Středověk

Ves Kestřany, která se nachází asi 8 km jihozápadně od Písku, je zcela unikátním historickým areálem. V této vsi totiž ve středověku stávaly hned tři tvrze. V současné době se zachovaly tvrze dvě, neboť třetí tvrz byla přestavěna na barokní zámek. Pokud si chcete udělat představu, jak vypadala ve středověku sídlo nižší šlechty, pak se do Kestřan vydejte.

Přineste exotiku i k sobě domů. Tu doma jen tak někdo nemá. Otázkou je, v jaké podobě by se exotika domů měla dovést? Pokud nestojíte o hromadu mušlí na poličce nebo o extravagantní dekorativní předměty dovezené z cest, začněte pěstovat artyčoky na své zahradě.

Jak v dobách středověku, dávno před dnešní dobou charitativních neziskových organizací, fungovala péče o chudé a nemocné lidi v nouzi? A jak se na ní podílel například i náš král Karel IV.? Řadu zajímavých příkladů středověkých křesťanských charitativních organizací vám přiblíží článek z roku 1908.

V poslední době se znovu rozvířil jeden specifický kulturní konflikt. Diskuze o tom, jestli je zobrazení českého středověku v počítačové hře Kingdom Come: Deliverance věrné či nikoliv, a co ta hra říká o nás jako o společnosti. Celá debata ale promlouvá i o tom, jak akademický diskurz opovrhuje novými uměleckými žánry a naopak.

Hony na čarodějnice tradičně spojujeme s temným středověkem, kdy pověrčivost převládala nad zdravým rozumem. Proč se ale rozmohly teprve na samém konci středověku, kdy už byla Evropa osvícena renesanční vzdělaností? Američtí ekonomové Peter Leeson a Jacob Russ se pokusili najít odpověď.

Nejhorší epidemie, která ve středověku postihla Evropu, postupovala ve srovnání s nynějším koronavirem pomalu. Nepoháněly ji tryskové  motory. Byla ale nezadržitelná.

Kovové pásy cudnosti vystavené v muzeích připomínají spíš mučicí nástroje, než postroje určené ke každodennímu nošení. Odkud se vzaly a které nešťastnice je musely nosit?

Šumava poskytuje překrásné scenérie. Existuje však místo, na které nevedou žádné turistické značky, a přesto vám nabídne asi jeden z nejhezčích smyslových zážitků.

Šumava poskytuje překrásné scenérie. Existuje však místo, na které nevedou žádné turistické značky, a přesto vám nabídne asi jeden z nejhezčích smyslových zážitků.

Při návštěvách hradů a zámků máme tendenci závidět šlechtičnám, které v dávných dobách chodily po místních chodbách v nádherných róbách a posílaly tajné vzkazy rytířům. Z romantické představy nám přitom automaticky vypadne každodenní realita, zahrnující i úkony běžné hygieny.

Čekali byste tu asi cokoliv, ale hrad s prvky evropského raného středověku asi ne. Což o to, pěkný je, tyčí se majestátně nad krajinou, doprostřed africké savany přináší dosti kontrastní atmosféru rytířského středověku - zkrátka škoda ho nevyfotit. Zvlášť, když u jeho brány hlídá drak. Zajímavé místo.

Po skoro dvou měsících v karanténě je už všem jasné, že se místo chození na pivo nenaučíme paličkování ani italštinu, ale zato se pořádně zlepšíme v disciplíně binge watchingu, pro kterou zatím trestuhodně nemáme vhodné české slovo. A jestli se k hnití na gauči něco mimořádně hodí, jsou to bizarní reality shows, nejlépe o seznamování.

I v dnešní době kolikrát kroutíme hlavou, z čeho všeho se vlády snaží vydřít daně. Stále je to však slabá káva proti dani, která se v některých evropských krajích vybírala v průběhu středověku. Šlo o výkupné za nevěstino panenství, které podle práva první noci náleželo majiteli panství.

Ve víru zatím nikam nevedoucích diskusí o tom, kdy, jak a zda dokončit v době koronavirové ligové soutěže, poněkud zapadly dohady o kauze Martina Haška mladšího. Ten dal, jak známo, ve Spartě výpověď, a přestože si vedení letenského klubu myslí, že je neplatná, může si talentový záložník hledat angažmá – pravděpodobně zahraniční. V deníku Sport, který patří sparťanskému majiteli Danielu Křetínskému, se mezitím k danému tématu objevily ve dvou dnech dva poněkud protichůdné komentáře.

Jakkoliv je pandemie koronaviru mimořádná, paralely s historickými epidemiemi určitě můžeme najít, říká historik a přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Karel Černý. Některé věci se od konce středověku příliš nezměnily, například karanténa, ale také fake news a bagatelizování situace. V čem se koronavirus podobá španělské chřipce a jaké metody boje s nemocemi se historicky osvědčily?

