Marcel Proust

Když slyšíme píseň, která pro nás něco znamená, mozek okamžitě spouští síť emocí, vzpomínek a tělesných reakcí. Věda dnes ví, že hudba dokáže nejen aktivovat autobiografickou paměť, ale i léčit, spojovat a chránit naši mysl v průběhu života.

Paříž vyhlásila loterii, v níž se nehraje o peníze, ale o místo posledního odpočinku mezi legendami. Obyvatelé města mohou získat právo koupit a zrenovovat staré hrobky na nejslavnějších pařížských hřbitovech a zajistit si tak hrob „v první řadě“ po boku ikon světové kultury.

Hřbitovy v Paříži, na nichž je pochováno mnoho slavných jmen historie, jsou již více než sto let beznadějně plné. Mnoho hrobů je navíc v žalostném stavu. Město tak přišlo s neotřelým nápadem, jak situaci vyřešit.

Tvrdit člověku bez peněz, že nepotřebuje peníze ke štěstí, je ošemetná věc. Ale my většinou chceme víc, než ke štěstí skutečně potřebujeme. Jak být konečně šťastní s tím, co už máme? Osvojte si 5 pravidel života, v němž spokojenost není ohraničená výší zůstatku na bankovním účtu.

Zámek Chaumont sur Loire býval v době renesance sídlem Kateřiny Medicejské. Na přelomu 19. a 20. století si na opulentním panství dávala dostaveníčko pařížská smetánka, včetně spisovatele Marcela Prousta nebo herečky Sahry Bernhardtové. Dnes láká zámek hlavně svým Mezinárodním festivalem zahrad, díky kterému tam během letních měsíců ročně zamíří více než půl milionu návštěvníků.

Během letních měsíců se nabízí stovky kulturních akcí včetně festivalů. Nechybí ani ty, které jsou věnované romské kultuře, tradicím a především hudbě. Hudební festivaly ve Francii zahájily svou sezónu už před několika měsíci a romská hudba se tam těší velké oblibě.

Další cesta za koncertním sálem ve světě se bude týkat metropole na Seině či Města světel, jak se Paříži občas přezdívá. A zahájíme ji ohlédnutím za dvacátými lety dvacátého století. Nejen proto, že tehdy byl Salle Pleyel, protože o něm bude řeč, postaven.

Podle rozsáhlé studie z Harvardovy univerzity se u jednoho ze dvou lidí na světě během života vyvine porucha psychického zdraví. Můžeme si tak s nadsázkou představit, že polovina postav, které vídáme ve filmech, se potýká s duševními problémy, aniž by to nějak souviselo s dějem. Některé snímky se ale přímo soustředí na jednotlivé symptomy nebo prožitky hlavních hrdinek a hrdinů, kteří s takovým onemocněním žijí. Nedá se říct, že by se jednalo o stoprocentně věrnou reprezentaci, protože příběh každého člověka je jedinečný, přesto některé z nich stojí za zhlédnutí.

Stačí závan známé vůně a jsme zpět v babiččině kuchyni nebo školce. Jak dokáže čich otevírat zapomenuté vzpomínky lépe než kterýkoli jiný smysl a proč jsou čichové vzpomínky tak nesmírně přesné? Nos vytáhne silné vzpomínky a pocity.

Součástí tohoto příběhu je největší pařížský hřbitov Père-Lachaise, takové gotické bludiště náhrobků ve dvacátém okrsku. Jsou zde pohřbeni třeba Frédéric Chopin, Marcel Proust nebo Oscar Wilde a hřbitov je vyhlášenou kulturní památkou.

Mezi starými domy v srdci Paříže stojí budova s neobyčejným příběhem. Z elegantních lázní, kde smetánka popíjela calvados, se stalo doupě divokých večírků celebrit. Le Bains Douches jsou živým svědkem proměny francouzské společnosti.

Tento týden si britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht vybral k poslechu dvě nahrávky, jejichž melodie připomínají éru klidu a nostalgie těsně před první světovou válkou – obě přinášejí jedinečný zážitek, který vás pohltí a potěší duši.

