Před 1 měsícem
Děda šel zapít vnučku – a málem se nevrátil domů. Zachránila ho náhoda. Na úvod musím podotknout, že se to naštěstí netýká žádného našeho dědy. Ten první si správnou míru umí držet (a po mrtvici pije už jen výjimečně), ten druhý má naopak splávek jako hrom (a je to jeden z důvodů, proč se s manželovou stranou rodiny už pár let nestýkáme). Děda Standa je takový „rodinný děda“ naší chalupářské osady. Všichni mu říkáme dědo, ani nevíme proč. Jenže on ještě donedávna ničí děda nebyl.