Kámen byl motorem paleolitické „ekonomiky“, říká archeolog
Před 21 dny
Kolikrát jste četl Lovce mamutů ? Mockrát. Od dětství mě zajímala historie, takže mě příběhy Kopčema a Veverčáka z doby kamenné doplněné ilustracemi Zdeňka Buriana úplně nadchly. Od Eduarda Štorcha, který do tohoto období zasadil většinu svých děl, jsem ostatně přelouskal kdeco. Jako malý jsem taky rád koukal na film Cesta do pravěku. Už tehdy jste se chtěl stát archeologem? To přišlo později. Ve školce jsem toužil po kariéře kosmonauta nebo popeláře. Na základce jsem pak tvrdil, že budu zemědělcem, abych mohl jezdit traktorem, případně vozit hnůj hodně velkým autem. Coby kluk z maloměsta jsem k tomu měl blízko. Jenže potom jsem u dědy narazil na videokazety s Indianou Jonesem. A bylo jasno? Skoro. Filmy o neohroženém archeologovi jsem sice hltal a viděl se v nich, ale pocházím z kantorské rodiny, a tak jsem spíš směřoval k tomu, že budu učitel dějepisu. Nastoupil jsem proto i na střední pedagogickou školu. Před maturitou jsem nicméně navštívil výstavu Život a smrt v mladší době kamenné na znojemském hradě. A všechny ty nádherně nasvícené broušené sekery, hliněné sošky a milodary z hrobů na mě zapůsobily tak silně, že jsem se rozhodl pro archeologii. Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno (CC) Takže Indy je v tom nevinně… Nesporně mě taky ovlivnil. Dokonce po jeho vzoru občas nosívám hnědý klobouk. Mimochodem, když jsem působil na univerzitě, zjistil jsem, že z fanoušků Indiany Jonese a Lary Croft se rekrutuje velká část studentů archeologie. Přitahuje je to dobrodružství. Dočkají se ho po škole? Jak se to vezme. Realita samozřejmě není tak akční jako filmové honby za poklady, ovšem i běžný terénní výzkum nebo laboratorní analýza nálezů může přinést pořádný adrenalin. Třeba když výsledek vyvrátí nějakou dosavadní teorii. Překvapení zkrátka může přijít v jakékoli fázi archeologického bádání, takže nikdy nevíte, co vám den přinese. Nebo jestli u vás náhodou v noci nezazvoní kriminálka… To se vám snad někdy stalo? Když jsem po vysoké pracoval ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, jednou mě takhle z postele vytáhl kapitán z oddělení vražd. Řekl mi jen, že se našly lidské ostatky a že potřebuje, abych jel okamžitě s ním. Odvezl mě kamsi do lesa v Bílých Karpatech, kde hledač s detektorem kovu objevil čutoru a u ní kosti. A já měl posoudit, jestli v zemi leží víc než třicet let. Po této lhůtě se totiž z kosterních pozůstatků stává archeologický materiál a případný trestný čin je promlčený. Kriminalisté tedy chtěli vědět, jestli nemají tu čest s nějakou nedávnou vraždou? Přesně tak. Čutora, přezka od opasku a další předměty nicméně nasvědčovaly tomu, že jde o hrob německého vojáka z druhé světové války. Ráno proto případ převzali archeologové a policie to měla v tomto případě bez práce. Mně ten obraz ale zůstal ještě dlouho v hlavě – u skeletu byl i hřeben, kolínská a plná zubní pasta. Uvědomil jsem si, že kostra patří někomu, jehož děti nebo vnoučata ještě žijí. Což se mi jako specialistovi na pravěk pochopitelně moc nestává. Pár tisíc let holt udělá svoje. Vy navíc zkoumáte hlavně tehdejší kamenné nástroje. A ty po takové době v zemi asi moc emocí nevzbudí… Docela byste se divila – dá se z nich vyčíst mnohé. Zatímco dřív mohli archeologové nálezy zkoumat maximálně „vokoskopicky“, tedy pouhým okem, dnes jsme díky moderním přírodovědným metodám schopni zjistit, odkud surovina pochází, jak se na dané místo dostala i k čemu a jak se konkrétní kus používal. Obyčejný šutr tak může významně přispět k rekonstrukci příběhů jednotlivců i celé pravěké komunity a prozradit leccos o jejích proměnách. Co pro tehdejší svět kámen znamenal? V nejstarším období, tedy paleolitu, prakticky všechno. Byl klíčovou strategickou komoditou pro výrob