Marthu Bibesco, tuto krásnou rumunskou literátku s modrou krví, obdivovali nejen králové a politici, ale uznávali ji též spisovatelé a respektovali kritici. Poklonu jí složil Marcel Proust, když ji nazval sochařkou slov…

Jak dnes vypadá Valeria Golino, kráska z kultovní parodie Žhavé výstřely? Po 30 letech se stala uznávanou režisérkou, ale na film vzpomíná s úsměvem.

Sto let uplynulo 3. června 2024 od úmrtí spisovatele Franze Kafky, pražského rodáka, a čas z něj učinil zejména v Praze ikonu podobnou náboženským výjevům.

„Chuť na sladké“ vyvolává libé vzpomínky, váže se k příjemným, láskyplným emocím nebo k šťastným časům blahobytu.

Vystřídal celou řadu profesí, pak se ženou začal podnikat. Před čtyřmi lety ovdověl, od té doby žije sám se svou fenkou Britney. Jeho největším koníčkem je psaní. Na kontě má 18 titulů - román, knihy fejetonů a glos, cestopisy.

Pokud vám štiplavé aroma benzinu u pumpy připadá příjemné, nejste sami. Zde je vysvětlení, proč vám pohonné hmoty způsobují potěšení.

Milan Kundera byl nejvýznamnějším žijícím ambasadorem české literatury ve frankofonním světě, tvrdí profesorka české literatury na Svobodné univerzitě v Bruselu a překladatelka Petra James. Zmiňuje jeho „dvojdomost“, tedy rozkročení mezi dvěma kulturními tradicemi, jako možný důvod, proč nezískal Nobelovu cenu za literaturu. Kundera zemřel předminulý týden ve věku 94 let.

Historik a někdejší teoretik vědy z Akademie věd, redaktor Seznam Zpráv Michal Komárek o smrti jednoho z největších českých – a francouzských - spisovatelů Milana Kundery.

O jeho úmrtí jménem rodiny informoval Ivan Chvatík, zakladatel Archivu Jana Patočky.

Být vrcholným politikem, který si ve společnosti dělá vážné nepřátele, se nemusí vyplácet. V USA bylo atentátů na prezidenta mnoho, Abraham Lincoln nebo J. F. Kennedy jsou asi nejznámější případy. Tragické útoky se však nevyhnuly ani osobám, které s USA neměly vůbec nic společného. Jaké atentáty dvacátého století tedy pohnuly světem a dějinami?

Společnost v ní viděla symbol bohaté a bezstarostné generace, zbavené sexuálních předsudků a morálních zábran. Byla vnímána jako ženská verze Jamese Deana. Muži vyhledávali její přítomnost pro její úspěch a intelektuální šarm.

Podle vědců se lidem vůně benzinu líbí kvůli vzpomínkám na dětství. Je ale i skupina lidí, jejichž čichové buňky ovlivní těžké chemikálie obsažené v benzinu.

Pařížský soud nařídil aukční síni Christie’s, aby vrátila dědicům původního majitele obraz, který v roce 1942 ukradli nacisté Lionelovi Hauserovi. Jde o obraz Kajícnice Magdalena od nizozemského malíře Adriaena van der Werffa (1659–1722).

Dílo Marcela Prousta patří k zásadnímu kulturnímu dědictví. Jeho nedokončený román Hledání ztraceného času odborníci hodnotí jako nepřekonaný a nadčasový. Navíc ovlivňuje francouzskou kulturu dodnes. Sto let od smrti jednoho z velikánů literatury si připomínají ve Francii.

Ve věku 93 let zemřel v pondělí spisovatel, překladatel, filozof a literární kritik Jiří Pechar. O jeho úmrtí informoval Filosofický ústav Akademie věd ČR na svých webových stránkách.

Do češtiny převedl texty Marcela Prousta, Sigmunda Freuda či Clauda Léviho-Strausse.

