Před 2 měsíci
Děti byly také vyfotografovány, jak drží ruku nahoře, aby byl vidět chirurgický řez. Utrpení těchto horečkou sužovaných, oslabených a osamělých dětí trvalo několik měsíců. Po válce doktor Kurt Heissmeyer na otázku, proč nepoužil morčata, odpověděl: „Pro mě nebyl mezi lidmi a morčaty žádný zásadní rozdíl“. Pak se opravil a řekl: „Židy a morčaty“. Počátkem jara 1945 už bylo jasné, že Německo válku prohrálo. Nacisté ve snaze utajit své barbarské zločiny začali ničit důkazy. V rámci této snahy musely zmizet i oběti Heissmeyerových pokusů. 20. dubna 1945, kolem půlnoci, zastavilo před budovou bývalé školy v Bullenhuser Damm, která sloužila jako pobočný tábor Neuengamme, menší poštovní nákladní auto. Nejprve z něj bylo vyvedeno šest ruských vězňů, kteří byli odvedeni do zadní části školy, kde byli nasměrováni do sklepa. Poté je následovala skupina dvaceti židovských dětí. Ve sklepě byly všechny děti natěsnány do jedné místnosti spolu s Alfredem Trzebinskim, lékařem z Neuengamme. Zatímco děti, netušící, co je čeká, si mezi sebou klidně povídaly, v sousedních místnostech byli v tichosti zabíjeni Rusové. Jeden po druhém byli oběšeni na provazech natažených přes topné trubky. Popravy prováděli příslušníci SS Ewald Jauch a Johann Frahm. Po chvíli vstoupil Frahm do místnosti, kde byly děti, a nařídil jim, aby se svlékly. Vyděšené děti se tázavě podívaly na Trzebinského, který je cynicky uklidnil, že jen budou očkovány proti tyfu...
