Řemeslo

Pavel Horák je brusič skla, který se specializuje na takzvanou techniku matného brusu. Jeho dílnu najdete v Karolince.

Panamy, fascinátory, fedory i borsalina – v centru Paříže, nedaleko Elysejského paláce, se ukrývá malé království klobouků. Obchod vede charismatická osmdesátiletá Adeline, která o sobě neříká, že je prodavačka, ale umělkyně. Klobouky navrhuje, vyrábí a zdobí pro kolemjdoucí zákazníky i pro šlechtické rodiny a významné politiky. Náš zpravodaj v Paříži Martin Balucha ji navštívil.

Hrad Seeberg na Chebsku v Karlovarském kraji láká návštěvníky především svou zachovalou středověkou podobou. Jeho okolí si návštěvníci mohou projít po naučné stezce, která přibližuje historii, osidlování podhradí i rozvoj tradičních řemesel. Trasy stezky vedou malebnou krajinou a propojují poznávání kulturních památek s přírodními zajímavostmi v okolí obce Poustka.

S papírem se setkáváme denně, málokdy mu ale věnujeme pozornost. Tisíce let staré řemeslo se dodnes téměř nezměnilo a zůstává i navzdory okolním technologiím. „Papír zažívá krásnou renesanci, víc a víc lidí má potřebu si věci zapisovat fyzicky,“ všímá si v Hovorech papírník Michal Gorec, který do papíru dostává i originální, osobní příběhy.

Dříve byl kovář skoro v každé vesnici. Dnes je jich mnohem míň a také kovářské řemeslo se posouvá trochu jiným směrem.

Soudní síň dnešním dílem vstupuje do třetího roku své existence! Při té příležitosti nabídne vhled do stavu tradičního kapsářského řemesla a ukáže také, jak vypadalo soudničkářské řemeslo po konci první republiky.Reakce na tuto epizodu, jakožto na celý pořad a vše ostatní uvítám na webu soudnisin.com. Zde najdete také možnosti finanční podpory tohoto pořadu (a je tu také síň slávy, ve které jsou zvěčněni ti, kteří se cestou mecenášství vydali). Díky! Soudní síň můžete sledovat také na Facebooku, jakož také na Instagramu a v neposlední řadě na Youtube.Generálním partnerem podcastu je internetový antikvariát Ve vazbě. Stejný název má i podcast, ve které čtu z nesoudničkových děl prvorepublikových autorů. Generálním partnerem podcastu je internetový antikvariát Ve vazbě. Stejný název má i podcast, ve které čtu z nesoudničkových děl prvorepublikových autorů. Obsah epizody:00:00 Úvod01:58 Denní zprávy07:03 Něco o kapsářích (Amplion, České slovo, 1927)17:58 Pohřbívali basu (ev [Edvard Valenta], Lidové noviny, 1931)22:35 Obvinila milence z vraždy (kp [Karel Poláček], České slovo, 1933)26:47 Erbtál čili rámus v temnotách (ev [Edvard Valenta], Lidové noviny, 1927)33:33 Larva a lumek (rt [Rudolf Těsnohlídek], Lidové noviny, 1923)44:16 Pan Mašín si činí újmu (František Janura: Lišáci a lištičky, 1955)

Umělá inteligence mění filmový průmysl rychleji, než si většina z nás uvědomuje. Filip Racek, kreativní ředitel Barletta AI Studia s více než dvaceti lety zkušeností v televizi a reklamě, stojí přímo na rozhraní klasického filmového řemesla a nové éry syntetického obrazu. V podcastu pro Lupu se otevřeně zamýšlí nad tím, které profese AI pohltí, které přežijí – a proč dobrá reklama stále nestojí jen pár tisíc korun, i když ji tvoří algoritmy. „Nemyslím si, že herci přijdou o práci jako takovou, ale možná nebudou muset být tolik na place. Budou scény, u nichž už nebude nutná jejich fyzická přítomnost. Akční scény, které by bylo nebezpečné nebo drahé točit, se budou vytvářet pomocí AI a herci v nich budou jen v datech," soudí Racek.

Na Radiožurnálu Sport jdeme den po dni až k finálovému zápasu na mistrovství Evropy fotbalistů v bývalé Jugoslávii. V našem kalendáři i v rozhlasovém archivu míříme do 4. května roku 1976. Hodně dlouhý seznam nových zasloužilých umělců četli redaktoři v rozhlasových novinách, fotbalisté mezi nimi nebyli, byť své řemeslo také velmi dobře ovládali a třeba na jihu Moravy, v Brně, válel slavný útočník Karel Kroupa.

Svému řemeslu se věnuje už od tří let. Místo hry na klavír zvolil za svůj nástroj housle. Za svou dlouhou hudební kariéru spolupracoval se známými osobnostmi. Mým hostem dnes je houslista Michael Hejč.

V učitelství nejde jen o talent, ale především o dovednosti, které se dají naučit a rozvíjet. Zkušený učitel Pavel Bobek v podcastu U tabule popisuje, proč dobrá výuka stojí víc na systematické práci než na „vrozeném daru“. Klíčová je práce se třídou, jasná pravidla i učitelova schopnost udržet si dlouhodobě energii.

Budoucnost českého řemesla je v dobrých a hlavně v mladých rukou. V seriálu Českého rozhlasu vám představujeme mladé lidi, kteří se dokážou živit rukama. Mezi nimi je například osmnáctiletý Jonáš Kubiš z pražské střední školy Akademie řemesel. Jeho oborem je montáž suchých staveb.

Devatenáctiletý Filip Kratochvíl je důkazem toho, že české řemeslo má budoucnost. Student Střední školy spojů a informatiky v Táboře a vítěz soutěže Česko 2026 si k řemeslu našel cestu už v dětství – dnes kombinuje obor elektrikáře a spojového mechanika, aby jednou dokázal postavit dům od kabelů až po internet. Praktická práce ho baví víc než teorie a právě díky ní má jasno i o své budoucnosti: „Práce je dost. Nebojím se ani vlastní živnosti,“ říká.

Před druhou světovou válkou byl Lublin nejen jedním z nejdůležitějších center židovské vzdělanosti a kultury, ale také významným střediskem tiskařství. Vznikaly zde knihy, vývěsní tiskoviny i deníky. Ve městě, kde před rokem 1939 žilo okolo 120 tisíc obyvatel, fungovalo téměř třicet tiskáren. To vše změnila druhá světová válka. Vzala městu židovské obyvatelstvo i tiskárny. Na tuto tradici dnes navazuje Dům slov, který tiskařské řemeslo předává novým generacím nadšenců.

Kdysi bývaly octárny samozřejmou součástí měst i venkova. Stály u pivovarů, vinařství nebo hospodářských dvorů a jejich práce byla pomalá, tichá a založená hlavně na zkušenosti. V dřevěných sudech leželo víno, mošt nebo pivo, do sklepů proudil vzduch a octáři čekali. Měsíce. Někdy roky. Ocet z těchto míst měl vlastní charakter, lišil se sud od sudu a zákazníci pak přesně věděli, odkud pochází.