Carl Gustav Jung

Možná jste už zažila ten moment, kdy jste si uvědomila, že jste se v životě změnila. Zatímco dřív jste toužila po dobrodružství, dnes hledáte klid a pečujete o rodinu. Jindy zase překvapíte sama sebe odvahou, kterou jste v sobě nikdy neviděla. Ženské archetypy na tyto proměny nahlížejí jako na přirozenou součást ženského života. Který z nich je právě teď nejsilnější ve vás?

Do první léčby jsem šel s plánem zatnout zuby a rychle se vrátit do hry. Jenže vůle u závislostí nefunguje. Skutečná změna začíná, až když spadne maska. Díl podle hlubinné psychologie Carla Gustava Junga. (25. díl)

Máte pocit, že jste vyhraněný „Architekt“, „Debatér“ nebo třeba „Logistik“, protože vám to přesně vyšlo v populárním testu osobnosti? Omyl. Ve skutečnosti jste se možná jen stali obětí testu, který vlastně vůbec není psychologický. Náš oblíbený test 16 osobností, potažmo MBTI, totiž nevytvořil žádný psycholog ani vědec.

Carl Gustav Jung pomohl změnit moderní psychologii. Málokdo ale ví, že jeho největším pacientem byl on sám. Když prožil bolestivý profesní rozchod s Freudem, propadl se do krize, ze které vzešel jako úplně jiný člověk.

Co jsou zač mlžné obrysy postav a nejrůznější tajemné stíny? Navštěvují nás snad naši blízcí zemřelí? Bloudí v místech, jež si tyto duše během svého pozemského života oblíbily?

Před sto padesáti jedna lety, 26. července 1875, se ve švýcarské vesnici Kesswil narodil muž, který se stal jedním z nejvlivnějších myslitelů moderní éry. Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, dokázal nahlédnout do nejhlubších zákoutí lidské mysli a přinesl vědeckému světu zcela nový pohled na naše vnitřní procesy. Na rozdíl od svého mentora Sigmunda Freuda nevnímal lidské nevědomí pouze jako skladiště potlačených traumat a pudů, ale jako nekonečný zdroj moudrosti a tvořivosti. Jungovy převratné koncepty dodnes tvoří naprostý základ moderní psychoterapie, osobnostní typologie i běžné každodenní komunikace.

V práci vládne věcnost. K rodičům jste ohleduplní. S partnerem se snažíte být lehcí a příjemní. Každý den střídáte několik podob sebe sama. Když docházejí síly, přidáte ještě jednu – tu, která předstírá, že je všechno pod kontrolou.

Možná jste už slyšeli radu, že nejdříve musíte být „zcela uzdravení“, než vstoupíte do vztahu. Moderní psychologie i zkušenosti psychoterapeutů však ukazují něco jiného. Přestože samota může být důležitým prostorem pro sebereflexi, nejhlubší emocionální zranění často vznikají ve vztazích a právě ve vztazích mají také největší šanci se proměnit.

Na první pohled to působí jako paradox. Empatický člověk naslouchá, vnímá potřeby druhých a snaží se vytvářet harmonické vztahy. Sebestředná osobnost naopak často vyžaduje pozornost, uznání a péči. Přesto se právě tito lidé ve vztazích překvapivě často přitahují. Empati bývají od dětství vedeni k tomu, aby vnímali emoce druhých a přizpůsobovali se jim. Mnohdy se

Dospělost nepřijde jako oznámení v emailu. Přijde tiše, uprostřed pracovního jednání, na pohotovosti nebo ve chvíli, kdy se zeptáš, kdo to tady vyřeší. A odpověď je možná až nepříjemně konkrétní: ty.

Co když se o svých předcích dozvíte něco, co změní váš pohled na rodinnou historii? Znalost minulosti naší rodiny nám může pomoci přepsat i svůj vlastní příběh.

Šestého června roku 1961 opustil tento svět muž, který naučil lidstvo nahlížet do vlastního nitra s odvahou. Carl Gustav Jung nebyl žádný suchopárný patron, který by jen mechanicky razítkoval diagnózy svých pacientů. Tento svérázný chlapík s dýmkou dokázal z psychologie vytvořit napínavou detektivku.

Carl Gustav Jung rozdělil osobnosti lidí do několika kategorií. Na základě tohoto zaškatulkování Isabel Briggsová Myersová vytvořila osobnostní test, který odborníci využívají dodnes.

