Vývar

I tomu nejzkušenějšímu kuchaři se občas může stát, že se mu něco nepodaří. Naštěstí i větší karamboly lze napravit. Týká se to třeba sražené omáčky. Ani ta rovnou neznamená zkažený oběd, ale několika jednoduchými fintami ji můžete opět proměnit v pokrm hodný svátečního stolu.

Troufám si tvrdit, že péči o obličej zvládáme každá celkem poctivě. Sérum, krém, SPF, občas maska, to je něco jako klasický koloběh, který už ani tak nějak nevnímáme. Pak ale přijde krk a najednou jako by zde všechna péče končila. A to je velká chyba!

Vepřový guláš patří k těm jídlům, která nepotřebují žádnou rehabilitaci ani moderní úpravy. Stačí dobrá vepřová plec, hodně cibule a trocha trpělivosti u sporáku. Výsledkem je hustá, tmavá šťáva a maso, které se rozpadá na vidličce.

Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Vyhazujete mrkvovou nať? Je to škoda. Můžete ji totiž skvěle využít, a to v kuchyni i na zahradě. Nechte se inspirovat našimi tipy.

Domácí tlačenka voní po česneku, majoránce a poctivé práci. Připravte si ji z vepřového boku s kůží - bez éček, bez kompromisů a s výsledkem, který si v obchodě nekoupíte.

Dokonale čirý vývar je chloubou každé domácí kuchařky. Někdy ale i přes veškerou snahu najdete v hrnci zakalenou polévku. Naše prababičky znaly jednoduchý trik, který může pomoci. Do vývaru přidávaly malé množství vodky, která se postará o jeho krásný vzhled.

Možná to zní zvláštně, ale jablko dokáže v polévce hotové divy. Nejde o to, aby výsledek chutnal jako jablečný mošt nebo přesnídávka. Jablko zde funguje jako zaručený pomocník, který dokáže zjemnit, zakulatit a nenásilně zvýraznit chutě ostatních surovin. Výsledná polévka je díky němu plnější, chuťově vyvážená a o něco zajímavější, aniž by kdokoli na první ochutnání poznal, co za tímto vylepšením stojí.

Znojemská je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velké divadlo, ale když se udělá dobře, talíř bývá prázdný do pár minut. Za mě na ní stojí hlavně dvě věci: cibule musí jít opravdu do tmavého odstínu a okurky je chytré dát do omáčky nadvakrát, část rozvařit a část nechat na skus.

Když potřebuji uvařit oběd, na kterém se doma opravdu všichni shodnou, často vyhraje právě vepřové na zelenině s rýží. Je to poctivé, syté jídlo do běžného týdne, které nestojí majlant a přitom chutná, jako by se vařilo půl dne. Rozdíl dělá už krátké naložení masa do sójové omáčky, oleje a česneku, díky kterému je pak šťavnatější a voňavější.

Naberete lžíci, nadšeně ochutnáte a v tu chvíli vám ztuhne úsměv na tváři. Místo lahodného pokrmu máte v hrnci roztok, který by mohl směle konkurovat Mrtvému moři. Sůl vám utekla z ruky a vy teď bezradně koukáte do bublajícího hrnce s pocitem, že celá vaše kulinářská snaha právě letí do koše.

Brambory bývají často jen obyčejnou přílohou, nad kterou člověk moc nepřemýšlí. Jenže ve chvíli, kdy se spojí s citrónem, česnekem a oreganem, vznikne něco úplně jiného. Řecké citrónové brambory jsou uvnitř měkké, šťavnaté a nasáklé výraznou chutí, zatímco na povrchu krásně zezlátnou.

Poctivý domácí vývar má vonět tak, že se na něj těšíte ještě dříve, než ho nalijete do talíře. Kromě klasické kořenové zeleniny, cibule a bylinek mu přitom můžete dodat další zajímavou vrstvu chuti. Maďarská kuchyně používá jednoduchý trik: do pomalu taženého vývaru přidává malý kousek zázvoru.

