Rudolf Habsburský

Co když stát ztratí hlavu a vládu převezmou cizí žoldáci? Ponaučení z roku 1278 je mrazivě aktuální i dnes. Odkryjme příběh nejtemnějšího pětiletí dějin, o němž se v učebnicích raději takticky mlčí.

Ráno 30. ledna 1889 vyrazil komorník ke dveřím korunního prince. Nikdo neodpovídal. Za rozbitým panelem čekala tma, krev a konec dynastie.

Marie Vetserová dobrovolně položila svůj mladý život k nohám psychicky labilního následníka trůnu. Byla to romantická duše, jejíž kratičký život byl ukončen výstřelem z rukou vznešeného milence. Její památka nesměla být náležitě uctěna, byla tajně pohřbena a měla být navždy zapomenuta.

Matúš Čák Trenčanský byl nekorunovaným králem valné části Slovenska, žoldákem, který odmítl respektovat uherského krále. Je pochovaný v Trenčíně, jenže se neví kde. Ale věří se, že je tam i se svým obrovským pokladem.

„To, co provádějí jistí arcivévodové a arcivévodkyně, je přímo neslýchané!,“ rozčiloval se na počátku 20. století rakouský premiér Ernest von Koerber. „Za každou cenu chtějí dokázat veřejnosti, že dynastie je dekadentní a degenerovaná.“

Měl zdědit impérium, místo trůnu zvolil kulku. Život následníka trůnu pohltily deprese, nevěstince a syfilis. Z liberální naděje se stal zoufalec, který před smrtí zavraždil svou náctiletou milenku.

Aspoň tak to domluvil její otec, svého času až příliš mocný Přemysl Otakar II. Tomu se nepodařilo získat římský trůn, když byl nečekaně v roce 1273 zvolen římským králem jeho rival, naprosto bezvýznamný vévoda Rudolf Habsburský. A právě jeho synovi Rudolfovi musel přislíbit v rámci mírových dohod roku 1276 český král svou sedmiletou dceru Anežku. Zazněl i slib o zasnoubení budoucího Václava II. s Gutou Habsburskou.

Poražený nepřítel kajícně pokleká před trůnem, na němž sedí sám král. Rebel uznává porážku a prosí o odpuštění. Odpovědi se však nedočká. Mrtví totiž nemluví. Poté, co je 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn král Václav III. (*1289), se o uvolněný český trůn rozpoutá boj.

Když toho dne vstoupil císař František Josef I. do komnat své manželky, podivil se, kolik tam je přítomno vysokých hodnostářů. Alžběta (Sisi) mu sdělila strašnou zprávu, kterou se mu nikdo jiný neodvažoval říct. Jeho jediný syn a následník je mrtev.

Alžběta Marie Rakouská okouzlila císaře i Vídeň, ale skončila jako rudá arcivévodkyně. Manžela nechala sledovat, postřelila jeho milenku.

Ne z titulu královny-manželky, ale skutečnou vládkyní. Snažil se to prosadit její otec Přemysl Otakar II., když marně čekal na následníka a ten stále nepřicházel. Po bezdětném manželství s téměř o třicet let starší Markétou Babenberskou a složitém rozvodu následovala v roce 1261 pompézní svatba s krásnou šestnáctiletou Kunhutou Uherskou, vnučkou uherského krále Bély IV. Očekával od ní jediné - svého nástupce.

Dějiny jsou plné králů, císařů a vládců, jejichž jména se zapsala do historie. Jejich přídomky nám často napoví, jací ve skutečnosti byli. Některé získali pro své hrdinské činy, jiné pro krutost, zbožnost nebo prostě podle zvláštností, které je odlišovaly od ostatních. Kdo byl král “Lví srdce”? Proč si jeden český král vysloužil označení “Otec vlasti”? A kdo byl známý jako “Král Kaše”?

Myslíte si, že se vyznáte v historii a znáte slavné krále nejen podle jména, ale i podle jejich přídomků? Vyzkoušejte si své znalosti v našem kvízu. Ukažte, jak dobře znáte evropské i české vládce. Pro milovníky historie by to neměl být problém, i když uznáváme, že jistá znalost je potřeba.

