Manželství

Jako dva rozdílné filmy se tváří upoutávka k českému snímku podle skutečné události Můj příběh.

Svou ženu stále miluji. Žil jsem s ní sedm let a loni v květnu mi oznámila, že si našla někoho jiného. Snášel jsem to těžce, utápěl jsem se v alkoholu, ale pak jsem si řekl, že tak se ke mně přece nevrátí. Odmítl jsem rozvod a ona překvapivě řekla, že je jí to jedno. Alespoň prý se nemusíme tahat o majetek.

Děti jsme měli krátce po sobě. Mladší dcera se narodila přesně v den prvních narozenin starší dcery. Žena se chtěla co nejdříve vrátit do práce, její kariéra pro ni znamenala mnoho a hned na začátku mi dala najevo, že se jí nehodlá vzdát kvůli dětem. Respektoval jsem to a zůstal s dětmi na tzv. rodičovské dovolené, zatímco se moje žena vrátila zpátky k tomu, co milovala ze všeho nejvíce – své práci.

Pavlínu miluji. Není to tak, že bych jí byl nevěrný, nebo že bych snad někdy na něco takového vůbec pomýšlel. Jsem pět let šťastně ženatý a se ženou mám tři děti. Poslední rok ale bojuji s myšlenkami na to, že její sestra také vůbec není k zahození. Nechápu, jak je možné, že je stále sama, a neustále ve své hlavě porovnávám ji a Pavlínu.

Lidé prý ze spaní dělají různé věci. Někteří jsou náměsíční a chodí po bytě. Jiní zase mluví anglicky, vypráví jazykolamy, nebo rovnou celé příběhy, které často prozradí jejich tajné myšlenky. Mám podezření, že podobně je to i u mého manžela. Ten totiž ze spaní vykřikuje ženská jména.

Mám ráda svého muže, ale v poslední době se často hádáme. Bývá to kvůli banalitám, ale nakonec to přeroste v hádku, kdy si začneme vyčítat všechno možné. On mi vyčítá, že jsem vztahovačná. Že mu skáču do řeči a nikdy ho nenechám domluvit. Že musím mít za každou cenu pravdu a poslední slovo. Že jsem útočná.

Život dovede překvapit. A zinscenuje často takové životní příběhy, které by nevymyslel ani spisovatel s tou nejbujnější fantazií. Půvabná Monika také stále nemůže uvěřit, že uzavřením manželství s rozvedeným mužem získala nejlepší kamarádku ve svém životě…

Když jsem se s Hanou seznámil, nebyla sice nejštíhlejší, ale udržovala si hezkou plnoštíhlou postavu. Jenomže po svatbě a po dvou dětech přibrala a rozhodla se, že se sebou musí něco udělat. Souhlasil jsem. Samozřejmě bych ji neopustil kvůli tomu, jak vypadá, ale začal jsem mít strach i o její zdraví a rozhodl se jí v hubnutí podpořit.

Když jsem poznal Magdu, mé srdce k ní okamžitě zahořelo láskou. Byla přesně tím typem ženy, pro který jsem měl vždycky slabost: něžná blondýnka s krásným úsměvem, milá a přátelská. Člověk by řekl, že je naprosto dokonalá. V mých očích by byla. Má jen jednu jedinou chybičku: nesnáší moji matku.

Rozvod může být komplikovaný, pokud si vezmete cizince nebo se nedohodnete na péči o děti. To v rozhovoru potvrzuje advokátka Lucie Martin-Nešporová.

Vyplatí se v dnešní době svatba? Nebo je to skutečně jen ten „kus papíru“, který v podstatě už ztratil význam? Od dob našich rodičů se toho změnilo hodně.

Když manželství neklape, je na čase promyslet, jestli by nebylo oběma lépe, kdyby byli od sebe. Ale je také pravda, že v dnešní době to bývá čím dál častější řešení místo toho, aby se pár více snažil vztah stmelit. Jak si myslí naše čtenářka Tereza (38 let), lidé by se měli naučit si více odpouštět a být v manželství trpělivější. To je sice dobré motto, ale co když se toho drží jen jeden a ten druhý už podepisuje rozvodové papíry? Přečti si příběh Terezy, která doufá, že se jí podaří jejího muže doma udržet.

Ve svém životě jsem toho opravdu hodně zažil. Jsem ročník 52 a několikrát jsem chtěl z republiky odejít. Vždy to ale skončilo deportací, a to celkem pětkrát. Navíc jsem byl třikrát ženatý. Největším zklamáním je pro mě ale žena, která byla šest let mou milenkou.

