Mumifikace

Dvanáct tisíc let předtím, než se pyramidy v Gíze tyčily nad pouští, již komunity lovců a sběračů v jihovýchodní Asii konzervovaly těla svých zesnulých pomocí kouře. Studie zveřejněná ve vědeckém časopise PNAS otřásla tím, co jsme si mysleli, že víme o počátcích mumifikace, a přesunula epicentrum této pohřební praxe z jihoamerických pobřeží do pralesů a jeskyní Asie.

Rozmach často nelegálního obchodu s mumifikovanými částmi těl přináší reálné zdravotní hrozby. Odborníci varují sběratele i doručovatele zásilek před nákazou od dočasně neaktivních mikroorganismů a otravou látkami používanými při mumifikaci. Na nebezpečí upozorňuje britský list The Guardian.

Mumie jsou jedním ze symbolů starověkého Egypta. O tom, jak staří Egypťané těla zemřelých mumifikovali, jsme ale věděli donedávna překvapivě málo. A tak bylo potřeba si to vyzkoušet.

Proces mumifikace patřil mezi nejdůležitější rituály starověkého Egypta. Díky dokonalému zvládnutí technik odstraňování vlhkosti z těla a použití přírodních konzervačních látek dokázali Egypťané vytvořit mumie, které přetrvaly několik tisíc let. Co stálo za touto mimořádnou schopností zachovat lidské tělo pro věčnost a proč bylo uchování fyzické podoby pro starověké Egypťany tak zásadní?

12. května 2008 otevřeli tři sousedé podkrovní byt v centru Záhřebu. Uvnitř čekaly mumifikované ostatky ženy, která tam ležela pravděpodobně od sedmdesátých let.

V podzemí sicilského města se nachází místo, kam chodí tisíce turistů za zážitkem, na který do smrti nezapomenou. Mezi stovkami zachovalých těl totiž leží i jedno, které vypadá tak neuvěřitelně živě, že vám z toho až přeběhne mráz po zádech.

Hedvigu Golik neměli její sousedé rádi. Když v roce 1966 za záhadných okolností zmizela, místo toho, aby ji hledali, se celé desetiletí hádali o podíl na jejím bytě. Nikoho přitom nenapadlo vstoupit a ujistit se, jestli je vůbec ještě naživu.

Španělští archeologové objevili v Egyptě papyrus s kopií Homérovy Iliady uvnitř mumie pohřbené před 1600 lety v římském období, uvedl server The Independent. Jedná se o první případ, kdy vědci objevili řecké literární dílo spojené s mumifikací. U mumií se běžně nalézaly spíše magické texty obsahující rituální praktiky psané v řečtině.

V roce 2003 objevil tým archeologů pracujících na starém středověkém maďarském hřbitově něco, co jim vyrazilo dech: uvnitř keramického hrnce byla nalezena drobná nazelenalá mumifikovaná ruka, která pevně svírala měděnou minci.

Objev hrobky C4 v roce 2025 šokoval svět. Byl Thutmose II. jen loutkou v rukou Hatšepsut? Věda odhaluje pravdu o jeho nemoci i šanci na nález druhého, nedotčeného hrobu.

Kolik tajemna se ještě ukrývá v českých luzích a hájích. Kolik historek nutí k zamyšlení. Ale nemusí být všechny jen negativní. Před více jak 360 lety zemřela jeptiška, jejíž přirozená mumifikace udivuje nejednoho badatele. Stala se tak skutečnou záhadou.

Starověké egyptské mumie mají pověst tichých svědků minulosti. Vědci nyní zjistili, že jedním z nejvýmluvnějších „hlasů“ je jejich vlastní zápach. Právě ze zápachu mumifikovaných ostatků dokázali vyčíst dosud nerozluštěná tajemství.

Tým chemiků z Bristolu analyzoval 35 vzorků z 19 mumií starých až čtyři tisíce let. Místo ničení artefaktů jim stačilo zachytit neviditelné páry, které mumie dodnes vydávají. Jaké ingredience používali starověcí balzamovači – a proč se jejich recepty měnily?

Portugalské hřbitovy čelí problému, se kterým si vědci ani odborníci zatím neví rady. Existují různé teorie, žádná se doposud nepotvrdila. Stále častěji na hřbitovech zjišťují, že se těla nerozkládají, nýbrž mumifikují.

