Alois Jirásek

Doma snad každý z nás měl sbírku skla, porcelánové postavičky, Babičku a tuto knížku. Tu rodiče dětem pořizovali s přesvědčením, že žádný lepší příběh si ani přečíst nemohou. Jednou podle ní dokonce vznikl loutkový film, který na festivalech v Benátkách i v Jižní Americe sbíral jednu cenu za druhou.

Když si zahraniční produkce vezme do parády naše dějiny nebo příběhy, většinou to v nás probudí plamínek naděje. Říkáme si totiž, že konečně někdo s větším rozpočtem a zkušenostmi ukáže světu, odkud pocházíme a co máme za sebou.

Divadlo J. K. Tyla vrátilo na jeviště Psohlavce od Karla Kovařovice. Jeho operu z konce devatenáctého století divadla už desítky let do svého repertoáru zařazují jen výjimečně. Operní kus se inspiroval stejnojmenným – a známějším – románem Aloise Jiráska.

Text není rozhodně míněn jako posměch nebo dehonestace našich dějin. Jen připomínkou, odkud se začala v obrozeneckých dobách brát národní hrdost, co utvářelo i na legendách a bájích to hezké.

Vychází z námětu dříve populárního historického románu Aloise Jiráska o vzpouře Chodů proti panstvu. Po více než 60 letech se na jeviště plzeňského Divadla J. K. Tyla vrátila opera Psohlavci od Karla Kovařovice.

Právě ji si charismatický kupec F. L. Věk v podání Radka Brzobohatého nakonec odvedl k oltáři. Nenápadná Márinka Snížková v podání Evy Voskové zvítězila nad Jiřinou Bohdalovou i Janou Brejchovou. Role to nebyla úplně vděčná, ale zapamatovatelná.

Opera Psohlavci Karla Kovařovice se po více než šedesáti letech vrací na jeviště Divadla J. K. Tyla. Premiéra se uskuteční 18. dubna 2026.

V sobotu 18. dubna v 19 hodin uvede Divadlo J. K. Tyla premiéru inscenace opery Karla Kovařovice Psohlavci. V hudebním nastudování šéfdirigenta Jiřího Štrunce a v režii ředitele divadla Martina Otavy, který je zároveň autorem scény, vystoupí v titulních rolích Richard Samek nebo Martin Šrejma jako Kozina a Martin Bárta či Pavel Klečka jako Laminger.

Říká se, že česká kotlina je doslova prošpikovaná tajnými chodbami a zakopanými hrnci s dukáty. Schválně, kolik takových pověstí máte ve svém městě? Já znám ze svého okolí hned tři.

Významné události v české historii zahrnují volbu Soběslava I. po smrti Vladislava I., velký požár Třeboně v roce 1618 a podpis Národní přísahy v roce 1918 v Obecním domě, které zásadně ovlivnily vývoj českého státu a identity.

Herec se sametovým hlasem, kterého se režim snažil zlomit, ale nikdy se mu to nepodařilo.

Juraj Jánošík se narodil do rodiny zámožného sedláka v Terchové. Nebyl to chudý sirotek, když měli jeho rodiče dost prostředků na to, aby ho vykoupili z vojenské služby. Jeho oficiální životopisy jsou snůškou polopravd a naivních lží.

