Řemesla

Řemeslo má zlaté dno, říká se. Umělecký kovář Petr Hartmann si ale na taková klišé nepotrpí, a na tohle konkrétní navíc ani nevěří. Přestože má svoji práci rád, o změně profese ze začátku uvažoval relativně dlouho. Vlastním dětem by ji nedoporučil – mimo jiné i proto, že ač se to nezdá, jedná se ve skutečnosti o psychicky celkem náročné povolání. A ono se to dá vlastně i celkem snadno pochopit, stačí, když vám začne vyprávět, na jakých konkrétních projektech se během své kariéry podílel a kde všude se s nimi člověk může setkat.

Zapomeňte na pravé úhly a šedivou kancelářskou nudu. Zuzana Sittková se rozhodla, že svět kolem ní by neměl být striktně hranatý, a tak vyměnila korporátní výsledky za výuční list v oboru truhlář. Dnes v provizorní domácí dílně vytváří unikátní „roztančené“ skříňky, které vypadají jako vystřižené z fantasy filmu. Zjistěte, jak těžké bylo vrátit se do školních lavic a proč se její nábytek musí v obýváku přetahovat o místo s rodinou.

V počátcích automobilismu nebylo dřevo jen doplňkem interiérů, ale naprosto zásadním konstrukčním materiálem. Karoserie prvních vozů vznikaly, podobně jako kočáry, na pevné dřevěné kostře, která určovala tvar celého auta. Teprve na ni se pak připevňovaly kovové plechy. S nástupem nových technologií tato disciplína zmizela – tedy téměř. Díky automobilovým nadšencům se s ní lze nadále setkat při renovacích historických vozidel. „Je to strašně zajímavá práce a fakt mě baví, ale málokdo si uvědomí, kolik úsilí stojí kostra, která už pak vlastně nikdy nebude vidět,“ říká truhlář a majitel firmy Woodlives Martin Tichý, jenž se výrobě výdřev pro klasické veterány dlouhodobě věnuje. Právě díky lidem, jako je on, toto zapomenuté řemeslo dnes alespoň částečně znovu ožívá.