Antonín Zápotocký

Kdysi to byly oranžové růže pro ženy - potenciální voličky rozdávané těsně před volbami. Dnes vsadila bývalá sociální demokracie na úplně jiná podprahová sdělení, která mají do vůně dost daleko.

Byla první dámou Československa, ale na to, odkud přišla, nikdy nezapomněla. Byla přirozená, bezprostřední a na nic si nehrála. Manželka Antonína Zápotockého přežila koncentrák i milovaného muže.

Oprava mostu je rozdělena na čtyři etapy a trvá vždy část roku.

Dalšího komunistického prezidenta si dnes představíme v rámci zvěrstvech v čele naší země - Antonín Novotný.

Polská krev bývala kdysi v Karlíně něco jako Prodanka v Národním. Dirigenti a režiséři si do ní obsazovali ty nejlepší zpěváky, které v Karlíně měli. Hraběte Baranského hrál Karel Fiala, skvělý zpěvák a výborný herec, miláček paní a dívek všeho věku, dnes už známý jen divákům filmů pro pamětníky jako představitel titulního Limonádového Joe. (A divákům filmů pro nepamětníky jako dědeček Anny Fialové, představitelky titulní Ivety v seriálu Iveta. Ty titulní role se v jejich rodu dědí.)

Palác Koruna je dodnes ozdobou pražského Václavského náměstí. V minulosti však budova skrývala něco ještě výjimečnějšího, a to automat Koruna, kam jste si mohli zajít i na oblíbené vepřenky.

Mosambický prezident Filipe Nyusi je na návštěvě Česka. Absolventa brněnské vojenské akademie přijme na Hradě Petr Pavel.

Peter Werner Noack se narodil ve válečné době, roku 1943. Protože jeho otec byl Němec, život rodiny to poznamenalo. Petr však dokázal jít za svým snem, když se postupně vypracoval na nejvyšší post v oboru, kde byl jedním z nejlepších. Jeho pestré a vzrušující vzpomínky pomáhal upravit do knižní podoby Josef Kejha, spisovatel a novinář z Plzně.

Ten rok se zapsal do dějin Československa černými písmeny, a to v období socialistické republiky, která přijímala nařízení přímo z Moskvy. Nebylo tomu jinak ani v případě nové reformy, kvůli které skončilo mnoho rodin doslova na ulici.

Výročí československé měnové reformy z roku 1953 připomíná venkovní výstava, která dnes začala na náměstí Republiky v Pardubicích. Vznikla z výpovědí pamětníků zachycených ve sbírce Paměť národa, řekl ČTK ředitel pobočky Paměť národa Východní Čechy Michal Bureš. Před Východočeským divadlem si lidé mohou na panelech přečíst jejich svědectví.

Prezidentův vězeň, tak se jmenuje kniha publicisty a spisovatele Vladimíra Škutiny. On sám tím mínil Antonína Novotného.

Kupředu levá, praví naše dějiny. V době od založení KSČ do Sametové revoluce se ve vedení strany vystřídalo hned jedenáct předsedů. Zakladatel strany Bohumír Šmeral se jím ale nikdy nestal. Jednou z nejvýraznějších rudých postav vůbec je Klement Gottwald, který nechal popravit generálního tajemníka Rudolfa Stránského. Co se ale odehrávalo před Vítězným únorem, který zásadním způsobem ovlivnil naše dějiny a směřování české země? Důležitou roli v tom hrála neúspěšná demonstrace, která se konala přesně před 95 lety.

Umělecké betonové plastiky na pražském Barrandovském mostě se dočkají obnovy. Technická správa komunikací s ní začne, až dokončí kompletní rekonstrukci mostu. Rekonstrukce mostu je plánována na čtyři roky a započala loni. Autorem děl, která vznikla v letech 1989 a 1990, je sochař Josef Klimeš.

První celostátní spartakiáda se v Praze na Strahově konala v červnu 1955 a soudruhy vyšla na neuvěřitelných 45 milionů korun. Co by ale, v čele s prezidentem Antonínem Zápotockým, neudělali pro oslavu dělnického lidu a hesla "Ve zdravém těle, zdravý duch"...

Přišlo to náhle a nečekaně. Měnová reforma v Československu byla zpočátku prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti to byla jen zástěrka komunistického režimu, který potřeboval vyřešit problémy tuzemské ekonomiky.

Pořad Prima Česko čas od času své diváky vezme i do míst, kterým se lidé snaží vyhnout. Tentokrát náš štáb s kamerou vyrazil do věznice Bory v Plzni. Veřejnosti se otevírá jen při výjimečných případech, je přitom jedinečná v mnoha ohledech. Ať jde o její rozlohu, historii nebo také tvar, který připomíná osmicípou hvězdu.

