Před 6 měsíci
V prosinci 1985 se v Bohučovicích na Opavsku dít podivné věci. Krajský tajemník KSČ Miroslav Mamula ale lomozícího ducha „úředně zakázal.“ V socialistickém Československu a v ocelovém srdci republiky se podle komunistů před krajským sjezdem strašit nesmělo. Podřízení soudruzi tehdy jeho pokyn promptně splnili. Na události dodnes vzpomíná jeden ze sousedů. „Tehdy jsem přijel domů a tady stáli policajti. Nevěděl jsem, co se děje. Potkal jsem souseda a ten mi říkal, že u Smolků straší. Byla tam paní Lysáková s policajtem. Vstoupili do ložnice a v ní byly konferenční stolky. Najednou se jeden ten stolek zvedl a posadil se na na postel. Pamatuji si, že ten policajt odtamtud utekl. Bylo to takové divné. Tam byl třeba gauč, ale ten gauč hořel zevnitř a na vrch ten oheň nešel. Když jsme odcházeli a začalo zničehonic znovu hořet. Byly tam odstřelené kachlíky. Ty kachlíky byly přidělané na beton a když to člověk chce dát pryč, tak to musí odsekat majzlíkem a stejně to moc nejde. Ty kachlíky byly odstřelené vcelku, na tom betonu byly dokonce ještě vidět vroubky.“ Přímo na místě byla Jana Lysáková, tehdejší pracovnice na národním výboru v Hradci nad Moravicí. „Bylo to tam takové nepěkné. Oni chtěli svému tatínkovi udělat krásné Vánoce, ať má krásnou kuchyň, a tak mu chtěli vytapetovat. Tapety na zdi byly ale srolované do takových ruliček. Potom byly ze stěn úplně vytrhané kachličky, parapetní deska byla pryč, lustr a okno byly rozbité. Prostě spoušť. Ukazovali mi právě kuchyň a řekli, že se půjdeme podívat do spížky, protože jim tam všechny zavařeniny popadaly na zem. Ve chvíli, kdy jsme šli chodbou do té spížky, jsem zaslechla ránu a ucítila na nohách závan vzduchu. Šla jsem poslední a nikdo za mnou nebyl. Otočila jsem se a za mnou ležela poklička, která tam předtím nebyla. Smolkovi se lekli a řekli: „Už to zase začíná.“ Slyšela jsem, […]