Mladý kupec otevřel psaní a četl v něm: „Zaslechl jsem, že v Jejich prodárně kupujou staročeské knihy, ale ne jako starou popisnici na kornouty pro koření nebo chřípoprach, ale že jsou jejich milovník. To mne moc těší, nebo dnešního času i učení i knihovtipníci, smějou se všemu starobylému jsouc jen utrháčkové a smějíc se obzvláště každému, kdo naši řeč zanedbanou chtějí napravit a očistiti od vypůjčených latinských a obzvláště německých slov a novými českými jakoby ránokladky jí přikládati.“ Že tomu nerozumíte? Nezoufejte. S pochopením obsahu dopisu měl problém i adresát – vzdělaný mladík z Dobrušky F. L. Věk. Až po osobním setkání s odesilatelem, starým poštmistrem Sýkorou, leccos pochopil. Třeba že popisnicí měl pošťák na mysli papír, ne zrovna zvukomalebné slovo chřípoprach označovalo tabák, knihovtipník měl být student a ránokladka nahrazovala výraz náplast. Zkrátka všechna slova, která starci zněla cize (považoval je za nakažená latinou, němčinou, francouzštinou a jiným neřádem), byla podle něho třeba vyměnit za ryze česká. Proto by o sobě pan Sýkora nikdy neřekl, že je poštmistr, nýbrž spěšnoved. Věkovi prozradil, že žije u svého sestromuže (švagra), pracuje na novém detailním českém slovaři (slovníku) a potřebuje s ním pomoci. Například hledá správné slovo pro cizáckou basu (že by bručka?) nebo salát (co takhle zelenochrupka?). Ilustrace Adolfa Kašpara k vydání románu F. L. Věk z roku 1924 Jméno jednoho z protagonistů historky napoví, že jde o zápletku z románu Aloise Jiráska F. L. Věk, dnes možná známějšího díky stejnojmennému televiznímu seriálu. Jirásek příběh sepisoval na přelomu 19. a 20. století a jeho děj zasadil do prapočátků českého národního obrození zhruba o sto roků dříve. V popisované kapitole zachycuje pitoreskní figuru horlivého oprašovatele českého jazyka, která klidně mohla mít předobraz ve skutečném světě. Takzvaných puristů nebo také brusičů, kteří chtěli mateřštinu chránit před vlivy zvenčí stůj co stůj, bylo tehdy poměrně dost. Aktivní byli v době národního obrození, ale i dlouho po něm, a dokonce před ním. Ve skutečnosti se touha po očistě našeho jazyka táhne historií od samého počátku a přítomná je do určité míry i dnes. Hledání ideálu Stížnosti na upadající kvalitu mateřštiny pravidelně řeší redakce televize, rozhlasu i tištěných médií, ale také jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR. Nespokojeným divákům, posluchačům a čtenářům vadí používání nespisovných výrazů, nenáležité skloňování, anglicismy či chyby v titulcích. Zejména u televize se pohoršují nad nedbalou výslovností (bele místo byli), nadbytkem slovních vycpávek (jako, vlastně, prostě) a zvukových výplní (eee, ehm). Mnohdy přitom stěžovatelé nerozlišují, jestli se nevhodně vyjadřuje moderátor a reportér, tedy profesionálové, kteří se mluveným slovem živí a můžou si své pasáže předem připravit a vypilovat, nebo jde o zpovídaného politika, herce či sportovce, u nichž se dají jazykové prohřešky asi snáze omluvit. Čeština v číslech 12,5 milionu lidí na světě mluví českým jazykem. 7159 jazyků se dnes celosvětově aktivně používá a čeština je 106. v pořadí. 150 tisíc obyvatel Česka uvádí jako mateřský jazyk slovenštinu. 78 % osob v Česku hovoří alespoň jedním cizím jazykem. 1 unikátní hláska ř (takto zapsaná se vyskytuje v češtině a hornolužické srbštině) 39 písmen se používá pro označování českých hlásek (+ q, w, x u slov přejatých). 192 908 lexikograficky zpracovaných slov obsahuje Slovník spisovného jazyka českého. Našinci jsou zkrátka na čistotu a ryzost své mateřštiny citliví. Na jazyku nám záleží, protože souvisí s národní identitou, která nebyla v průběhu dějin vždy samozřejmou. Obavy a pocity ohrožení

Český národ ovlivnil jako málokdo. Hlášky z jeho scénářů často nevědomky citujeme, texty jeho písní zpívá už několikátá generace dětí, filmy jsou neustále reprízované, a on sám stále zůstává aktivní,...

Pardubice - Na Pardubice svého dětství vzpomínal egyptolog František Lexa jako na místo, kde se musel ukáznit, naopak v Potštejně na Orlickoústecku si o prázdninách užíval volnosti. V dospělosti stál u zrodu československé egyptologie a vychoval řadu mezinárodně uznávaných žáků. Pardubický rodák se narodil před 150 lety.

