Psychologie

Zní to jako přehnaný titulek z bulváru. Jenže tentokrát za ním stojí skutečný výzkum. Podle studie rakouských vědců může preference hořké chuti – včetně čisté černé kávy – souviset s méně příjemnými osobnostními rysy.

Právě vydaná psychologická studie se zaměřuje na fenomén, který se zdá být příliš abstraktní na to, aby šel podchytit nějakým vědeckým způsobem....

Můžete být čímkoliv, když budete dost chtít, a úsměv na tváři přeprogramuje, jak se v nitru cítíte. Deprese? To je váš osobní problém. Ne! Filozof Byung-Chul Han upozorňuje, že velkou roli může hrát i prostředí dnešní společnosti. Tlak na výkon, úspěch a optimismus nás táhne ke dnu všechny.

Možná si to ani neuvědomujete, ale každý den uděláte přibližně 20 až 30 tisíc nádechů a výdechů. Většinou je tento proces automatický, tichý a neviditelný. Jakmile nás ale sevře úzkost nebo nás dožene pracovní shon, náš dech se stane mělkým, zrychleným a odehrává se pouze v horní části hrudníku. Tím nevědomky vysíláme mozku signál: „Jsme v nebezpečí!“ V sedmém díle našeho kurzu nám Michaela Levíčková ukáže, jak tento proces zvrátit.

Zažitá rada o ventilaci emocí padá. Analýza dat tisíců lidí ukazuje, že křik může agresi zesílit. Psychologové doporučují klidnější cestu.

Už téměř rok je pravidelnou součástí klubu psycholožka Bětka. Jednou za čtrnáct dní se s ní děti setkávají na hodinovém programu.

Po smrti blízkého nepřichází jen smutek. Přichází vina. „Měli jsme udělat víc? Neměli jsme zavolat dřív?“ Psychologie vysvětluje, proč si po ztrátě zpětně přepisujeme realitu – a proč je tahle past tak těžké uniknout.

Z pohledu mozku je lež výrazně náročnější než pravda. Říct pravdu znamená vytáhnout hotovou informaci z paměti. Zalhat znamená hned několik věcí najednou: pravdu potlačit, vymyslet alternativní verzi, uhlídat její konzistenci a ještě sledovat reakci protistrany.

Duševní obtíže řeší stále více lidí, orientace v systému péče je ale pro veřejnost složitá. Nejnovější průzkum agentury STEM/MARK pro Asociace klinických psychologů ukazuje, že významná část Čechů nerozlišuje mezi jednotlivými profesemi v oblasti duševního zdraví, přestože se zásadně liší, a to zejména vzděláním, kompetencemi i odpovědností.

Lidé často nevědí, na koho se obrátit se svými psychickými obtížemi – nerozlišují mezi psychologem, klinickým psychologem, psychoterapeutem či psychiatrem. Přitom kvalifikace a atestace odborníků se výrazně liší a mohou rozhodovat o účinnosti pomoci.

Jdete po ulici a máte pocit, že se na vás všichni dívají. Nastoupíte do autobusu a cítíte spalující pohledy na zátylku. Vezmete si do práce nové oblečení a jako by se na vás všechny oči upíraly. Máte dojem, že stojíte pod reflektorem. Proto tomuto stavu psychologové říkají „efekt reflektoru". Jde o tendenci přeceňovat pozornost od druhých lidí.

Lidé se obvykle dělí na dva nesmiřitelné tábory: na ty, kteří bez ranní ledové sprchy ani neotevřou oči, a na ty, pro které je horká voda na konci dne posvátným zakončením všech povinností. Zatímco ranní sprcha často slouží jako praktický způsob probuzení, večerní očista má hlubší psychologický význam a odhaluje specifické rysy naší osobnosti.

Nejde vždy o slabou vůli. Mozek si pamatuje úlevu a ve stresu volí to, co zná. Když místo kritiky zvolíme laskavost, vzniká prostor pro skutečnou změnu.

Věda už dávno ví, že lidé jsou v odhalování lží překvapivě mizerní. Naše úspěšnost se blíží pouhé náhodě. Co za tím stojí a dá se to změnit?

