Psychologie

Kvůli sociální izolaci, ale i strachu z toho, co se v současnosti kvůli koronavirové epidemii ve světě děje, lidé začínají přepadat úzkosti a další psychické problémy. Zeptali jsme se proto našeho předního psychiatra Radkina Honzáka a také publicisty nominovaného v roce 2018 za svůj osobní blog na cenu Magnesia Blog roku v rámci Magnesia Litera, jak tyto úzkosti zvládat.

Na jedné straně rodiče snažící se zvládat práci z domova a na té druhé potomci vyžadující neustálou pozornost. To je častý obrázek domácností v karanténě.

Izolace vede k tomu, že se stáváme zranitelnějšími psychicky. Je dobré si uvědomit, že osamělí jedinci zažívají o to intenzivnější osamělost. Jedná se především o ty, kteří nejsou digitálně propojeni.

Děti a smrt. To přeci nejde dohromady, musíme je před tím chránit. Maminka neumřela, to ona jen odešla. Podobný názor sdílejí a podobné věty používají rodiče a další rodinní příslušníci poměrně často. Podle terapeutky Sylvie Stretti tím dítě nechrání, ale spíš mu ubližují. Nemožnost vědět a rozloučit se může způsobovat i vleklá traumata.

Klienti terapeutických pracovišť mohou nyní ve zvýšené míře využívat krizovou intervenci formou telefonických a e-mailových konzultací nebo videohovorů.

Máte doma malého neposedu, který se celý den nezastaví? Buď je skutečně takový malý raubíř, který miluje pohybovou aktivitu, nebo se u něj projevují příznaky onemocnění ADHD. Víte, co tento název ukrývá? Jaké jsou příznaky?

Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát psycholog a specialista na závislosti Ivan Douda.

OCD neboli obsedantně kompulzivní porucha představuje nemoc psychického původu, kterou trpí mnohem více lidí, než byste si vůbec mysleli. Zpočátku se projevuje velmi nenápadně, takže není žádným překvapením, když si jedinci svého problému nejdříve vůbec nevšimnou. Pokud se ale OCD neřeší a neléčí, může dojít ke gradaci nemoci, zhoršeným projevům a daleko vážnějším problémům.

Pečovat o svou psychiku v době krizových opatření mohou lidé pomocí on-line komunikace, dostatečným odpočinkem i mluvením s vlastními dětmi. V rozhovoru s ČTK to řekla psycholožka a krizová interventka terapeutického centra Modré dveře v pražské Hostivaři Karolína Honsová. Opatření, která vláda přijala kvůli šíření nákazy novým koronavirem, dopadají na duševní zdraví lidí. Zákaz hromadných akcí, uzavření škol, restaurací a obchodních center přesto nemusí podle Honsové nutně znamenat izolaci a samotu.

Snad každý chápe, že v situaci šíření koronavirové nákazy, je třeba omezit kontakt mezi lidmi. Většina provozoven je zavřených právě proto, aby se předešlo přenosu nákazy z člověka na člověka. Abychom nekontaminovali prostředí, musíme v daném prostředí minimalizovat počet lidí, někdy až na nulu. Prostředí však můžeme kontaminovat i negativními emocemi, zvláště online prostor, do kterého se nyní mezilidský kontakt přesouvá...

Hypnoterapie je v posledních letech na vzestupu a stala se z ní jedna z velmi využívaných metod, jak pomoci člověku s nejrůznějšími obtížemi. Lidé se prý ale často obávají, aby ve stavu hypnózy neprovedli nebo neřekli něco, co nechtějí. „Člověk však ani v tomhle stavu neudělá nic, co by se výrazně příčilo jeho osobnostním charakteristikám,” vysvětluje klinický psycholog, psychoterapeut a hypnoterapeut Martin Dlabal, se kterým jsme probrali třeba i to, zda hypnoterapie může být pro někoho nebezpečná.

Pokud se v posledních dnech necítíte nejlíp, nemusí jít hned o infekci koronavirem. Váš stav s tím sice souvisí, ale nejspíš jiným způsobem, než byste čekali. Nápor informací, tragických scénářů, děsivých proroctví i stále rostoucí počet nakažených má výrazný vliv na naši psychiku. A i když si možná nemyslíte, že jste nějak přecitlivělí, dá se vsadit na to, že i na vaše psychické zdraví to má vliv.

Karanténa platí pro celé Česko a mnoho lidí ani neví, co v ní budou dělat. Pandemie koronaviru sužuje celou planetu a leckdo se snaží z celé téhle zapeklité situace nezbláznit. Pro web G.cz uvedl profesor lékařské psychologie Radek Ptáček několik rad, jak se vypořádat se současnou krizovou situací a jak si zachovat zdravý rozum.