Svou ženu jsem poznal před dvanácti lety. Tehdy jsme ještě byli studenti, kteří si užívali života tak nějak po svém – já byl jeden mejdan za druhým a Patricie naopak neustále ležela v knihách. Přesto se dva odlišné světy spojily a my se dali dohromady. Po pěti letech jsme se vzali a já dal na manželčiny prosby, abychom se nastěhovali do domu jejích rodičů.

Své ženě jsem nikdy nebyl nevěrný. Život s ní mi vyhovuje a nechci o něj přijít. Bolí mě, že mi někdy nevěří. Nedávno přišla s tím, že jsem ji podvedl, a trvalo mi dlouho, než jsem objasnil pravdu. Zkrátka jsem opravdu potřeboval strávit celou noc se šéfovou v práci kvůli dodělávce jednoho projektu.

Když se nám se ženou narodila dcerka, byl jsem tím nejšťastnějším člověkem na světě. Bohužel se brzy ukázalo, že Nina je to jediné, co mi zůstane. Se ženou jsem se rozvedl. Ona nedokázala už dál snášet to, že jsem závislý na hraní na automatech. Chápal jsem to. Po rozvodu jsem se začal léčit, abych mohl dceru získat alespoň částečně do své péče.

Nikdy jsem si nepotrpěla na romantiku, ale pravda je, že ostatním ženám jsem i přesto záviděla, když je manžel vyzvedl z práce, políbil je před všemi kolegy, nebo jim řekl něco hezkého a ony se začervenaly. Můj muž mě miluje. Nikdy ale nebyl romantik. Kdybych o našem vztahu veřejnosti neřekla, nejspíš by nikdo nepoznal, že patříme k sobě.

Hloupé vtipy mohou občas někomu pěkně ublížit. Já a můj přítel jsme toho důkazem. Hádala jsem se s ním, obviňovala ho z nesmyslů a hrozila rozchodem. Nedokázal mi totiž vysvětlit, kde se u něho v kapse vzala cizí rtěnka.

Už jako malá holčička jsem si plánovala, že se jednoho dne vdám, budu mít děti a budu šťastná až do smrti. Svatbu i dva krásné syny mi osud do života nadělil. Měla jsem úžasnou rodinu, o které jsem si myslela, že je naprosto perfektní. Pak ale zasáhl osud a manžela mi vzal. A já krátce po jeho smrti zjistila, že moje pohádka o dokonalé rodině vlastně tak dokonalá vůbec nebyla.

Samozřejmě jsem byl puberťák, jako každý jiný. Na své učitele a učitelky na střední škole jsem měl hloupé narážky, občas jsem se cítil ukřivděný, když jsem neudělal domácí úkol, nebo když jsem dostal špatnou známku. Abych zapadl do kolektivu, účastnil jsem se hloupých žertů, které zesměšnily nejednoho kantora.

Na vysoké škole jsem se seznámila s Radkem. Studovali jsme stejný obor. Kromě toho nás pojilo ještě mnoho dalších věcí – koníčky, zájem o četbu, oba dva jsme milovali plavání a poslouchali jsme i stejnou hudbu. Byl mezi námi jen jeden jediný rozdíl: on pocházel z vesnice a já z velkoměsta. A zatímco on se chtěl po škole vrátit zpátky k poklidnému životu na vesnici, já si neuměla představit, že bych opustila rušné město.

Vždycky jsem byla ten typ ženy, pro kterou byla kariéra přednější než rodina. Nikdy jsem se za to nestyděla ani to nepopírala. Manžel mé rozhodnutí respektoval a se založením rodiny jsme nespěchali. Osud to ale s námi zamýšlel jinak. Před dvěma a půl lety se nám narodila krásná dcerka Maruška. Já ale měla jasno už od začátku: jakmile mi skončí mateřská dovolená, jdu opět do práce!

Před půl rokem nám syn oznámil radostnou novinku: s manželkou čekají miminko. Podle ultrazvuku by to měl být kluk. Manželka byla z této novinky samozřejmě štěstím bez sebe, na vnoučátko jsme čekali dlouhá léta, protože syn si dal načas. Já už takovou radost neměl. Místo radosti se totiž ve mně praly pocity nejistoty, jestli ze mě bude táta, nebo děda...