Československému prezidentu Edvardu Benešovi jeho kritici dodnes vyčítají, že podobně jako v roce 1938, ani o deset let později nečelil dostatečně rozhodně požadavkům rozpínajícího se diktátorského režimu a nakonec se mu podvolil. Je však třeba dodat, že v roce 1948 již zápolil s těžce podlomeným zdravím – a že se komunistům nakonec vzepřel.

Dnes si tímto připomeneme jednu z neslavně proslulých hlav Československa, Antonína Zápotockého. Zápotocký se narodil 19. prosince 1884 jako syn průkopníka českého dělnického hnutí v Zákolanech u Kladna. Vyučil se kameníkem a od mládí působil jako sociálně-demokratický funkcionář a redaktor. Po vzniku Československa se stal funkcionářem komunistické strany a představitelem Rudých odborů, popisují v knize Čeští panovníci v kostce (knížata, králové, prezidenti) autoři knihy Marie Procházková a Tomáš Novotný.

Plzeňské náměstí Republiky se před sedmdesáti lety 1. června 1953 stalo dějištěm do té doby největší protikomunistické demonstrace, vůbec první ve východní Evropě. Do ulic vyšli lidé na protest proti měnové reformě, která je přes noc připravila o všechny úspory.

Plzeňské náměstí Republiky se před sedmdesáti lety 1. června 1953 stalo dějištěm do té doby největší protikomunistické demonstrace, vůbec první ve východní Evropě. Do ulic vyšli lidé na protest proti měnové reformě, která je přes noc připravila o všechny úspory.

Pražský hotel Jalta, který byl otevřen 1. června 1958 na Václavském náměstí, zaplnil proluku po bombardování za druhé světové války. Původně to měl být hotel třetí kategorie, ale díky architektovi Antonínovi Tenzerovi vyrostla budova, která je považována za nejzdařilejší stavbu období socialistického realismu. Rozpočet stavby, o jejíž vznik se přičinil prezident Antonín Zápotocký, dosáhl výše 40 milionů korun československých. Na výzdobě se podílela řada významných výtvarníků, Jan Jiříkovský navrhl sochy na sloupech průčelí, Václav Markup vytvořil vyřezávané kruhové dřevěné schodiště.

Kdo všechno prožral, propil, probendil a žil od výplaty k výplatě, byl – alespoň částečně – za vodou. Kdo hromadil kapitál, myslel na zadní kolečka a spořil si na stáří, měl sakra smůlu. Ne, řeč není tentokrát o naší současné rekordní inflaci, ale o komunistické měnové reformě, od níž dnes uplynulo 70 let a která nadělala z Čechoslováků nuzáky.

Před 70 lety byla vládou vyhlášena měnová reforma, která zrušila lístkový systém a znehodnotila peníze i vklady ve skandálním poměru. Smyslem opatření bylo z pohledu vládnoucí Komunistické strany zlikvidovat černý trh, vyřešit hospodářské těžkosti a „definitivní zúčtovat s buržoazií“. Nejbolestivěji zasáhla reforma samozřejmě především nejbohatší vrstvy, těžce postižení byli ale i drobní střadatelé. Anulováním dluhů státu vůči domácímu obyvatelstvu šlo o faktický bankrot.

Seriál Přepište dějiny: Před 70 lety, 1. června 1953, se stalo to, o čem se dlouho šuškalo (a co komunisté popírali a označovali za propagandu podvratných živlů). Stát vyhlásil měnovou reformu. V historické paměti zůstává povědomí o okradení společnosti, možná ještě projev prezidenta Antonína Zápotockého těsně před reformou, kterým falešně uklidňoval obyvatele, a nakonec také plzeňské nepokoje jako doklad nespokojenosti s režimem. Na tyto momenty při letošním vzpomínání bezesporu také dojde, nyní se podívejme na tuto historickou událost jednak v souvislostech, jednak mimo zažitá klišé.

Uplynulo přesně 70 let od největší krádeže v historii Československa. Dopustila se jí tehdejší komunistická vláda, která tajně provedla měnovou reformu. Zavedla nové bankovky vytištěné v Sovětském svazu, a řadu lidí tak připravila o celoživotní úspory.

Milada Vaňková měla v roce 1953 ve svých devíti letech našetřeno asi 2000 Kč. Před sedmdesáti lety se z jejích úspor ale najednou staly necelé čtyři stovky. Postěžovala si svému deníčku a pod zápis nakreslila prase. Tatínkovi se to pak nelíbilo…

1. května 1953 se v československých domácnostech poprvé rozzářily televizní obrazovky. Počátky média, které se později stalo dominantním, provázely technické problémy a nadšení. Nahlédněte s námi do zákulisí a připomeňte si nejdůležitější milníky.