Na území pražských Stodůlek, které patří do městské části Praha-Řeporyje, můžeme najít poměrně málo známý skanzen Řepora.

Tak odtud se nikdy nemohu sám vrátit, ani kdybych měl Ariadnino klubíčko, říkal jsem si, když jsem se prodíral za Ahmedem přeplněnými, ale především nesmírně křivolakými uličkami starého Fesu (Fás).

Černá smrt byla jedním z největších strašáků středověku a raného novověku. Současnost ukazuje, že jsme se vůbec neposunuli dál.

Jen málokterá práce ve středověku byla tak nebezpečná jako práce doktora v časech morové epidemie. Jenže to nebyla práce lékařská, ale jen administrativní, spojená navíc s mnoha nekalými praktikami a slibující spousty peněz. Dnes by se řeklo, že to byli takoví rizikoví exekutoři.

„Městské úřady v Miláně nařídily, aby v domech nakažených byly zazděny dveře a okna a nešťastníci ponechání osudu. Je možné, že právě díky tomuto opatření město nejhoršímu řádění nemoci uniklo,“ uvádí k morové ráně ve středověké Itálii respektovaná tištěná encyklopedie Kdy, kde, proč a Jak se to stalo z nakladatelství Reader's Digest Výběr.

Mýdlo vyráběli už staří Sumerové v dobách téměř 3000 let před naším letopočtem. Dosvědčují to archeologické nálezy babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu. O 600 let mladší je hliněná tabulka s návodem pro výrobu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Toto mýdlo se však v Sumeru nepoužívalo k hygieně či praní oděvu, jak bychom se mohli domnívat, nýbrž k léčení a hojení ran. Znalost přípravy mýdla se později dostala z Mezopotámie do Egypta a dále do Řecka. Mýdlo používali pravidelně nejen Egypťané, ale také Féničané a ostatní starověké národy včetně Galů a Germánů.

Tomuto středověkému nešvaru se říká „taneční mor“ a je to název vskutku trefný. V místě, kde toto nekontrolovatelné taneční běsnění propuklo, se totiž šířilo lavinovou rychlostí. A podobně jako u moru nebyl znám důvod výskytu, ani účinná léčba.

Znáte nějaké kouzelnější město ve středních Čechách, než je Kutná Hora? Dechberoucí kostnice, chrám Svaté Barbory, Jezuitská kolej, prohlídky podzemí, kde můžete vidět absolutní tmu... A také největší nález masových hrobů z období středověku...

Píše se 11. duben 1915. Padesát mužů z německého záložního pluku č. 110 překvapivě vpadá do britských zákopů a po krvavé bitce odvléká 29 zajatců. Někteří z Němců budí mezi Brity úžas – na hrudi mají kovové pláty a v rukou bijáky s okovanou hlavicí.

Vynález knihtisku spadá do Německa, kde Johann Gutenberg v polovině 15. století poprvé přišel s oním převratným objevem umožňujícím množení textu a obrázků v hromadném měřítku. Knihtisk se rozšířil do zbytku Evropy a dále pak do celého světa. U nás s tímto pokrokem poprvé přišlo město Plzeň.

O erotickém manuskriptu se nedávno znovu začalo hovořit v souvislosti s objevem ztracených (a značně potrhaných) pergamenů, jejichž obsahem byla sonda do středověké erotiky. Někdo, kdo uměleckou hodnotu díla zřejmě neocenil, z pergamenů udělal desky a do nich vložil několik dokumentů, které se svým obsahem nemohly vzácnému přebalu absolutně vyrovnat.

Šumava je plná tajemství. Od dob Keltů, kteří zde měli svá oppida a těžili zlato, přes středověk, po novodobé dějiny. Poutavý krimithriller Jana Kašeho Šumavské tajemství nacistů získal v sobotu 23. listopadu ve Vimperku ocenění v soutěži Šumava Litera 2019.

Světec omylem pasovaný do role ochránce zpovědního tajemství. Muž, který byl po dlouhý čas nejznámějším Čechem. Jeho sochy zdobily vesnické návsi a mosty střední Evropy. Ale legenda až příliš zašmodrchala skutečný život generálního vikáře, který ve svém hněvu ukončil opilý král Václav IV.

Vládl český Achilles Břetislav I., jeden z nejstatečnějších vévodů přemyslovského rodu. Vybojoval vítěznou bitvu v Polsku a nezalekl se ani německého císaře: sbor německé šlechty rozdrtil u Domažlic. Druhý proud německého vojska ale mezitím zpustošil severní Čechy. Kdo to měl na svědomí?