Hledání sebe sama působí poslední dobou pomalu jako wellness trend, nicméně to je dosti vzdálené od pravdy. Je to naopak proces, který může bolet, dezorientovat a rozbíjet iluze. Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung chápal lidskou psychiku jako živý organismus, nikoli jako soubor pozitivních vlastností, které je třeba kultivovat. Tvrdil, že člověk se nestává celistvým tím, že se „zlepší“, ale tím, že přestane utíkat před tím, čím je. V moderní době jsme podle Junga nebezpečně vzdálení svému nitru. Naučili jsme se fungovat, ale zapomněli být. I proto nám nejspíše Indiáni přezdívají „mrtvý bílý muž”. Jak se tedy zpátky navrátit co nejvíce sami k sobě.

Nedostatek či finanční tíseň má vliv na rozhodování, přemýšlení a dokonce i mozkovou kapacitu, zjistili vědci.

Záchvat úzkosti nebo paniky je děsivý zážitek. Rozbuší se vám srdce, nemůžete popadnout dech a často se dostaví pocit, že možná umíráte. Většina z nás něco podobného zažije alespoň jednou za život, typicky ve velmi stresujícím období. Je tedy naprosto přirozené, že se snažíme vyhýbat místům nebo situacím, které v nás tyto pocity vyvolávají. Tento instinkt nás ale může zahnat do kouta a v extrémních případech až k izolaci mezi stěnami vlastního domova. Pokud nechcete, aby úzkost začala „šéfovat“ vašemu životu, naučte se tyto strategie, které vám mohou pomoci.

Nejde o běžnou únavu ani vyhoření. Tiché vyčerpání je stav, kdy navenek zvládáte všechno, ale uvnitř nemáte sílu na nic – ani na ty, které milujete.

„Jakou barvu máte nejraději?“ je otázka, která se často zdá nenáročná.

Od šelem po stínové postavy. Jak evoluce, spánek a technologie proměnily noc v prostor zlých bytostí – a proč ten strach nikdy úplně nezmizí?

Zimní období má své tiché kouzlo, ano, ale rozhodně k němu patří také stinná stránka, o které většinou raději nikdo příliš nemluvíme. Samota či pocit osamění. Kratší dny, nedostatek světla a omezenější společenský kontakt mohou prohloubit pocity osamělosti a vnitřního neklidu přímo výrazně. A to na náladě rozhodně nepřidá. Pokud se navíc přidá dlouhodobá únava nebo citelná ztráta radosti, může mít člověk pocit, že se ocitl v kruhu, z něhož nevede tak úplně jednoduchá cesta ven.

Když v roce 1999 spouštěl první českou on-line lékárnu, lidé se v té době běžně připojovali k internetu prostřednictvím vytáčeného spojení, Marku Zuckerbergovi bylo patnáct let a na jeho Facebook si svět musel ještě pět let počkat.

Krátké a temné zimní dny se nikdy nedají snadno překonat. Ale pro mnoho lidí ve Velké Británii a v celé Evropě se tato zima zdála být obzvláště ponurá kvůli zdánlivě nekonečnému dešti.

Strašidelně dlouhé objednací doby k dětským psychiatrům v řádu mnoha a mnoha měsíců i neustále přeplněná lůžková oddělení dětských psychiatrií. Taková je každodenní realita péče o děti s duševními problémy v Česku. Podle šéfa Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáše Havelky chronické podfinancování a zanedbávání oboru způsobily, že ani systematičtější podpora v posledních letech nedokázala situaci zachránit.

Amazonský lektvar ayahuasca spojuje tisíciletou tradici s moderní neurovědou. Jak dokáže psychedelická „liána duše“ léčit traumata a deprese tam, kde běžná západní medicína tak často selhává?

V Česku se začalo hovořit o záměru zakázat sociální sítě dětem. Experti pro Seznam Zprávy popisují, jak sociální sítě pracují s emocemi, srovnáváním i pozorností – a proč mohou mít na děti jiný dopad než na dospělé.

Mussolini připomíná císaře Nera. Taky kvůli němu skončil svět v plamenech.

Longitudinální studie sledující tisíce lidí odhalují nepříjemnou pravdu – za neúspěchem diet nestojí slabá vůle, ale hluboce zakořeněné vzorce myšlení. Pochopení těchto mechanismů může být klíčem k trvalé změně.