Nemoc si mohou hraničáři diagnostikovat i sami. Začne se zlepšovat, když si uvědomí sami sebe a své reakce na vypjaté situace.

Ať prožíváme jakékoliv emoce, nevyplatí se je potlačovat. Negativním emocím bychom sice neměli dávat více prostoru, než je nezbytně nutné, přesto bychom si je měli dovolit.

Simon Wessely, psychiatr a profesor psychologické medicíny na Institutu psychiatrie, psychologie a neurověd na King's College London, napsal pro Financial Times inspirativní komentář.

V době pandemie koronaviru jsou nejohroženější skupinou senioři. Podle nařízení by v současné době raději vůbec neměli vycházet.

Naštvanost a výčitky nic nevyřeší - a ani nemohou nic změnit. Podobné rady budeme zřejmě v příštích dnech slýchat častěji - a to v souvislosti s možným postupem nákazy novým typem koronaviru. Hlavní je jedno - nenechat se ovlivňovat emocemi. To radí psycholožka Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje Eva Biedermannová.

Rozhovory s profesorem lékařské psychologie Radkem Ptáčkem vám na Géčku přinášíme pravidelně. Přečtěte si jeho rady a doporučení, jak současnou krizovou, a pro valnou většinu z nás absolutně novou, situaci zvládnout se zdravým rozumem.

Pro řadu lidí je to takřka denní rutina: po probuzení zkontrolovat čerstvé zprávy, cestou do práce přečíst články, poslechnout si podcast, k běhání nebo cvičení si do uší pustit hudbu a večer strávit v kině, venku s přáteli, s knížkou nebo u televize. Aniž si to výrazněji uvědomujeme, z našich životů se nenápadně vytrácí chvíle samoty. Ne přímo té, co má podobu izolace a odloučení od ostatních lidí. Řeč je o momentech, kdy se člověk odstřihne od cizích myšlenek a ponoří se do těch svých.

V době, kdy se ze všech stran valí zprávy o koronaviru a v platnosti jsou ještě před pár týdny nemyslitelná opatření, mysl mnohých lidí zákonitě poklesá. Pomocnou ruku proto nabízejí i psychoterapeuti, kteří zakládají různé platformy a šikují se ku pomoci tím, co umí nejlépe, tedy vyslechnout druhého člověka a zmírnit jeho vnitřní napětí.

Nedělejte teď tu chybu, že budete jen koukat na televizi a budete viset na sociálních sítích. Negativní informace ve vás vyvolají úzkost.

Česko i Evropu zasáhla pandemie koronaviru. Nesmíme do divadla, do bazénu, na sportoviště. Mnohé z nás přepadá v těchto chvílích smutná nálada. Připomeňme si Uhlířovu a Svěrákovu písničku o dělání, které zahání všechny smutky. I tento čas můžeme využít efektivně. Co kdybychom vygruntovali celý byt?

Lidé by se v současné situaci neměli uzavírat do sebe. Naopak by měli dělat věci, které mají rádi, a najít si čas na své blízké, radí psycholog a viceprezident Asociace manželských a rodinných poradců ČR Pavel Rataj.

Česká vláda v neděli večer oznámila celostátní karanténu. Zařadila se tak mezi malou skupinu evropských států, které po tomto dosud nejtvrdším opatření proti šíření koronaviru. Lidé by měli chodit jen do práce a zpět, na nutné nákupy, nebo za rodinou a omezit styk ve velkých skupinách. Jak velký nápor je to na psychiku a jak nepodlehnout panice? Odpovídal psycholog Daniel Štrobl.

Situaci dnešních dnů vystihuje vtip kolující na internetu: Na naši poštu přišli nějací lidé s rouškou přes obličej. Třásli jsme se hrůzou, že jde o nemocné koronavirem. Naštěstí se brzy ukázalo, že jde jen o normální přepadení pošty. Psychologové již dávno prokázali, že strach z něčeho může mít i mnohem drastičtější dopady než jev, z něhož máme výše zmíněnou depresivně úzkostnou emoci. Obavy mohou vyvolat nekontrolovaný a občas i nekontrolovatelný stres. Ten je vše jiné než „dobrý sluha“ chránící před nerozvážným jednáním.

Vstávejte každé ráno pravou nohou a užívejte si své dny naplno. Myslíte, že to není možné? Existuje pár triků, které váš život obrátí naruby, a vy se budete těšit z každé chvíle. Základem je jen touha ke změně a ochota přehodnotit svůj stávající život.

Tělo vždy vysílá jasné signály, pokud s ním nezacházíme dobře. To platí i tehdy, pokud jsme dlouhodobě ve stresu a nic s tím neděláme. Podle těchto znaků poznáte, že vaše tělo bije na poplach.

Každý z nás čelí stresu. To je realita moderního života, kde není čas na odpočinek a na čas strávený se svými blízkými. Když je toho skutečně moc, ozve se stres, který na nás může nechat následky.

