Klobouky

Její babička šla v klobouku i pro droždí. Malá Jaruška klobouky obdivovala, ráda si je půjčovala a zkoušela. Není tedy divu, že jako velká začala klobouky sbírat. Dnes má Jaroslava Veselá z Velké Bučiny u Velvar ve sbírce téměř 500 pokrývek hlavy. A na co občas používá svůj první klobouk? To byste nevěřili.

Panamy, fascinátory, fedory i borsalina – v centru Paříže, nedaleko Elysejského paláce, se ukrývá malé království klobouků. Obchod vede charismatická osmdesátiletá Adeline, která o sobě neříká, že je prodavačka, ale umělkyně. Klobouky navrhuje, vyrábí a zdobí pro kolemjdoucí zákazníky i pro šlechtické rodiny a významné politiky. Náš zpravodaj v Paříži Martin Balucha ji navštívil.

Je tady roční období, kterému pracovně říkám „klobouková sezóna“. Díky globálnímu oteplování se navíc rok od roku prodlužuje na úkor „sezóny čepicové“. „Sezónu prostovlasou“ jsem ze svého slovníku vyloučil už dávno, neboť jsem, tak říkajíc, vlasů prost.

Jen krátce po úspěšné jízdě českého tenisového týmu v kvalifikaci Poháru Billie Jean Kingové jsme bitvu proti Švýcarkám zhodnotili ve Speciálu v pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou. Jak akci viděl sportovní manažer týmu Petr Vaníček a ví reportér Jaroslav Plašil, který byl přímo ve švýcarském Bielu, proč na tribuny nedorazilo víc fanoušků? Jak kapitánka Barbora Strýcová prožívala jednotlivé duely a kdy měla hlavu jako pátrací balón? Poslechněte si v talkshow.

Vousatý muž v saku, kterému zpod klobouku vyčuhují kudrnaté vlasy. Taky si říkáte, že takhle nějak by mohl vypadat typický jazzman? Kritéria do puntíku splňuje jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog Milan Svoboda. Jeho Pražský Big Band loni oslavil 50 let na scéně.

Budeme si povídat o abstinenci i alkoholu. Kamarádka byla v baru a ráno mi volala, že si nic nepamatuje. Chyběl jí nový klobouček za tři tisíce. Když přišla do baru, číšník už na ni volal: „Vy si jdete pro ten klobouk, co jste tu včera nechala!“ Kamarádka se zaradovala, ale jen do okamžiku, než číšník dodal: „A nevezmete si i tu podprsenku?! Nabídneme recept Haliny Pawlowské na bramborové peciválky se skořicí. Uslyšíte příspěvek Petra Maňhala Výchova matky v Československu.

Co všechno nabídl vánoční program utkání v Premier League? Proč si Arsenal musí dát v úterním duelu proti Aston Ville pozor? „Liverpool zapsal těsné, ale cenné vítězství proti Wolves. Už je poznat, že si Wirtz naplno zvyká na nejvyšší anglickou fotbalovou soutěž,“ myslí si Pavel Tyšar. Poslechněte si poslední letošní vydání pořadu S mikrofonem do Anglie i s Janem Pěruškou. Děkujeme za vaši přízeň v roce 2025 a těšíme se i v nadcházejícím roce.

Lichotit neumí každý. A v podcastu je to ještě těžší. Host přijde do studia a ty najednou vidíš něco, co si říká o komentář. Nový účes, klobouk, jiná energie, možná viditelná změna postavy. A teď — co s tím? Říct to? Neříct to? A pokud ano, jak to nezkazit?Začátečníci často přestřelí. Přijdou se slovy: „Vy dneska vypadáte skvěle!“A tím to celé uzavřou. Host se buď začervená, nebo se začne ošívat, protože to zní jako hodnocení. A to lidi většinou nemají rádi.Zkus to jinak, Nechválíš objekt, ale dojem.Místo: Ta košile vám sluší…Spíš: „Ta barva dělá dojem, že máte výbornou náladu. Je to tak?“Když si všimneš, že host zhubnul. Řekni:„Působíš klidněji. Máš jinou energii než třeba před rokem.“A co když jsi hosta v mládí obdivoval? Neříkej to jako fanoušek. Můžeš to pojmout takhle:„Pamatuju si, že když jsem vás slyšel poprvé, úplně mě to zastavilo. Měl jsem pocit, že říkáte věci, které jsem v sobě měl, ale neuměl pojmenovat.“ To je dospělý obdiv. Respektující.Pochvala v podcastu nemá potvrzovat ego. Má potvrzovat pozornost.A přesně ve chvíli, kdy tohle host ucítí, začne mluvit úplně jinak.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Je krásný a slunečný prosincový den, a tak se naši pohádkoví kamarádi rozhodli, že si postaví sněhuláky. Nevybrali si k tomu ale zrovna nejvhodnější místa. Kdepak končí škádlení a začíná zlobení?