Kortizol je často démonizován jako „hormon stresu“, ale bez něj bychom se ráno ani neprobudili.

Autismus se v Česku týká přes 2 % dětí. Přibývá léčených pacientů, diagnózu lze zachytit dřív a rozšiřuje se i zubní péče v anestezii.

Lidé s poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) sahají po konopí častěji než běžná populace – mnozí v naději, že jim pomůže zvládat impulzivitu či neklid. Jak ale konopí skutečně ovlivňuje mozek a chování lidí s ADHD? Na tuto otázku se snažila odpovědět americká studie s více než stovkou dospělých, publikovaná v časopise Psychopharmacology.

Dlouho jsem měl pocit, že kreativita se mě netýká. Že patří jiným lidem a jiným životům. Čím víc jsem se ale díval kolem sebe, tím míň jsem si tím byl jistý.

Mobilní aplikace Baby2Home se stává důležitým nástrojem v boji proti poporodní depresi. Klinická studie ukazuje, že kombinace personalizace, sledování nálady a rychlého přístupu k odborníkům může výrazně zlepšit psychickou pohodu matek – právě tehdy, když ji nejvíc potřebují.

Vládní agendu duševního zdraví opět přebírá Dita Protopopová. Psychiatrička známá z kauzy Andreje Babiše mladšího se vrací na post koordinátorky, kde bude mít na starosti reformu psychiatrické péče a investice přesahující dvě miliardy korun. Hlavním tématem má být podle jejích slov prevence u dětí a mládeže.

Sebehodnota je hluboký pocit, který nám umožňuje vnímat, že máme ve světě své pevné a nezastupitelné místo. Jako psycholog v článku poukazuji na to, že sebepřijetí a pochopení vlastní hodnoty jsou klíčové pro naše duševní zdraví a spokojený život.

Globální oligarchizace mění svět v kořist propojených kriminálních elit. Sociopaté ochotní k jakékoli zrůdnosti ovládli politiku i naše vědomí. Výsledek tohoto směřování je jen jeden: kolaps a destrukce druhu Sapiens.

Psychoanalýza, obor, který vznikl na základě studia domorodých kultur.

Někteří lidé se bez cizí podpory a pomoci neobejdou. Pak je řada těch, kteří se sami nesnaží a různými způsoby si vynucují pozornost ostatních. Zvlášť empatičtí nebo vysoce citliví lidé energii, emoce, negativitu zástupců obou skupin nasávají jako houby. Je to vyčerpávající a může být až zničující, v soukromí i v profesním životě.

Jsme vězni ve své hlavě, opakujeme myšlenky, které nás vyčerpávají, a požadujeme od sebe víc, než jsme schopni dát. Podle psycholožky Laury Polo to není náhoda: dětství, způsob, jakým se sebou mluvíme, a strach z odmítnutí stále ovlivňují to, jak myslíme, cítíme a vztahujeme se k ostatním. Přečtěte si.

Shodou okolností s 20. výročím vydání „Hypotézy štěstí“ a s debatou o věku, kdy je vhodné začít používat digitální fóra, psycholog rozebírá, jak kultura pohodlí narušila lidské namlouvání a duševní zdraví.

Také vám čas letí rychleji, čím jste starší? Není to iluze. Odborníci zjistili proč a našli způsob, jak z rutinního roku udělat rok plný vzpomínek.

Ohluchnutí mi vzalo zvuk, ale darovalo schopnost slyšet lidi. Otevřelo svět, kde jsou slova často zbytečná, svět, kde napjatá ramena řeknou víc, než tisíc vět. Slyšet je jednoduché, ale porozumět… to už je jiná disciplína.

Co zameteme pod koberec, nezmizí - jen si počká. Potlačené emoce a neřešené konflikty se vracejí v tu nejhorší chvíli. Proč ticho není řešení, ale časovaná bomba.

Hodina denně na TikToku vypadá nevinně, ale pro dětský mozek je to trénink roztěkanosti. Proč algoritmy fungují jako digitální kasino a jak nastavit pravidla dřív, než se ze zábavy stane závislost.

