé zážitky byste jistě z paměti jednoduše vymazali. Ale nejde to. Nebo ano? Slyšeli jste někdy termín aktivní zapomínání? Neurologové a psychologové hovoří o tom, jak podpořit mozek v tom, aby se negativních vzpomínek zbavil.

Lídr není spasitel ani hvězda. Je termostat, nikoliv teploměr. Je vnitřní systém, který nastavuje klima týmu skrze své tělo, nervový systém, rytmus, klid, pozornost a přítomnost.

Je tomu asi rok, co jsem se začal věnovat tibetskému buddhismu. Je to cesta, kterou jsem si zvolil. Můžu teď říct, že se mám poprvé v životě opravdu hezky, ačkoliv svět se zmítá v čím dál tím větším marasmu, povrchnosti a ztracenosti. Čím to je?

Matematika je poměrně těžký předmět, který nemá mnoho lidí v lásce. Přesto si s ním musíte umět poradit. V tomto článku vám proto představím tipy, jak se učit matiku efektivně.

Zdraví a dlouhověkost nejsou náhoda. Miro Skořepa, zakladatel kliniky Zenith Swiss Longevity a autor knihy Stárnout je přežitek, propojuje genetiku, biomarkery a životní styl. V rozhovoru vysvětluje, proč je spánek podceňovaný hack, jaké chyby Češi v péči o sebe stále dělají a proč budoucnost medicíny leží v prevenci, ne v lécích.

Kdy jste naposledy odpočívali bez výčitek, bez telefonu a bez plánu? Mnoho lidí si už ani nevzpomene. Únava se stala součástí naší identity a my ji nosíme jako důkaz, že žijeme naplno. Jenže místo života jsme se naučili přežívání.