O dítěti jsem začala uvažovat dva roky po svatbě. Předtím jsem poctivě brala antikoncepci a s manželem jsme se o založení rodiny nikdy nebavili. Když jsem se ho zeptala, jestli si i on myslí, že je správný čas na miminko, sdělil mi něco, co jsem vůbec nečekala: byl neplodný.

Můj svatební den měl být tím nejkrásnějším dnem v mém životě. Asi jako každá jiná jsem se neskutečně těšila, až mě táta povede uličkou a všechny pohledy budou patřit jen mně. Kdo mohl tušit, že se to všechno během jediného okamžiku zvrhne.

Jsem jedináček a na matčině vztahu ke mně je to hodně znát. O to více se na mě upnula tehdy, když nás v mých šesti letech opustil můj otec kvůli pobláznění do kolegyně z práce. Tenkrát jsem byla jediným světlým bodem v matčině životě. Jako dítěti mi nevadilo, že o všem rozhoduje. Byla to přece moje máma a já věřila, že pro mě chce jen to nejlepší. Jenže máma usoudila, že má právo rozhodovat o mém životě, i když jsem již byla dávno dospělá.

Moniku jsem poznal v době, kdy jsem se zrovna vzpamatovával z rozchodu se svojí několikaletou známostí. Od prvního okamžiku jsme se plavili na stejné vlně, protože i ona procházela rozvodem. Z manželství jí zůstaly dvě děti – tříletá Zuzanka a osmiměsíční Lukášek. Krátce po našem seznámení jsme se dali dohromady a já bez sebemenšího rozmýšlení přijal i její děti. Od první chvíle byly jako moje vlastní.

Radovana jsem poznala před třemi lety a byla to láska jako z filmu. Konečně mi osud poslal do života muže, který to měl v hlavě srovnané a moc dobře věděl, čeho chce dosáhnout. Po několika nevydařených vztazích, kdy jsem chodila s nevyspělými muži, kteří chtěli chodit každý večer do baru nebo trávit dlouhé hodiny hraním her na konzolích, to pro mě byla velice příjemná změna.

Po pětadvaceti letech i na naše manželství dopadla krize. S manželem jsme se stále častěji hádali, on pak trávil více času v práci, snad aby se mi vyhýbal. Půl roku jsem se snažila mezi námi rozbouřené vody urovnat, ale bylo to marné. Manžel o mé pokusy nejevil zájem a mně začínala docházet trpělivost.

O peníze mně ani mému muži nikdy nešlo. Oba jsme zaměstnanci v marketingu, pracujeme ve stejné firmě. Finance nám nechybí, ale lidé v našem oboru zkrátka mají vysoké ambice. Jakmile vidí šanci na povýšení, tak se jí chytí. A to i přesto, že by mohli být relativně šťastní tam, kde jsou.

Některé kapitoly našeho života zkrátka chceme nechat za sebou, a tak o nich nikdy nikomu neřekneme. A jednu takovou přede mnou moje žena dlouhé roky skrývala. Dokud jsem při úklidu půdy nenašel starý deník, který si před dvaceti lety začala psát. Samozřejmě jsem byl zvědavý a rychle jsem se začetl.

Když jsem si Dana brala, byla jsem šťastná. On ale brzy po svatbě povýšil a začal trávit v práci tolik času, že jsem ho skoro neviděla. Snažil se ve volných chvílích věnovat alespoň našim malým dětem, věděla jsem, že jsou pro něho vším. Později ale začal hodně pracovně cestovat do zahraničí a já si připadala sama.

Jsem ředitelem realitní kanceláře a v životě se mi rozhodně nevede špatně. Mám ženu, dvě krásné děti a skvělou práci, která mě baví a zároveň dokáže nadstandardně zabezpečit celou moji rodinu. Není to vychloubání, i když mám být na co pyšný – tam, kde jsem teď, jsem se musel vyšplhat sám. Bez cizí pomoci. Okolí mě považuje za šťastlivce, kterému osud hraje do karet. Jen málokdo ale ví, že vždycky tomu tak nebylo.

Když jsem dokončila střední školu, začala jsem pracovat v jedné restauraci. Natolik se mi tam zalíbilo, že jsem se už nevrátila k profesi, na kterou jsem studovala – měla jsem dopravní školu. Do restaurace tehdy docházel každý den na oběd jeden velmi pohledný muž. Když jsem zrovna měla službu, usmíval se na mě od ucha k uchu. Po třech měsících nesmělého okukování mě konečně pozval na rande.