Někdy se některé věci dějí až příliš často na to, aby šlo jen o náhodu. Určitě už jste zažili moment, kdy jste na někoho mysleli a ten člověk vám za pár minut zavolal. Opakovaně narážíte na stejné číslo. Několik dní po sobě slyšíte stejnou větu nebo téma, které se vám neustále vrací do života. A někdy máte pocit, že vás určité situace doslova pronásledují, dokud si z nich něco neodnesete. Také se vám to stává? Možná vám život něco naznačuje…

Dlouho jsem si myslela, že když se dva lidé dívají na jednu věc, vidí totéž. A že není třeba ztrácet čas zbytečnou diskusí o tom, co je přece jasné. Jenže nevidí. A já jsem to naplno pochopila až díky mateřství a teorii typů.

Byl géniem psychologie. Sám měl ale velmi komplikované vztahy se ženami.

Nikdy jsme nebyli tak propojení, a přitom tak osamělí. Sociální sítě a chatboty umělé inteligence nás učí očekávat spojení bez konfliktu a nepohodlí. Právě to ale ničí naši schopnost budovat hlubší vztahy. Výsledek? Mozek doslova hladoví po skutečném lidském kontaktu, zatímco my scrollujeme dál.

Zatímco jedni začínají víc žít, druzí jako by zpomalili až příliš. Střední věk totiž není jen o těle, ale hlavně o vztazích, návycích a tom, co jsme si v životě stihli vybudovat.

V křesťanských kruzích se „sebezapření“ skloňuje ve všech pádech, jako by to byl univerzální lék na všechno. Pokud však máte pocit, že musíte vyhovět každému a usmívat se, i když…

Bylo to před několika lety. Mladá žena z Hongkongu se jednoho rána probudila s živým snem. Vrátila se do školy ve Spojených státech, kde před lety studovala, a setkala se se svou nejlepší kamarádkou, jako by mezitím neuběhla dlouhá doba. Ještě před snídaní napsala kamarádce zprávu. Odpověď ji zarazila. Kamarádka napsala, že se jí tu noc zdálo to samé — o návratu do školy a o jejich setkání.

Velikonoce si spojujeme s čokoládou, jarem a možná i s křesťanským příběhem o ukřižování a vzkříšení. Když se na ně podíváme očima filozofie či psychologie, jsou tyto svátky překvapivě univerzální. Dokonce i světské velikonoční symboly jako vejce či králíci mají svůj psychologický význam. Představují plodnost, nový život a skrytý potenciál.

Sny fascinují lidstvo již odedávna. Sny nás prý mohou připravovat nejen na budoucí události, ale i pomáhat smířit se s těmi minulými… Navíc údajně stále přibývají další a další důkazy, spojující naše sny se zdravím člověka.

Švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung (1875–1961) překvapením vyvalí oči: „To snad ani není možné. Ono to opravdu funguje.“ Po několika hodinách práce s posvátnými mandalami totiž cítí, jak se mu po celém těle rozlévá blahodárný pocit vnitřního štěstí a klidu. „Musím o tom dát vědět také dalším lidem,“ rozhodne se nakonec.

Možná se v tom poznáte okamžitě. Nebo vás výsledek překvapí.

Zdá se vám o pádu nebo že vám vypadávají zuby? Vaše podvědomí k vám promlouvá skrze symboly, které nejde ignorovat. Zjistěte, jak číst v mapě vlastní duše a co se vám mozek snaží v noci říct.

„Stín je obsah vlastního já, který člověk odmítá vnímat, ale který přesto zůstává jeho nedílnou součástí.“ – Carl Gustav Jung

Existují lidé, kteří působí klidně, vyrovnaně a zároveň hluboce přemýšlivě. Nepotřebují být středem pozornosti, přesto mají výrazný vliv na své okolí. Podle teorie osobnostních typů vycházející z práce švýcarského psychiatra Junga patří mezi nejvzácnější typy osobnosti profil označovaný jako INFJ.

Hledání sebe sama působí poslední dobou pomalu jako wellness trend, nicméně to je dosti vzdálené od pravdy. Je to naopak proces, který může bolet, dezorientovat a rozbíjet iluze. Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung chápal lidskou psychiku jako živý organismus, nikoli jako soubor pozitivních vlastností, které je třeba kultivovat. Tvrdil, že člověk se nestává celistvým tím, že se „zlepší“, ale tím, že přestane utíkat před tím, čím je. V moderní době jsme podle Junga nebezpečně vzdálení svému nitru. Naučili jsme se fungovat, ale zapomněli být. I proto nám nejspíše Indiáni přezdívají „mrtvý bílý muž”. Jak se tedy zpátky navrátit co nejvíce sami k sobě.

