Před 5 dny
Procházky po pláži patří k nejoblíbenějším dovolenkovým aktivitám. Na první pohled působí nenáročně, ale řada lidí má po několika kilometrech pocit, jako by absolvovala mnohem delší túru. Nohy jsou těžké, lýtka bolí a únava přichází výrazně dříve než při běžné chůzi po pevném povrchu. Důvod je jednoduchý, písek klade tělu zcela jiné nároky než asfalt, dlažba nebo lesní cesta. „Při chůzi po pevném povrchu se od země efektivně odrážíme. Každý krok využívá stabilní oporu a část energie se vrací zpět do pohybu. Písek se však pod nohama neustále pohybuje a deformuje. Energie vložená do kroku se z velké části ztrácí, což znamená, že svaly musí pracovat intenzivněji. Právě proto může být i krátká procházka po pláži překvapivě náročná,“ říká fyzioterapeutka Lenka Vojtovič z Kinisi. Proč nás písek unaví rychleji Podle biomechanických studií je energetická náročnost chůze po sypkém písku výrazně vyšší než na pevném povrchu. Tělo musí neustále vyrovnávat drobné změny stability, zapojují se svaly chodidel, kotníků, lýtek i středu těla. Každý krok představuje malou korekci rovnováhy. „Zároveň se mění způsob došlapu. Na tvrdém povrchu si mnoho lidí vystačí s relativně stereotypním pohybem. V písku však chodidlo reaguje na každou nerovnost, což zvyšuje aktivitu drobných svalů, které běžně pracují jen minimálně. Právě proto bývá první delší procházka po pláži často náročnější než několik kilometrů běžné chůze ve městě,“ říká Jan Chalupný z naBOSo.cz. Největší chybou je příliš dlouhý krok Pokud chcete po písku ujít delší vzdálenost bez zbytečné únavy, vyplatí se upravit techniku chůze. Nejčastější chybou bývá snaha chodit stejným způsobem jako na chodníku. Dlouhé kroky vedou k větším ztrátám energie a zvyšují zatížení lýtek i kolen. Efektivnější bývá kratší krok, vyšší frekvence a plynulejší pohyb. Těžiště zůstává více nad chodidlem a tělo nemusí při každém kroku překonávat tak velkou nestabilitu.