Dřív, než vznikl Jára Cimrman, stál před tabulí žateckého gymnázia mladý učitel jménem Zdeněk Svěrák. Netušil, že jednou změní český humor. I tento příběh má své začátky. A ty se odehrály v Žatci.

Na svět přišel do chudé místní rodiny, v dospělosti se stal ředitelem gymnázia, předním českým novinářem a dokonce učitelem Aloise Jiráska. Před 129 lety…

Romantická představa o šlechetném obhájci chudých se při pohledu do historických pramenů rychle hroutí. Jak to bylo ve skutečnosti s Daliborem a houslemi?

Oba Blaníky mají bohatou a tajemnou historii, nikoliv pouze pověst o spícím vojsku sv. Václava.

Na pivo sem přišel spisovatel Bohumil Hrabal i písničkář Karel Kryl. V sále hostince U Černého orla hrál Josef Kajetán Tyl. Nyní se místo, kde se v Litomyšli vůbec poprvé hrálo divadlo, dočká oprav. Polovinu budovy koupila dlouholetá mecenáška hudebního festivalu Smetanova Litomyšl Marcela Ullmannová, která ji ponechá pořadatelům této tradiční akce. Druhou polovinu získal majitel hotelu Aplaus, který rozšíří kapacity zhruba o deset pokojů.

Historie České republiky je plná významných událostí, od tajemné vězněné „Čachtické paní“ v 16. století přes národní obrození s Krameriem až po kulturní úspěchy, jako je premiéra hry Jiráska či úspěšné filmy a změny v mediálním prostředí.

Historická postava Dalibora z Kozojed, tradičně vnímaná jako symbol útlaku a hudebního nadání, se v kontextu dochovaných soudních záznamů jeví v jiném světle. Rozbor Zemských desek a dobových reálií odkrývá příběh majetkových sporů a vysvětluje pravý původ úsloví o „houslích“ jakožto nástroji útrpného práva.

Výraz „Chorvatsko“ si zcela automaticky spojujeme se zemí omývanou vodami Jaderského moře. V historii však existovalo i Bílé Chorvatsko. Kde? Na tuto otázku stále nemáme jednoznačnou odpověď. Navíc, stopa vede i na území Čech.

Jiřina Švorcová se nechvalně zapsala do paměti lidí jako agilní komunistka, která se aktivně účastnila prezentace Anticharty, ale také jako kvalitní herečka, známá zejména svou hlavní roli v seriálu Žena za pultem.

V tomto článku navštívíme památnou horu Říp, na kterou by podle legend měl vystoupit každý pravověrný Čech. Místo, na kterém se už v 8. století začaly psát dějiny českého národa.

F. L. Věk, Chalupáři, Dobrá voda, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto. Tyto televizní seriálové stálice má na svědomí jeden z nejvýraznějších českých režisérů. Dokázal vyprávět silné, ale i obyčejné příběhy s lidskostí a hlubokým pochopením pro charaktery svých hrdinů.

Staré pověsti české od Aloise Jiráska patří dnes k české literární klasice a čtou je i školáci. Autor vycházel ze starých kronik, letopisů a dalších historických pramenů, z nichž sestavil poutavý soubor legend, pověstí a lidových příběhů. Přitom jim dodal svou osobitou poetiku a nadhled. Jak dobře tyto příběhy znáte? Otestujte se v našem kvízu!

Mekkou českého ochotnického divadla je už po desítky let východočeský Hronov, rodiště Aloise Jiráska. Konalo se tu už pětadevadesát ročníků festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov. Ovšem ten příští bude výjimečný. Bude prvním poté, co bylo české ochotničení zapsáno na prestižní seznam světového nemateriálního dědictví UNESCO.

Nenápadná pěší trasa u Červeného Kostelce, kde se krajina, historie a literární paměť spojují v tiché vyprávění. Justynčina stezka nabízí klid, pomalý krok a hluboký prožitek.

