Psychologie

Rozmanité lidské charaktery nelze dělit do dvou škatulek. Většina z nás ale celkem jasně ví, zda je ve vztahu k okolnímu světu introvert, či extrovert.

Internet poskytuje dětem spoustu příležitostí k učení, poznávání, získávání informací i vzájemné komunikaci. Z druhé strany ale vystavuje děti obrovskému množství rizik. A zdaleka to není jen porno.

Jak poznat, že už nežijeme podle sebe? Článek ukazuje, jak kognitivní disonance, stres a sebeumlčování oslabují tělo i psychiku a jak se pomocí přerámování vracet k vlastní autenticitě a klidu v sobě.

Navenek mluvíme o rovnosti a férovosti. Jenže některým lidem často stačí pár vteřin a okamžitě získají sympatie, důvěru i pozornost ostatních.

Snaha „vymyslet se“ ze stresu nefunguje. V panice totiž převezmou velení instinkty a stresový hormon kortizol. Jak pomocí akupresury a dechu přesvědčíte autonomní nervový systém o tom, že je vaše tělo v naprostém bezpečí?

Pokud jste nadaní nebo inteligentní, můžete mít celý život pocit, jako byste se měli za něco pořád omlouvat, i když vlastně není za co. Proč? Protože vnímáte svět intenzivněji.

Fobie jsou iracionálním strachem, který, pokud některou z nich trpíte, může neblaze ovlivnit váš každodenní život. A to i přes to, že vám žádné reálné nebezpečí nehrozí. Přesto mohou fobie způsobit úzkost a strach ze života.

Umělá inteligence už dnes dokáže odhadovat zdravotní rizika. Co když jednou začne předvídat i samotnou lidskou smrt? A neumí to už dnes?

Analýzy z Univerzity Friedricha Schillera odhalily, že poslech neustálých stížností vyvolává v mozku hlubokou obrannou reakci. Tento stav vyčerpává energetické zásoby těla a tlumí kreativní myšlení.

Každý člověk chce být nějakým způsobem jedinečný. Už malé děti touží slyšet, že jsou zvláštní, talentované nebo jinak výjimečné.

Co je vlastně ticho? Pro někoho je zdrojem neklidu, pro jiného úlevou. Podívejme se, co v nás ticho otevírá a jak nám mohou pomoci jednoduchá cvičení a jak můžeme mozek přeprogramovat.

S nadsázkou lze říct, že úklid domácnosti je činnost, kterou polovina lidí považuje za velmi důležitou a druhá za zbytečnou. Na vztah lidí k úklidu se každopádně zaměřili i psychologové. Co zjistili?

Sednout si, nic nedělat, nevzít do ruky telefon a jen několik minut existovat bez stimulace. Zní to jednoduše. Přesto právě „do nothing challenge“ ukazuje, jak moc si moderní člověk odvykl být chvíli sám se svými myšlenkami.

Když přijde na svět miminko, má před sebou velké úkoly. Kromě toho, že se potřebuje naučit chodit a mluvit, musí se také stát mužem, nebo ženou. Mužské či ženské pohlaví sice už má, ale jen v biologickém slova smyslu. K biologii musí během svého vývoje přidat patřičné chování.

Zatímco příroda rozkvétá, mnoho lidí cítí spíš tlak než novou energii. Psychologové upozorňují na fenomén jarní úzkosti, kdy sociální sítě, perfekcionismus a očekávání neustálého seberozvoje vytvářejí pocit, že bychom měli být lepší, produktivnější a šťastnější než kdy dřív.

Půlnoc bije, většina světa už dávno spí, a jen vás zrovna začínají napadat ty nejlepší nápady. Pokud vám tahle scéna připadá důvěrně známá, nejste rozhazovační ani líní. Vědci tvrdí, že máte něco společného a není to jen zvyk.

Ujede vám tramvaj. Rozlijete si ranní kávu. Dostanete špatnou známku nebo negativní zpětnou vazbu v práci. Běžně by následovalo jen tiché zaklení. Dnes je ale obzvláště u mladší generace čím dál častější reakcí povzdech: „Já se asi zabiju.“

V našem mozku každou vteřinu proudí miliardy signálů, spoje mezi neurony se proměňují a vzruchy se přelévají sem a tam – na první pohled to působí jako naprostý chaos. Jak je možné, že z něj vzniká myšlení, kreativita i samotné vědomí?