Během letních měsíců musíme počítat s tím, že venkovní teploty mohou dosahovat vysokých hodnot. Ohroženi jsou především senioři, protože s přibývajícím věkem hůře regulují tělesnou teplotu a pociťují menší žízeň. Pomoci může i vhodná strava.

Český bramborový salát je tradiční pokrm, podávaný ve všední dny i ve svátky. Ingredience mohou být různé, ale všechny saláty mají jedno společné – spojuje je majonéza. Zkusme se na ně podívat očima našich jižních sousedů.

Krémové cuketové rizoto jako z Itálie? Zapomeňte na kostičky! Mnoho domácích kuchařů přidává nakrájenou cuketu přímo k rýži, což je přesně ta chyba, kvůli které rizoto ztrácí svou dokonalou konzistenci. Nastrouhaná a orestovaná cuketa uvolní šťávu, která pokrm krásně zahustí a ochutí.

Když je doma chuť na poctivý omáčkový oběd, ale nechci se pouštět do slavnostní svíčkové, dělám právě hovězí maso na smetaně a zelenině. Je to jídlo s plnou chutí, které stojí na opečeném mase, cibuli s trochou cukru, kořenové zelenině a smetaně, a přitom se obejde i bez mouky navíc.

Když chci uvařit oběd, na kterém se doma všichni shodnou, často padne volba právě na kuřecí stehna na paprice s tarhoňou. Je to poctivé, syté a přitom nijak složité jídlo, které stojí na jemně orestované cibuli, sladké paprice a smetanové omáčce. Tarhoňa k tomu sedí překvapivě dobře, protože omáčku pěkně nasaje a na talíři z ní není jen obyčejná příloha.

Bobkový list není jen nudná přísada do vývaru! Když ho uvaříte, uvolní silice, které provolní dýchací cesty, nastartují trávení a ještě zaženou hmyz ze spíže. Stačí pár suchých listů, horká voda a trochu trpělivosti – řešení leží v kořence, ne v lékárně.

Papírové kávové filtry většina lidí vytáhne ze skříňky jen při přípravě ranní kávy. Ve skutečnosti ale dokážou zastat mnohem více práce. Podívejte se, jak je v domácnosti využít.

Komáři patří k nejčastějším škůdcům letních večerů na zahradě. Mnoho lidí hledá alternativu k chemickým repelentům a sází na přírodní odpuzovače. Domácí repelent ze skořice může být účinným řešením, podívejte se.

Patříte k lidem, kteří při pohledu na salátový list propadají hluboké depresi a raději sáhnou po tabulce čokolády? Všichni to známe. Hledáme únik před stresem všedních dní, jenže místo klidu v duši si nakonec přivodíme jen výčitky svědomí při ranním pohledu na váhu.

Vývar je silná tekutina, která vznikne i několikahodinovým pomalým vařením masa, zeleniny a koření. Používá se jako horký nápoj, základ pro polévky nebo k výrobě domácího bujónu, který nemá mezi ochucovadly konkurenci.

Nudle patří mezi osvědčenou klasiku, kterou nejčastěji používáme jako zavářku do polévky. Nicméně existuje mnoho chutných a sytých alternativ, které můžeme použít, pokud nudle zrovna došly, nebo chceme polévku trochu ozvláštnit.

Konec července bývá obdobím, kdy cukety rostou doslova před očima. Stačí pár dní a z mladého plodu je pořádný obr, se kterým si mnoho zahrádkářů neví rady. Přitom právě větší cukety jsou ideální na jemnou krémovou omáčku, která promění obyčejné těstoviny v rychlý letní oběd.

Znáte ten pocit, když se po víkendovém nákupu podíváte na účtenku a hned poté do lednice, která přesto zeje prázdnotou? Peníze mizí v černé díře a vy se ptáte, kam vlastně odtekly. Možná jste jen přistoupili na hru, kterou s vámi obchodníci rozehráli, a bohužel v ní zatím prohráváte na celé čáře.