Kouzelník Žito bavil i děsil dvůr Václava IV. Polykání soupeřů, spřežení kohoutů a čáry. Kde končí legenda a začíná pravda o temném baviči českých dějin?

Na rozdíl od svého staršího bratra prováděl osvícenské reformy postupně a s rozvahou. Leopold II. se také nechal korunovat českým králem, rozuměl česky a do Prahy nechal vrátit české korunovační klenoty.

Poprvé se mnohocípé hvězdy symbolizující kometu, která předpovídá příchod Spasitele, objevily v lužickém Herrnhutu - Ochranově. Vyrobily je děti protestantských exulantů z Moravy a Čech.

Historická fakta boří mýty a odhalují, jak Juraj Jánošík skutečně zemřel. Jeho poprava na háku nebyla hrdinská, ale znamenala tři dny krutých bolestí.

Území českého státu z podstatné části příroda obklopila pohořími a vrchovinami. V těsné blízkosti hranice se proto nachází řada míst, která nabízejí daleké výhledy do vnitrozemí obou sousedních zemí. Pohoří zvané Orlické hory lemuje na severovýchodě Čech česko-polskou hranici. Do druhé světové války to byla hranice s Německem a byly zvány Adlergebirge. Nyní jsou to polsky Góry Orlickie.

Snad každý někdy slyšel větu: Lomikare, do roka a do dne! Prohlásit jí měl před smrtí vůdce chodského povstání Jan Sladký Kozina. Od jeho smrti uplynulo přesně 330 let. Ve skutečnosti však na plzeňském popravišti řekl něco zcela jiného, než jak líčili Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci.

Česko se může pyšnit dvěma skutečně prastarými psími plemeny. Jedno je drobné, čiperné a kdysi zdobilo dvory evropských vládců, zatímco to druhé je mohutné, věrné a po dlouhá staletí střežilo naše hranice.

Karel Jaromír Erben byl český klasik, představitel národního obrození, jehož život stihl mnoho krutých ran. Ty ale dokázal přetavit ve vrcholná díla českého romantismu. Sbírku Kytice tvoří třináct balad s hororovými prvky, jež dodnes vybízejí čtenáře k zamyšlení.

V české literatuře najdeme jen málo jmen, která by měla takový zvuk jako Alois Jirásek. Jeho knihy formovaly nejen představu minulosti, ale i samotnou identitu českého národa. Ale za jakou cenu?

Česká literatura měla vždy své kouzlo, největší rozkvět však zažívala v 19. a 20. století, kdy vznikala díla Karla Hynka Máchy, Aloise Jiráska či Karolíny Světlé. Připomeňte si toto zlaté období a ověřte si v našem kvízu, kolik si z něj ještě dnes pamatujete.

Hvězda legendárního snímku Sněženky a machři zdědila dům na Ořechovce, který kdysi nechal postavit pro její prarodiče spisovatel Alois Jirásek.

Seriál F. L. Věk připomněl pojmy, jako je pravda, láska k vlasti nebo statečnost. Kromě skvělé režisérské práce zde ve svých rolích zazářila řada známých českých herců.

Pověst o Horymírovi a Šemíkovi zná u nás každý. Mnozí ji považují za historickou událost. Jenže Alois Jirásek ji opsal od Václava Hájka z Libočan. Ten ji upravil z německého textu čerpajícího z keltské pověsti tak, aby se hodila do české „historie“.

Kdysi dávno, snad na úsvitu dějin, stanul muž se svou družinou na kopci jménem Říp. Ale byl to skutečně praotec Čech? Jaký je jeho příběh?

Tomáš Garrigue Masaryk, klíčová postava vzniku Československé republiky, se po měsíční cestě z Washingtonu vrátil domů až 21. prosince 1918. Jeho příjezd byl provázen nejen bezpečnostními opatřeními, ale i vtipnou příhodou s železničářem. Jak se prezident setkal s novou realitou své vlasti?

Bez nadsázky se dá říct, že Lammingerové jsou v našich dějinách zapsáni jako typický příklad pobělohorského útisku sedláků. Spolu s páterem Koniášem jsou vlastně symboly doby temna.