Výzkumníci odhalili odvrácenou tvář „gentle parenting“. Analýza jasně ukazuje, že snaha být pro děti za každých okolností empatickou a nekonečně trpělivou oporou může vyústit ve vážný syndrom vyhoření. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Vyšplhat na nejvyšší větev, rozjet se z kopce na kole s nohama ve vzduchu nebo stavět bunkr v temném koutě příměstského lesíka. V dětském vidění světa ohromující dobrodružství, z toho rodičovského spíš frustrující podívaná. Jenže děti tento styl „zábavy“ potřebují. Vědecká data z posledních let totiž ukazují varovný paradox: naše snaha eliminovat z dětského života veškerá fyzická rizika si vybírá daň. V jejich vlastním zájmu bychom proto měli dětem trochu přiměřeného rizika dopřát.

Každý to zná.

Kde vlastně začíná nenávist? Ne až v okamžiku násilí, ale mnohem dřív – ve slovech, která děti každý den poslouchají od dospělých.

Temná voda, rezivějící vraky a nehybné objekty ukryté pod hladinou.

Nejnovější studie naznačuje, že miminka nejsou tak nevinná, jak by se mohlo zdát. Odborníci se dlouho domnívali, že lhaní je sofistikovaná činnost, vyžadující znalost jazyka a chápání chování jiných lidí.

Jsou zdraví, inteligentní a úspěšní, přesto tajně touží ochrnout, nebo oslepnout. Co se odehrává v hlavách lidí, pro které je zdravé tělo cizím předmětem, kterého se chtějí zbavit?

Hlavní město v rámci druhé fáze kampaně v oblasti duševního zdraví Pomoc na dosah chystá zřízení terénní psychiatrické pomoci i akutní psychiatrické ambulance pro děti a dorost. Kapacity pro tyto věkové kategorie totiž dlouhodobě nedostačují. Magistrát se zaměří také na osvětu.

Polští vědci letos poprvé změřili smutek, který hráče zasáhne po dohrání velkých videoher. Nejde o žádný horor, ale ani o výmysl.

Lidé se špatnou zkušeností se naučí riziko rozpoznat bez racionálních podnětů jako ochranu před opakováním. Kdy ale intuice přerůstá v paralyzující úzkost a jak to rozpoznat?

Zatímco většina lidí potřebuje častý kontakt s okolím, vysoce inteligentní jedinci fungují jinak. Psychologické studie ukazují, že jejich potřeby, způsob myšlení i vnímání vztahů se mohou výrazně lišit od běžné populace.

Sáhnete po telefonu, sotva otevřete oči. Cestou do kuchyně, ve výtahu, na záchodě, mezi řečí s kolegou. Nejde o nedostatek vůle. Stojí za tím konkrétní povahové rysy, mozkový mechanismus a emoce, které si často neuvědomujete.

Přihlásíte se na oblíbenou sociální síť, abyste se necítili sami. Scrollujete mezi posty a videi, která ani pořádně nevnímáte. Jenže za hodinu vám může být paradoxně ještě hůř. Důvod, proč nás sítě místo spojení tak často izolují, není vůbec náhodný.

Máš pocit, že se čas zbláznil? Roky lítaj jak splašený, zatímco v dětství léto trvalo věčnost. Není to magie, je to biologie tvýho unavenýho mozku. Tady je návod, jak ten sešup aspoň trochu přibrzdit.

Myslíte si, že stres v práci vyběháte nebo vypotíte v posilovně? Nová studie říká: Ani náhodou. Klíč k přežití v korporátním pekle leží jinde. Konkrétně v peřinách. Spánek totiž mnozí z nás podceňujeme.

Vášnivá facebooková diskuse o paní učitelce, která nadepsala složku na dokumenty slovy „porouchané děti“, otevřela ostrý spor.

Sdílíte pracovní úspěch nebo fotku z vysněné dovolené a čekáte, jak vás kamarádi zahrnou zprávami a srdíčky. Ta sice přijdou, ale většinou od lidí, které sotva znáte. Co to vypovídá o našich blízkých, vás buď překvapí, nebo otevře oči i vám samotným.

Všichni to znají. Jeden den se všechno pokazí, a pak se zdá, jako by se to opakovalo.

Lítost stojí čas a energii. Raději se zamyslete nad tím, jak věci napravit nebo příště udělat jinak.

Na první pohled je sebejistý, šarmantní, od první chvíle s ním chcete trávit veškerý čas. Jenže po čase přijdete na to, že manipuluje, lže a už vůbec ho nezajímá, jak se cítíte. Gratulujeme. Právě jste se možná setkali s někým, kdo nese rysy tzv. temné triády.

Co je vlastně ticho? Pro někoho je zdrojem neklidu, pro jiného úlevou. Podívejme se, co v nás ticho otevírá a jak nám mohou pomoci jednoduchá terapeutická cvičení.

Psychologický dopad karantény na výletní lodi nebo v jiném ohnisku nákazy se zmírňuje informacemi a neformálními podpůrnými sítěmi

Internet mužům stále častěji radí, aby si odpírali orgasmus a „šetřili“ testosteron. Jenže zatímco abstinence může někomu pomoci zkrotit návyk nebo omezit pornografii, masturbace sama o sobě není zdravotní nepřítel. Naopak může prospívat psychice, spánku, sexualitě i vztahu k vlastnímu tělu.

