Dospívání

Zabouchnuté dveře, sluchátka na uších, odpovědi jedním slovem. Většina rodičů podobné chvíle zná a připisuje je bouřlivému dospívání. Jenže někdy se za uzavřeností skrývá mnohem víc než špatná nálada. Jak poznat, že teenager neprožívá jen běžnou krizi, ale potřebuje skutečnou oporu? A proč často rozhodují právě obyčejná slova a drobná každodenní gesta?

Artur Štaidl stojí před životním milníkem a zdá se, že změn má kolem sebe víc než dost.

Kolikrát přemýšlím o tom, jestli jsem pokaždé říkala svým třem synům to, co jsem měla. Co jsem považovala za správné, aby věděli. Jako malá holka jsem slýchala spíše věty typu: "Jsi kluk, tak nebreč." A podobně. Když jsem pak vyrostla, věděla jsem, že tohle svým dětem říkat nechci. A ani pokud budu mít jen kluky. Proč by nemohli kluci brečet? Proč by si nemohli hrát s panenkami? Já si taky ráda hrála s autíčky! Takže následující věty jim říkejte. Naši synové to potřebují slyšet!.

Z internetu, ale i od kamarádek se na nás valí informace o tom, jak vychovat, nevychovat či dovychovat nebo že děti jsou taky lidi. Jenže výchova je extra náročná disciplína a chyby v ní budeme dělat vždycky – to je prostě normální. Protože rodiče jsou přece taky lidi! A někdy, když jsou v koncích, volí diskutabilní výchovné metody. Třeba tyto..

Je jim už čtyřicet nebo padesát let. Při každé kritice se urazí jako puberťáci, všechno svádí na ostatní a jakýkoli nesouhlas berou jako osobní útok. Sice zestárli, ale nedospěli.

Být teenagerem není nic jednoduchého. Od toho jsou tu ale rodiče, kteří by tuto zásadní životní etapu měli dětem vysvětlit a umožnit jim ji prožít. A taky přežít…

Ještě včera bylo všechno celkem normální. A dnes? Ráno tě štve tričko.

Sport učí disciplíně, vytrvalosti i zdravému sebevědomí. Jenže někdy se z touhy být lepší stane nekončící závod s vlastním tělem. Právě tehdy může vzniknout porucha příjmu potravy označovaná jako sportovní anorexie neboli anorexia athletica. Týká se překvapivě často dospívajících dívek. Těch, které na první pohled působí jako ztělesnění zdraví.

Máme dva dospívající puberťáky, třináctiletou dceru a patnáctiletého syna. Letos jsme se domluvili, že nepojedeme k moři, protože jsme měli velké výdaje spojené s rekonstrukcí bytu. Všichni se tvářili chápavě. Jenže teď, když se blíží konec prázdnin, nám

Zatímco se zbytek světa snaží užít poslední letní dny, u nás doma se schyluje k ozbrojenému konfliktu. Začíná Operace středoškolák – akce, která prověří psychickou odolnost matky i kapacitu peněženky.

Ty dvě sestry byly překvapivě rozdílné. Radku pánbůh obdařil figurou, se kterou by mohla soutěžit o miss world, zatímco o Majce by se dalo se smutným úsměvem říct, že co jí vepředu nahoře odepřel, to jí vzadu dole vynahradil.

Každý rodič chce své dítě chránit. Jenže pokud mu nedovolí zažít zklamání, prohru nebo vlastní chybu, může mu nevědomky zkomplikovat vstup do dospělého života. Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, proč děti potřebují překážky, jasné hranice i možnost občas „spadnout“ – a proč je úkolem rodičů naučit je hlavně znovu vstát.

Další epizoda seriálu Ulice se zaměří na Michala, kterého zcela pohltí touha po odvetě. Z původně nevinného hraní videoher se stává osobní bitva, která začne ovlivňovat jeho náladu, vztahy s kamarády i plány na poslední volný den před školou. Zatímco ostatní chtějí vyrazit ven a užít si koupaliště, Michal zůstává přikovaný k počítači.

Když jsem odjížděla za prací na sedm měsíců, moje dospělé mimino z inkubátoru brečelo. Po návratu jsem jen zírala na zázrak.

Puberta je obdobím velkých změn, nálad a hledání vlastní identity. Někdy ale za uzavřeností, ztrátou zájmů nebo podrážděností nemusí stát jen „náročný věk“. Jak poznat, kdy jde o běžné dospívání a kdy už je čas zpozornět? Otevřený zájem, trpělivost a včasná podpora mohou sehrát důležitou roli.

