Vymírání druhů

…aneb Další inovativní pohled na poslední hromadné vymírání druhů

Na konci permu zanikl svět starých útesů, obrněných mořských tvorů i velkých synapsidních predátorů. Z několika přeživších linií později vzešli dinosauři, savci i ptáci.

Největší hromadné vymírání v dějinách Země možná konečně odhalilo své hlavní viníky. Nová studie vědců ze Stanfordovy univerzity ukazuje, že katastrofu...

Dávno před nástupem dinosaurů lovil na souši několikatunové býložravce predátor s dlouhými šavlovitými tesáky. Inostrancevia patřila k posledním vládcům permu a zmizela spolu se světem, který nedokázal přežít největší vymírání v dějinách.

Dlouhodobá ochrana velryb a přísný postup proti pytlákům v severovýchodní Indii ukazují stejnou věc: přestat zvíře systematicky zabíjet stačí k tomu, aby se i těžce zdecimovaný druh vzpamatoval.

Nebyl potřeba dopad obřího tělesa ani jediný ničivý výbuch. Stačila prudká změna klimatu, růst ledovců, pokles hladiny oceánu a následné šíření vod, v nichž živočichové nemohli dýchat.

Stejně jako se dříve nejběžnější ryba tůněk a návesních rybníků, karas obecný, dostala v Česku téměř na pokraj vyhynutí, rychle klesají i populace dalších dvou nenápadných druhů: slunky obecné a piskoře pruhovaného. I tyto ryby, ač byly běžnou součástí české krajiny, přicházejí o své původní přirozené prostředí, a navíc je ohrožují invazní druhy. Situaci chtějí zvrátit vědci z Biologického centra Akademie věd ČR, kteří před pěti lety spustili projekt na mapování výskytu karasů a díky značnému zájmu veřejnosti už slaví úspěchy. Vědci teď žádají veřejnost o pomoc i se záchranou slunky a piskoře.

Tři až pět miliard ptáků žilo v Severní Americe ještě v polovině 19. století. O padesát let později zbývala jediná samice v kleci zoologické zahrady v Cincinnati.

Vzestup umělé inteligence a digitalizace mohou být klíčové body, které pomohou zpomalit kritické vymírání některých rostlin, uvádějí botanici. Ti se snaží mnohé ohrožené druhy za každou cenu identifikovat a zachránit, než zcela zmizí.

Nad deštným lesem na svazích Haleakalā krouží vrtulník a shazuje kapsle plné komářích samců. Cíl: zastavit vymírání ptáků, kteří nemají kam ustoupit.

Jsme připraveni na to být posledním živočišným druhem na Zemi? Román Poslední migrace lze zařadit do poměrně nového žánru nazvaného eco-fiction. Tento konkrétně je znepokojivým i citlivým pohledem na svět, kde naší vlastní činností mizí další a další živé organismy. Mapuje na první pohled marnou, a přesto smysluplnou cestu jedince za záchranu zlomku toho, co zbývá.

Lidská přítomnost dokázala v průběhu jen několika stovek let změnit osudy mnoha živočišných druhů. A to jak těch žijících v menších skupinách, tak i zástupce velkých populací. Proč je ale člověk tak úspěšný zabiják?

Holubi mají nejvyšší tělesnou teplotu ze všech zvířat – 43 st. Savčí parazité a patogenní mikroorganismy v nich málokdy přežijí. Přesto je tak rádi nazýváme „létajícími potkany“ a děláme vše pro to, aby zmizeli z ulic -kam jsme je sami převedli.

Náraz asteroidu nelze brát jako jedinou příčinu zmizení dinosaurů. Vše lze spíše shrnout jako řetězec katastrofických událostí, které následovaly.

Před půlstoletím se objevila zajímavá hypotéza o vyhynutí dinosaurů zaviněném explozí relativně blízké supernovy, která následně zalila Zemi smrtící radiací. Dnes už ale víme, že příčiny byly jiné.

…aneb Co se stalo před 183 miliony let

Lonesome George strávil desítky let jako poslední známá želva z ostrova Pinta na Galapágách a symbol boje proti vymírání druhů. Vědci se ho více než třicet let pokoušeli přimět k rozmnožení, aby zachránili jeho druh – marně.

Unikátní fosilie ukazuje, že i dávní příbuzní savců kladli vejce. A tato strategie jim možná pomohla přežít největší vymírání v dějinách Země.

Mluvíme o šestém masovém vymírání, ale současně každý rok přibývá kolem patnácti tisíc nově popsaných druhů. Jsme tedy svědky kolapsu biodiverzity, anebo spíš žijeme v období nebývalého poznávání života na Zemi? Čísla nabízejí zajímavější a méně černobílý obraz, než by se mohlo zdát.

Agentura pro ochranu přírody a krajiny začala mapovat výskyt křečků polních. Dříve zcela běžná zvířata na českých polích se totiž v posledních letech z české krajiny začala vytrácet. Přispívají k tomu ve velké míře intenzivní zemědělství, hluboká orba a přeměna krajiny, vysvětlil zoolog Vladimír Hanzal. V České republice se v současnosti křeček polní vyskytuje zejména v Polabí, v okolí Prahy a na jižní, střední a severní Moravě.

Předkové dnešních olihní a sépií přečkali masové vymírání éry dinosaurů v hlubokém oceánu, odkud se později rozšířili do mělčích vod.

Měl jen pár centimetrů, žil na malém kousku písku uprostřed oceánu a pro svět byl dlouho neviditelný. Přesto se potkanec útesový zapsal do dějin. Ovšem způsobem, který nikdo nechtěl. Austrálie ho oficiálně prohlásila za vyhynulého.