Syndrom vyhoření se netýká jen lidí v náročných zaměstnáních. Dlouhodobý stres, tlak na výkon a nedostatek odpočinku mohou postupně dohnat i studenty vysokých škol. Dobrá zpráva je, že vyhoření se dá často předejít – pokud včas začneš vnímat svoje hranice, energii a způsob, jakým se studiem zacházíš. V tomto článku se dozvíš: 📗 Studuj obor, […]

Číšník přichází k vašemu stolu a víte to dřív, než se podíváte do jídelního lístku. Carbonara. Pokaždé carbonara. A není to náhoda ani nuda. Psychologie má pro to vysvětlení.

Možná si ani neuvědomujete, jak moc vás stres ovlivňuje, dokud se neprojeví v podobě vážné nemoci. Přemýšleli jste někdy o tom, co byste mohli udělat, abyste se ochránili před jeho důsledky?

Jste neustále unavení, i když spíte dost? Trápí vás nafouklé břicho nebo potíže se soustředěním, které nejde znovu nastartovat ani silnou kávou? Mnoho lidí podobné obtíže přechází s tím, že za všechno může stres. Odborníci ale upozorňují, že příčina může být jinde.

Nejsou hysterické. Nedělají scény. Nepotřebují moc pozornosti a na otázku Jak je?, odpovídají, že v pohodě. Pároví terapeuti tenhle mechanismus znají dobře — jen málokdo ale mluví o tom, co to po letech udělá s člověkem, který je pořád „v pohodě“.

Dunning-Krugerův efekt pomáhá vysvětlit, proč bývají v debatách nejhlasitější právě lidé s nejmenší znalostí tématu. Zároveň ukazuje, proč může být dav někdy překvapivě přesný a jindy naprosto mimo realitu.

Otevřený kufr je víc než jen zavazadlo. Je to malé zrcadlo, ve kterém se odráží to, jak zacházíte s nejistotou, kontrolou a vlastními emocemi.

Představte si scénář, kdy vám šéf dá doporučení ke zlepšení vaší práce. Místo myšlenek na to, jak situaci vyřešit, začnete vymýšlet katastrofické scénáře ztráty zaměstnání, finančního krachu nebo osobního selhání. Tyto negativní myšlenky se na sebe nabalují jako sněhová koule, dokud se o slovo nepřihlásí úzkost. Jde o popis kognitivního zkreslení zvaného katastrofizace.

Může obraz uklidnit mysl a hudba zmírnit stres? Neuroestetika odhaluje, jak umění působí na mozek, emoce i zdraví – a proč estetické zážitky nejsou jen potěšením, ale i součástí duševní pohody.

Stres má trochu nefér pověst. Nepřítel, kterého je potřeba co nejrychleji odstranit meditací a útěkem na pláž. Jenže stres je jeden z nejstarších obranných mechanismů. Zajímavé je, že už samotné pochopení toho, co se v nás při stresové zátěži děje, přináší úlevu.

Cvičíte, jíte zdravě, ale ručička na váze se ani nehne? Možná za to nemůže nedostatek pevné vůle. Co přesně se děje ve vašem mozku a proč je neustálá únava jasným varovným signálem?

V roce 1961 nechal psycholog Albert Bandura skupinu předškolních dětí sledovat, jak dospělá osoba surově napadá nafukovací hračku – klauna přezdívaného Bobo. Jednoduchý pokus ukázal, že děti dokážou stejnou agresi rychle okoukat a napodobit.

Stačí krátký závan čerstvě posečené trávy, aviváže, staré chalupy nebo třeba bábovky z trouby a člověk se během vteřiny vrátí o desítky let zpět. Najednou si vybaví prázdniny u babičky, školní chodbu nebo dávno zapomenuté okamžiky z dětství.

Když se řekne deprese, většina lidí si představí zejména smutek či pocity zoufalství, které je nutné odstranit. Jenže podle studie nedávno publikované v prestižní JAMA Network Open bychom se měli stejně tak soustředit na neschopnost znovu prožívat radost, motivaci a potěšení. V psychologii se tomu říká anhedonie a postihuje až 90 % lidí s těžkou depresí.

Podle odbornice existuje nenápadná věc, která o člověku může prozradit víc, než si myslíte. Většina lidí si jí přitom vůbec nevšímá.

Stres a nadváha jdou často ruku v ruce. Mnoho lidí se dostává do začarovaného kruhu stresu, přejídání, výčitek a dalšího stresu. Klíčem ke změně přitom nebývá větší tlak na výkon, ale pochopení vlastních potřeb a hledání větší rovnováhy.