Hospody

Architektonické studio edit! vzniklo z přátelství, diskusí u piva a frustrace z kompromisů, které postupně ničí dobré návrhy. Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda v pořadu Next Stop na platformě FocusOn otevřeně popisují, proč je dnes nejtěžší uhlídat původní myšlenku projektu, jak se z návrhů postupně vytrácí kvalita a proč jejich cesta vedla od hospod a malých realizací až k práci s veřejným prostorem a městem jako celkem.Vznik studia edit! nebyl výsledkem marketingové strategie ani dlouhého brandového workshopu. Jak v rozhovoru zaznívá, název se zrodil přirozeně, v okamžiku, kdy se zakladatelé snažili pojmenovat to, co vlastně dělají.„Hledali jsme dlouho, jak se budeme jmenovat. A pak jsme si všimli tlačítka Edit v horní liště programu. A říkali jsme si, že to vlastně přesně sedí,“ vysvětluje Juraj Calaj.Editování prostoru je podle nich neustálý proces úprav, rozhodování a korekcí. Nejde o jednorázový návrh, ale o schopnost udržet směr v prostředí, kde do projektu vstupuje klient, úřady, normy i rozpočet. Právě v tom vidí jádro své práce.Nejlepší návrh je skoro vždy ten prvníJedno z opakujících se témat rozhovoru je ztráta původní myšlenky v průběhu projektu. Architekti otevřeně přiznávají, že finální realizace se často výrazně vzdálí tomu, co vzniklo na začátku.„První návrhy bývají skoro vždycky nejlepší. Pak do toho začne vstupovat klient, úřady, kompromisy a člověk postupně ustupuje,“ říká Ivan Boroš. Podle studia edit! je nejtěžší částí práce uhlídat základní koncept a včas poznat moment, kdy už je návrh „přeeditovaný“. „Když to poznáme pozdě, už se to vlastně nedá zachránit,“ doplňuje Vítězslav Danda.Právě proto se v průběhu práce pravidelně vracejí k prvním skicám a renderům. Ne jako k nostalgii, ale jako kontrolní bod, který připomíná, co bylo původním cílem projektu.Od hospod k architektuře městaStudio edit! nezačínalo velkými developerskými projekty ani městskými zakázkami. Jejich cesta vedla přes menší realizace, interiéry a pohostinské prostory.Hospody a menší provozy pro ně byly školou praxe. Naučily je pracovat s omezeným rozpočtem, provozní logikou i reálnými potřebami lidí. Tyto zkušenosti dnes považují za klíčové. „Byla to dobrá škola. Člověk se naučí přemýšlet prakticky, nejen esteticky,“ zaznívá v rozhovoru.Postupně se jejich práce rozšířila k větším celkům – ulicím, náměstím a veřejnému prostoru. Přístup se ale nezměnil: stále jde o hledání rovnováhy mezi funkcí, estetikou a dlouhodobou udržitelností.Klienti, úřady a kompromisy. Realita současné architekturyRozhovor se nevyhýbá ani kritice systému. Architekti popisují, že kvalitu návrhu dnes neohrožuje jeden špatný zásah, ale série drobných kompromisů. „Nikdo nechce projekt zničit. Ale každý do něj něco přidá, něco upraví, něco vezme pryč. A výsledek se postupně rozpadá,“ popisuje Danda.Studio edit! se proto snaží nastavit jasná pravidla hned na začátku projektu. Ne vždy to funguje, ale považují to za jedinou cestu, jak udržet smysluplnou architekturu v prostředí plném protichůdných tlaků.Architektura není solitér. Je to procesStudio edit! v rozhovoru opakovaně zdůrazňuje, že architektura není o jedné budově, ale o vztazích: k okolí, městu, lidem i času. „Dům nikdy nefunguje sám o sobě. Vždy je součástí širšího kontextu,“ zaznívá.Právě proto se dnes čím dál víc věnují urbanistickému měřítku. Nejde o změnu ambicí, ale o přirozený vývoj. Jakmile architekt začne řešit ulice a veřejný prostor, přestává navrhovat objekty a začíná pracovat se systémem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak architekti poznají moment, kdy je návrh už „přeeditovaný“?Proč jsou první skici často kvalitnější než finální realizace?Jak práce na hospodách ov

NA CELÝ ZÁZNAM DEBATY SE MŮŽETE PODÍVAT NA HEROHERO.CO/STUDION, SPOJTE SI SVŮJ ÚČET SE SPOTIFY NEBO DALŠÍMI PODCASTOVÝMI APLIKACEMI A POSLOUCHEJTE NEOMEZENĚ VŠECHNY EPIZODY STUDIA N V PLNÉ DÉLCE PŘÍMO NA NICH České festivaly začaly tlačit gastronomickou dramaturgii, nové podniky jsou ambicióznější kvalitu dnes umějí rozlišovat i běžní hosté. „Lidi už nechodí do první hospody, když jim začne kručet v břiše,“ říká ve Studiu N herec a tvůrce Gastromapy Lukáš Hejlík. Česko podle něj zažívá bezprecedentní vzestup kaváren: „To, co se tu stalo za poslední roky, je mohutné. Na světové kavárenské scéně jsme dominantní. Česká kavárna třeba často stojí – na rozdíl od italské, francouzské nebo rakouské – na výběrové kávě.“ Českou chuť podle Hejlíka formuje v dobrém i špatném nostalgie. „Polovina Čechů nejí kopr kvůli traumatu ze školní jídelny,“ tvrdí. První pokrm, který by dal ochutnat cizinci, by byla kulajda. „Je to moje nejoblíbenější české jídlo,“ říká. V podcastu mluvíme také o tom, jestli je kebab národní jídlo, jak podniky snášejí kritiku, co dal české gastronomii Zdeněk Pohlreich, proč se jídlo stalo nástrojem předvolební kampaně nebo jestli v Česku existuje kritická gastro žurnalistika. Podívejte se na záznam celého rozhovoru z Letní filmové školy v Uherském Hradišti na herohero.co/studion