Architekt Jan Klaška, který působí v newyorské pobočce renomovaného dánského studia BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas, v pořadu The Soul Capital Libora Zezulky popsal, jak se proměňuje role architektury v době umělé inteligence, proč kvalitní stavby dokážou nastartovat rozvoj celých měst a proč si v poslední době stále intenzivněji klade otázku, zda architekt neslouží především jako nástroj pro tvorbu zisku.Podle Jana Klašky zůstává architektura i v době developerských projektů a komerčních tlaků uměleckou disciplínou. Spolu se společností se však mění kontext jejího vzniku i samotná definice umění. „Architektura je symbiózou umění a technických i sociálních znalostí, které se spojují v jeden celek,“ vysvětluje Klaška.Architekty přesto nevnímá pouze jako umělce. Jejich práce podle něj propojuje celou řadu oborů a vyžaduje nejen tvůrčí schopnosti, ale také technické, sociální a psychologické znalosti.„Architektura má vlastní škatulku. Je to něco mezi uměním, technickou vědou, sociologií a psychologií. Není to čistokrevné umění ani čistokrevná technická záležitost,“ dodává Klaška. Právě schopnost spojovat různé disciplíny považuje za důležitou součást architektonické profese. Architekti podle něj nevytvářejí pouze jednotlivé budovy, ale prostředí, ve kterém lidé žijí, pracují a tráví podstatnou část svého života. „Dnes se v architektuře pohybujeme každodenně. Žijeme a pracujeme v prostředí, které je definováno architekturou,“ říká Klaška.Tvorba architektů tak může ovlivňovat lidské pocity, způsob života i fungování veřejného prostoru. Kvalitně navržené prostředí může přinášet spokojenost, zatímco špatně fungující stavby mohou vyvolávat frustraci a komplikovat každodenní život.Z Londýna do New Yorku. Rozhodla zelená karta i lidéProfesní cesta Jana Klašky vedla z České republiky přes londýnské studio Zaha Hadid Architects až do New Yorku, kde dnes působí v kanceláři BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas. Přestože byl v Londýně spokojený a aktivně nehledal novou pracovní ani životní zkušenost, nakonec se rozhodl využít příležitost, kterou mu nabídla americká zelená karta. „Finálním důvodem bylo, že jsem měl zelenou kartu, a kdybych ji nevyužil, propadla by mi,“ vysvětluje.Teprve po přestěhování si naplno uvědomil, jak výrazně se obě metropole liší. Zatímco Londýn ho profesně i osobně bavil, v New Yorku se podle svých slov nakonec našel více.„To, co dělá New York New Yorkem, jsou lidé. Energie, způsob života, způsob nahlížení na život a hodnoty,“ popisuje. New York je podle něj mimořádně rychlé, náročné a někdy také nepříjemné město. Právě jeho intenzivní a tvrdé prostředí však může lidi vést k větší vděčnosti za běžné okamžiky.„New York je neskutečně rychlý a neskutečně nepříjemný. Když ale lidi poznáte trochu do hloubky, zjistíte, že se právě kvůli relativně drsnému prostředí dokáže projevit vděčnost a snaha využít každý okamžik,“ říká Klaška. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se také:Proč Jan Klaška považuje navrhování věznic za jednu z nejzajímavějších architektonických disciplín?V čem se podle něj liší život v Londýně a New Yorku?Proč by ho neomezený rozpočet a absolutní svoboda při navrhování spíše paralyzovaly?Jaké osobní hodnoty a životní priority odhalily hry během natáčení pořadu?Jakou stavbu by chtěl navrhnout, kdyby si mohl vybrat bez ohledu na rozpočet a lokalitu?
