Ján Jesenský

Dějiny jsou plné pohnutých osudů. Osudů lidí, kteří zasvětili svůj život nějakému poslání. Těch, kteří se snažili pomáhat druhým a něco po sobě zanechat. Jedním z nich byl i lékař Jan Jessenius, o kterém se dějiny zmiňují hned v několika souvislostech. Byl nejen významným lékařem, ale patřil rovněž k sedmadvaceti popraveným českým pánům na Staroměstském náměstí. Jak se zrodila jedna z nejvýznamnějších osobností 16. století, která žila v našich zemích? Ján Jesenský, známý též jako Jan z Jesenu či Jan Jessenius, byl velmi nadaný a ctižádostivý mladík. Viděl kolem sebe neustále umírat lidi, což v jeho době – narodil se v prosinci roku 1566 – bylo poměrně běžné, protože se spoustou potíží si tehdejší medicína zkrátka nemohla poradit. Rozhodl se nicméně právě proto prozkoumat tajemství života a smrti. K tomu mu posloužila nejen medicína, ale i filozofie, kteréžto obory studoval na univerzitách ve Wittenbergu, Lipsku a Padově.

Stále se řeší, kdo je jeho autor a co v něm stojí psáno. Málokdo však ví, že přitahuje neštěstí. Ten malý, pergamenový svazek najdeme dnes na území Yaleovy univerzity v New Havenu ve státě Connecticut. Snad už konečně našel svůj klid a s ním i všichni lidé, kteří se jím kdy zabývali. A že jich není málo. Milovníci záhad z celého světa o něm vědí a mnohým z nich působil a dodnes vlastně působí bezesné noci. Stále ukrývá své tajemství, a to provokuje lidskou zvídavost...

Většina z nás nemá ze slova pitva dobrý pocit a naskočí nám obraz nemocniční pitevny s otevřeným tělem nebožtíka, tak jak to známe například z detektivek. Dnes se však jedná již téměř o samozřejmost a každý lékař si při studiu medicíny musel projít také i pitevnou.

UKÁZKA V ČLÁNKU Kniha Povstalci a odsouzenci čtenáři vůbec poprvé - přehledně, formou biogramů, nabízí seznámení se životními osudy sedmadvaceti ´českých pánů´, kteří ztratili život před čtyřmi sty lety při staroměstské exekuci 21. června 1621 za účast na protihabsburském povstání.

Pokud jste nikdy kuře nevykosťovali, možná se při vašem pokusu budete cítit jako slavný Jan Jesenius, který v roce 1600 provedl první veřejnou pitvu. Nemusíte se ale bát. Na vykostění vám stačí ostrý nůž a správný postup. Jak vykostit kuře?

Zpestřit začátek školního roku se rozhodlo Muzeum Komenského v Přerově. V seriálu s názvem Děsivé školní obrazy představuje sugestivní dobové didaktické pomůcky, které měly zapůsobit na naše předky a zůstat jim v paměti.

V dějinách bylo běžné, že se panovník vypořádal s povstalci sérií poprav pro výstrahu, aby si upevnil moc. Exekuce 27 mužů na Staroměstském náměstí dne 21. 6. 1621 přesto byla poněkud příliš i na svou dobu. Odsouzených bylo hodně a řada z nich se v povstání ani neangažovala nijak aktivně. Jejich výběr nebyl spravedlivý.

Příběh kata Jana Mydláře je plný utrpení. Inteligentní mladý muž se k nenáviděnému řemeslu dostal kvůli léčce, která měla před smrtí zachránit jeho milou. Plán se však mladíkovi nevydařil.

V těchto dnech si připomínáme 400 let od nechvalně proslulé popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621. A rozhodně ne náhodou je tento čas příhodný k oznámení dvou reedic alb vpravdě legendárních ostravských goregrinderů Pathologist, které jsou v plánu na podzim. Jeden z popravených, doktor Jan Jesenius, totiž patřil ve své době k předním anatomům a provedl první veřejnou pitvu v Čechách. Téma pro grindery jako stvořené.

