Jan Lucemburský

Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 v Praze a zemřela 28. září 1330 na Vyšehradě.

Což je samozřejmě škoda už vzhledem k tomu, že právě kartuziáni vyrábějí svůj vlastní vynikající likér známý jako chartreuska. Jan Lucemburský si ale založením jejich kláštera v Praze chtěl hlavně zajistit sloužení mší za sebe a za členy své rodiny, především zřejmě za svou předčasně zesnulou dceru Markétu.

Bohatá a hrdá města v severní Itálii měla mezi sebou nepřetržité rozepře, a proto si jedna jejich strana pozvala českého krále Jana Lucemburského, aby mezi nimi přišel zavést pořádek. Král pozvání přijal, ostatně v severní Itálii měl i své vlastní zájmy, a ne právě malé.

Česká národní banka v roce 2022 pustí do oběhu stokorunovou bankovku, kde Otce vlasti Karla IV. nahradí prvorepublikový ministr financí a guvernér národní banky Karel Engliš. O rok později připomene sté výročí ražby prvorepublikových „svatováclavských dukátů“ prvním českým dukátem. Sérii završí v roce 2025 dalším dukátem k 700. výročí zahájení ražby zlatých mincí v českých zemích.

Česká národní banka (ČNB) plánuje v letech 2021 až 2025 vydat 36 emisí pamětních mincí a bankovek, poprvé vydá také české dukáty. Dále sběratelé budou moci získat mince s motivy dopravních prostředků, městských památkových rezervací nebo minci ke 100. výročí založení Velké Prahy. Na tiskové konferenci o tom dnes informoval člen bankovní rady Vojtěch Benda.

Sběratelé dostali od České národní banky „jízdní řád“. Ví, na co se mohou těšit v letech 2021 až 2025. Centrální banka představila emisní plán pamětních mincí a bankovek pro toto období.

Na poměrně vysokém stromy zarostlém kopci nad vsí Žampach na Orlickoústecku stojí pozůstatky stejnojmenného hradu kdysi známého rodu pánů ze Žampachu. Pevnost se rozkládala na podlouhlém vrcholu, založen byl asi ve 13. století.

Nejsou tak okázale zdobné jako zámky na Loiře, impozantní jako hrady na Rýnu. Přesto se kolem toku Ohře skví celá řada historických objektů, včetně romantických zřícenin. Rozhodně stojí za návštěvu, mnohé se zapsaly svou důležitostí do dějin.

Děje se tak 28. září 1322 a mladý král a rytíř Jan Lucemburský (1296 - 1346) dychtí po boji. Svůj kurfiřtský hlas dal Ludvíkovi IV. Bavorovi a stojí za ním i vojensky, ale po římském trůnu touží i jeho protivník Fridrich I. Habsburský. Kdo zvítězí?

Obdaroval ho tak za pomoc v bitvě u Esslingenu 19. září 1316 a následující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322 Ludvík IV. Bavorský. A protože nešlo v nich o nic menší než o titul římského císaře, byla to odměna nejen zasloužená, ale také přiměřená.

Nenápadný kousek Saska mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem, jen kousek od českých hranic, je nápadný svou krásnou a malebnou přírodou. Lužické hory se tu ukazují v celé své kráse a kromě hustých lesů protkaných pěšími stezkami tu najdete hotový středověký poklad.

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, jak se oficiálně jmenuje od roku 1997, je víc než religiózním místem a sídelním kostelem pražského arcibiskupa. Už při své dostavbě ve druhé polovině 19. století se zdála být završením české národní emancipace a její otevření v roce 1929 bylo přímo spojeno s českou a československou státností. Stala se jejím symbolem. Katedrála na Pražském hradě byla vysvěcena 12. května 1929 a pro veřejnost pak byla oficiálně otevřena 28. září 1929.

Dnes oblíbený hrad Křivoklát byl v minulosti hojně využíván jako vězení. V jeho studených kobkách úpěli protestanti, nepohodlné osoby i obyčejní zločinci. Citlivějším povahám se prý v některých částech komplexu stále tají dech a svírá hrudník. Prý jde o ozvěnu dávného úpění vězňů.

Jitka Lucemburská byla dcerou Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Princezna provdaná do Francie se stala důležitou osobností královské dynastie Valois. Jedenáctého září uplynulo 670 let od její smrti.

V bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 našel smrt „poslední rytíř“ Jan Lucemburský, a to zcela úmyslně. Před několika dny, 10. srpna, dovršil padesátku, i když není známo, zda ji také oslavil. Prožil bohatýrský život, nyní cítil, jak ho síly opouštějí a především – byl slepý. Život ho přestal těšit, něco málo však ještě vykonat mohl.

Středověk nebyl jenom krutý. Středověk byl i krásný. Jistě si nyní řeknete, v čem mohl být krásný? Morové rány, špína, hlad, nemoci. Tmářství a nevzdělanost. Náboženský fanatismus. Zkusme to nyní otočit a pohlédněme na dnešní svět. Liší se v něčem vůbec? Mor, jako děsivý strašák, byl vymýcen, to ano. Ale co to ostatní? Zabíjení ve jménu toho pravého boha. Dosud aktuální. Země není kulatá, ale placatá. Názory, při kterých věda roní hořké slzy. Touha utlouci oponenta nikoliv argumenty, ale kladivem. Eventuálně upálit. Středověk stále čeká za dveřmi. A občas zaklepe.