Jan Lucemburský

Jan Lucemburský nezanechal v české kultuře výraznou stopu, přesto svým způsobem rozvíjel kulturní dědictví Přemyslovců a byl to právě on, kdo razil svému synovi a tím i českým zemím cestu na evropské výsluní. Obraz dokonalého rytíře se snažil budovat sám, jeho dvorní básník Guillaume de Machaut pracoval také na image dobrého českého krále.

Rytíř byl snad od nepaměti symbolem odvážného bojovníka, který ve jménu spravedlnosti ochraňuje slabé a nemocné proti krutostem mocných. Ovšem rytíři opravdu jen v máločem odpovídali romantickým hrdinům z velkolepých dobových literárních děl a balad, které do oušek spanilých dam zpívali středověcí pěvci.

Středověké bitvy si jen stěží dovedeme představit bez rytířů, kteří se na obrovitých válečných koních jako stěna z oceli a kopyt řítí proti nepříteli. Jenže, co když to bylo všechno trochu jinak? Nová studie totiž naznačuje, že většina válečných koní zřejmě nebyla větší než dnešní poníci.

V Zrcadlové kapli Klementina v Praze v pátek dopoledne zahájili třídenní výstavu vzácných rukopisů pocházejících ze sbírek Národní knihovny České republiky. Restaurátoři s bílými rukavicemi ráno do skleněných vitrín v rámci výstavy s názvem Kniha a závoj nainstalovali celkem 18 vzácných originálů. Řada z nich byla dlouhá léta uzavřená v trezorech a nyní si je opět na krátkou dobu může zdarma prohlédnout veřejnost. Mezi vystavenými exponáty se nachází i Velislavova bible a latinský zlomek Dalimilovy kroniky.

Velislavova bible či latinský zlomek Dalimilovy kroniky. Tyto a dalších 16 vzácných rukopisů jsou od pátečního rána k vidění v Zrcadlové kapli Klementina v Praze. Významná díla z fondů Národní knihovny ČR instalovali restaurátoři do skleněných vitrín v bílých rukavičkách. K vidění budou do neděle zdarma v rámci výstavy Kniha a závoj.

V Zrcadlové kapli Klementina v Praze dnes vystaví vzácné rukopisy ze sbírek Národní knihovny ČR. V rámci výstavy Kniha a závoj zde do 16. ledna bude 18 vzácných originálů.

V Zrcadlové kapli Klementina v Praze dopoledne zahájili třídenní výstavu vzácných rukopisů pocházejících ze sbírek Národní knihovny ČR. Restaurátoři s bílými rukavicemi ráno do skleněných vitrín v rámci výstavy Kniha a závoj nainstalovali celkem 18 vzácných originálů. Řada z nich byla dlouhá léta uzavřená v trezorech a nyní si je opět na krátkou dobu může zdarma prohlédnout veřejnost. Mezi vystavenými exponáty se nachází i Velislavova bible a latinský zlomek Dalimilovy kroniky.

Marie Terezie se dožila na úctyhodných 63 let a vládla 40 let. Kdo byl její oblíbená dcera, proč se dá mluvit v souvislosti s jejími dětmi o "prokletí" neštovic a jak se tehdy slavily Vánoce?

Když procházíte českými a moravskými zámky, všude si povšimnete rodinných portrétů místní šlechty. Jedno však na nich hledáte marně, ačkoliv v moderním světě to má kde kdo – brýle.

Historie platidel je stejně stará jako lidstvo samo. Odnepaměti totiž bylo potřeba měnit své zboží případně si „kupovat“ jiné – potřebné. Jak se u…

Muzeum Vysočiny Jihlava připravuje v Jemnici novou expozici, přístupná bude příští rok. Instalovaná je v soukromém objektu bývalého špitálu s kaplí svaté Alžběty, který slouží jako obytný dům. Jeho majitel v dochovaném presbytáři a přilehlých místnostech pořádá příležitostné kulturní akce, po domluvě s ním bude expozice přístupná. ČTK to řekl vedoucí archeolog Muzea Vysočiny Jihlava David Zimola.

Zaujmout na hostině místo po boku panovníka bylo snem mnoha pozvaných. Jednalo se o obrovskou poctu a ceněnou prestiž. Nejednou se tak bujaré hostiny změnily ve spory a hádky o zasedací pořádek, jako tomu hrozilo u svatební tabule Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.

V lesích u Koryčan na jižní Moravě došlo kdysi ke krvavé loupežné vraždě. Nenasytní zabijáci ukončili spoustu lidských životů a díky šťastné náhodě přežilo jen dítě, které nakonec nalezlo své štěstí. Poslyšte příběh dobrého poustevníka, který mu nezištně pomohl, jak o tom vypráví místní pověst.