Po čtyřech stech letech si připomínáme popravu „českých pánů“. Tvrdit, že se daná událost připomíná pod zcela zavádějícím názvem, není žádný historický detailismus. Jak napsal roku 1965 velký český historik Josef Polišenský: „Staroměstská poprava byla aktem třídní msty, protože ze sedmadvaceti popravených byla jenom jedna třetina feudálů: tři páni a šest rytířů. Zato měšťanů bylo osmnáct…“

Grindový přízrak z let devadesátých má nyní možnost ukojit po léta znějící prosby extrémních metalových labužníků.

Habsburkové chtěli na českých pánech provést exemplární mstu, která zamezí další revoltě. Nezdráhali se použít nejtvrdší metody mučení a psychického nátlaku.

Staroměstská exekuce bývá považována ze jeden z nejtemnějších momentů české historie, podle Marie Koldinské ji ale Češi vnímají zjednodušeně.

Dne 21. června roku 1621 proběhla na Staroměstském náměstí poprava 27 vůdců stavovského povstání. Mylně bývá označována jako poprava sedmadvaceti českých pánů. Vyšší šlechticové byli z popravených jen tři. I tak šlo o krvavé divadlo, které mělo jasně ukázat, jak se trestá vzpoura proti císaři.

Více než půl roku po bitvě na Bílé hoře, 21. června 1621 bylo popraveno na Staroměstském náměstí 27 českých pánů. Nešlo jen o protestantskou kališnickou šlechtu, ale i rektora Univerzity Karlovy.

Kdybychom hledali největší traumata v dějinách českého státu, jistě se na předních místech ocitne porážka stavovských vojsk na Bílé hoře v neděli 8. listopadu 1620 a následná poprava 27 českých pánů v pondělí 21. června 1621. Obě události se staly i součástí novodobé mytologie českého národa, což zvlášť silně platí o zmiňované popravě. Dodnes se o ní traduje řada omylů - a na mnoho otázek stále nemáme odpověď.

Kdo viděl filmy s Janem Werichem Císařův pekař a Pekařův císař, může mít o císaři Rudolfu II. poměrně jasnou, ale také velmi zkreslenou představu. Podle tohoto ztvárnění šlo o podivínského, ale ve své podstatě dobráckého chlapíka. Věta z filmu "My mu nerozumíme, ale my mu věříme" vešla do dějin. Jenže ono to bylo ve skutečnosti, jak se dá předpokládat, docela jinak. Na druhou stranu je fakt, že kdybychom měli i dnes monarchii, mohli bychom se třeba koupat v moři. Líbil by se vám takový panovník, jako byl Rudolf II.?

Co všechno najdete ve čtvrteční příloze deníku Právo Salon?

Velká většina z nás se s asi nejznámějším katem v naší zemi Janem Mydlářem seznámila v hodinách dějepisu na základní škole v souvislosti s popravou dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze dne 21. června 1621. Čtenáři historických románů pak také určitě četli dílo Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze.

„Postupujte rychle a obhajobu neberte moc na vědomí,“ zněly instrukce, které dostali soudci hrdelního tribunálu, jenž měl vynést rozsudky nad vůdci stavovského povstání. Proces začal 29. března 1621 a nebral ohled na zemské ani na městské právo. Vyústil v hromadnou veřejnou popravu.

Vystudoval medicínu, ale nakonec životy nezachraňoval, ale ukončoval. Řeč je o staroměstském katu Janu Mydlářovi, který si svým řemeslem vydělal pěkné jmění. To mu zajistilo postavení váženého obyvatele Prahy. Co ho ale vedlo k rozhodnutí vykonávat toto povolání? A proč neskončil na okraji společnosti jako ostatní kati?

Ta filmová scéna je příliš známá a oblíbená. Skupinka intrikánů, císař Rudolf II. a vážený, prošedivělý muž, oděný v černém. Právě vysvětluje císaři postavení planet a nešťastný travič marně hledá pohár, do kterého vhodil zrnko jedu. Poháry se změnily v nebeská tělesa, a krouží po desce stolu. Názorné pro císaře, panika pro ostatní.