Vepřové nožičky bývaly na každé zabijačce to nejžádanější. Dnes se k nim vracíme nejen pro chuť, ale i pro přirozený kolagen, který v nich najdete v množství, které žádný doplněk stravy nepřekoná. Recept je jednoduchý: marináda z piva, česneku a kmínu, pomalé pečení a pak krátké dopečení na vysoké teplotě do tmava. K tomu krajíc chleba, hořčice a kyselá okurka.

Střapatá polévka nepatří mezi jídla, která by oslňovala vzhledem, ale u stolu to dožene během dvou lžic. Je sytá, poctivá a stojí na obyčejných surovinách, které dřív bývaly doma skoro vždycky. Za mě je nejlepší její lehce neučesaný charakter: žádná školní geometrie, ale nočky, vejce a vývar.

Příprava masového vývaru je téměř alchymie. Každý krok v postupu má svůj důvod, a tak není radno jakýkoliv z nich vynechávat. Jak ale odlehčit chuť vývaru? Poradíme vám jeden z méně známých tipů, jak docílit dokonale vyvážené chuti této polévky. Zjistěte, která z běžných surovin to je.

Miska zůstává plná, ale pes jinak vypadá spokojeně a bez problémů pije? V letních vedrech nejde o nic neobvyklého. Vysoké teploty totiž snižují chuť k jídlu nejen lidem, ale i psům. Pokud je zvíře jinak zdravé, může pomoci jednoduchý trik, který doporučují veterináři – obyčejný domácí vývar.

Knedlo zelo vepřo je jídlo, které si na nic nehraje. Když je dobře udělané, stačí tři věci na talíři a nikdo u stolu nemluví, protože má plnou pusu. Za mě rozhoduje hlavně maso a zelí.

Vichyssoise je krémová francouzská polévka z pórku, brambor, smetany a vývaru. Tradičně se podává zastudena, ale můžete ji servírovat i teplou. Tato polévka je zkrátka jasným příkladem, že stačí jen pár základních surovin k vytvoření jedné z ikon gastronomie.

Vepřové plátky na česneku jsou u nás doma klasika, která se nikdy neomrzí. Maso se dusí na výpeku s cibulí, česnekem a sladkou paprikou do měkka, pak se lehce zahustí a podává s rýží a okurkový salátem s kmínem.

Paštika bůčkovka je přesně ten recept, u kterého člověk ví, do čeho kouše. Žádná pěna z obchodu, ale poctivě uvařený a pomletý bůček, trochu vývaru a skleničky do zásoby. Za mě je nejdůležitější nešetřit vývarem, jinak bude výsledek tuhý a suchý, a to je pak celá sláva pryč.

Přiznám se vám - vždycky jsem si myslela, že bůček a dieta jsou dvě věci, které se prostě nesnesou. Jenže letos v létě jsem si řekla, že si prasárničku udělám, jen lehceji. A výsledek? Maso šťavnaté, marináda plná chuti a výčitky svědomí prakticky nulové.

Když se u nás doma vaří koprovka s houskovým knedlíkem, na talíři musí být i poctivý plátek hovězího. Právě tahle sestava mi připadá jako stará dobrá česká klasika, která nestojí na zkratkách, ale na pomalu taženém vývaru, máslové jíšce a pořádné hrsti kopru. Zastřené vejce přidávám někdy navrch, ale samotné vařené vejce ke knedlíku u mě zkrátka neprojde.

Pokojové rostliny nemusíte hnojit jen drahými přípravky. Rýžová voda nebo mléko jim mohou dodat živiny, ale jediná chyba může způsobit plíseň, zápach i přemnožení smutnic. Zjistěte, jak domácí zálivky používat správně.