Říkali, že je to nevzdělavatelné dítě, ale já dnes praskám hrdostí ve švech. Moje miminko vyrostlo v dospělého chlapa, který pracuje v bílých rukavičkách.

Útlou knížečku Marie Zelbové Tňaá/Praha 3/Žižkov vydalo letos (2026) nakladatelství Petr Štengl a ani o autorce, ani o tomhle vydavatelství jsem neměl ponětí. Jsem rád, že se to změnilo. Vyslechl jsem

Filmy Znovu 17 nebo Probudím se včera staví zápletku na hrdinovi, který se kouzlem vrací do svého mladšího já. Opačně pojal příběh režisér Rudolf Havlík v komedii Po čem holky touží. Jitka Čvančarová a Linda Rybová se v ní představí jako čtyřicátnice, ve které se přes noc proměnily dvě dospívající dívky. Místo večírků najednou musí řešit manžela, rodinu a práci.

„Lenka může být venku do devíti.“ „Tomáš už má vlastní mobil.“ „Všichni ze třídy jedou na přespávačku.“ Jestli máte doma školáka, podobné věty vám nejspíš nejsou cizí. Někdy dokážou vyvolat úsměv, jindy pořádnou hádku. Jenže za slavným dětským argumentem se často neskrývá rozmazlenost ani vzdor. Může být naopak znamením, že vaše dítě dospívá a učí se přemýšlet o světě kolem sebe. „Ale všichni ostatní můžou!“ Věta, která umí rodiče pořádně potrápit. A možná je dobře, že ji děti říkají.

Přáli si, aby jejich dcera nahlédla do nesnadného světa dospělých a víc si vážila peněz. Poprvé si je měla na brigádě vyzkoušet sama vydělat. Nenapadlo je ale, že zapadne mezi dospělé až tak moc. S jedním z kolegů má totiž víc než jen pracovní vztah.

Touha být oblíbený, krásný a úspěšný je stará jako lidstvo samo. Splnit si takový sen není snadné. Může se však stát, že se objeví někdo, kdo slíbí, že všechno zařídí během několika vteřin. Nový seriál České televize ukáže, že zkratky mohou být tím nejnebezpečnějším pokušením.

Být sám neznamená být automaticky osamělý. Studie publikovaná v Development and Psychopathology ukazuje, že u teenagerů nezáleží na tom, kolik času stráví o samotě, ale s kým tráví zbytek dne i jaké mají osobnostní rysy.

Protože jsme národ, který miluje detektivky a kriminální případy, podaří se každé televizi přitáhnout nás k obrazovce, jakmile se objeví mrtvola. Někdy hned v první minutě, jindy až po reklamní pauze. Každopádně se vžíváme do role zkušeného kriminalisty a snažíme se z řady podezřelých sami vydedukovat viníka.

Ještě nedávno se s vámi chtělo vaše dítě mazlit na gauči a vyprávělo vám o každé maličkosti. Najednou tráví většinu času za zavřenými dveřmi, na otázky odpovídá jedním slovem a vaše rady jako by se odrážely od zdi. Vítejte v pubertě. Období, které bývá náročné pro děti i rodiče. Dobrá zpráva ale je, že za většinou změn se neskrývá vzdor ani nevděk. Puberta je především cesta k samostatnosti.

Samota se z životů mladých po pandemii nevytratila. Výzkum z univerzity v Sieně sledoval stovky z nich a ukázal souvislost mezi izolací a sklonem k agresi. Zajímavé je, že jeden druh strachu je podle dat před rizikovým chováním naopak chránil.

Nikdy by mě nenapadlo, že mi oči otevře zrovna můj dospívající syn. Jedna jeho věta mě nejdřív naštvala, pak zranila a nakonec přiměla podívat se na sebe úplně jinýma očima.

Když dítě odejde z domova, většina rodičů si zpětně vybaví poslední hádku. Jenže útěk málokdy začíná zabouchnutými dveřmi. Častěji mu předcházejí týdny nebo měsíce napětí, které dospívající neumí pojmenovat ani zvládnout.