Dopamin ovládá naši motivaci, paměť i pohyb. Moderní svět ho však neustále přetěžuje. Vědci vysvětlují, jak s tímto klíčovým neurotransmiterem pracovat přirozeně a vyhnout se pasti rychlých odměn.

Odkládáte e-maily, cvičení i důležité rozhovory a pak si to vyčítáte? Možná nejste líní ani nezorganizovaní, ale váš mozek vás jen trochu nešikovně „chrání“ před nadměrným stresem. Pojďme se podívat, proč prokrastinujeme, jak do toho vstupuje sebesabotáž a co s tím můžete udělat.

Být single je dnes v módě hlavně mezi mladými lidmi. Jde o projev životního stylu, sebeurčení, svobody a celkově silného postavení ve společnosti.

Ženy lépe zvládají multitasking. Muži jsou logičtější. Všichni to víme. Jenže meta-analýza 616 studií ukazuje něco jiného: většina rozdílů mezi mužským a ženským mozkem se nedá replikovat.

Všichni jsme to zažili. Někdo nám řekne: „Tuhle knihu raději nečti, je pro tebe příliš složitá,“ a v tu ránu nemyslíme na nic jiného, než jak ji otevřít.

Bez ženské inspirace muži často uvíznou v pasti průměrnosti a pohodlí. Právě partnerka je tím klíčovým motorem, který v muži probouzí ambice, disciplínu a touhu stát se nejlepší verzí sebe sama.

Pocity dušnosti, motání hlavy, myšlenky, že člověk zešílí. Tak nějak takhle dokáže panická ataka zatopit majiteli těla. Ale jsou i faktory, které dokážou takové pocity navodit, aniž by se o panickou ataku jednalo, a ta pak teprve přijde.

Co se děje ve vašem těle a mozku, když se vám po „rodné hroudě“ zasteskne? Stesk je normální, i tady ale platí, že ho nesmí být příliš, radí terapeuti

V posledních dvou dekádách se výrazně oživil zájem o propojení dvou fascinujících oborů, psychoanalýzy a neurověd.

Adiktoložka Monika Plocová odhaluje, proč lidé utíkají k filmům pro dospělé a jak traumata z dětství ničí vztahovou intimitu. Proč partner dává srdíčka cizím ženám a kdy jsou lži signálem k rozchodu? Zjistěte, jak se nenechat semlít virtuálním světem a proč si partnerovu závislost nikdy nesmíte brát osobně.

Nákup potravin dnes málokdy probíhá jako pečlivé zvažování každé položky. V supermarketu se rozhodujeme rychle, mezi regály a pod tlakem běžného dne, což není projev lehkovážnosti, ale přirozený způsob, jak si mozek usnadňuje orientaci v záplavě voleb. Právě v těchto okamžicích pak silné symboly, jako je označení „bio“, "eko" nebo jakákoli složka "free" získávají větší váhu, než by se na první pohled zdálo – a nenápadně ovlivňují nejen to, co vložíme do košíku, ale i to, jak s potravinami následně zacházíme.

Jaké jsou vaše denní návyky? Toužíte se posouvat dál, nebo máte naopak rádi své zajeté koleje a moc toho neměníte? V dnešním článku se dozvíte, jaké návyky mají inteligentní lidé a jak tráví svůj běžný den. Mají totiž některé návyky společné.

Dětství bez mobilů, plné lítání venku, front a povinností. Generace označovaná jako Husákovy děti dnes vstupuje do zralého věku.

Inspirativní příběhy, zkušenosti specialistů i návody: jak zvládat stres, únavu a chronické bolesti, včetně psychosomatického minima.

Chlapi nebrečí, nebo jen předstírají, že ne? Nová čísla o mužském pláči ukazují realitu, která bourá staré stereotypy o tvrdé maskulinitě. Jak často muži opravdu roní slzy, proč je skrývají a co to říká o dnešní představě mužství?

Jaká jsou vaše rána? Plná křiku, breku a stresu? Podle psycholožky Reem Raoudy přitom právě start dne ovlivňuje úspěšnost celých 24 hodin. Výzkumnice odhalila devět rituálů, které doporučuje dělat.