V Portugalsku se objevuje nezvyklý a poněkud morbidní problém, který komplikuje provoz řady hřbitovů. Na některých pohřebištích se těla zesnulých nerozkládají obvyklým způsobem, takže je nelze exhumovat a uvolnit místo pro další pohřby.

V malém podkrovním bytě v chorvatském Záhřebu si Hedviga Goliková nalila šálek čaje. Uvelebila se v křesle před televizí. V tu chvíli – možná o pár minut později, možná o hodinu později – její srdce přestalo bít. Ticho, které se rozhostilo v místnosti, trvalo dalších čtyřicet dva let.

Díky analýze těkavých organických sloučenin ožívají dávné vůně mumifikace. Muzea tak otevírají novou kapitolu, v níž návštěvníci nevnímají historii jen očima, ale i čichem.

Bylo 16. února 1923. V Údolí králů panovalo ticho, když britský archeolog Howard Carter stál před zapečetěnou stěnou v hloubi země a v ruce svíral kladivo. Opatrně vyboural první kámen a posvítil dovnitř, načež spatřil něco, co lidské oko nevidělo více než tři tisíce let.

Starověký Egypt si obvykle spojujeme s pyramidami, mumiemi či hieroglyfy. Tehdejší svět ale nebyl jen o tom, co lidé viděli, stejně důležitou roli hrály i vůně. A právě čich se dnes stává novým nástrojem moderní archeologie. Vědcům se podařilo analyzovat chemické stopy zachované v posvátných nádobách a na jejich základě rekonstruovat aroma, které doprovázelo mumifikační rituály. Díky tomu si dnes mohou návštěvníci některých muzeí k historii doslova přivonět.

Tvrdil, že pouze zachraňoval dcery rodičů, kteří je opustili. Vzal je domů, mumifikoval je a hrál si s nimi.

Na portugalských hřbitovech se děje něco, co znepokojuje odborníky i veřejnost. Těla zemřelých se na mnoha místech přestávají rozkládat, a hřbitovy tak narážejí na nedostatek prostoru pro nové pohřby. Vědci už se snaží záhadě přijít na kloub, odpověď ale zatím nemají.

V Prácheňském muzeu v Písku se v létě představí expozice zaměřená na starověký Egypt, která návštěvníkům přiblíží tajemství hieroglyfů, Tutanchamonovy hrobky a egyptologických objevů.

Pes je sice nejvěrnějším kamarádem člověka, ale kočky oplývají spletitou historií. Významnou pozici zaujímaly ve starobylém Egyptě. Zde se jim dostávalo ještě větší úcty než v současnosti. Egypťané nebyli první, kdo kočky zkrotili! Při pátrání, kdy kočky v Egyptě přebývaly, musíme jít o 5500 let nazpět. Z této epochy pochází exhumované ostatky. Dalším důkazem, ač mladším, jsou malířská díla. Nejdéle zachovalé dílo vzniklo mezi lety 2500 a 2350 př. n. l. A prezentuje kočku předmětem, jenž připomíná jednoduchý obojek.

Vědci odkryli identitu mumifikovaného mnicha z 18. století, jehož ostatky se uchovaly v kryptě rakouského kostela. Němečtí odborníci rovněž zjistili, že způsob mumifikace byl neobvyklý, jelikož uvnitř těla nalezli dřevěné a látkové předměty, které nejspíš někdo vtěsnal přes konečník. Dále odhalili i příčinu úmrtí.

Gene Hackman a jeho manželka Betsy Arakawaová mohli být mrtví už několik dní, možná týdnů. Jejich těla jevila známky rozkladu, přičemž ruce a nohy byly částečně mumifikovány, píšou zahraniční média. Podle policie jsou okolnosti jejich smrti natolik podezřelé, že vyžadují důkladné vyšetřování.

Lépe zachované mládě šavlozubé šelmy ještě paleontologové nenašli. Objev ze Sibiře jim umožnil, aby se o tomto druhu dozvěděli detaily, které doposud neznali a ani neměli šanci zjistit.