Další smutnou zprávou pro českou šlechtu je smrt hraběte Michala Dujky. Zemřel náhle minulý týden. Mezi jeho předky patřili jak Přemyslovci, tak Lucemburkové.

Ve vzdálenosti 42 kilometrů od Třebíče leží město Jemnice, které by nemělo ujít pozornosti zvídavého cestovatele. Co tato obec, jejíž název poukazuje na hornickou tradici, nabízí k vidění? Kromě starobylého renesančního zámku je to také letitá lípa, židovský hřbitov či jemnické hradby. Už jste někdy slyšeli o slavnosti Barchan?

První polovina 15. století je obdobím, které má prominentní místo v učebnicích dějepisu, ze kterých se učí děti ve Francii i v Čechách. V obou zemích je ale vyzdvihováno něco jiného. Zatímco u nás je „hlavní hvězdou“ tohoto období neporazitelný Jan Žižka a jeho husité, pro Francouze je to Jeanne d'Arc, Johanka z Arku zvaná Panna Orleánská. Ačkoliv husity a vojska mladé dívky z vesnice Domrémy – nejnepravděpodobnějšího vojevůdce francouzských vojů – dělily stovky kilometrů a zdánlivě spolu neměli nic společného, možná nechybělo málo, aby se střetli na bojišti.

Pro dnešní medicínu je porod císařským řezem běžnou rutinou a častým řešením nejrůznějších komplikací v poslední fázi těhotenství. Současně si jej ale spojujeme s vysokou úrovní rozvoje lékařské vědy v posledních desetiletích. První zaznamenaný císařský řez, při kterém přežila matka i dítě, se ale udál již v roce 1337. Pro nás je tato informace o to zajímavější, že se udál v Praze.

Postava Eduarda z Woodstocku dodnes vyvolává mezi historiky vášnivé diskuse. Zatímco jedna strana ho vnímá coby geniálního vojenského velitele, druhá ho považuje za válečného zločince. Ne nadarmo se mu říkalo Černý princ…

Jan Lucemburský miloval boje a války, dokonce více než svou rodinu. Válečné vřavy ho okouzlily. Totéž v genech předal i Karlu IV. Byla pro něj proto jistě čest, že padl právě v jedné z nejznámějších bitev historie. Jak to ale bylo s ním a pověstným Černým princem, Eduardem z Woodstocku?

V minulosti byly porody vždycky sázkou do loterie. Většinou buď přežilo dítě, nebo žena, a pokud se to podařilo oběma, bylo to považováno za skutečný úspěch, ne-li zázrak. V té době neexistovaly žádné úlevy od bolesti a kromě lékařů prováděly běžně porody porodní báby nebo někdy dokonce kořenářky. O císařském řezu si mohly ženy nechat jen zdát.

Karel IV. nebyl římským císařem od narození – tento nejvyšší titul si musel zasloužit. Byl to úplně normální kluk, i když jeho dětství a dospělost se přece jen v mnohém vymykaly. Karel IV. strávil – ještě coby Václav – svá chlapecká a mladická léta na francouzském dvoře u svého strýce Karla IV. Sličného. Právě po něm poté přijal jméno a díky němu získal patřičné vzdělání. A i u něho poprvé přičichl k válečnickému umění.

Drobná plastika z pálené hlíny je podle znalce ze druhé poloviny 15. století a poputuje do Severočeského muzea v Liberci. Poctivou nálezkyni kraj odmění 8000 korunami, tedy 20 procenty odhadované ceny zhruba 600 let staré sošky.

V Křižanech objevila žena při práci na zahradě středověkou sošku Ježíška. Drobná plastika z pálené hlíny je podle znalce ze druhé poloviny 15. století, a poputuje proto do Severočeského muzea v Liberci. Poctivou nálezkyni Liberecký kraj odmění 8 tisíci korunami, což odpovídá 20 procentům odhadované ceny zhruba 600 let staré sošky. Podobných nálezů není mnoho, lidé je často zatají a prodají na burzách či do soukromých sbírek, řekl archeolog muzea Petr Brestovanský.

V Křižanech na Liberecku objevila žena při práci na zahradě středověkou sošku Ježíška. Drobná plastika z pálené hlíny je podle znalce ze druhé poloviny 15. století, a poputuje proto do Severočeského muzea v Liberci. Poctivou nálezkyni Liberecký kraj odmění 8000 korunami, což odpovídá 20 procentům odhadované ceny zhruba 600 let staré sošky. Podobných nálezů není mnoho, lidé je často zatají a prodají na burzách či do soukromých sbírek, řekl dnes novinářům archeolog muzea Petr Brestovanský.

