Čingischán

Největší dobyvatel historie se vynořil ze zapomnění v Mongolsku ve 12. století, kdy stepi severně od Velké čínské zdi obsadily kmeny a klany zapletené do neustále se měnících aliancí, soupeření a sporů. Málokdo ví, že dědictví Mongolů nalezneme i dnes v srdci Pekingu.

Mongolská říše zabírala v době svého největšího rozmachu ve 13. a 14 století území o rozloze 33 000 000 kilometrů čtverečních. Žilo zde kolem 100 miliónů obyvatel, jež byli kontrolováni nejvyšším vládcem Čingischánem a jeho sto tisícovým vojskem. To se proslavilo nejen svými agresivními výboji, ale také nezvyklými hygienickými návyky.

Mongolská říše byla druhou největší v dějinách. Za svého největšího rozmachu pokrývala 22 % souše a obývalo ji 100 miliónů lidí. Mongolské kmeny v čele s Čingischánem ale nerozsévaly zkázu pouze prostřednictvím vojska. Děsily také otřesnými hygienickými zvyky.

Nezvyklé úkazy na noční obloze si lidé v minulosti vykládali jako božská znamení. Halleyova kometa zjevující se na nebi každých 74-79 let si získala pověst posla špatných zpráv. Středověcí mniši ji spojovali s šířením epidemických onemocnění, neúrodou a válečnými konflikty.

Dnešní Mongolsko toho už nemá příliš společného s kdysi nejmocnější světovou velmocí, přesto je však jeho historie velmi zajímavá, leč často přehlížená. Z mocného…

I když francouzský vojevůdce a císař Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 – 5. května 1821) svedl za svůj život přes šedesát bitev, což je více než Caesar, Alexandr III. Makedonský, Hannibal Barkas a Alexandr Suvorov dohromady a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel i přizpůsobována jeho pojetí válečnictví, podíváme-li se hlouběji do dějin, najdeme i tam další, velice schopné vojevůdce…

Nikoliv mongolská invaze, ale sucho vedlo k pádu vyspělých středověkých civilizací, které byly rozprostřeny podél řek v oblasti Střední Asie. Zdejší prosperita byla závislá na vodě, kterou se zavlažovala pole.

Železný tesák byla přezdívka, kterou si během své chmurné kariéry vydobyl Nikolaj Džumagaljev, násilník, vrah a kanibal, který více než deset let děsil obyvatelstvo hned několika republik někdejšího Sovětského svazu. Schizofrenický zabiják se toulal rozlehlou zemí a hledal lidské maso. Policie ho několikrát dopadla, bohužel se však opakovaně dokázal dostat na svobodu a pokračoval ve svém řádění.

Velké dobyvatele historie často spojuje nejen touha po moci, ale také další rysy – například nízký původ či křivdy z dětství. Platí to i pro obávaného Čingischána, kterému zavraždili Tataři otce a jeho i s rodinou vyhnal vlastní kmen.

Vedení muzea v Nantes bylo nuceno zrušit výstavu o Čingischánovi. Důvod? Stupňující se požadavky Pekingu na změny v dramaturgii výstavy byly pro francouzské pořadatele už neakceptovatelné.

Francouzi o tři roky odkládají výstavu o Čingischánovi. Čínská strana chtěla cenzurovat jeho jméno i slova jako "mongolský" či "říše".

Muzeum ve francouzském městě Nantes se rozhodlo odložit o tři roky výstavu o zakladateli mongolské říše Čingischánovi kvůli tlaku čínských úřadů. Zásah Pekingu přišel v době, kdy komunistická strana zesiluje diskriminaci Mongolů.

Ne vždy se v oktagonu zadaří, ale tohle tu ještě nebylo. Podívejte se na smolný moment ukrajinského "Čingischána".

Když totiž vědci zmapovali 740 kilometrů dlouhý úsek severní části zdi, odhalili po staletí skryté tajemství. Zeď ve skutečnosti sloužila ke kontrole obyvatel „Před naším výzkumem si většina lidí myslela, že účelem zdi bylo zastavit armádu Čingischána,“ řekl Gideon Shelach-Lavi z hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který vedl dvouletou studii.

Majestátní Velká čínská zeď, která chránila Čínu před nájezdy mongolských vojsk, měla podle izraelských archeologů ještě jiný, nevojenský účel.

Velká čínská zeď pravděpodobně primárně vznikla jako opevnění vůči nájezdníkům ze severu. Nový výzkum izraelských vědců ale naznačuje, že mohla sloužit i mnohem přízemnějším účelům.

Pátá řada se očividně nebude držet zpátky.

Samotná smrt Čingischána je obestřena tajemstvím. Ví se, že zemřel na jaře roku 1222 v průběhu tažení proti městu Tanguts na horním toku Žluté řeky. Jak přesně zemřel, však ale není známo, a to je jen jedna ze záhad související s jeho koncem.

Středověcí Mongolové se živili především jako pastevci, kteří museli často kočovat. Spíše než pospolitým národem byli roztroušenými kmeny, jež bojovaly i mezi sebou. Jako válečníci neměli v době své největší slávy konkurenci – dokázali výborně ovládat malé, ale rychlé koně a současně střílet z luku. Ve 13. století se je však podařilo jednomu muži sjednotit. Tím mužem byl Čingischán, jeden z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Pod jeho velením i vládou následující dynastie Mongolové obsadili přes půl Asie a část Evropy.