Neměla jsem důvod myslet si, že by můj manžel někdy jenom myslel na nevěru. Jenomže nedávno si v noci prohlížel fotky na svém mobilním telefonu, promazával nepovedené záběry a já zahlédla hned několik obrázků s mou nejlepší kamarádkou. Myslel si pravděpodobně, že spím, když je procházel. Ani jednu z nich nevymazal. Začalo mi to být divné, ale bylo mi trapné se zeptat.

Když lidé vstupují do manželství, mají často pocit, že v ten okamžik už bude vše fungovat samo. Spadne z nich stres, který měli při bojování o druhého a všechny problémy, které přijdou, jim pomůže vyřešit jejich vzájemná láska. Na vše teď přeci už budou dva, tudíž cokoliv zvládnout bude hračka. Dopady na zem pak bývají o to tvrdší. Podívejte se s námi, jaké chyby dělají lidé při vstupu do manželství, a které se po čase i nejvíce podílejí na jeho rozpadu.

Jsou věci, o kterých by se mělo mluvit před svatbou. Můj muž je vychytralý člověk. Požádal mě o ruku a vzal si mě, aby mi mohl říct o všem špatném, co kdy udělal. Po svatbě totiž přiznal všechny své milenky a myslel si, že když jsme svoji, zkrátka už ho neopustím. To se ale plete.

Paní Erika (34) touží po dítěti. Už čtyři roky se však nedaří, miminko nepřichází. Erika stále věří, manžel už však nechce další lékařské maratony podstoupit. Jak by ho přesvědčil Josef Hausmann?

Být otcem je složité. Především, když je na to otec sám. Nedávno jsem přišel o manželku. Už půl roku se starám o svou devatenáctiletou dceru sám. Myslel jsem, že v jejím věku už bude mít rozum a začne se chovat dospěle, jenomže pravdou je, že stále potřebuje disciplínu, a já si nejsem tak úplně jistý, že ji sám vychovávám dobře.

Předmanželská smlouva přichází vhod v mnoha situacích, kdy si chtějí snoubenci nebo již manželé uspořádat své majetkové vztahy a poměry. Na tento institut soukromého práva se dnes společně zblízka podíváme. Co vše lze v předmanželské smlouvě ujednat? A kdy se nejvíce hodí?

Jsem vdaná již 18 let. Svého muže jsem si vzala velmi mladá, ale zato až po uši zamilovaná. Tenkrát jsem měla na očích růžové brýle a mnoho manželových nedostatků zkrátka neviděla. Postupem společně strávených let jsem začala odhalovat jednu chybu za druhou a s mnoha z nich nesouhlasila. I přesto ale svého muže stále miluji.

On má rád sport, ona domácí práce. On je spořivý, ona ráda chodí po obchodech. On má rád přírodu, ona město. Mnohdy se odlišné povahy a zájmy v partnerství projeví až v době, kdy lidé přestanou pracovat. A často je to pořádný náraz.

Čína je velmi dobře známá svým přísným režimem, který často zavádí pro nás naprosto nepochopitelná pravidla. Jedním z nich byla i tzv. politika jednoho dítěte, která měla zabránit nárůstu populace.

Po dni v práci se s partnerem sejdete konečně doma. Když vyřešíte domácí povinnosti, jako je úklid a vaření, a byl by prostor pro chvilku romantiky, partner sáhne po mobilu nebo ovladači televize. Je ti tento scénář povědomý? Pokud ano, věř, že nejsi výjimkou. Jak do vztahu vrátit romantiku? Není to těžké, zkus to třeba takhle…

Dlouho to bylo manželství, které by nám mohl leckdo závidět. Vzali jsme se, když mi bylo třicet pět. Manžel je o dva roky starší. Krásných dvanáct let manželského vztahu, řekl by si kdejaký náš známý. Jenomže už delší dobu štěstí jenom předstíráme. Jiskra naší lásky vyhasla už před několika lety.

Letošní rok byl pro Patricii Pagáčovou (30) , kterou diváci znají ještě pod příjmením Solaříková, opravdu zlomový. Po pár měsících od romantických zásnub se totiž na jaře provdala za svého partnera, fešného manažera Tibora Pagáče. Přesto nemá pocit, že by se pro ni manželstvím, kromě nového příjmení, cokoliv změnilo.