Vědec a kosmický inženýr Lukačevič šíří osvětu ohledně koronaviru. Na sociálních sítích vyvrací mýty o nemoci a nabízí tipy, jak přežít samotu.

Být někomu nablízku, podat pomocnou ruku či ho podpořit v těžké životní chvíli je velmi žádoucí. Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že svým konáním někdy můžeme způsobit víc škody než užitku. Kdy je pomoc užitečná a kdy se jedná o „páchání dobra“?

„S klienty už čtrnáct dní neřeším nic jiného než koronavirus,“ říká psycholožka Lenka Čadová. „Lidé pociťují nejistotu. Nevědí, co je čeká. Zažíváme výjimečnou situaci, kterou nemáme s čím srovnat. Nikdo s ní nemá zkušenosti. Její rozměry neumíme odhadnout. Návody, jak se chovat, chybí. Pro psychiku lidí je to ohromný nápor,“ uvedla.

Inspirujte se přírodou. Zjistíte, že je naprosto v klidu. Totéž zkuste i vy. V předjarním období je prima být více doma, dobít baterky a posílit. A přitom se zamyslet, jak zútulnit interiér…

Zprávy o šíření epidemie koronaviru ovlivňují psychiku lidí. Jak bojovat proti strachu a úzkostem? Zeptali jsme se psychiatra MUDr. Jana Cimického.

Jak se projevuje ten, který s vámi rozhodně nechce jít jenom na kafe? Poznáte člověka, pro kterého je (sexuální) obtěžování chlípnou zábavou? Odhalte včas úmysly predátora! Kampaň #MeToo (Já také) poukazuje na sexuální obtěžování. Celý svět ví, že ji spustila aféra producenta Harvey Weinsteina.

Humor plní v našich životech mnoho nejrůznějších funkcí. Když věci nejdou podle našich představ, používáme ho jako vyrovnávací mechanismus, jindy jen tak pro zábavu.

Málokdo teď dokáže myslet na něco jiného než na virus přišedší z Číny. Zajímá to i děti, mnohé z nich ale může nakonec celý ten rozruch pěkně vyděsit. Přinášíme pár tipů, jak s dětmi o pandemii koronaviru mluvit tak, aby z něj neměly noční můry, a jak v této době opečovat jejich psychiku.

Úzkosti a deprese spojené třeba s existenční krizí nebo enviromentálním žalem sužují nejen mladou generaci. Pomoc psychologa vyhledávají všichni bez rozdílu věku. Jenže ne každému vyhovují čtyři stěny a pohovka, což si uvědomil i psycholog Adam Táborský a spoluzaložil Terapii v lese.

Co jsem to prováděl? Tuhle otázku si klademe dokola, ale teď už pro nepoznávání sebe sama máme vědecké vysvětlení. A i pro to, proč danou "hloupost" provedeme znovu.

Není pochyb o tom, že lidská psychika je citlivá. Nezřídka ji dokážou narušit zdánlivě nevinné podněty. Koho by napadlo, že i takové umění může způsobit poruchu psychiky spojenou se závratěmi a mdlobami, zmateností nebo dokonce halucinacemi. Označuje se jako Stendhalův syndrom podle francouzského romantického spisovatele.

Vnější svět nám na ramena valí spoustu stresu. Po takovém stresujícím pracovním dni se všichni těšíme domů. Jenže úzkost může vyvolávat i pobyt doma. A to nejen ten dlouhodobý.

Být perfektní a zcela dokonalý, to není snadné. Ale existují lidé, kteří za touhou být přesně takoví, doslova terorizují všechny okolo sebe, a co hůř, dokonce i sami sebe. Puntičkářství je jako posedlost a neudělat něco na 100 % bývá problém. Sára je puntičkářka celý svůj život a mnohdy kvůli tomu upadá do hluboké frustrace.

Když vlasy padají až moc, normální to není. Stejně alarmující jsou i výkyvy tělesné hmotnosti nebo zvýšená náchylnost k nemocem. Zní vám to povědomě? Zřejmě jste obětí chronického stresu!

Pojem syndrom vyhoření (z anglického burn-out) se u nás neobjevuje dlouho, o to intenzivněji se o něm v poslední době mluví. Souvisí s orientací na výkon a postihuje každého pátého z nás. Apatie, pocity zbytečnosti, únavy, ztráty perspektivy, nemusejí totiž ve skutečnosti být výkyvy nálady či únava.

Zatímco před třiceti lety se páry rozešly a s trochou štěstí se už nikdy neviděly, v dnešním internetovém světě máme bývalého partnera stále na očích. Na sociálních sítích zvesela vystavuje fotky a nám nezbývá nic jiného než vytahovat jeden kapesníček za druhým. Nebo máme i jiné možnosti?