Příbramský rodák vystudoval srovnávací historii literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze a do roku 1958 pracoval jako redaktor v nakladatelství Československé akademie věd.

Ve věku 93 let zemřel v pondělí spisovatel, překladatel, filozof a literární kritik Jiří Pechar. O jeho úmrtí informoval Filosofický ústav Akademie věd ČR na svých webových stránkách. Pechar je autorem teoretických prací z oblasti literatury, filozofických děl i vlastní umělecké prózy a poezie. Proslul také četnými překlady, přeložil například díla Marcela Prousta, Sigmunda Freuda či Clauda Léviho-Strausse, zabýval se také teorií překladu.

Zjišťujete postupme času, že se až příliš odlišujete od svého blízkého okolí? Pokud ano, často si můžete myslet, že vy jste ti zvláštní, kteří by možná měli vyhledat odbornou pomoc, ale může tomu být přesně naopak.

Dneska máme názory na všechno. A většinu z nich k ničemu nepotřebujeme. Přesto je každému sdělujeme.

Jestli si při čerpání benzínu na stanici potají užíváte jeho vůni, můžeme vás uklidnit. Jde o poměrně obvyklý jev.

Turisté mířící do Benátek mají nový návštěvnický cíl. V pátek se totiž po několikaleté rekonstrukci otevřela budova Procuratie Vecchie (Stará prokurácie), která lemuje náměstí sv. Marka ze třech stran. Veřejnosti je přístupná poprvé po 500 letech, uvnitř se nacházejí výstavní prostory či posluchárna, lidé však mohou obdivovat i dobovou výzdobu.

Žijeme v době, která (víceméně) umožňuje svobodný projev. Některé aktuální tendence, které se pomalu probouzí, sice začínají svědčit o opaku, existuje ale i spousta odvážných osobností, jimž se podařilo prorazit a nekompromisně říkat to, co si opravdu myslí.

Každý, kdo v Benátkách zavítal na náměstí sv. Marka, ji viděl. Teď se však budou moci turisté do budovy zvané Procuratie Vecchie, která náměstí lemuje, podívat vůbec poprvé zevnitř. Stavba aktuálně prochází rozsáhlou renovací, po které se mají prostory využívat například k výstavním účelům nebo jako posluchárny.

Norman Lebrecht dnes hodnotí „The Proust Album“, pro které francouzská klavíristka srílanského původu Shani Diluka vybrala skladby spojené se životem a dílem romanopisce Marcela Prousta.

Karel je zlatej kluk, bezvadnej obětavej kamarád, elegán, docela dobrej amatérskej fotbalista, šikovnej počítačovej grafik a těžkej hypochondr. Neboli, podle Mezinárodní klasifikace nemocí v něm sídlí duševní porucha číslo F45.2.

Paolo Sorrentino už Toniho Servilla obsadil do Velké nádhery nebo filmů o italských expremiérech Andreottim a Berlusconim. Teď Servillo hraje Sorrentinova tragicky zesnulého otce.

Před kamerou se tento sympaťák objevoval hlavně v 70. a 80. letech minulého století, dnes je Marcel Vašinka (*2. 10. 1954) znám především díky dabingu. Herec pravidelně propůjčoval hlas např. Nicolasi Cageovi nebo Richardu Gereovi a namluvil také dvoumetrového Mosese Hightowera v sérii komediálních filmů Policejní akademie nebo vrchního agenta Leroye Jethro Gibbse v seriálu Námořní vyšetřovací služba.

Byl jednou jeden spisovatel jménem Čeněk a měl velmi rád svou dceru Alenku. Ona jeho. Zato nemilovala psaní a nejradši snila. Nelíbilo se jí, že jí psaní otce bere.

Příběh degradovaného francouzského důstojníka Alfreda Dreyfuse, jenž byl v roce 1894 na základě zfalšovaných dokumentů odsouzen za špionáž na doživotí, rezonuje i dnes.

