Stáří

S přibývajícím věkem se mnoho rodin dostává do situace, kdy začnou řešit bezpečnost svých stárnoucích rodičů. Zatímco děti mají obavy z úrazů nebo nehod, senioři často vnímají podobná omezení jako ztrátu samostatnosti.

Redaktoři Seznam Zpráv se vrátili do nelegálního domova pro seniory, před nímž varoval ombudsman. Svitavské úřady jej vedou jako ubytovnu. Starostové tvrdí, že když zavře, někteří sociálně slabí klienti skončí na ulici.

Nízký plat je jen první odpověď. Uchazeče často zastaví fyzická a psychická náročnost, směny, odpovědnost i střet s realitou. Lidí přitom potřebujeme stále víc a rychlé řešení nikde neleží.

Možná leží na půdě, ve staré krabici nebo zapomenuté skříni po prarodičích. Staré boty značky Baťa dnes už nejsou jen vzpomínkou na první republiku. Některé zachovalé nebo dokonce nikdy nenošené páry se mezi sběrateli prodávají za částky, které by ještě před pár lety málokdo čekal.

O stáří se konečně začíná mluvit jinak. Nová typologie, propojení s městem, mezigenerační bydlení. Slovník debaty o péči o starší se proměňuje a vznikají také první projekty, které ho převádějí do reality. Jenže sama nová architektura nemůže vyřešit krizi péče, která se bude dále prohlubovat. Je pouze jednou z odpovědí na otázku, kterou si jako společnost teprve začínáme klást.

Jeden ze čtenářů se v diskuzi na Novinkách vyjádřil, že neví, proč by měli mít starší lidé automaticky jeho respekt a úctu, jen proto, že jsou starší. Že si to přece musí zasloužit svým chováním. Má i nemá pravdu. Chápu ho, kdysi jsem mluvil stejně.

Asi se mi vedrem zatemnil mozek, že píšu o chemickém záchodě. Jenže na tohle lidské téma narážím dnes a denně. Od křoví u tramvaje po zážitky v padesátistupňovém vedru v Řecku.

Je to cesta na jih s mnoha efekty, se kterými se původně nepočítalo, ale co už. Žít se musí dál.

Od ledna 2026 mají zaměstnanci vykonávající některé rizikové práce nárok na povinný příspěvek zaměstnavatele na spoření na stáří. Nejde ale o automatickou výhodu pro každého, kdo pracuje v náročném provozu....

Mládí dnes vyprchává o poznání dříve, než bývalo zvykem. Kombinace skrytých zánětů, všudypřítomné chemie a neustálého shonu totiž zapříčiňuje, že lidé chřadnou rychleji předchozí generace.

Když jsem v dětství popisovala čipernou osobu důchodového věku, používala jsem větu: „Je starší, ale ještě žije.“ Nevím, proč jsem si ji tak oblíbila, může totiž vyznít stejně ofenzivně jako legračně. O svých nedávných třetích kulatinách jsem si uvědomila, že je v té frázi možná jádro pudla. Penzisté jsou stále žijící lidé v nejširším smyslu slova a mladší ročníky na to někdy zapomínají, nebo snad chtějí zapomenout.

Zamračený senior nemusí být odjakživa nerudný. Možná přišel o domov, soukromí a možnost rozhodovat o vlastním dni. Než jeho chování odsoudíme, měli bychom se ptát, co všechno musel opustit a co se v něm dosud neuzavřelo.

Možná to znáte od svých rodičů nebo prarodičů. Pokaždé, když s nimi mluvíte nebo přijedete na návštěvu, je zapnutá televize. Snadno si řekneme, že senioři zkrátka televizi milují a s lehkou nadsázkou jednoduše nemají nic lepšího na práci.

Být starý neznamená poddávat se pocitům marnosti. Stáří má svá obrovská plus – je to čas absolutní svobody. Můžu cokoli chci, protože v tom okamžiku už nic nemusím. Píšu knihy a jsem šťastná.

Čím déle žijete, tím větší šanci máte, že jednou budete muset žádat o místo v domově důchodců, tedy o sociální službu, která je určena právě lidem, kteří dlouho žijí. Jenže, dožije se jí člověk vůbec?

V horkých letních dnech je velmi důležité dbát na dostatečný příjem tekutin. Když teploty výrazně stoupají, více se potíme a ztrácíme větší množství tělesných tekutin než v chladnějších dnech. Správnému pitnému režimu je třeba věnovat pozornost především u seniorů, protože s vyšším věkem se pocit žízně snižuje.

Pět hodin a čtyřicet pět minut ráno. Šero pražského sídliště ještě drží noční chlad, ale v malém bytě ve čtvrtém patře už cvakne spínač. Dřív než si devětasedmdesátiletá Marie nasadí brýle na čtení nebo napustí vodu do konvice na čaj, její ruka po paměti nahmatá dálkový ovladač. Pípnutí. Zvuková vlna z modře zářící obrazovky okamžitě zaplní garsonku. To strašidelné ticho je pryč.

Yvetta Simonová v 97 letech neztrácí hlas ani odvahu říct nepříjemnou pravdu o tom, jak se v Česku zachází se seniory.