Vědci objevili stopy kokainu v mozcích mumifikovaných těl ze 17. století. Tento fascinující nález poskytuje nové poznatky o počátcích užívání této drogy v Evropě a o určitých spojitostech s tehdejší společností.

K soupeření o prostor, moc a vůdčí postavení vedl v neolitu rostoucí počet obyvatel. Zemědělec si mohl své postavení vydobýt jak v boji, tak i mírovou výměnou darů se sousedy a přáteli. Dary mohly být zdobené sekery z křemene nebo jantarové korálky. Mnohé z těchto bohatství bylo obětováno mocnostem nad jezerem.

I když bychom intuitivně očekávali, že pach smrti je něco nechutného, vědci nás opět dokázali vyvést z omylu. Hlavní výzkumnice Barbara Huberová společně s týmem znovu oživila prastaré aroma mumifikačního balzámu, které je kupodivu velmi příjemné.

Zachování měkkých tkání je jednou z forem fosilizace, která paleontology nejvíce fascinuje díky všem informacím, které tyto přírodní mumie odhalují.

Egyptské úřady oznámily objev dvou největších starověkých dílen, ve kterých balzamovači mumifikovali lidská i zvířecí těla. Také se podařilo najít další tisíce let staré hrobky.

Jak se uchovávaly mumie v klatovských katakombách? Oproti tradičním procedurám šlo o zcela jiný postup.

Vážení srdce je staroegyptský obřad, při němž se rozhodovalo o osudu duše na cestě posmrtným životem. Jak rituál probíhal a jak se Egypťané na tento posvátný akt před smrtí připravovali?

Mumifikace neboli speciální proces uchování mrtvého těla v co nejlepší kondici, byl před dávnými časy vcelku rozšířen. Sloužil nejen jako metoda zachování těla, hlavní roli zde hrála nesmrtelnost duše a její příprava na cestu do jiného světa.

Závěry nové studie o egyptských mumiích, které dodnes fascinují svět, doslova mění dějiny. Vědci totiž v závěrech své studie tvrdí, že mumifikace měla v Egyptě úplně jiný význam, než jsme si dosud mysleli.

Ne plod, ale několik balíčků je v pánvi mumie ženy představené v Národním muzeu ve Varšavě, tvrdí tým vědců. Jeden z balíčků pravděpodobně obsahoval mumifikovaný orgán. Údajné těhotenství je výsledkem počítačových iluzí a chybné interpretace, domnívají se vědci.

Vědci zjistili, jak bylo možné zachovat plod jediné těhotné mumie na světě, která je známá jako „tajemná dáma“. Mumie obecně patří k významnému studijnímu materiálu, takže každý poznatek posouvá dál i naše znalosti. Ukázalo se, že plod zůstal zachován díky kombinaci účinků rozkladu a mumifikace. Dalo by se tedy říci, že byl vlastně „naložen“ v lůně matky.

Asketismus ve všech oblastech je velmi typickou vlastností buddhistických mnichů, kteří jsou rovněž pověstní jejich neuvěřitelnou vůlí. Do této kategorie patří i tři tisíce dní trvající postup zvaný sokušinbucu, který jim měl pomoci dosáhnout mravní dokonalosti tím, že se v podstatě mumifikovali zaživa.

Staří Egypťané věřili, že pokud mumifikací zachovají fyzické tělo zemřelého, jeho duše bude moci začít posmrtný život na onom světě. Nejstarší objevené egyptské mumie jsou více než 5500 let staré. Proces balzamování a mumifikace se v průběhu staletí vyvíjel, až Egypťané dosáhli pomyslné dokonalosti. Těla jejich zemřelých byla tak dobře uchována, že i dnes můžeme u objevených mumiích dobře rozpoznat mnoho drobných detailů.

Mumifikace aneb proces zachování mrtvých byl kdysi rozšířenou praxí mnoha starověkých společností. V mnoha lidech mumie a mumifikace vyvolávají pocit strašidelnosti. Mumifikace však byla ve starověkém světě široce rozšířená a ctěná tradice, která byla naplněna hlubokým náboženským významem a často prováděna zkušenými odborníky. Byla praktikována jako způsob uctívání mrtvých nebo vyjádření důležité náboženské víry, zejména víry v posmrtný život.