Vymírání druhů

Většina kamenů, které naši planetu zasáhnou z vesmíru, bez následků shoří v atmosféře – a když už se dostanou na zem, tak v podobě malých meteoritů. Známe ale i asteroidy, které jsou tak velké, že by jejich dopad totálně změnil tvář planety…

Jak dopadlo střetnutí člověka moderního typu s člověkem neandrtálským, není třeba blíže komentovat. Proč však neandrtálci zmizeli? Co zvládli naši praprapředkové lépe než zástupci druhu Homo neanderthalensis?

Žijeme v době klimatické změny a pravděpodobně na začátku šestého velkého vymírání druhů. Děláme pro přírodu dost? Co se kolem nás v přírodě, které jsme součástí, bude měnit?

Objev jediného obratle z doby ledové mění představu o pravěké přírodě Tchaj-wanu a otevírá otázku, proč z ostrova zmizeli jeho dávní vrcholoví predátoři.

Ačkoliv na hranici období permu a triasu většina živočichů zahynula kvůli největšímu masovému vymírání veškerého života v dějinách planety Země, přece jen se našli živočichové, kterým se toto období podařilo přežít.

Z přírody pomalu mizí světlušky. Smutek nad jejich vymíráním vyjadřuje výstava v galerii VI PER, kterou připravili architekti z gruzinského studia KERA. Voskové domečky v galerii, i další práce architektů z Tbilisi, přivolávají zaniklý svět, kdy se stavělo a žilo postaru. Výstava trvá do 7. února 2026.

Co víme o blbounovi nejapném? Kdyby nebyl vyhlazený dřív, než mohlo začít jeho pozorování, věděli bychom hodně. Takto se můžeme spíš jen domnívat. Z toho mála, co se dochovalo, je jedno jisté. Dronte mauricijský, jak zní jeho oficiální pojmenování, vůbec nebyl hloupý!

Vyhynutí si často představujeme jako něco dávného. Mamuty, šavlozubé tygry, tvory z učebnic. Jenže to, co se dnes odehrává v přírodě, je tomu velmi podobné. Tohle vymírání ale probíhá pomalu, nenápadně a o to hůř jde postřehnout.

Sova Hedvika se stala nesmrtelnou díky sérii knih o Harrym Potterovi. Pro miliony dětí zosobňuje svět kouzel a naděje, v drsné realitě Skandinávie se však její příběh definitivně uzavírá.

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

Možná vás taky zastihly zprávy environmentálních katastrofistů, kteří tvrdí, jak svět rekordním tempem přichází o zvířata a rostliny. Jenže zvěstovatelé apokalypsy se zřejmě mýlili.

Až 30 procent zemského povrchu pokrývá led a rozsáhlé ledovcové splazy ovládají i Šumavu, Krkonoše či Hrubý Jeseník. Pokud by se někdo náhodou hodlal plavit severními moři, byl by bez šance. Jsou jedním velkým ledovým zrcadlem. Svět se zatím loučí s mastodonty, šavlozubými tygry, mamuty i neandrtálci.

Kdy skončily druhohory? A co se dělo, když skončily? Výzkum stále probíhá, ale nové objevy už odhalují, jak vypadaly první minuty po dopadu vražedného asteroidu.

Jižní Korea uspěla v omezování obchodu s výrobky z tygrů a dalších velkých kočkovitých šelem, uvedli vědci v nové studii. Některé problémy sice stále přetrvávají, změna k lepšímu je ale podle studie zveřejněné v odborném časopise PLOS ONE zásadní.

K pěti nejznámějším událostem, po kterých na Zemi vymizela většina života, připojují nové výzkumy ještě starší ztrátu biodiverzity. Badatelé původně chtěli hlavně provětrat databáze fosilií, ale v datech našli výstrahy platné i pro současnost. Totiž úbytek kyslíku ve vodě.

Za hlavní existenční hrozbu současnosti je považována klimatická krize. Podle mnohých vědců je ale přinejmenším stejně závažným problémem vymírání druhů. Proč bychom měli přenechat polovinu planety divoké přírodě?

Na svazích hory Chimborazo v Andách vědci zkoumali, jak rostliny šplhají do vyšších nadmořských výšek, kde hledají příznivější klima.

Máte doma krmítko a se zájmem pozorujete, jak se na něm v začínající zimě krmí přezimující ptáci? Potom vás možná napadlo, že u toho krmítka vidíte nějak málo vrabců. Nebo že jste tam letos dokonce nezahlédli ani jediného vrabčáka.

Mnoho odborníků varuje, že už jsme ve fázi šestého hromadného vymírání druhů, které má na svědomí v první řadě činnost lidského druhu.

V době před asi 250 miliony let zažila naše planeta tak výrazné vymření druhů, že se stalo hovorově známým jako tzv. velké vymírání.

Pokud je láska největší záhadou života, pak je možná druhou nejzapeklitější otázkou to, zda ji prožíváme jen my lidé. Vědci se proto zaměřují na zkoumání lásky u zvířecích druhů.

Události zahrnující masový úbytek živočišných druhů už se během historie planety objevily. A nyní to vypadá, že se blížíme dalšímu opakování obdobné pohromy.

Téměř třetině všech stromů na světě hrozí vyhynutí, vyplývá ze zprávy mezinárodní organizace botanických zahrad (BGCI). Mezi nejohroženější druhy patří například tropické magnólie, ohrožené jsou ale také dřeviny, které známe i z naší krajiny, jako jsou duby nebo jeřáby.

Šesté hromadné vymírání zvířecích druhů není pouze hrozbou pro budoucnost. Podle nejnovější studie k němu již dávno dochází, a to mnohem rychleji, než se původně předpokládalo. Na samém pokraji existence se tak ocitly stovky zvířecích druhů.