Minimálně jeden velký židovský pogrom povolil, několika dalším nezabránil. Podílel se tak na vraždě stovek lidí. Méně známá stránka panování „otce vlasti“ a „největšího Čecha“Karla IV.

Dnes nabízíme dobrodružnou výpravu pana Radka Mlčka po dávné historii Hodonína. Tabačku znají asi všichní místní. O tom, že na jejím místě stával kdysi hrad a čeho všeho byla lokalita svědkem, se můžete dočíst v následujícícm textu. Za povedené snímky i výlet do minulosti děkujeme.

Plamenný proslov před seřazenými zástupy ozbrojenců. Silná slova vůdce, která namotivují vojáky před krvavou řeží. I když nám historické filmy tuto scénu pravidelně servírují, ve středověku bychom ji nejspíš nezahlédli. Většina korunovaných hlav se totiž držela v bezpečné vzdálenosti od všech šarvátek. Našlo se ale pár čestných výjimek.

Základní učivo, které by měl znát každý, kdo prolezl základkou. Schválně, jestli si ještě pamatujete základy vlastivědy, přírodovědy, matematiky a českého jazyka. Jak jste na tom?

Už podruhé zůstalo Znojmo bez tradičního velkolepého vinobraní. Přesto město a široké okolí ožilo vinařským a historickým programem.  Klání rytířů přihlížel po roce sám král Jan Lucemburský s chotí. Děkujeme Stanislavu Nováčkovi za krásné fotky a pěkný příspěvek.

Když Znojemští vloni chystali Vinařské t(r)ipy, nepředpokládali, že vytvořili akci pro více sezon. Program, který nabídne putování za vínem a burčákem přímo k vinařům, měl vloni vyplnit díru po zrušeném Znojemském historickém vinobraní. Jenže to nebude ani letos. Proto přijde znovu na řadu alternativní nabídka.

Český král Jan Lucemburský (1296-1346) miloval turnaje a neohroženě se vrhal do každé bitvy. Možná by si byl dokonce zasloužil, aby mu historie připsala přízvisko "Udatný". V kronikách se na něj bohužel vzpomíná jako na Jana Slepého, což by ho jistě hluboce mrzelo. Za svou slepotu se totiž styděl a do poslední chvíle se snažil předstírat, že mu oči stále slouží.

Nedokázala myslet na sebe, byla tady pro druhé. Hraběnka Mathilda Nostitzová si navíc nikdy nepotrpěla na šlechtické tituly a nejlíp se cítila mezi obyčejnými lidmi. Volný čas trávila nejraději v českých hospůdkách, kde se učila česky. Však je po ní štamgastům U Tygra hodně smutno.

Konec srpna je pro české dějiny tragický úsek roku – vždyť jen od 26. do 29. srpna přišli v bitvách o život hned tři významní králové. Nejprve padl 26. srpna 1278 na Moravském poli Přemysl Otakar II., aby ho týž den (jen o 68 let později) u Kresčaku následoval Jan Lucemburský. Nakonec 29. srpna 1526 v boji s vojskem osmanských Turků utonul v dunajských močálech český a uherský král Ludvík Jagellonský.

Nejen s domácí šlechtou se potýkal král, který měl v zemích Koruny české přídomek Král cizinec. Historie si jej pamatuje také jako „Janga de Blannen, Johanna der Blinde, Jeana d'Avuegle“, nebo po našem „Jana Slepého“, a to i přesto, že se svoji vadu pokoušel skrývat, dokud to jen bylo možné. O jaký neduh vlastně šlo?

Zcestovalý a vzdělaný renesanční velmož Jan Zajíc z Házmburka udivoval v polovině 16. století svými kousky obyvatele hradu Budyně i blízkého města.

Nemá cenu si nic nalhávat, očekávání, že si žena vezme po svatbě mužovo jméno, je založené na patriarchální tradici – vyjadřovalo, že právně už nepatřila svému otci či bratrovi, ale svému manželovi. Co s tím v genderově vyvážené době?

Císařský řez je dnes již běžnou metodou porodu, a to především v případě komplikací nebo v některých zemích, kde je součástí kulturního koloritu. Málokdo ale ví, že vůbec první císařský řez na světě, který přežila žena i dítě, provedli v Praze manželce Jana Lucemburského.

Byl jedním z nejvýznamnějších panovníků pozdně středověké Evropy. Udivoval vzděláním, kulturním rozhledem, jazykovým nadáním, politickou obratností i velkorysými koncepcemi. Navzdory tomu byly osudy Karla IV. dramatické a poznamenané mnoha tragickými momenty.