Proč riskovat trapné odmítnutí od spolužačky, když si můžete přítelkyni navrhnout do posledního detailu? AI chatboti se pro dospívající stávají terapií i náhradou za přátele. Experti však varují, že smazáním emocionálně náročných chvil s vrstevníky a rodinou přicházejí mladí lidé o klíčový sociální trénink. Což se může podepsat na jejich duševním zdraví.

Na tom, jak vypadáš, záleží. Životní úspěch se odvíjí od tvé atraktivity. Kariéra, láska, peníze, sociální postavení – to vše můžeš mít, jen když budeš vypadat dobře. To je ve zkratce to, co stále hlasitěji přes sociální sítě šíří trend zvaný looksmaxxing. Propadají mu především dospívající chlapci, kteří jsou pak ochotni pro vylepšení svého vzhledu udělat šílené věci. Třeba si bitím rozbít a přetvarovat kosti v obličeji…

Čtyřicetileté maminky pózují se svými dospívajícími dcerami v identickém oblečení, popíjejí spolu ledovou kávu a do popisku hrdě píšou, že si vychovaly svou nejlepší spřízněnou duši. Ale je tomu opravdu tak?

Nejen v rozhlasovém byznysu je známo, že hudba z doby dospívání bývá tou hudbou, kterou si člověk s sebou nese celým životem a má ji nejraději. Může se mu samozřejmě líbit i něco novějšího, co posbírá cestou, ale to už v něm nikdy nezakoření tak jako písně, jež poslouchal mezi dvanácti a dvaceti, možná až pětadvaceti roky.

Martina má se svým bývalým manželem ve střídavé péči třináctiletou dceru Anetu. Přestože mezi expartnery po rozvodu panovalo napětí, snažili se prý vždy fungovat jako rodiče a důležité věci ohledně Anety řešit společně. Tentokrát ale podle Martiny její bývalý překročil hranici.

Po přesunu do druhého pražského bytu se mnohé změnilo. Poprvé jsem začal opravdu růst, získávat nové dovednosti, dospívat. A také ztrácet lidi kolem sebe.

Byl mladý, sympatický a zdálo se, že má před sebou slibnou kariéru. Když se Ivan Wiesner na začátku osmdesátých let minulého století objevil v hlavní roli komedie Matěji, proč tě holky nechtějí?, stal se jednou z tváří tehdejších filmů o dospívání. Jenže zatímco někteří jeho vrstevníci zůstali před kamerou dodnes, po představiteli Matěje se po několika dalších rolích slehla zem.

Film My děti ze stanice Zoo (německy: Wir Kinder vom Bahnhof Zoo) z roku 1981 sleduje osud třináctileté Christiane Felscherinow, která vyrůstá v zanedbaném prostředí západního Berlína sedmdesátých let. Dívka se postupně dostává do společnosti mladých narkomanů, propadá heroinu a navazuje vztah s Detlevem, chlapcem pohybujícím se na okraji společnosti a zároveň zapleteným do drog i prostituce. Výsledkem je bezútěšný portrét dospívání, které se místo hledání identity mění v pomalý sebezničující pád.

Ještě se ani nezačal vysílat a už se o něm mluví. Nový seriál České televize Filter měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde vyvolal živé debaty. Tvůrci otevírají témata dospívání, první lásky i hledání vlastní identity bez příkras.

Petřino soužití s dospívající dcerou bylo až do nedávna pohodové. Pak se ale objevil její první přítel, starší kluk ze školy. Pod jeho vlivem se z Anety stala úplně jiná dívka a začala dělat věci, které dřív zavrhovala. Petra si s její proměnou neví rady a má o ni strach.

Vstává ve dvě odpoledne. Do postele si přestěhoval veškerou elektroniku a za kapesné si pořídil přenosný stojánek na jídlo. Nic se mu nechce. A když ho konečně vytáhnete, tváří se, jako by právě uběhl maraton. Dospívající mozek prochází přestavbou, která mění způsob, jakým mladí lidé přemýšlejí, cítí i riskují.

Na filmovém festivalu v Karlových Varech je k vidění také estonsko-litevské drama Morten. Snímek Ivana Pavljutškova kombinuje příběh o dospívání s magickým realismem a přináší silný vhled do duše dospívajících.

Přijde domů, oči přilepené k telefonu, na pozdrav jen zamručí a okamžitě za sebou zavře dveře pokoje. Pokud máte doma teenagera, je nesmírně snadné v tomto období sklouznout k neustálé kritice, podezřívavosti nebo přísným zákazům. Jenže právě v období puberty, kdy se dospívající od rodiny přirozeně odtahují, s nimi potřebujeme zůstat ve spojení nejvíce.