Divadelní hry Williama Shakespearea, básně Paula Verlaina a Arthura Rimbauda, film Deník Bridget Jonesové, či dokonce populární americký seriál Přátelé – to všechno zřejmě zmizí ze školních knihoven a televizních obrazovek v Maďarsku. Může za to nový zákon, kterým maďarští poslanci zakázali šíření obsahu zobrazujícího homosexualitu lidem mladší 18 let.

U zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda mnozí dodnes vyzvedávají jeho vědecký přínos, zatímco jiní exaktnost jeho konceptů zpochybňují, ale i tak oceňují obrovský vliv, který měly na dobové myšlení a zvláště umění. Explicitně deklarovaný byl vliv Freuda na surrealisty, literární badatelé také rádi zkoumají souvislosti s dílem Arthura Schnitzlera, freudovské aluze najdeme u Karla Čapka. Alespoň v českém prostředí jsou však poněkud méně známé analogie mezi dílem příborského rodáka a texty Marcela Prousta.

Maďarská literární obec se obává, že vláda zakáže i knihy od Thomase Manna, Arthura Rimbauda nebo Marcela Prousta.

Co všechno najdete ve čtvrteční příloze deníku Právo Salon?

Před pandemií dostávalo renomované francouzské nakladatelství Gallimard přibližně 30 rukopisů denně, nyní jejich počet vzrostl na 50. Není jediné. Podle průzkumu začalo během koronaviru psát přes pět milionů Francouzů.

Francie dala světu spoustu gastronomických lahůdek. Některé z nich ovšem přišly na svět omylem, z nepozornosti, nešikovnosti. Ono je to vlastně jedno, protože důležitý je pak hlavně výsledek. A ten je v případě obráceného koláče Tarte Tatin naprosto božský.

V pozůstalosti byl nalezen dosud neznámý text od autora Hledání ztraceného času Marcela Prousta. Příští měsíc ho vydá Gallimard.

Goncourtovu cenu získal Hervé Le Tellier za román o cestování v čase a dvojích životech. Po příletu do New Yorku pasažéři zjistí, že stejný let z Paříže se stejnou posádkou i cestujícími již dosedl před třemi měsíci.

Téměř po čtvrtstoletí získala Nobelovu cenu za literaturu opět básnířka: sedmasedmdesátiletá Američanka Louise Glücková, podle Nobelova výboru „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“.

Před 85 lety zemřel francouzský důstojník Alfred Dreyfus, jenž se stal obětí jednoho z největších francouzských i evropských politických skandálů 19. století. Deset let trvající Dreyfusova aféra výrazně destabilizovala francouzskou společnost konce 19. a začátku 20. století. Pokud žijete v domnění, že vykonstruované procesy a justiční křivdy jsou výsadou moderní historie nebo snad pouze komunistického režimu v Československu, Dreyfusova aféra vás přesvědčí o opaku.

Během uplynulé doby zněla ve Francii otázka: Jak číst v době epidemie? Nedávné znovuotevření knihkupectví v den konce přísných omezení, které prezident Macron polovičatě sliboval, zůstávalo do poslední chvíle otázkou nahánějící knihkupectvím strach. Ve Francii, literární supervelmoci, klesl jejich obrat o katastrofálních 33 procent.

Kdyby Švejk spatřil plán Babišových financů, jak se má vypočítávat cena piva, utíkal by honem do hospody U Kalicha, dokud platí normální poměry.

Nejnovější snímek režiséra Nicolase Bedose Tenkrát podruhé ve středu v pražských kinech Lucerna a Světozor zahájil 22. ročník Francouzského filmového festivalu. Snímkem o tom, co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zopakovat ty nejkrásnější okamžiky života, chtěl Bedos najít cesty k obnovení síly vzpomínek a nalézt triky, které by nám umožnily slepit úlomky zážitků, z nichž jsme všichni složeni.

Pod názvem Tajemný dopisovatel (Le Mystérieux correspondant) na podzim vyjde veřejnosti dosud neznámých devět povídek slavného francouzského romanopisce Marcela Prousta, autora Hledání ztraceného času. Informuje o tom britský deník Guardian.