Habsburská monarchie na Dunaji a František Josef I. jsou jedno a totéž. Pokud vyslovíme Rakousko-Uhersko, vyslovujeme i jméno panovníka. Jedno je synonymem druhého. Pro někoho zkostnatělý, bigotní stát, žijící ještě v devatenáctém století jednou nohou ve středověku, se stejně akurátním, pedantickým byrokratem na trůnu v Hofburgu. Pro jiné zaručovala monarchie záchranu českého národa, proti německé expanzi Drang nach Osten. Jedno je jisté. František Josef I. byl ve své zemi jistotou, která přečkala několik generací.

Středověcí Mongolové se živili především jako pastevci, kteří museli často kočovat. Spíše než pospolitým národem byli roztroušenými kmeny, jež bojovaly i mezi sebou. Jako válečníci neměli v době své největší slávy konkurenci – dokázali výborně ovládat malé, ale rychlé koně a současně střílet z luku. Ve 13. století se je však podařilo jednomu muži sjednotit. Tím mužem byl Čingischán, jeden z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Pod jeho velením i vládou následující dynastie Mongolové obsadili přes půl Asie a část Evropy.

Zatímco listopad vypadá v podání aktuálního počasí stále přívětivě a slunečně, na Netflixu to vzali hezky temně a zabláceně. Právě začátkem měsíce měla na internetové streamovací službě premiéru středověká novinka The King. Shakespearovské drama o příchodu Jindřicha V. na trůn. Dvě a půl hodiny dlouhá deprese plná intrik, špinavého válčení a konce rytířských ctností se povedla náramně. Ale blockbuster plný epických soubojů rozhodně nečekejte.

Úspěšný velitel v bitvách proti Turkům patřil k nejznámějším postavám rudolfínské Prahy. Jeho nepřátelé mu však přichystali léčku, na jejímž konci byla vražda, soud a trest smrti. Život udatného maršála měl na Staroměstské radnici ukončit slavný kat Mydlář.

Ženy jsou od přírody emotivnější než muži, a tak se mnohdy projevují o něco horkokrevněji. Kdysi se uplatňoval svérázný druh trestu, který takovýmto ženštinám zaručeně zchladil hlavu.

Pokud budeme ve středověku hledat silnou nadnárodní armádu, najdeme jedinou: templáře. Rytíři bojující za osvobození Kristova hrobu byli mimořádně mocní a bohatí. Přesto je francouzský král srazil na kolena a jejich vůdce poslal na popraviště.

Myslíte, že byste se dokázali chovat podle správné dvorní etikety za dob dávných králů, rytířů a dvorních dam? Článek z roku 1913 vám některá zvláštní pravidla středověkého slušného chování přiblíží.

Vlny selských nepokojů opakovaně otřásaly německými státy. Když se do čela další selské rebelie postavil vzdělaný teolog a rozený vůdce Thomas Müntzer, stal se z rozdrobených houfů úderný oddíl o síle několika tisíc mužů. Ale v rozhodující bitvě byli sedláci překvapeni a rozprášeni. A jejich vůdce čekal krutý trest.

Jiří z Poděbrad – poslední Čech na českém královském trůně, ale také první panovník, který prosazoval myšlenku dobrovolné nadnárodní spolupráce křesťanských zemí. Lze ho tedy, v jisté nadsázce řečeno, považovat za jednoho z prvních Evropanů.

Edward I., známý též jako Edward Longshanks (Dlouhán), se všeobecně považuje za největšího válečníka mezi králi středověké Anglie. Dokázal ovládnout Wales, bojoval na křížové výpravě a zvítězil v dlouhodobých vojenských střetech se Skoty.

Kdo by neznal nesmrtelný příběh rytíře Dalibora. Tuctová postava středověkého vladyky, jakých počítá česká historie na tisíce, žije v našem povědomí ještě po 500 letech. Může za to romantické národní obrození, které z kozojedského pána udělalo mučedníka, i když ve své době byl jen celkem obyčejným lapkou. Jako zemského škůdce Dalibora zavřeli do bašty pražského hradu a po vynesení královského rozsudku si jej odvedl kat.

A proč? Z velmi jednoduchého důvodu. Robota, jako osobní služba venkovského obyvatelstva vrchnosti, byla vlastně formou nájemného, které nájemce zaplatil tím, že si ho odpracoval. Robotní patent z 13. srpna 1775 na rozdíl od dřívějška přesně určoval, jak bude toto nájemné vysoké.

Řemeslo má zlaté dno. To platilo kdysi a platí to i dnes. Potřeby lidí se však mění, a tak se vyvíjí i řemesla. Dnes už neznáme řadu profesí, které zastávali naši předci. Pod některými starými názvy se ale skrývají povolání běžná i nám.

Bylo již mnoho napsáno o temném středověku, probírané jsou i běžně užívané metody, které se udržely až do nové doby. Některé z nich však zůstaly pozapomenuty. Snad jsou pro naši společnost až příliš šílené, až zvrácené. Přesto se ale děly a byly praktikovány na našich prapředcích.