Vyzkoušejte, jak dobře znáte Staré pověsti české. Od Libuše po Blanické rytíře. Deset otázek, které prověří, jak hluboko ve vás zůstaly české báje.

Staré pověsti české jsou pokladnice plná fascinujících příběhů, které formovaly národní identitu po staletí. Jsou to příběhy o bájných hrdinech, princeznách, statečných knížatech, ale i o válkách a intrikách.

Staré pověsti české od Aloise Jiráska patří dnes k české literární klasice a čtou je i školáci. Autor vycházel ze starých kronik, letopisů a dalších historických pramenů, z nichž sestavil poutavý soubor legend, pověstí a lidových příběhů. Přitom jim dodal svou osobitou poetiku a nadhled. Jak dobře tyto příběhy znáte? Otestujte se v našem kvízu!

Musela to být láska na první pohled, když sličná a prostá selka Božena, toho času v roli pradleny, uvízla v oku knížete Oldřicha. A podle pověsti to mělo být právě pod dubem, který se nyní stal s téměř 9 800 hlasy STROMEM ROKU 2025. Oldřichův dub z Peruce láká svou milostnou pověstí stejně jako pověstným věkem více jak 1000 let. Je to ale pravda? Těžko říct, v každém případě však jde o strom se silným příběhem.

Legenda o Kozinovi. Každý, kdo se jen trochu hlouběji ponoří do tajů našeho jazyka, literatury a historie české, nemůže ten zvláštní výrok přehlédnout.

Staré pověsti české, jak je známe především z knih Aloise Jiráska, jsou pro mnohé z nás neodmyslitelnou součástí české historie a národní identity. Příběhy o praotci Čechovi, knížatech Libuši, Přemyslovi a o Dívčí válce jsou legendy, které utvářely naše vnímání minulosti.

Herec Eduard Cupák neměl jednoduchý život. Přišel tragicky o tatínka i babičku, kteří byli popraveni nacisty, a kvůli své sexuální orientaci trpěl už ve škole. Nevyplnilo se mu ani jedno jeho velké přání, i když životní lásku našel.

Nejlépe dochované hodiny se staly nejznámějšími po celém světě. Miliony turistů je přijíždí obdivovat. Pravda, nejsou jediné. Ale snad nikde nekoluje zajímavější legenda než o našem pražském stroji. Řeč je o Staroměstském orloji, o němž padla první zmínka před 615 lety.

Řeka Vltava, inspirace pro Bedřicha Smetanu, je ústředním motivem jeho slavné symfonické básně. Objevte místa, která ovlivnila jeho život a tvorbu, a prozkoumejte, jak se jeho hudební génius formoval v Litomyšli a dalších městech.

Před osmdesáti lety se po celé naší zemi slavil konec druhé světové války, a nejinak tomu bylo i na místě u Přerova zvaném Švédské šance. Bohužel ne na dlouho. V červnu 1945 tam došlo k masakru. Oběťmi se stali všichni, kteří se "provinili" jen tím, že hovořili německy.

Staré pověsti české, jak je známe z knih Aloise Jiráska, jsou plné záhad a nesrovnalostí, které se snaží historici a archeologové odhalit. Tyto příběhy, které jsou považovány za základní kameny našich dějin, jsou spíše mýty, které sloužily k propagandě a k posílení národní identity.

Vzpomínáte si ještě na dny, kdy jste si psali čtenářský deník, na poslední chvíli dočítali knížky nebo hledali, kde byste mohli obsah nudné četby opsat? I když šlo často o otravnou a nudnou povinnost, některé knihy z období devadesátek zůstávají stále čtené, diskutované a milované dodnes. Jak to máte vy? Byla pro vás povinná četba otravná povinnost, nebo skvělá zábava? Prověřte své znalosti v našem kvízu.

Socha u Karlova mostu přitahuje stále zraky turistů i našinců. Je to ale skutečně Bruncvík? A kde se vlastně tato postava z legend vzala?