Psací stroj

Píše se rok 1978. Je celkem běžný večer, ale uvnitř vašeho panelákového bytu je cítit zvláštní napětí. Byt měl být pro vás tím nejbezpečnějším místem, ale přesto i tady lidé žili s pocitem, že nejsou úplně sami. Za socialismu totiž existovaly věci, které nebylo rozumné mít doma. Ne proto, že by byly nebezpečné samy o sobě. Ale proto, že byly nebezpečné pro režim. A tak se v obyčejných československých domácnostech tyto věci schovávaly a vyndávaly jen za určitých situací, kdy bylo bezpečno. No, pojďme se v dnešním videu podívat na to jaké věci byly za socialismu v Československu zakázané. A co vám hrozilo v případě, že je u vás stb najde.

Italská komedie (1989). Paolo Villaggio hraje v tomto filmu roli Ciottoliho, nešťastného novináře, který chtěl spáchat sebevraždu, dokud nezjistil, že vyhrál v Novoroční loterii. Svůj vítězný tiket dobře schová ve svém psacím stroji a odejde z domu oslavit své štěstí. Když se vrátí zpátky, stane se tragédie – všechen nábytek je odstěhován výběrčím daní, včetně psacího stroje. Samozřejmě se pokouší získat ho zpět i za přehnanou cenu na dražbě. Ovšem, tiket tam není, ale může být v kterémkoli jiném podobném stroji, které byly prodány v to ráno. Film vypráví příběh Ciottoliho, který hledá svůj miliónový tiket, ohrožován berňáky. Konec je absolutní překvapení. Italského herce Paola Villaggia proslavily hlavně role nešťastného účetního Fantozziho.

Stovky těch nejobyčejnějších věcí od štokrlete přes hrnce až po skříně, ale i psací stroj nebo spousty knih se hromadí v depozitáři Polabského muzea v Sadské na Nymbursku. Všechny tyto předměty tady čekají na dokončení rekonstrukce chaty po spisovateli Bohumilu Hrabalovi v nedaleké osadě Kersko.

Hororový, temný a kriminálkou střižený osmidílný seriál Wednesday si dosud pustilo přes 50 milionů domácností po celém světě. Už teď je jasné, že se zrodil kult: Seriál má na kontě víc než miliardu přehraných hodin a je momentálně druhým nejsledovanějším titulem Netflixu. Je to show bizarní, ale zároveň roztomilá. Strašidelná, zvláštně ušmudlaná, a přitom jiskřící. Je v ní hodně ironie a často se u ní zasmějete, i když skrz ten smích nebudete věřit svým očím – třeba v případě ukousnutých klučičích varlat v bazénu zmiňované úvodní scény.