„Vděčnost je úplný základ,“ říká k muzice i životu hudebník Petr Fiala. S kultovní kapelou Mňága a Žďorp vydali po šesti letech nové album a naplno koncertují. Kde bere energii, proč změnil životní styl, proč už nehrotí vztahy se ženami? A díky čemu je on, vlastními slovy darebák a prudič, šťastný?

Strach sám o sobě není důkazem problému v minulosti ani reálné hrozby před námi. Ve skutečnosti ukazuje směr, kterým se ubírá naše vědomí. To, že se bojíme, je především signál vnitřní nerovnováhy, nikoli důkaz viny či nebezpečí.

Otrovert není ani introvert, ani extrovert. Nový pojem popisuje lidi, kteří jsou společenští, ale ve skupinách se cítí mimo.

Kolikrát jste se setkali s dospělým, který působí, jako by se nikdy nechtěl skutečně dospět? Neustále hledá zábavu, vyhýbá se odpovědnosti, mění práci nebo partnerku každých pár měsíců a doufá, že někdo jiný za něj „vyřeší“ životní problémy?

Systém chce v jedné osobě současně „dívky“ závislé na lajcích, a biologické „matky“ schopné rodit. To je schizofrenie. Propad porodnosti není nemoc, ale vzpoura generace, které bylo zakázáno dospět.

Nepřemýšlejte dlouho. Čtyři místnosti, čtyři světy a jedna rychlá volba, která může odhalit, co vám teď v životě chybí. Tenhle jednoduchý test zabere minutu, ale může vás zaskočit svou přesností.

Po desetiletí jsme žili v představě, že každý člověk spadá do jedné ze dvou základních kategorií: introvert nebo extrovert. Tuto dichotomii vytvořil už v první polovině 20. století švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, a od té doby se stala pevnou součástí běžné psychologie i populární kultury. Jenže mnozí lidé se v těchto škatulkách nikdy nenašli. Nejsou ani tiší samotáři, kteří čerpají energii v ústraní, ani lidé, kteří ožívají v davu. A právě pro ně vznikl nový pojem, otrovert.

Ženská cykličnost není slabost ani náladovost, ale přirozený rytmus těla. Koučka Dagmar Kožinová vysvětluje, že každá fáze cyklu přináší jiné fyzické i emoční nastavení. Když je známe a respektujeme, žijeme ve větším souladu se sebou.

Svět se už více než sto let dělí na introverty a extroverty. Pokud vám tyhle dvě škatulky vždycky přišly poněkud radikální, pak vítejte v klubu. Odborníci na lidskou duši teď přišli s novým osobnostním typem - otrovertem. Patříte mezi ně i vy?

Cítíte to také? Ten jemný, ale setrvalý tlak na hrudi, který ráno začíná s prvním zazvoněním budíku a mizí až pozdě v noci. Moderní svět nás naučil uctívat čas, který se měří, krájí a prodává. Tato lineární dálnice, po které se všichni řítíme, nás však často vede k jedinému pocitu: že nám vlastní život protéká mezi prsty, zatímco se snažíme stihnout termíny, které si zítra nikdo nebude pamatovat. Co kdybychom ale na čas pohlédli očima, které ještě znaly rytmus přílivu, ročních období a hvězd?

Každý člověk má své světlé i temné stránky. Některé vlastnosti nás pozvedají, jiné spíše oslabují a v životě brzdí. Zajímá vás, jak se na ženskou osobnost díval Carl Gustav Jung? Jeho úvahy upozorňují na rysy, které ženu odvádějí od sebe samé a okolí se tak může jevit jako nezralá či dokonce hloupá.

Ženy vytahují kufry a muži stahují rolety. V druhé polovině života už si nevystačíme s tím, na co jsme byli zvyklí.

Král, bojovník, milovník a mág – to jsou 4 základní mužské archetypy, které už před 100 lety definoval švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung. Každý muž v sobě všechny tyto archetypy má a vždy je v něm některý dominantní. Pokud se nám podaří pochopit, který archetyp muži právě vládne, máme úspěšně nakročeno ke spokojenému a fungujícímu vztahu. Co jednotlivé archetypy charakterizuje? Poradíme, jak s archetypy pracovat, a přidáme také konkrétní tipy, které vašeho miláčka potěší.