Demografická křivka je neúprosná a Česko stárne. Práce ve vyšším věku se brzy stane nutností, nejen volbou, jak ukazuje zkušenost z Japonska.

Píšu články per huba a občas si s mladou generací nerozumím. Zavedla jsem proto svět fifty fifty. Schválně, kolik starých slov ze seznamu v článku dáte vy? Nebo víte prdlačku?

V Česku se posouvá rekord v počtu žijících lidí, kterým je sto a více let. Oproti roku 2016 jich je dvakrát tolik. Gerontoložka mluví o zdravějším a šťastnějším životě, socioložka o prvních vlaštovkách, které předchází trendu.

Lepší zdravotní péče prodlužuje průměrnou délku života v Česku. Za posledních sedm let se téměř ztrojnásobil počet seniorů starších sta let a dlouhodobě přibývá i devadesátníků. Příčin je však více, včetně vývoje věkové struktury obyvatelstva. Počet stoletých ovlivnila také populační exploze po první světové válce.

Všichni mi vnucují pojištění pohřbu a prášky na paměť. Moje duše se přitom cítí na osmnáct a léčím se pivem. Až to jednou přijde, běda tomu, kdo přijde v černém a nepřinese mi dort!

Václav Vydra má dva světy, bez kterých si svůj život neumí představit – divadlo a zvířata. V otevřeném rozhovoru mluvil o psech z útulku, koni, kterého měl 24 let, vlastním pohledu na smrt i o tom,...

Důchod si většina lidí představuje jako zaslouženou odměnu za odpracovaná léta. Způsob, jakým senioři nově nabytý volný čas vyplní, ale může jejich zdraví tiše podkopávat.

Moje máma je pořád soběstačná ženská. Je jí 68 let, bydlí sama v bytě, jezdí autem, chodí s kamarádkami na kafe a jednou týdně na cvičení. Jenže poslední dobou začala čím dál častěji mluvit o tom, co bude, až zestárne.

Vidina klidného stáří u vlastní zahrádky, daleko od městského shonu, láká každý rok spoustu Čechů. Prodají byt, sbalí se a přestěhují se do chalupy kdesi na kraji lesa.

Jistě by vás nenapadlo, že velikost a síla vašich lýtek možná vypovídají o něčem víc než jen o fyzické kondici. Podle nedávných studií existuje souvislost mezi obvodem lýtek, rizikem pádu a rozvojem demence. A dle odborníků to má své důvody.

Senior si nezapne knoflík, upustí propisku nebo na ovladači stiskne několik tlačítek najednou. Nejde vždy o nepozornost. Zhoršující se jemná motorika může nenápadně připravovat člověka o soběstačnost i důstojnost.

Šli chodbou zavěšení jeden do druhého.  Došli k bytu. On se na třetí pokus trefil do zámku, zatímco ona byla připravená otevřít dveře dokořán, aby mu usnadnila vstup. Cvaklo to a zavanulo, jak se venkovní vzduch promíchal s tím domácím. Naučenými pohyby opatrně překročili práh a přenesli tašku s neskrývanou úlevou, že v pořádku došli až sem a zítra snad vyrazí zas.  Dokonce ani nevzbudili tatíčka.

V důchodovém věku se řadě z nás jednoduše cvičit nechce a při představě posilování si automaticky vybavíme zpocené čelo, těžké váhy a supící vzpěrače. Rozhodně to nezní jako aktivita vhodná pro seniory. Ve skutečnosti ale silový trénink přináší řadu benefitů i pro starší cvičence a s trochou vynalézavosti to dokonce nemusí být tak náročné, jak se zdá.

Ve skříni většiny českých šedesátnic visí kousek, který tam má jediný úkol: něco zakrýt. A právě ten dělá přesný opak toho, co se od něj čeká. Doma v zrcadle přitom všechno vypadá naprosto v pořádku.

Duševní zdraví je čím dál naléhavějším tématem. Týká se i starších lidí, kteří se podle odborníků mnohdy cítí osaměle nebo je tíží různé neduhy. Nevyhýbá se jim ani pobyt na psychiatriích. Deník.cz přináší příběh muže, jehož otec nedávno takovou hosp

Představa dvou stařečků, kteří spolu sedí na zápraží, drží se kolem ramen a pozorují vnoučata, je často realitě na míle vzdálená. Po odchodu do důchodu spolu dlouholeté páry najednou tráví mnohem více času, než byli zvyklí. Jak zařídit, aby se z vaší domácnosti nestalo bitevní pole a nemuseli jste podzim života trávit u rozvodového právníka?

Olga Menzelová (48) se stala terčem nepříjemných poznámek kvůli svému vzhledu. Místo toho, aby se urážkami nechala zlomit, odpověděla s nadhledem a humorem. Společně se svou kadeřnicí natočila video, ve kterém internetovým kritikům ukázala, že si z jejich komentářů těžkou hlavu rozhodně nedělá.

Literatura může být užitečný návod pro život.

Starý zápisník jsem už popsal, a tak otevírám nepopsané stránky zápisníku nového. Doufám, že mi přinese k dalšímu psaní nějaké nové náměty a novou energii.

