Světově uznávaná česká architektka Eva Jiřičná v rozhovoru pro pořad Next Stop, který moderuje český architekt v New Yorku Jan Klaška na platformě FocusOn, hovoří o své dlouholeté kariéře, výzvách ženské architektury, návratu do České republiky po revoluci a proměně stavebního průmyslu. Také se zamýšlí nad budoucností architektury v éře umělé inteligence.Eva Jiřičná, jejíž návrhy zdobí Londýn, Prahu i Zlín, se původně chtěla věnovat chemii. Fascinace vědou ji provází celý život. ,,Architektura je víceméně ten samý proces jako věda. Člověk pořád něco zkoumá, pořád něco objevuje, pořád se něco učí," vysvětluje Jiřičná, která aktuálně studuje knihy o fyzice od Carla Roveliho.Její designový jazyk je exaktní, promyšlený a téměř empirický. Na rozdíl od některých kolegů, kteří mají vrozenou schopnost skicování, Jiřičná přistupuje k navrhování metodicky. ,,Já, když vezmu tužku do ruky, tak z toho nevznikne vůbec nic a musím na tom opravdu dlouho a pečlivě pracovat. Musím si to srovnat v hlavě, co dělám, proč to dělám, jaké jsou následky toho, co dělám. U mě je to opravdu spíš ta matematická rovnice," přiznává architektka.Pokora jako klíčová lekce architekturyS přibývajícími zkušenostmi v oboru přichází podle Jiřičné také větší míra pokory. Zatímco mladí architekti mají odvahu a sny, chybí jim zkušenosti, které přicházejí teprve s problémy a překážkami. ,,Na začátku máte tu ohromnou odvahu a máte všechny ty sny, které vás obklopují a za kterými se snažíte jít. Ale zkušenost je nulová a vy si ty prsty musíte spálit, abyste věděl, že ta cesta je obtížná," říká Jiřičná.Podle ní je právě pokora tím nejdůležitějším, co se člověk musí v architektuře naučit. ,,Myslím, že to není jenom v architektuře, ale ve všem v životě, v jakémkoliv oboru," dodává. I po desetiletích v praxi prožívá každý projekt intenzivně. ,,Hrůzu prožívám intenzivně, poněvadž vím, co všechno se může stát, když se to nepovede. Ty nespavé noci neodejdou, naopak se znásobí," přiznává.Inspirace přírodou a ekologický přístupUdržitelnost a ekologický přístup nejsou pro Jiřičnou módními trendy, ale dlouhodobými principy. Již v počátcích své kariéry v Anglii ji ovlivnila přednáška statika, který vysvětloval statiku v kontextu přírody. ,,Od té doby cokoliv co dělám, tak vždycky si říkám, jak by to udělala příroda. Jediná věc na této planetě, která funguje přesně tak ekologicky, jak fungovat má, je příroda," zdůrazňuje.Architekti by podle ní měli od přírody přebírat principy šetření energií a materiály. ,,Čím víc se od přírody naučíme a čím víc jsme schopni zakomponovat do našeho dění šetření, nepoužívání energie tam, kde nemusíme, používání materiálů, které nezničí tuto planetu, tím víc máme naději, že planetu budeme okupovat ještě trochu déle," vysvětluje Jiřičná svůj přístup. Těší ji, že svět se začíná ubírat správným směrem, i když existují i extrémy.Čechy a vztah k moderní architektuřeNa otázku, proč mají Češi paniku z moderní architektury, Jiřičná odpovídá, že nejde jen o český fenomén. ,,Když jsem přijela do Anglie, tak slovo 'moderní' bylo skoro sprosté slovo. Základní lidská nátura je neměnit," vysvětluje. Podle ní jde částečně o generační konflikt, kdy mladí chtějí změnu, zatímco starší generace se často vrací k tomu, co znají.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak Eva Jiřičná vzpomíná na spolupráci s Janem Kaplickým a jeho unikátní přístup k navrhování?Jaký má architektka vztah k socialistickému realismu a proč je překvapená, že její studenti tuto architekturu obdivují?Jakým způsobem se Eva Jiřičná staví k novým projektům Vltavské filharmonie a koncertnímu sálu v Ostravě od Stevena Holla?Co architektka
