Fridrich I. Barbarossa

Když po válce nastal odsun Němců, město se vylidnilo. Každý trochu schopnější odtud šel pryč. Potom přišly jen sociálně slabé rodiny, které k místu neměly žádný vztah. Nynější generaci čtyřicátníků ale přestalo být jedno, co se v Chebu děje. Za covidu je naštval Andrej Babiš a objevili Petra Pavla.

Světlo plamenů vrhá hrůzostrašné stíny na obličej vyšetřovatele i soudce v jedné osobě. Křik upalovaného hříšníka již dávno ustal, avšak v uších přítomných bude znít ještě dlouho. Čarodějnice nebo heretik, jaký je rozdíl? Autorita ve středověkém světe je jen jedna a není radno si s ní zahrávat. Další duši se nepovedlo zachránit, přiznává zklamaný inkvizitor a odchází od hořící hranice řešit další případ nevěrného manžela nebo pouhé bylinkářky. Kdo mu však dal tu pravomoc soudit? Kde se vzala inkvizice?

Na sociálních sítích a s nimi spojených diskusních fórech to vypadá tak, jako by ožil jakýsi český imperialismus a expanzionismus. Internetové hashtagy a memy hlásají, že ruský Kaliningrad, dříve ...

První dochovaná zmínka o Chebu, centrálním městě celého někdejšího Chebska, pochází z roku 1061. Chebské hradiště bylo osídleno v 9. století Slovany. Roku 1146 připadlo Chebsko císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který zde kolem roku 1180 nechal postavit dodnes z části zachovaný středověký hrad.

V české historii existují postavy, které platily za nedotknutelné. S tokem času se mění i pohled na dějiny. Myslím, že nastal čas velikány našich dějin demýtizovat.

11. května 1189 vypravil z Řezna římský král a císař Fridrich I. Barbarossa vojsko čítající zhruba 40 tisíc mužů. Měli namířeno do Jeruzaléma, aby ho vyrvali ze spárů vojenského velitele Saladina. V tu chvíli chudák Fridrich netušil, že 3. křížová výprava se zapíše do historie jako ta, v níž musel krotit české křižáky.

Kdy končí Vánoce? To je dobré vědět. Až na svátek svatých Tří králů, tedy v našem kalendáři 6. ledna, právě dnes. Tehdy vrcholí v…

Pardubice nabízejí několik prohlídkových tras, my jsme si vybrali cestu historickým centrem města, tedy stezku Viléma z Pernštejna. Dozvěděli jsme se, proč má město ve znaku půl koně, odkud se vzal název místní dominanty Zelené brány nebo kde se nachází nejstarší dochovaný malovaný akt u nás. Můžeme vyrazit.

Do Milána a Boloně zamíří 35 tisíc knih, které vlastnil Umberto Eco. Jsou mezi nimi i díla citovaná v jeho prózách, jako inkviziční příručka Kladivo na čarodějnice nebo spis od teologa z románu Jméno růže.

Účel světí prostředky. Ano, tento výrok se přisuzuje obávaným a nemilovaným jezuitům, kteří nejsou v Čechách zrovna v oblibě. Ale to je jiný problém. Středověk sice dbal na rytířskou čest, ale současně mocným nebylo vůbec proti srsti, přebíhat z tábora do tábora, nechat si slibovat tučná obročí, za pomoc proti konkurentovi, ať už s královskou či císařskou korunou. Ani český král Přemysl Otakar I. nebyl jiný. Díky jeho nestálosti si nyní musí středoškoláci pamatovat datum 1212, jako velmi významné v českých dějinách.

Lidé se odpradávna usídlovali poblíže vodních zdrojů. Řeka byla přímo ideálním místem. Osada, či později město, bylo aspoň z jedné strany chráněno vodu. Připočtěme zdroj vody k pití, rybolov a lodní dopravu, ze které se dalo vybírat clo, a máme všechny výhody pohromadě. Takovým místem byl i pradávný brod přes řeku Labe, v místech, kde se dnes nalézá město Roudnice nad Labem. Jméno, které bylo získáno podle pramene, který zde vyvěral. Místo, osídlené už na úsvitu dějin.

Podle všeho jí byl příslušník německého šlechtického rodu Welfů zvaný Heinrich der Löwe čili Jindřich Lev (1129 – 6. 8. 1195) svého času nejmocnější říšský kníže. A i když ochočeného lva nikdy neměl, jeho život byl značně dobrodružný i tak.

Přestože se tradičně uvádí, že královský titul se v Čechách stal dědičným až v roce 1212 se Zlatou bulou sicilskou, zdá se, že byla tato výsada českým panovník udělena mnohem dříve.

Karel IV. je pro nás otec vlasti, vítěz hlasování o největšího Čecha. Podle německé ZDF je zároveň i jedním z dvaceti největších Němců. Jenže v Německu se na císaře Karla dívají jako na kontroverzní osobnost. Autora ústavy, která přetrvala téměř pět století, ale zároveň na prvního panovníka, který výslovně schválil vraždění Židů.

Míst, jimž bývá přisuzován magický potenciál, je nespočet. Jedním z nich je hřeben Untersberg v rakouských Alpách. Legendy jej vnímají jako bránu do jiných světů, cestu k nesmrtelnosti nebo sídlo ducha Karla Velikého. Místem byl fascinován i Adolf Hitler.

Jako „Den královen“ by se dal označit možná ten dnešní. Právě na 6. února totiž připadá moment, kdy na britský trůn nastoupila po smrti svého otce Jiřího VI. Alžběta II. – i když korunovaná byla až o rok později. Zároveň byl v roce 1228 korunován českým králem Václav I. a s ním i jeho žena Kunhuta Štaufská nebo chcete-li Švábská. Kunhuta byla vnučkou císaře Fridricha Barbarossy, kterému se přezdívalo Rudovous. Proč asi, že? A byla zrzkou i Kunhuta?

Dominik Dvořák s brzdařem Dominikem Suchým obsadili v závodu Světového poháru dvojbobů v Königssee desáté místo a po nevydařeném úvodu sezony se potřetí za sebou prosadili do nejlepší desítky. Opět zvítězil německý suverén Francesco Friedrich, i po velké chybě v druhé jízdě měl v cíli více než půlsekundový náskok před Justinem Krippsem z Kanady.

Bitva u Bouvines, v níž si změřili síly nejmocnější panovníci Evropy, by se dala stručně charakterizovat jako střet epických rozměrů, jehož hvězdou se stal francouzský král Filip II.

Na návrší nad jedním ze zákrutů horního toku Ohře vzniklo v devátém století slovanské hradiště, na jehož místě si v první polovině 12. století postavil svůj hrad markrabě bavorské severní marky Děpolt II. z Vohburgu. Mocný rod Roku 1167 pak Chebsko získal Fridrich I. Barbarossa z mocného rodu Štaufů pozdější římský císař, jenž se rozhodl přebudovat románský hrad na velkolepou falc, což je termín užívaný pro sídlo císaře.

Nepříliš šťastně řešený přemyslovský nástupnický řád, podle nějž na český knížecí stolec nastupoval vždy ten nejstarší Přemyslovec, vedl během doby k značným komplikacím. Jedním z jeho důsledků byla snaha českých Přemyslovců ovládnout Moravu, zatímco ti moravští toužili po Čechách. Jako právě teď.

Nejsou tak okázale zdobné jako zámky na Loiře, impozantní jako hrady na Rýnu. Přesto se kolem toku Ohře skví celá řada historických objektů, včetně romantických zřícenin. Rozhodně stojí za návštěvu, mnohé se zapsaly svou důležitostí do dějin.