Pálava v posledních letech čelí stále většímu náporu turistů. Jen přírodní rezervaci Svatý kopeček ročně navštíví asi 200 tisíc lidí, což se místy podepisuje na stavu přírody. Z území navíc vymizely některé vzácné druhy rostlin a živočichů, zatímco jiné přibyly. Nezodpovědní návštěvníci navíc mnohdy ignorují varovné cedule.

Většina kamenů, které naši planetu zasáhnou z vesmíru, bez následků shoří v atmosféře – a když už se dostanou na zem, tak v podobě malých meteoritů. Známe ale i asteroidy, které jsou tak velké, že by jejich dopad totálně změnil tvář planety…

Jak dopadlo střetnutí člověka moderního typu s člověkem neandrtálským, není třeba blíže komentovat. Proč však neandrtálci zmizeli? Co zvládli naši praprapředkové lépe než zástupci druhu Homo neanderthalensis?

Žijeme v době klimatické změny a pravděpodobně na začátku šestého velkého vymírání druhů. Děláme pro přírodu dost? Co se kolem nás v přírodě, které jsme součástí, bude měnit?

Objev jediného obratle z doby ledové mění představu o pravěké přírodě Tchaj-wanu a otevírá otázku, proč z ostrova zmizeli jeho dávní vrcholoví predátoři.

Ačkoliv na hranici období permu a triasu většina živočichů zahynula kvůli největšímu masovému vymírání veškerého života v dějinách planety Země, přece jen se našli živočichové, kterým se toto období podařilo přežít.

Z přírody pomalu mizí světlušky. Smutek nad jejich vymíráním vyjadřuje výstava v galerii VI PER, kterou připravili architekti z gruzinského studia KERA. Voskové domečky v galerii, i další práce architektů z Tbilisi, přivolávají zaniklý svět, kdy se stavělo a žilo postaru. Výstava trvá do 7. února 2026.

Co víme o blbounovi nejapném? Kdyby nebyl vyhlazený dřív, než mohlo začít jeho pozorování, věděli bychom hodně. Takto se můžeme spíš jen domnívat. Z toho mála, co se dochovalo, je jedno jisté. Dronte mauricijský, jak zní jeho oficiální pojmenování, vůbec nebyl hloupý!

Vyhynutí si často představujeme jako něco dávného. Mamuty, šavlozubé tygry, tvory z učebnic. Jenže to, co se dnes odehrává v přírodě, je tomu velmi podobné. Tohle vymírání ale probíhá pomalu, nenápadně a o to hůř jde postřehnout.

Sova Hedvika se stala nesmrtelnou díky sérii knih o Harrym Potterovi. Pro miliony dětí zosobňuje svět kouzel a naděje, v drsné realitě Skandinávie se však její příběh definitivně uzavírá.

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

Možná vás taky zastihly zprávy environmentálních katastrofistů, kteří tvrdí, jak svět rekordním tempem přichází o zvířata a rostliny. Jenže zvěstovatelé apokalypsy se zřejmě mýlili.

Až 30 procent zemského povrchu pokrývá led a rozsáhlé ledovcové splazy ovládají i Šumavu, Krkonoše či Hrubý Jeseník. Pokud by se někdo náhodou hodlal plavit severními moři, byl by bez šance. Jsou jedním velkým ledovým zrcadlem. Svět se zatím loučí s mastodonty, šavlozubými tygry, mamuty i neandrtálci.

Kdy skončily druhohory? A co se dělo, když skončily? Výzkum stále probíhá, ale nové objevy už odhalují, jak vypadaly první minuty po dopadu vražedného asteroidu.

Jižní Korea uspěla v omezování obchodu s výrobky z tygrů a dalších velkých kočkovitých šelem, uvedli vědci v nové studii. Některé problémy sice stále přetrvávají, změna k lepšímu je ale podle studie zveřejněné v odborném časopise PLOS ONE zásadní.

K pěti nejznámějším událostem, po kterých na Zemi vymizela většina života, připojují nové výzkumy ještě starší ztrátu biodiverzity. Badatelé původně chtěli hlavně provětrat databáze fosilií, ale v datech našli výstrahy platné i pro současnost. Totiž úbytek kyslíku ve vodě.

Za hlavní existenční hrozbu současnosti je považována klimatická krize. Podle mnohých vědců je ale přinejmenším stejně závažným problémem vymírání druhů. Proč bychom měli přenechat polovinu planety divoké přírodě?

Na svazích hory Chimborazo v Andách vědci zkoumali, jak rostliny šplhají do vyšších nadmořských výšek, kde hledají příznivější klima.

Máte doma krmítko a se zájmem pozorujete, jak se na něm v začínající zimě krmí přezimující ptáci? Potom vás možná napadlo, že u toho krmítka vidíte nějak málo vrabců. Nebo že jste tam letos dokonce nezahlédli ani jediného vrabčáka.

Téměř třetině všech stromů na světě hrozí vyhynutí, vyplývá ze zprávy mezinárodní organizace botanických zahrad (BGCI). Mezi nejohroženější druhy patří například tropické magnólie, ohrožené jsou ale také dřeviny, které známe i z naší krajiny, jako jsou duby nebo jeřáby.

Šesté hromadné vymírání zvířecích druhů není pouze hrozbou pro budoucnost. Podle nejnovější studie k němu již dávno dochází, a to mnohem rychleji, než se původně předpokládalo. Na samém pokraji existence se tak ocitly stovky zvířecích druhů.