Uniforma

Hans Krebs se narodil 26. dubna 1888 ve starém moravském městě Iglau, dnešní české Jihlavě, které bylo tehdy součástí Rakousko-Uherska. Jeho otec provozoval obchod s látkami a malý hostinec a doufal, že jeho syn se vydá v jeho šlépějích a bude se věnovat klidnému městskému obchodu. Vypuknutí první světové války však Krebse přivedlo k uniformě. V srpnu 1914 se přihlásil jako dobrovolník do habsburské císařské armády a bojoval v Jižním Tyrolsku. V roce 1916 byl povýšen na Leutnanta – ekvivalent druhého poručíka v americké armádě. Krebs byl několikrát vyznamenán a v prosinci téhož roku byl prohlášen za nezpůsobilého k další službě na frontě. Vrátil se s železnou hrdostí generace, která věřila, že jejich oběť přinese lepší budoucnost. Místo toho však na konci války zjistil, že říše zanikla a v roce 1918 ji nahradila nově založená demokratická Československá republika. 50 procent československého obyvatelstva byli Češi. Němci tvořili 22 % a Slováci 16 % obyvatelstva. Pro československé politiky byl nový stát korunou jejich úsilí o sebeurčení, ale pro mnoho etnických Němců, včetně Hanse Krebse, znamenala tato mapa porušení slibu...

Herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková je maminkou dvou školou povinných synů a díky své roli v Ulici si na čas vyzkoušela i školu z druhé strany. V podcastu U tabule mluví o školství bez zjednodušování – jako rodič, který má osobní zkušenost s českým i zahraničním vzdělávacím systémem a zároveň jako někdo, kdo mohl nahlédnout do fungování školy i z pozice „u vedení“.

Za svou letitou kariéru herečky si Sarah Haváčová vyzkoušela hned několik kostýmů, obléct však pravou vojenskou uniformu byla pro ni čest. Pohledná tmavovláska se totiž nedávno stala členkou aktivní zálohy. Celá zkušenost je pro ni o to více symbolická, že ji prožila se svou sestrou. V rozhovoru pro eXtra.cz prozradila, co pro ni bylo nejvíce náročné a co vše se naučila.

Herold hledal oficiální podporu a obrátil se na místního nacistického vůdce Gerharda Buschera, který po konzultaci s vyššími orgány a gestapem neměl proti Heroldově činnosti námitky. Atmosféra strachu a chaotická situace při postupu spojeneckých vojsk Herolda ještě více povzbudily. 12. dubna 1945 dohlížel Herold na hromadnou popravu, při níž bylo devadesát sedm vězňů, z nichž se mnozí pokusili o útěk, donuceno vykopat si před zastřelením vlastní hrob. Při masakru byly použity také granáty a připevněné protiletadlové dělo. Toho večera Herold uspořádal pro své muže oslavu. Zabíjení pokračovalo i v následujících dnech. 13. a 14. dubna táborová stráž a místní milice znovu chytily uprchlé vězně, z nichž osm bylo odvedeno do nedalekého hostince a na Heroldův rozkaz okamžitě popraveno. Ostatní vězni byli vybráni náhodně, někteří jen proto, že pocházeli z Heroldova rodného kraje, a bez soudu byli zastřeleni. Mezi 11. a 19. dubnem 1945 Herold zorganizoval vraždu 150 až 172 vězňů a mnoho z nich osobně zabil. Ve snaze udržet zdání pořádku a legitimity provedl Herold mezi 15. a 18. dubnem reorganizaci táborové struktury. Některé vězně donutil narukovat do wehrmachtu nebo do jednotek, které pojmenoval „Bojová skupina Herold“, „Válečný soud Herold“ nebo „Zvláštní soud Herold“. Navzdory pochybnostem některých táborových činitelů o Heroldově skutečné autoritě byla situace příliš chaotická na to, aby ji bylo možné prověřit Berlínem...

29. prosince 1940, Ogorzow přepadl a zavraždil čtyřicetiletou Gertrudu Siewert, která cestovala mezi berlínskými čtvrtěmi Karlshorst a Rummelsburg. Stejně jako své předchozí oběti ji usmrtil úderem do hlavy a vyhodil z jedoucího vlaku.