Dne 26. srpna 1278, v den svatého Rufa, se v bitvě na Moravském poli proti sobě postavilo 25 000 mužů českého krále Přemysla Otakara II. a 30 000 mužů Rudolfa Habsburského. České vojsko vítalo nepřítele voláním „Budějovice –⁠ Praha!“, habsburská armáda jim pak odpovídala „Řím – Kristus!“. Český král neměl armádu kompletní. Nedostavili se rytíři braniborského markraběte Oty a též nedorazila většina Vítkovců, jejichž čest tu zachraňovali jen páni z Rožmberka – Vítek a Jindřich.

Už jste někdy byli v někdejším těžním a hutním areálu Dolní Vítkovice? Pokud ne, napravte to, je tu spousta atrakcí pro děti i dospělé a to ve dne i během večerů. Střídají se tu připomínky historie s vědou a umění.

O Závišovi z Falkenštejna se toho traduje hodně. Jednoho krále zradil a dalším byl zrazen. Získal moc vladařů a nakonec byl popraven jako sprostý zločinec. Vládl zemi, kterou sám vydobyl z rukou cizáků, a tak dále a tak dále. Nejčastěji si však v souvislosti s jeho osobou vybavíme jeho skandální sňatek s královnou vdovou Kunhutou. Byla to láska, nebo jen pragmatické prospěchářství?

Léto je tady a s ním i možnost prožít víc času v přírodě a na výletech. Jestli zatím nemáte plány na následující dny, podívejte se, co jsme pro vás našli. Třeba se trefíme a vy si užijete hezké chvíle.

Královna vdova a pravděpodobný vrah jejího manžela. Kunhuta a Záviš z Falkenštejna by se měli nenávidět, přitom mezi nimi vzplál vášnivý vztah. Příběh, který tehdy pobouřil a rozdělil českou společnost, se opravdu stal.

Roku 1297 dosáhl Václav II. v českých zemích na vrchol moci. Ještě sice nebyl polským králem a stříbrné bohatství z Kutné Hory se teprve dralo na svět, ale pražský dvůr se stal jedním z nejvznešenějších a nejvyhledávanějších v celé Evropě. Václav upevnil svou moc a hodlal ji prezentovat tak slavnou korunovací, jakou Praha ještě nezažila.

Evě Braunové bylo pouhých 33 let, když spáchala krátce po svatbě v bunkru Adolfa Hitlera sebevraždu. Vůdci byla hluboce oddána, a to i přesto, že ji přehlížel. Dlouholetá vůdcova milenka a později i manželka se narodila přesně před 110 lety.

Smrt syna Františka Josefa I., korunního prince Rudolfa, je do dnešních dnů v Rakousku do jisté míry tabu. A to přesto, že následník rakousko-uherského trůnu zemřel už před více než 130 lety. Příčinou tajností a fám, které jeho skon obklopily, bylo, že princ spáchal sebevraždu. A ne sám, ale společně s o třináct let mladší milenkou.

Český král Přemysl Otakar II. panoval ve 13. století celých 25 let. Rod Přemyslovců byl na českém trůně velice populární a sám Přemysl Otakar patřil ve své době k nejmocnějším panovníkům, jemuž se povedlo významně rozšířit český stát. Po jeho smrti lidé věřili, že se vrátí zpět jako blanický rytíř.

Nejslavnější z přemyslovských králů rozšířil své území a moc téměř až k Jaderskému moři. Jenže získat a udržet jsou dvě různé věci. A úspěchy panovníkovi přinesly jen intriky, boje a nakonec přivodily jeho pád.

Někdy v roce 1284 nebo 1285 požádal Vítkovec Záviš z Falkenštejna mladistvého krále Václava II. (1271-1305) o ruku jeho matky Kunhuty. Prokázal tak smysl pro risk - do té doby se žádná královská či knížecí vdova nového sňatku neodvážila.

Je to krásný příběh. Příběh nasáklý člověčinou. Je v něm vše. Láska i zrada. Vášeň i touha po moci. Odvaha a zbabělost. Intriky a nenávist. Postavám tohoto příběhu věříme. Dokonalost budí odpor a nedůvěru. V tomto příběhu ji nenajdeme. Naopak. Lidské slabosti zde vystupují v dokonalé nahotě. Tři čtvrtiny tisíciletí se přehnaly nad zeměmi České koruny, ale tento příběh nestárne.

Prohraná bitva na Moravském poli znamenala pro České království pohromu, takže bylo třeba nalézt viníka. Ten se našel v osobě Miloty z Dědic, který prý zradil, utekl z bitvy a způsobil paniku i ve zbytku vojska. Nebo to bylo jinak?