Zatímco televizní tvorby pro dospělé či nejmenší diváky vzniká v rámci možností přiměřeně, ze spektra tak trochu vypadávají dospívající, kteří hledají (nejen) svou sexuální identitu. Právě na adolescenty cílí kolísavý seriál Filter režiséra a scenáristy Davida Semlera, který v sekci Zvláštní uvedení nabízí 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.

Tlak na krásu je v dnešní době vyšší než kdy jindy. Sociální sítě, časopisy i lidé samotní si nastavují laťku velmi vysoko – často až nereálně. Martina vždy byla pyšnou maminkou půvabné dcerky, která sice tyto přemrštěné normy neplnila, ale jen v tom nejlepším slova smyslu. Jenže pak si najednou usmyslila, že není dostatečně krásná a zaplatila si zákrok, který jí podle Martiny akorát uškodil.

Teodor byl bezproblémový kluk. Ve škole vždy patřil ke svědomitým žákům, poctivě se připravoval na přijímací zkoušky na gymnázium a rodiče si na něj také nemohli stěžovat. Puberta s ním třískala jen minimálně. O to větším šokem pro jeho matku bylo, když ho nachytala při vapování.

Teenageři to nemají lehké. Cítí nutkavou potřebu zkoušet nové věci a na rizika se přitom mnohdy neohlížejí. Někteří tak sáhnou i po návykových látkách. Tým vedený Beatriz Lunaovou z University of Pittsburgh se pokusil přijít zmatkům v hlavách mladých lidí na kloub.

Psychoterapeutka a sociální pracovnice Johana Růžková v příručce Hrdinou svého života jsi ty mladým lidem radí, jak si poradit s problémy skrze příběhy, které zná celý svět.

Neměla to lehké. Ale sama o tom neměla ve zvyku moc mluvit. Až doteď.

Žijeme v době neustálého propojení, přesto se do popředí dostává zásadní problém, o kterém se hovoří jako o „epidemii osamělosti“. Epidemiologové upozorňují, jak moc dopadá sociální izolace na naše zdraví. Přispívá k úzkostem, kardiovaskulárním chorobám a může dokonce zkrátit život.

Ještě než Elle vyrazila na práva, potýkala se s potížemi středoškolského života. Pusťte si finální upoutávku.

Že máme v Česku k alkoholu vřelý vztah, bohužel dobře víme. Klidně nad tím ale mávneme rukou, protože je to přece „národní sport“. Jenže když se podíváme na ty nejmladší, je z toho spíš národní problém. A to pořádný. Nový průzkum České asociace streetwork ukázal drsnou realitu, ve které pro spoustu českých dětí není alkohol jen víkendová rebelie, ale dostupný lék na úzkost, stres a samotu.

Do našich kin míří třaskavé drama o dospívání, ceněné pro svou autenticitu. Pusťte si ukázku, seznamte se.

Česká kina nově uvádějí australský horor Leviticus. Dva teenageři v něm po pokusu o náboženskou „terapii“ své homosexuality čelí nadpřirozené vražedné hrozbě, která na sebe bere podobu milované osoby. „Když uvidíš někoho, kdo vypadá jako já, nepřibližuj se,“ musí říct jeden druhému.

Sdílejí všechno. Tajemství, plány i každodenní starosti. Zvenčí působí jejich vztah jako ideál moderního rodičovství. Jenže přílišná blízkost může dospívajícímu dítěti vzít přesně to, co nejvíc potřebuje: vlastní prostor, soukromí a možnost osamostatnit se.

Puberta v katolickém dívčím sboru? O tom je slovinské coming of age drama Co je ti, holka?

Konec školního roku a letní prázdniny jsou pro většinu teenagerů přelomovým obdobím. Rozhoduje se o přijetí či nepřijetí k dalšímu studiu a ti, kteří hledají práci, konfrontují svá přání s realitou.

Vztah mezi rodičem a dospělým dítětem se časem přirozeně mění. To, co bývalo každodenním sdílením, se postupně proměňuje v méně častý kontakt, větší samostatnost a jiný způsob blízkosti. Pro některé rodiče je to plynulý přechod, pro jiné ale může být těžké přijmout, že už nejsou středem každodenního života svých dětí.