Česko je od Blízkého východu na tisíce mil vzdáleno. Mentálně je ale blíž, než si možná myslíte.

Carl Gustav Jung nevnímal duši jako problém, který je třeba opravit, ale jako příběh, který čeká na znovusjednocení.

Jídlo mělo vždy co do činění s tělem – živí ho, spojuje, svádí.

Ráno se pobudíte, na hlavě nový šedivý vlas, vráska na obličeji, co tam ještě včera nebyla, a otázka: „O čem to tady celé je?“ Přichází krize středního věku, kdy je naším úkolem zjistit, kdo skutečně jsme, a výzva s odvahou čelit ztraceným snům.

Pojmy panenství a panictví označují totéž – sexuální nezkušenost. Přesto v patriarchálních společnostech nikdy neměly – a ani doposud nemají – stejnou hodnotu.

Z některých lidí doslova sálá laskavé a milé chování. Setkání s nimi může být ale vnímáno velice negativně. Laskavost a milé chování není dobré přehánět.

Nemoc, která vás za úplňku promění v krvelačného vlka. Mýtus o vlkodlacích zná každý. Víte ale, že vlkodlactví doopravdy existuje? Nejde o žádnou temnou magii, ale o vzácnou psychickou poruchu zvanou lykantropie. Odhalte pravdu ukrytou za strašidelnými příběhy a pověstmi o krvelačných šelmách.

O introvertech a extrovertech už slyšel každý. Někteří možná i o ambivertech. Ale nyní se nám rozmáhá další termín. Otrovert. Jde o funkční pomůckou, nebo další přihlouplou módní škatulku?

Carl Gustav Jung, slavný švýcarský psychiatr, strávil večery počítáním horoskopů. Chtěl zjistit, jestli existuje něco jako "astrologicky dokonalý pár". Prozkoumal 483 manželství a našel fascinující vzorce. Dnes si můžete otestovat, jestli patříte s partnerem k těm šťastným kombinacím.

Je intuice něco, co se dá natrénovat, nebo je nám vrozená? Má šestý smysl v sobě zakořeněný každý z nás? Rozhodně je to něco, co nás nutí jít do hlubokých úvah. Ponořte se do tajů očím neviditelného mnohdy známého pocitu.

Silná slova používají i vzdělaní a úspěšní lidé – tak proč to pokrytectví? Sprosté slovo je poselství, které říká: „nepřehlížej mne“, ale u dětí zároveň: „vyrůstám v prostředí, které mi nerozumí“ – a to je výčitka, kterou poslouchat nechceme.

Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, bývá často zmiňován jako hluboký myslitel, který propojil vědu s mystikou. Jen málo lidí však ví, že Jung se k duchovnu a nevysvětlitelným jevům neobracel pouze teoreticky.

Neposednost, zbrklost, neschopnost vydržet u úkolu, rodiče i učitelé to často berou jako známku ADHD. Jenže podle psycholožky Šárky Mikové nemusí jít vždy o poruchu, ale o přirozené nastavení mozku dítěte. Jak poznat rozdíl a proč může být to, co vypadá jako slabina, ve skutečnosti skrytou silnou stránkou?.

Manosféra, soubor online komunit zaměřených na mužská témata a otázky genderových rolí, je relativně novým fenoménem, jehož kořeny však sahají do starších dějin.

Podle Carla Gustava Junga není datum narození jen obyčejným číslem v kalendáři. Každé období roku v sobě nese specifickou energii, která v nás zanechává stopu a může odhalit náš archetyp i životní téma.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je jednou z nejčastějších dětských diagnóz. Podle posledních výzkumů se s ní setká 5–7 % školních dětí. Typickými příznaky jsou potíže se soustředěním, impulzivita a nadměrná aktivita. Je ovšem důležité dodat – ne každé dítě s těmito projevy má ADHD. Část projevů může být přirozeným odrazem vrozeného nastavení mozku, tedy osobnostního typu dítěte, jak vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačíMilovat nestačí.

Smysl života se zdá býti tématem otázek spíše pro duchovního než pro psychologa.

Podzim je obdobím, kdy se příroda zbarví do palety teplých tónů a z domovů se stávají pohodlná útočiště. Letošní trendy přinášejí zemitou eleganci, […]