Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku je kniha anglického autora Daniela Defoa, která byla poprvé vydána roku 1719. Kniha je považována za zakládající a klasické dílo subžánru robinzonáda.
Traduje se, že jako základ příběhu sloužilo Danielu Defoeovi vyprávění o skotském námořníkovi Alexandru Selkirkovi. Podle historiků však Selkirkův příběh byl jen jedním z inspiračních zdrojů, ale ne nejvýznamnějším.
Selkirk byl roku 1704 na vlastní žádost vysazen z lodi. Ostrov v Tichém oceánu, na kterém prožil čtyři roky a čtyři měsíce, než byl náhodou nalezen a dopraven zpět do Anglie, dnes nese jméno Ostrov Robinsona Crusoa, patří státu Chile a má poměrně chladné klima, takže se na jeho pobřeží vyskytují lachtani a tučňáci. Oproti tomu Defoeův Robinson Crusoe ztroskotá při pobřeží Brazílie, jeho ostrov leží v Atlantiku a má tropické klima (žijí na něm papoušci, rostou tropické ovocné stromy). Kanibalové, kteří v románu vystupují, mají předobraz v indiánských kmenech Karibů z Malých Antil a Tupinambů z pobřeží Brazílie, jejichž kanibalské obřady popsali v 16. a 17. stol. očití svědkové, např. Němec Hans Staden nebo francouzský misionář Jean de Léry.
Po velikém úspěchu románu napsal Defoe ještě roku 1719 druhý díl „Další dobrodružství Robinsona Crusoa“, ve kterém se Robinson stává moralizujícím obchodníkem a zavítá do Číny. Alegorický vztah hrdinova příběhu k osudu celého lidstva pak navozují volně připojené „Vážná přemýšlení o Robinsonovi Crusoe“ z roku 1720.