Karolína se do našeho panelového domu nastěhovala před půl rokem. Jelikož byla mezi sousedy nová a já chtěla, aby její začátky mezi námi byly co možná nejpříjemnější, hned jsem se jí ujala. Často jsem ji zvala k nám domů na kafe, protože mezi ostatními sousedy očividně neměla mnoho přátel.

Nikdy jsem neměl příliš štěstí na ženy. Během života jsem jich měl několik a s žádnou z nich to nikdy nedopadlo tak, jak jsem si představoval. Proto jsem si myslel, že s Romanou to bude jiné. Od samého začátku na mě totiž působila dojmem, že je úplně odlišná než mé předchozí známosti. Nevěděl jsem, jak moc se v ní pletu.

Některá soudní řízení se už v polovině příštího roku jejich účastníkům zřejmě prodraží. Hned na jejich začátku budou muset z peněženky vytáhnout víc peněz, protože ministerstvo spravedlnosti navrhuje citelné zvýšení řady soudních poplatků. Některé porostou o polovinu, jiné o sto procent.

Chová se trochu zvláštně a vlastně se vám ani moc nelíbí. Tak proč máte chuť skočit s ním do peřin a promilovat celé hodiny? V pozadí záhady možná stojí vaše osobní problémy.

Představení synovy partnerky jsem se nemohla dočkat. Co se týče známostí, dal si můj syn opravdu na čas. Byla jsem velmi zvědavá, jaká slečna si získala jeho srdce. Dokonce jsem se jí v hlavě snažila přiřadit nějakou podobu. Realita byla ale úplně jiná, než veškeré moje představy.

Každá rodina má svá nepsaná pravidla. Také jsme jako děti dělali spoustu věcí jinak než kamarádi ze školy. A nikdy nám to nepřišlo divné, v naší rodině to zkrátka byla tradice. Jenomže všechno má své meze a časy se mění. Bohužel v rodině mého přítele platí stálé pravidlo, které jako jeho budoucí žena musím dodržovat. Alespoň pokud si nechci rozházet tchána s tchyní.

Pro svou jedinou dceru Michalku jsem si vždycky přála jen to nejlepší. Michalka byla vymodlené dítě a vlivem osudu i jediné, proto se není čemu divit, že jsem se na ni tak upnula. Vždycky jsem si pro ni představovala sebevědomého muže, který by ji patřičně zaopatřil a nosil by ji na rukou.

Manžel paní Miroslavy (58) prodělal mrtvici, ochrnul a téměř nevnímá. Po roce vzorné péče odjela Miroslava do lázní a tam poznala nového muže. Bojí se, že není správné zažívat lásku, když je manžel nemocný a je stále vdaná. Co poradí Josef Hausmann?

Po osmiletém vztahu si muzikálový zpěvák Peter Pecha (30) řekl své ano s přítelkyní a kolegyní Kateřinou. Svatba probíhala v nejstarším dochovaném kostele ve střední Evropě, v Kopčanech v kostele svaté Markéty Antiochijské a místo prý nebylo vůbec jednoduché zařídit.

Často se říká, že jsou to právě muži, kteří se v chomoutu velmi rychle začnou nudit. Prý se jim zakrátko omrzí jedna a tatáž sukně a začnou hledat povyražení někde jinde. U nás tomu bylo naopak. Nudit se vedle mě totiž začala má žena.

Vánoce jsem jako malé dítě vždy prožívala a těšila se na ně. Později přišel věk, kdy to pro mě byl jen svátek plný stresu. Když jsem se ale stala matkou, začala jsem si Vánoce opět užívat. Vánoční nákupy sice nejsou mým velkým koníčkem, jenomže ta chvíle, kdy děti s očekáváním otevírají své dárky, je k nezaplacení.

Na svá školní léta vzpomínám asi jako každý jiný. Jako děti v pubertě jsme si se spolužáky tu a tam udělali nějaký ten naschvál nebo si řekli ošklivé slovo. Podle mě to zkrátka k docházce na základní školu tak nějak patří. Když mi tedy do e-mailu přišla pozvánka na školní sraz po 25 letech, začala jsem se na spolužáky docela těšit.

Ladu jsem poznala asi před deseti lety. Rozuměly jsme si snad úplně ve všem. Hudební vkus, jídlo, zájmy… Dokonce i náš vkus na muže se ukázal být stejný. A to byl bohužel důvod našeho přátelství, ale zároveň i důvod, proč skončilo. Jediný chlap, který splňoval všechny naše společné požadavky, je totiž můj manžel.