Peter Werner Noack se narodil ve válečné době, roku 1943. Protože jeho otec byl Němec, život rodiny to poznamenalo. Petr však dokázal jít za svým snem, když se postupně vypracoval na nejvyšší post v oboru, kde byl jedním z nejlepších. Jeho pestré a vzrušující vzpomínky pomáhal upravit do knižní podoby Josef Kejha, spisovatel a novinář z Plzně.

Sběratelé z celého světa budou mít na podzim možnost rozšířit své sbírky. Mary Austinová, bývalá přítelkyně zpěváka Freddieho Mercuryho, oznámila, že prodá celou kolekci obrazů i osobních předmětů. Ty slavný zpěvák sbíral třicet let. Po smrti frontmana skupiny Queen připadlo jeho sídlo v londýnském Kensingtonu právě Austinové a to včetně kompletního vybavení i zmiňovaných sbírek.

Spatříte-li kdekoli v muzeu československý polopásový obrněný transportér OT 810, nelze si nevšimnout podobnosti s někdejším transportérem užívaným vojsky nacistického Německa označovaným Sd.Kfz. 251. A není to podobnost čistě náhodná, jedná se totiž o naprosto podobný kus bojové techniky. Sd.Kfz. 251 se v dobách těsně před a v průběhu druhé světové války vyrobilo neuvěřitelných 15 tisíc kusů všelijakých verzí a určení.

Miloš Zeman miloval Vysočinu, Václav Klaus túry v rakouských Alpách a vyhlášený hotel nedaleko Kitzbühelu se čtrnácti tenisovými kurty, kam s oblibou jezdil i Ivan Lendl. Na dovolenou vyráželi i jejich předchůdci. Vyznávali aktivní životní styl a společnost?

Potravinové lístky a zboží na příděl si spojujeme především s obdobím Protektorátu. Když ale v roce 1945 skončila druhá světová válka, neznamenalo to, že by s ní automaticky vzal za své i přídělový systém.

Dnes si připomeneme další neslavně proslulou hlavu Československa, Antonína Zápotockého.

Po prvním ,štěku‘ čekal na další filmovou roli dlouhých osmnáct let. V dramatických padesátých letech totiž dal příliš nahlas najevo své názory. Když pak přišla normalizace, už si raději dával větší pozor.

Ze zcela nepochopitelných důvodů se vysílá vynikající talkshow Marka Ebena „Na plovárně“ na málo sledovaném druhém programu České televize.

Demokracii je nutné bránit před násilníky a extremisty. Bylo tomu tak v době první republiky a je tomu tak i nyní. Právě před 100 lety, 31. března 1923, vstoupil v platnost Zákon na ochranu ...

Jednalo se o monumentální pomník věnovaný Josifu Stalinovi, který ve světě neměl obdoby. Nad Prahou tak hleděl sovětský diktátor, aby byl nakonec po odhalení kultu osobnosti v „tichosti“ odstřelen. Za celým tímto sochařským dílem je však skrytá obrovská tragédie autora a jeho ženy. Jaký je příběh Stalinova pomníku na Letné?

Po relativně krátkém prezidentování Klementa Gottwalda, kterého zradilo zdraví, si ještě kratší období na hradě užil jeho nástupce Antonín Zápotocký. Po jeho boku však celý život stála energická, loajální a komunismus rovněž vyznávající Marie Zápotocká, kterou zápal pro manželovu ideologii dostal za války až do koncentračního tábora.

Přesně před 70 lety byl prezidentem zvolen Antonín Zápotocký. Někdo ho má za dobráckého strýce, jiný za spolutvůrce krvavých procesů z 50. let, klíčovou postavu měnové reformy z roku 1953. Americká CIA se ale o něj zajímala také proto, zda nebyl kápem, který v nacistickém koncentráku týral vězně. Měl „táta dělníků“ temnou minulost? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to objasňuje historik Michal Stehlík, který o Zápotockém chystá knihu.

Když byl ve čtvrtek 19. března 1953 pohřbíván Klement Gottwald, ze všech stran bylo slyšet, že to byl táta anebo otec. „Jak rodný otec měl nás rád, / do boje za náš šel prvý. / Kéž bych mu mohla srdce dát, / bušící živou krví,“ napsala nad Gottwaldovou rakví dělnická básnířka Marie Kratochvílová. A myslela to vážně. Když Gottwaldovi selhalo srdce, kdyby to prý šlo, ráda by mu darovala svoje.

Klement Gottwald zemřel pouhých devět dnů po svém vzoru a učiteli Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Jeho smrt 14. března 1953 podle všeho uspíšila cesta na diktátorův pohřeb do Moskvy. Československý vůdce absolvoval vzdor důrazným doporučením lékařů obě cesty letecky, což mělo za následek fatální prasknutí syfilitické výdutě srdeční aorty. Marnou snahu zachránit Gottwaldův život zaznamenal ve svých pamětech věhlasný chirurg Josef Charvát, který byl u lůžka umírajícího po celou dobu přítomen.

