Jan Neruda

Pánbůh humoru. Tak Zdeněk Svěrák označuje Jana Wericha. S Ladislavem Smoljakem počátkem 70. let vyhlíželi v Malostranské besedě, kdy už konečně přijde do Divadla Járy Cimrmana. A jednou skutečně přišel. V rezatém saku, s brýlemi bez obrouček a vystrojený jako Jan Neruda. Jeho návštěvu si Zdeněk Svěrák pečlivě zaznamenal do svého deníku.

První úspěšný parašutistický výsadek z Velké Británie na území protektorátu proběhl krátce po příchodu Reinharda Heydricha. V době, kdy se domácí odbojové skupiny ocitly pod tvrdým tlakem okupantů. Osamělý parašutista František Pavelka byl tak „předskokanem“ dalších spolubojovníků, kterým se později Heydricha podařilo zlikvidovat.

Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v našem Press klubu hovořila o hře se strachem z obou stran. Ukrajina byla zákeřně napadena a z její strany se zveličování nelze divit a samozřejmě stojím na její straně. Česku ale bezprostředně nic ohledně elektráren nehrozilo. Kdyby Rusové chtěli, už jaderné elektrárny zničili.

Už od padesátých let a začátku tloustnutí populace se říká, že jsme obézní národ. Něco na tom je, ale že bychom byli nejhorší na světě, to je otázka. V oběhu je tohle hodnocení ale dlouhá desetiletí a asi se ho nezbavíme. V době Jana Nerudy byly národním jídlem švestkové knedlíky, nyní bych řekl, že to je pečené vepřové koleno. V Press klubu o těchto tématech pohovořil historik a odborník na dějiny jídla Martin Franc.

Arabesky je Nerudova první prozaická kniha. Jedná se o soubor povídek, jehož jádro tvoří povídky z konce 50. let a počátku 60. let. 19. století. V popředí těchto povídek není děj, ale popisná charakteristika, realistická drobnokresba, úvaha, dialog. Výrazný je humor, ironie, sarkasmus, to vše tvoří jakousi mozaiku. V popředí jsou svérázné figurky, které jsou zachyceny v kontrastním vztahu k prostředí, do kterého jsou zařazeny. Jedná se o lidi z periferie, které společnost vyřadila. Neruda odkrývá jejich smutné a tragické momenty, představuje je jako lidi plnohodnotné, citově bohaté. Tím se staví do opozice proti předsudkům a dobově konvenčnímu pohledu. Neruda zde využívá svých vlastních zážitků, zkušeností, používá známé prostředí, nahlíží na události zdola, podává čtenáři pouze výseky ze životů postav.

Arabesky je Nerudova první prozaická kniha. Jedná se o soubor povídek, jehož jádro tvoří povídky z konce 50. let a počátku 60. let. 19. století. V popředí těchto povídek není děj, ale popisná charakteristika, realistická drobnokresba, úvaha, dialog. Výrazný je humor, ironie, sarkasmus, to vše tvoří jakousi mozaiku. V popředí jsou svérázné figurky, které jsou zachyceny v kontrastním vztahu k prostředí, do kterého jsou zařazeny. Jedná se o lidi z periferie, které společnost vyřadila. Neruda odkrývá jejich smutné a tragické momenty, představuje je jako lidi plnohodnotné, citově bohaté. Tím se staví do opozice proti předsudkům a dobově konvenčnímu pohledu. Neruda zde využívá svých vlastních zážitků, zkušeností, používá známé prostředí, nahlíží na události zdola, podává čtenáři pouze výseky ze životů postav.

Arabesky je Nerudova první prozaická kniha. Jedná se o soubor povídek, jehož jádro tvoří povídky z konce 50. let a počátku 60. let. 19. století. V popředí těchto povídek není děj, ale popisná charakteristika, realistická drobnokresba, úvaha, dialog. Výrazný je humor, ironie, sarkasmus, to vše tvoří jakousi mozaiku. V popředí jsou svérázné figurky, které jsou zachyceny v kontrastním vztahu k prostředí, do kterého jsou zařazeny. Jedná se o lidi z periferie, které společnost vyřadila. Neruda odkrývá jejich smutné a tragické momenty, představuje je jako lidi plnohodnotné, citově bohaté. Tím se staví do opozice proti předsudkům a dobově konvenčnímu pohledu. Neruda zde využívá svých vlastních zážitků, zkušeností, používá známé prostředí, nahlíží na události zdola, podává čtenáři pouze výseky ze životů postav.

Arabesky je Nerudova první prozaická kniha. Jedná se o soubor povídek, jehož jádro tvoří povídky z konce 50. let a počátku 60. let. 19. století. V popředí těchto povídek není děj, ale popisná charakteristika, realistická drobnokresba, úvaha, dialog. Výrazný je humor, ironie, sarkasmus, to vše tvoří jakousi mozaiku. V popředí jsou svérázné figurky, které jsou zachyceny v kontrastním vztahu k prostředí, do kterého jsou zařazeny. Jedná se o lidi z periferie, které společnost vyřadila. Neruda odkrývá jejich smutné a tragické momenty, představuje je jako lidi plnohodnotné, citově bohaté. Tím se staví do opozice proti předsudkům a dobově konvenčnímu pohledu. Neruda zde využívá svých vlastních zážitků, zkušeností, používá známé prostředí, nahlíží na události zdola, podává čtenáři pouze výseky ze životů postav.