První veřejná pitva v Praze byla provedena českým lékařem Janem Jeseniem na těle trestance odsouzeného k smrti. Tato kontroverzní událost rezonovala společností ještě dlouho poté a položila základní kámen pro strukturu výuky anatomie na české lékařské půdě.

Vidět Staroměstské náměstí v Praze už jaksi patří ke společenskému bontónu návštěvníků hlavního města. Vidět orloj, dětem koupit limonádu a trdelník a potom s peněženkou, ve které je pouze jízdenka na vlak, vyrazit k domovu. Že přeháním? Staroměstské náměstí lze vidět stokrát a pokaždé jinak. Stále se zde dá najít něco, co jste při minulé návštěvě přehlédli.

Na tenhle zážitek rád rychle zapomene. Zpěvák Ladislav Spilka (47) poslední dny každé dopoledne dojíždí do Prahy na zkoušky muzikálu Kat Mydlář. Jedna z cest vlakem se však rozhodně nedala nazvat standardní, protože několik cestujících ve vlaku mělo opravdu strach.

Tento týden si mohou čtenáři užít detektivku od Agathy Christie se slavným detektivem Herculem Poirotem. Dále detektivní povídky zkušeného autora Romana Cílka i román s hlavním hrdinou, rudolfinským lékařem Janem Jesseniem.

Ani dnes nemůžeme hovořit o tom, že by v české společnosti bylo samozřejmé, že mají ženy stejná práva jako muži. O to důležitější je historický význam žen, které se prosadily ještě v méně příznivé době. Jaké osobnosti přispěly k tomu, aby se na ženy v Československu nedívalo konzervativní optikou?

Dne 21. června 1621, tedy skoro přesně před 399 roky, padlo v přízračné exekuci na Staroměstském náměstí 27 hlav českých pánů a měšťanů, kteří vedli povstání proti Habsburkům. Hromadnou popravou však zastrašování národa a likvidace jeho elit neskončily. Habsburkové pronásledovali vzbouřence doslova až za hrob.

První veřejná pitva se v Praze konala v prostorách Rečkovy koleje v dnešní ulici Karolíny Světlé, tedy v bezprostřední blízkosti stávající Národní třídy. Od 8. do 12. června roku 1600 zde Jan Jessenius „za velkého shromáždění slavných a učených mužů, vědychtivých a vzdělaných měšťanů“ prováděl akt, který středověká metropole do té doby neznala – pitval mrtvé tělo.

Už pojedenácté se v Praze koná mezioborové onkologické kolokvium PragueONCO. Významnou součástí jeho programu je i v letošním roce pacientský seminář, který organizuje obecně prospěšná společnost Dialog Jessenius. Pacientská sekce pro zájemce z řad veřejnosti bude přístupná ve středu 29. ledna od 14 hodin.

Jeho historické romány patří k tomu nejlepšímu v české literatuře druhé poloviny 20. století a filmy natočené podle nich se nesmazatelně zapsaly do zlatého fondu naší kinematografie. Nedávný osmdesátník Vladimír Körner se však považuje za outsidera, který se vždy těšil nelibosti mocných.

Keplerovy zákony jsou jedním z pilířů astronomie, na kterém celá její budova stojí pevně, jako na skále. Ne, nebojte se, žádný matematický výklad tady nebude. Pamětníci si možná vzpomenou na slovenský seriál, z roku 1983, Lekár umierajúceho času, ve kterém Jana Keplera ztvárnil slovenský herec Martin Huba. Jeho přítele, Jana Jesenského, člověka s tragickým závěrem života, herec Petr Čepek.

Kolikrát už vítal Nový rok? Co nám všechno sděluje a kdo nad jeho chodem bdí? Bylo, je a jistě ještě vznikne spousta různých povídaček, příběhů i zaručených verzí o této jedinečné dominantě Prahy. Po několik století již vědci a restaurátoři bádají nad tím, jak asi vzniklo toto monumentální dílo.