Božena Němcová

Článek Vojtěcha Blažka. V kasárnách ve Vyškově rozhodovaly podle obžaloby o stavebních zakázkách úplatky. Obžalováni jsou čtyři lidé.

Nic na tomto světě neexistuje ve vzduchoprázdnu, takříkajíc neplave ve vakuu. Vše, včetně koncertních sálů či operních domů, má své souvislosti. Historické, geografické, sociologické. Měrou vrchovatou to platí pro brněnský Besední dům. Místo, které neoddělitelně souvisí s tamním společenským i politickým vývojem přinejmenším posledních sto padesáti let. Besední dům, sídlící na rohu dnešní Husovy ulice a Komenského náměstí, v sobě totiž nese příběhy, které vypovídají zdaleka nejen o hudbě, ale také o národnostních třenicích, literatuře, politice. Samozřejmě, že dnes tuto rozlehlou neorenesační budovu vnímáme především jako sídlo jednoho z našich nejlepších symfonických těles – Filharmonie Brno. Jak šel čas, hudba skutečně začala v Besedním domě převažovat, hrát takříkajíc první housle.

Kroměříž. Hanácké Atény, ve kterých by Božena Němcová se svojí povídkou V zámku a v podzámčí neuspěla. Tady jsou totiž kostky rozdány jinak. Alespoň co se týká každoročního hudebního festivalu s názvem V zahradách a zámku Kroměříže. Netrčí z něj sociální osten, který – při veškeré romantice – spisovatelka kdysi do svého dílka vložila. Tady se v jednadvacátém století nejedná o protiklad mezi tím, jak klasická hudba zní na zámku, v zahradách či – tu a tam – rovněž v takzvaném Nadsklepí. Které však není symbolem útlaku, ale naopak místem, kde se české kultuře, hudební i divadelní, dařilo v novodobějších dějinách města Kroměříž nejvíce.