Ještě ani nedoznělo loučení se zesnulým sovětským vůdcem Josefem Stalinem a 14. března 1953 zemřel první československý dělnický prezident Klement Gottwald. Obě smrti dělilo jen devět dní a souvisely spolu nejen kvůli reakcí občanů, z nichž mnozí opravdu cítili smutek.

Václav Havel, Tomáš Garrigue Masaryk, Klement Gottwald. Stáli v čele země a výrazně se podíleli na jejím směřování. Hlavou Československa i později České republiky se stali i další státníci. Připomeňte si, kdo nosil oslovení „prezident“.

Jaké jsou příjmy prezidenta republiky? Jaké má výsady? Jak vysoký je jeho plat a k tomu vyplácená finanční náhrada výdajů? Prezident republiky je hlavou státu (České republiky) a jejím nejvyšším ústavním činitelem. Je tradicí z dob tzv. I. republiky (1918–1938), že prezident republiky má nejvyšší plat ze všech ústavních činitelů. A to výrazně vyšší než ostatní. Šlo o to, aby se postavení prezidenta republiky v Republice československé co nejvíce přiblížilo postavení císaře v Rakousko-Uherské monarchii. A to mělo platit i pro jeho plat. Tato tradice započatá ohledně prezidenta T. G. Masaryka přetrvala nejen během tzv. I. republiky, ale i po roce 1945 a během lidově-demokratického, resp. socialistického režimu.

Miloš Zeman končí po deseti letech ve funkci prezidenta. Prachaticko navštívil několikrát a byl vůbec prvním prezidentem, který se na pár hodin zastavil v Prachaticích. V pamětní knize města lze najít první podpis prezidenta republiky u data 2. června 2016.

V sobotu 4. března jsme se mohli dozvědět, který nejlepší celovečerní hraný film za rok 2022 dostal Českého lva. Vítěz je kupodivu i na Netflixu a není tam sám. Jsou tam s ním i vítězové z minulých let. My jsme se na ně zaměřili a vybrali jsme pro vás 7 zajímavých tipů. Věříme, že jste je viděli, ale pokud ne, máte skvělou příležitost to dohnat.

V těchto dnech si připomínáme 75. výročí komunistického puče. KSČ vedená Klementem Gottwaldem triumfovala nad spojenou frontou demokratických stran, které zcela nepochopitelně vyklidily prostor a spoléhaly se pouze na parlamentní řešení krize. Jenže se fatálně mýlily, komunisté totiž střetnutí přenesli na ulici, kde byli neporazitelní, a puč zdárně dokonali.

Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod… Slova Internacionály, hymny mezinárodního komunistického hnutí, zní ve středu 25. února 1948 hlasitěji a zlověstněji, než kdy dříve. Únorová vládní krize byla poslední a rozhodující bitvou Klementa Gottwalda, kterou završoval svůj dvacetiletý boj o absolutní nadvládu KSČ. A po šesti dnech mělo nastat velké finále.

Léčil miliony lidí a k diagnóze mu postačil pohled na pacientovu moč. Nejedná se o žádnou fiktivní postavu, ani prvoplánového podvodníka. Léčitel Jan Mikulášek se totiž věnoval i těm nejvýznamnějším osobnostem své doby. „Úředně zkoušený léčitel“ pomohl Masarykovi, ale třeba také Martinu Bormannovi či Antonínu Zápotockému. Neuvěřitelný osud muže s darem od Boha jsme mohli vidět ve filmu Šarlatán.

Přímá volba prezidenta letos v lednu opět vzbudila velké vášně. A s nimi i pochybnosti, zda takto dramatická kampaň není až příliš likvidační pro naše společenské vazby. Je však vhodné připomenout si, jak může vypadat druhá možnost – volba poslanci a senátory. Je to patnáct let, co jsme ji absolvovali naposled. Za tu dobu jsme mnohé zapomněli, a v tomto případě je skleróza velmi milosrdná. Když byl 15. února 2008 Václav Klaus podruhé zvolen prezidentem, také si mnozí vydechli, že už to máme za sebou.

Už v polovině roku 1992 bylo v centrální bance mnoha lidem jasné, že je potřeba počítat s rozdělením Československa, a tedy i s rozdělením československé měny.

Jedna hrála ráda karty, druhá milovala divadlo. Jedna měla eleganci a styl a druhá se ji snažila napodobit, a byla pro smích. Jedna se téměř neukazovala na veřejnosti, druhá otevřela Pražský hrad lidem. První dámy v naší historii byly osobnosti velmi rozdílné. Otestujte si, jak dobře je znáte.