Před 8 měsíci
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu. Příběh o povětrné Francouzce, oddanost rytíře des Grieux a působivé verše Vítězslava Nezvala dodnes okouzlují čtenáře i diváky. Hra Manon Lescaut je u nás dobře známá. Přesto její původní poselství už chápe málokdo. Pokud marně lovíte v paměti znalosti z hodin literatury a přemýšlíte, co kromě milostné zápletky dílo vykresluje, čtěte pozorně dál. Nezvalovo veršované drama se poprvé představilo světu v Divadle D 34 v dubnu 1940, tedy za Protektorátu Čechy a Morava a druhé světové války. Hra se stala okamžitě hitem. Do uzavření divadla v březnu následujícího roku ji jen zde vidělo na 90 tisíc diváků a uvedlo ji i mnoho dalších scén. Knižně vyšla v desítkách vydání. Manon tak ovládla srdce nejen vášnivého rytíře, ale i diváků a čtenářů. V anketě Lidových novin získala suverénně titul nejčtenější knihy roku 1940 a pravděpodobně by nakladatelské rekordy trhala i v dalších letech – kdyby její další uvádění i publikování nacisté nezakázali. Když se tehdy Manon Lescaut hrála, byla událostí, jakou už si dnes neumíme představit. Jenže později po válce málokdo opravdu chápal, proč. Soudilo se, že za úspěch vděčila především krásným veršům tváří v tvář ohrožení českého jazyka. „Než jsem pro naši knihu začal psát kapitolu o dramatu, hru jsem samozřejmě znal. Teprve díky jejímu zasazení do dobového kontextu jsem ale pochopil její původní podtext i nebývalý úspěch u diváků,“ říká Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, hlavní redaktor knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR (CC) Pozdější čtenáři už totiž zapomněli, že Manon Lescaut vstoupila na jeviště ve chvíli, kdy Němci vpadli do Francie. Už tušíte, co kromě jejích rozmarů Nezval popisuje? „Manon byla pro tehdejší publikum Francií, která nás v Mnichově zradila. Tedy přelétavá holka, již navzdory všemu pořád milujeme,“ vysvětluje badatel. Nikdo nemohl otevřeně napsat, že Manon zosobňuje Francii. Tehdejší diváci ale „četli mezi verši“ a této alegorii dobře rozuměli. „Právě zde vězí jeden z problémů literatury, ale i důvod, proč ji opakovaně studovat. Je totiž vždy svázaná s kontextem, z něhož vznikla. Někdy dost festovně. Přesto ji čte každý čtenář v každé době jinak,“ vysvětluje Pavel Janoušek. Černá díra protektorátu V době protektorátu, kdy bylo umlčeno politické vyjadřování, hrály literatura a divadlo zvlášť významnou roli v národním vymezování. Uměly totiž reagovat na současnou situaci. V divadlech navíc mohlo obecenstvo na chvíli zapomenout na nelehký život za zdmi hlediště. Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava Kolektivní monografie z roku 2022 popisuje literární tvorbu mezi rokem 1938 a 1945 a zkoumá, jak ji ovlivňovaly události jako mnichovský diktát a německá okupace. Pozornost věnuje i politickému, sociálnímu a literárnímu životu či okolnostem vzniku děl, reflektuje mimo jiné také cenzuru. Kniha klade důraz na literaturu, která za protektorátu vycházela, zahrnuje ale i tvorbu ve věznicích a koncentračních táborech a díla exilová. Zaměřuje se nejen na poezii, prózu a drama, ale také na literaturu faktografickou, populární a tvorbu pro děti a mládež. V roce 2023 získala při předávání Cen Nakladatelství Academia titul Kniha roku. Literatura tohoto období se přesto posléze stala obcházeným jevem a jakousi černou dírou v české minulosti. Do příběhu o naší identitě se jaksi nevešla. „Přebil jej zájem o meziválečné období i poválečné budování komunismu. Doba mezi nimi jako by byla trapným úkrokem stranou. Zvláště když se muselo také řešit, jak se spisovatelé vyrovnávali s německým nátlakem – kdo se k němu přidal, kdo