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt, napsal kdysi Sigmund Freud. Jakkoliv se to může zdát nespravedlivé, kruté a nepochopitelné, jednou tento svět nakonec opustíme všichni. Bez výjimky. Lidé paradoxně většinou přijímají svou vlastní smrtelnost mnohem lépe, než odchod blízkých lidí. Jak se tedy se ztrátou blízkého člověka vyrovnat?

Špatná nálada, podrážděnost, úzkost, nepřekonatelná únava, to jsou některé z příznaků syndromu vyhoření, s kterým se potýká čím dál více lidí. Zkušenost má i 36letá Alexandra.

Nechce se vám dělat úpravy ve svém bytě? Začít se učit něco nového? Jít nakoupit do jiného obchodu? Uvařit jídlo, které jste nikdy v životě nezkusili? Prostě udělat něco jinak, než děláte obvykle? Proč s přibývajícími roky do života vstupuje stále větší stereotyp?

Endorfiny v nás může nastartovat třeba taková "pracovní procházka" a na oxytocin stačí, když si uvědomíme, že jsme zkrátka savci.

Hana Ševčíková řídí marketing Luka Living a je jednou z tváří Dne, kdy se mám ráda, který proběhne 14. března v Praze právě na Luka Living. Kde bere tolik potřebné sebevědomí a co by poradila ženám, které ho – zatím třeba neúspěšně – hledají?

V každodenním kontaktu se k sobě lidé většinou chovají neobyčejně mírumilovně, na rozdíl od svých nejbližších příbuzných, šimpanzů. Když na to ale přijde, jsou proti sobě schopni rozpoutat krvavé masakry. Na otázku, proč tomu tak je, odpovídá ve své knize i v rozhovoru pro Deník N britský profesor antropologie Richard Wrangham působící na Harvardově univerzitě v USA.

Jste odvážní, dokážete udělat rázné rozhodnutí, nebo v životě spíš tápete a necháváte se jím unášet, kam si sám zamane? Mnozí z nás patří do té druhé skupiny a pak se můžeme za několik let divit, kde jsme se ocitli a jak se k nám naše okolí chová. Pak už potřebujeme pomoc, potřebujeme dodat odvahu. Třeba od paní Gabriely Šátkové, astroložky, numeroložky a dodavatelky odvahy…

Rozvod, rozchod, nevěra, výpověď z práce, smrt blízké osoby, nemoc, to vše bychom mohli označit jako životní krize. A nejen to, důvodů životních krizí je mnoho. Životní krize potkají během života každého člověka a některým z nich se nelze vyhnout.

Emoční inteligence patří mezi tajné zbraně úspěšných manažerů, ředitelů nebo majitelů firem. Lidé s vysokou úrovní emoční inteligence vydělávají mnohem více peněz než ti, kterým emoční inteligence chybí, i když jsou na stejné pozici. Dobrou zprávou je, že emoční inteligenci lze trénovat a pracovat na ní, jak?

Klíč ke zdraví a úlevě od stresu díky něčemu tak jednoduchému, jako je smích! Smějeme se ještě dřív, než začneme mluvit, a tato schopnost nás provází celý život, ale většinou nevyužíváme její potenciál naplno. O tom, jaký účinek má smích na emoce, komunikaci či prevenci před stresem a syndromem vyhoření, hovoří známý psychiatr Karel Nešpor.

Někdy život přináší příběhy, které se směle mohou rovnat s těmi nejbizarnějšími fantaziemi kreativních spisovatelů.

Časově náročná práce, péče o rodinu, každodenní povinnosti a úkoly. To jsou jen některé z důvodů, které mnoha lidem přidělávají nejen vrásky na čele, ale zároveň i zvyšují hladinu stresu. Pokud se negativních pocitů a úkolů nastřádá velká hromada, může to u mnohých vést k tzv. vyhoření. Tedy stavu, který z hlediska zdraví rozhodně není prospěšný.

Jak vychovat sportovní osobnost? Zapeklitá otázka. „Děti bychom měli učit vystupovat z jejich komfortní zóny a zároveň v nich vytvářet pozitivní vazbu k tomu, co dělají a k věcem, které dostávají. To vše vede k pokoře a respektu jednoho k druhému,“ říká k výchově budoucích sportovců Marian Jelínek (56), hokejový trenér, který se více než pětadvacet let zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem.

Mluvení na veřejnosti před davem lidí je téměř pro každého z nás velkým strašákem. Proč tomu tak je, proč se člověku dělá před výstupem nevolno, ruce se začnou potit a v krku vysychat? Jedním z důvodů je obávaná kritika od lidí nebo taky úsudek, který si o vás udělají posluchači.  Poradíme vám několik tipů, jak se strachu zbavit.