Do pěti let neuměl chodit a do 80 o maratonu neslyšel. Když se tento dědeček postavil na start, lidé si klepali na čelo. Později se jeho tvář ocitla na billboardech vedle Davida Beckhama a lékaři marně hledali vysvětlení pro jeho ocelové srdce.

Moji rodiče přijali do své domácnosti stárnoucí tetu Anku a pečovali o ni až do jejích 94 let. Zvenčí však jejich soužití někdy vypadalo jinak, než jaké skutečně bylo. Hodnotit péči podle několika návštěv je až příliš snadné.

Talíř, který ve stáří vypadá skromně, bývá často přesně ten, který drží člověka na nohou.

Dva senioři dostanou společný pokoj a očekává se, že spolu začnou žít. Jenže každý přichází s jinými návyky, obavami a zdravotními potížemi. Právě rodina může personálu předat informace, které lékařská zpráva neobsahuje.

Brýle patří mezi věci, které se pořídí jednou a pak se na ně zapomene. Sedí, vidíte v nich dobře, tak proč něco měnit. Právě v téhle samozřejmosti se ale skrývá zvyk, který dokáže ženě po šedesátce přidat pár let, aniž by o tom sama věděla.

Možná už jste si všimli, že se vaše tělo po námaze rychleji unaví, záda a klouby občas bolí a regenerace po práci nebo sportu není tak rychlá jako v dřívějších dobách. Bolesti těla se objevují hlavně s přibývajícím věkem a nejsou pouhou náhodou.

Kniha Spokojené tělo po padesátce britského fyzioterapeuta Willa Harlowa není receptem na věčné mládí, ale praktickým průvodcem, jak si co nejdéle uchovat pohyblivost, soběstačnost a radost z pohybu. Její četba také připomíná, že stáří není jen biologický proces, ale také proměnlivý společenský pojem.

Herec Oldřich Vlach po nečekaném pádu a operaci krčku stehenní kosti statečně rehabilituje. Oporou v těžkém období mu zůstává ošetřovatel a věrný pes.

Stáří často přináší rozhodnutí, která nejsou jednoduchá ani pro samotného seniora, ani pro jeho rodinu. Někdy člověk souhlasí se změnou bydlení, protože nechce být svým blízkým na obtíž. Až čas ale ukáže, že nový život není takový, jak si představoval.

„Černé“ domovy pro seniory mohou klienty ohrožovat, úřady jsou na ně ale často krátké. Prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb popisuje, proč jejich provozovatelé nechtějí svůj byznys legalizovat i kde selhává kontrola.

Stezku Českem si člověk vybírá. Stezku steskem ne. Jednou po ní vyrazí každý. Bez mapy, bez značení a často s batohem plným vzpomínek i lásky.

Epistolární román o stáří a bilancování, o napravování vztahů i kousku života, který ještě zbývá.

Někdo si myslí, že tu bude věčně a odmítá si to připustit. Paradoxně uvědomění si svého konce nám zkvalitní prožívání stáří.

Naše vnitřní já prostě odmítá zestárnout spolu s tkáněmi. Co s člověkem udělá, když se z aktivního aktéra stane pouhý nedobrovolný divák?

Reportéři SZ navštívili několik neregistrovaných domovů pro seniory, které nabízejí sociální služby, aniž by plnily zákonné požadavky. V podcastu 5:59 popisují, co tam viděli a v čem spočívají hlavní rizika takových zařízení.

Jak zvládnout situaci, kdy senior odmítá pomoc, riskuje pády a schovává mobil? Osobní vzpomínka pečovatele na odkaz jeho mámy, o tom, proč se stáří nedá vychovat a jak strach z lékaře spouští nemoci.

Původně to měla být jenom brigáda a přivýdělek k nevalné výplatě. Najala si mě rodina starého pána, abych mu dělala společnost. Nikoli opatrovnici nebo pečovatelku, ale skutečnou společnici.

Provozování domova pro seniory bez zákonné registrace by mělo být trestné, plánuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Odborníci ale varují, že to nemusí stačit, stát podle nich musí hlavně posílit kontroly i chybějící péči.

Odchod do starobního důchodu je, jako byste otevřeli úplně novou kapitolu svého života. Jak a čím ji naplníte, záleží čistě na vás. Někdo si oddechne, že už nemusí každý den ráno vstávat do práce a zpomalí svůj rytmus života, zatímco jiní žijí stále stejně aktivně a nezastaví se, jak je den dlouhý. I když se do penze odchází později než před Sametovou revolucí, stále to neznamená, že byste ji měli prožít jen doma u televize nebo s pletením v rukou. Každý se z tímto životním předělem ale vyrovnává po svém. Z někoho se stává neoblíbený bručoun, jiný je aktivním sportovcem a cestovatelem. Kam patříte vy?

Nelegální domovy pro seniory jsou nebezpečné. Péče oproti registrovaným zařízením zaostává, o čemž se přesvědčili i reportéři Seznam Zpráv. Pomoci rozpoznat takovou službu má státní registr. Ten ale nefunguje, jak má.