Diane se jako 8letá zachránila z domu hrůzy, kde vytrpěla nepředstavitelné věci. Svou malou sestru ale toho dne zachránit nedokázala. Její sestra Lisa zůstala s jejich matkou, která je obě zneužívala a bez Diane už v domě neměla žádného spojence.

Jan Lucemburský patřil k největším rytířům pozdního středověku. Neobešla se bez něj jediná větší bitva, což trefně komentuje dobový bonmot, podle nějž „bez Boha a krále českého, není boje žádného“. V pořadí desátý český král zůstal své pověsti věrný až do smrti – zahynul v bitvě u Kresčaku, k níž došlo v 9. roce stoleté války. Angličtí lučištníci zde 26. srpna 1346 zmasakrovali 1 200 kontinentálních rytířů, v podstatě výkvět evropského rytířstva.

Vztah Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. byl dost vypjatý. Dodnes není jisté, jaký přesně k tomu byl důvod. Nicméně je z čeho vybírat.

Václav III. byl posledním mužským dědicem Přemyslovců a ačkoli se trůnu ujal z dnešního pohledu teprve v pubertě, spadeno na něj měla celá řada šlechticů.

Lucemburkové nepatřili k rodům, které byly zvyklé poukazovat na svůj vznešený původ obžerstvím. Jak Jan Lucemburský, tak jeho syn Karel byli vedeni ke střídmosti a pravidelným půstům. Doporučovali jim to kněží i lékaři. Na královském stole ovšem přesto nesměly chybět vyhlášené pochoutky své doby. Pochutnali byste si i vy?

Kongres Poláků v České republice připravil zajímavé představení dějin obyvatel polské národnosti na území bývalého těšínského knížectví.

Otec vlasti blahé paměti Karel IV. měl štěstí, že ve 14. století ještě nebyl vynalezen fotoaparát. S dvorními malíři a sochaři se dalo domluvit; panovníka ochotně zobrazovali tak, jak by zřejmě vypadal bez všech jizev a obličejových deformací. Karel se děsil představy, že by veřejnost spatřila jeho pravou podobu.

V české historii je celá řada slavných a zajímavých postav a bylo o nich napsáno mnoho poutavých románů. Jen filmařům se moc do zpracování českých dějin zajímavou formou, která by oslovila širokou skupinu diváků, moc nechce.

Svatojánské proudy už jsou minulostí a plynoucí řeka už není tak silná jako v minulosti.

Příjemný a nenáročný výlet je na ruinu hradu Kamýk, zvaný i Vrškamýk či Hunec. Tyčí se na zarostlém kopci nad obcí Kamýk nad Vltavou, poblíž vodní nádrže Kamýk, která je jednou z přehrad vltavské kaskády.

V roce 1345 se proti českému králi Janu Lucemburskému (1296-1346) a jeho synu Karlovi, markraběti moravskému, vytvořila silná protilucemburská koalice. Zorganizoval ji římskoněmecký král Ludvík Bavor s polským vládcem Kazimírem Velikým a skládala se skoro ze všech větších středoevropských států.

Kolem vchodů do pověstmi opředeného podzemí před hlavním nádražím v Brně prochází denně tisíce lidí. Jen málokdo se však za mříže, které vstupy chrání, mohl podívat. A možná i proto se o krytu pod Petrovem vyprávěly celé legendy. To se však nyní s otevřením prostor změní.

Jaro je v plném proudu. Slunce nabírá na síle a kupodivu, nikdo si nestěžuje. Naopak, jaksi podvědomě tušíme, že v jeho paprscích se rozplyne všechno špatné. Barvy jsou najednou zářivější, vůně opojnější a drobnosti, které jsme dříve pokládali za samozřejmost, nám nyní připadají zajímavé a dokážeme se radovat i z maličkostí. Je čas vyrazit do přírody.

Náš čtenář, Radek Mlček, je "Hodoňák" srdcem i duší. Přes hledáček fotoaparátu se na své město dívá jinýma očima a vyzývá své sousedy, aby se na hodonínské stavby dívali i oni. Také aby o nich přemýšleli - nad jejich historií i budoucností. Za poskytnuté snímky mu děkujeme.

Město, jímž neprotéká řeka, nemá poetickou duši, říkají znalci. Polská Vratislav je z tohoto pohledu městem požehnaným, stéká se tam hned pět řek. Mezi nimi dominuje Odra, do níž se čtyři ostatní vlévají.

Daniela Kolářová je i v 74 letech aktivní herečkou a důchodový odpočinek neplánuje. Přestože jejím středobodem života je divadlo, nezahálí ani v období, kdy mají divadla spuštěné opony a odskočila si do nekonečného seriálu.