Ludvík Jagellonský

Stačí se jen pozorně dívat a pozvednout oči výše, než se obvykle díváte. A ocitnete se v Plzni v úžasné galerii pod širým nebem, která nikdy nezavírá a neplatí se v ní žádné vstupné. Na průčelích 19 bohatých měšťanských domů vybudovaných převážně známým stavitelem Rudolfem Štechem můžete spatřit sgrafita a malby, jejichž autorem je Mikoláš Aleš, jeden z nejslavnějších českých malířů.

Dvojí obléhání Vídně tureckými vojsky patří k nejvýznamnějším událostem 16. a 17. století v celém středoevropském prostoru. A dvojí odražení Turků ve své době uhájilo Evropu před další expanzí mocného souseda a v určité míře má implikaci i do dnešní doby. Jak probíhalo první obléhání Vídně v roce 1529? A jakou roli v něm hráli Češi?

Poslední český král z jagellonské dynastie dosedl na trůn v pouhých deseti letech. Pro svůj nízký věk byl přezdíván „Ludvík Dítě“. Jeho vláda se nevyznačovala velkými státnickými činy snad i proto, že mu bylo vyměřeno tak málo času. Krátce po dvacátých narozeninách utonul v bažinách u Moháče.

Ludvík Jagelonský se ujal vlády v jeho pouhých deseti letech. V Čechách moc nepobýval, nepřirostly mu k srdci, ale přesto jeho smrt změnila velmi výrazně osud nejen českých zemí, ale i celé Evropy. Nešťastná bitva u Moháče se zapsala do dějin, stejně jako králova nedůstojná smrt v bažině.

Konec srpna je pro české dějiny tragický úsek roku – vždyť jen od 26. do 29. srpna přišli v bitvách o život hned tři významní králové. Nejprve padl 26. srpna 1278 na Moravském poli Přemysl Otakar II., aby ho týž den (jen o 68 let později) u Kresčaku následoval Jan Lucemburský. Nakonec 29. srpna 1526 v boji s vojskem osmanských Turků utonul v dunajských močálech český a uherský král Ludvík Jagellonský.

Důstojně, ale přece poněkud rozpačitě působil první koncert festivalu Letní slavnosti staré hudby. Lamentace proroka Jeremiáše pro Zelený čtvrtek a Bílou sobotu Orlanda di Lassa s vokálními skladbami Thomase Stoltzera a Leonharda Lechnera tvořily meditativně laděný program, poměrně náročný na soustředění posluchačů i pěvců.

Sultánův rozkaz zněl jasně: dobýt pevnost svatojánských rytířů na Maltě. Osmani to ale před 456 lety nezvládli ani s mnohonásobnou přesilou a dobytí křesťanského západního Středomoří se nekonalo.

Ještě na začátku 20. století se na tržištích a dalších prostranstvích měst a městeček rozléhal přednes rozmanitých kramářských písní za doprovodu houslí či flašinetu.

Radio Wave, které spadá pod veřejnoprávní rozhlas, odvysílalo dvoudílnou reportáž o análním sexu. Prý je fajn a přináší (stejně jako třeba vyhřeznutí plotýnky, podotýkám) spoustu vjemů, na které člověka společnost neumí připravit. Kolem análního sexu prý bloudí společností předsudky, ty ale podobnými reportážemi vymýtíme ze společnosti. Příští PraguePride proběhne nejspíš pod heslem – anál do každé rodiny – a magistrát do něho nalije zadními vrátky miliony korun.

Do osudné bitvy u Moháče roku 1526 bylo Uherské království relativně jednotné pod jagellonskou nadvládou, ale po debaklu v tomto zásadním střetu a smrti bezdětného krále Ludvíka Jagellonského se při následných vleklých bojích rozpadlo na tři části.

Českému a uherskému králi Ludvíku Jagellonskému vyměřil krutý osud pouhých dvacet let života. Jaký byl krátký život krále, který po většinu svého života podléhal nátlaku svého okolí a svoji vůli prosazoval jen velmi těžko a zřídka? Jistě ne jednoduchý, i když korunu získal jen pár měsíců po narození…

Česká národní banka vydává pamětní stříbrnou dvousetkorunu připomínající 500. výročí zahájení ražby jáchymovských tolarů. V prodeji bude od středy 8. ledna v síti smluvních partnerů, tedy především v numismatických obchodech.

Pokud dnes někde zaslechnete jméno Jáchymov, pak půjde nejspíše buď o historický dokument z neveselých poválečných let nebo o reklamní prospekt, lákající na pobyt ve zdejších radonových lázních. Ovšem na výlet se sem můžete bez problémů vydat i jen tak.

Protože situace byla vážná. Osmanšti Turci začali poté, co roku 1453 dobyli Cařihrad, ohrožovat Evropu. Evropští panovníci však toto nebezpečí podceňovali a věnovali se raději řešení svých vlastních záležitostí, než aby se dokázali proti tureckému nebezpečí sjednotit…