Když roku 1765 otevřel pan Boulanger v Paříži podnik s posilujícími vývary, netušil, že spouští globální revoluci. Pád monarchie pak vyhnal královské kuchaře do ulic a z aristokratického luxusu se stala veřejná radost. Zrodil se tak koncept, který navždy přepsal pravidla moderní městské kultury.

Bez poctivého vývaru se neobejde žádný slavnostní oběd ani rodinná sešlost. Ačkoliv má každá rodina svůj vlastní recept, spousta z nás při vaření nevědomky opakuje stejné chyby. Přitom stačí dodržet pár základních pravidel, vyhnout se chemii a dopřát polévce čas. Víte, jak z obyčejného vývaru udělat dokonalý gurmánský zážitek a čemu se při jeho přípravě rozhodně vyhnout?

Vyzkoušejte náš osvědčený recept na tradiční domácí rajskou omáčku s voňavým divokým kořením a šťavnatými pečenými masovými kuličkami. Poctivý oběd, který spolehlivě potěší celou rodinu!

Léto konečně zaklepalo na dveře a spolu s ním přichází i sezona barevných talířů. Příroda vytasila odstíny zelené, růžové a žluté, podobně pestré začíná být i naše menu.

Čerstvý hrášek je nejlepší tentýž den, jinak přijde o sladkost. A co teprve mladé cukrové lusky! Patří do salátu, ale dají se s nimi dělat i jiná kouzla. Stačí pár minut na pánvi, trocha česneku a sezamu, a máte křupavou pochoutku plnou léta.

Není cibule jako cibule. Každá má jiné vlastnosti, chuť, a tím pádem i jiné využití. Víte, na co se jednotlivé druhy hodí?

Lepší vývar nevzniká díky drahým surovinám ani kostce bujonu. Rozhoduje způsob přípravy a několik nenápadných ingrediencí, které dokážou zvýraznit chuť úplně přirozeně. Jednou z nich je obyčejný celer – surovina, bez které si profesionální kuchaři kvalitní základ téměř neumějí představit.

Plánujete výlet nebo dovolenou se psem? Myslete na rutinu v krmení, vlastní vodu a také psí lékárničku. Vedra letošního léta ale ukázala, jak důležitá je i prevence před horkem, včetně chladicích pomůcek nebo psích slunečních brýlí. A pozor: v některých zemích EU musí mít pes i náhubek!

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který nasytí celou rodinu a ještě zbyde i na druhý den, dělám vepřové závitky s rýží. Jsou sice o něco pracnější než obyčejné plátky masa, ale náplň ze šunky, okurky, vajíčka a párku z nich udělá jídlo, na které se u stolu čeká s opravdovou chutí. A tentokrát mají u nás doma ještě jednu historku navíc - vznikly skoro polními podmínkami, protože jsme ráno byli bez vody a vařilo se, včetně rýže, doslova na minerálce.

O kterých zahraničních hvězdách jsme ještě nemluvili? A který film je v užším výběru na studentského Oscara? O tom všem je poslední díl podcastu VýVar.

Kuře na žampionech se smetanou je jednoduchý oběd z pánve, který krásně voní po másle, cibuli, žampionech a drceném kmínu. Kuřecí prsa se nejdřív osolí, opepří a opečou dozlatova, žampiony se připraví zvlášť, aby pustily vodu a získaly chuť. Potom se vše spojí, podlije vývarem, krátce podusí doměkka a na závěr zjemní smetanou. The post Kuře na žampionech se smetanou: Jemná omáčka z pánve, která voní máslem a kmínem appeared first on Prima Inspirace.

Klasického vepřového ptáčka dělám spíš ve chvíli, kdy mám klid a chuť si s ním pohrát. Když ale potřebuji poctivý oběd bez motání závitků, sáhnu po těchto vepřových kostkách na cibuli se slaninou, vejcem, kyselou okurkou a uzeninou. Všechno, co mám na ptáčcích ráda, je tady pohromadě - jen v jednodušší a praktičtější podobě.

Španělský ptáček patří k jídlům, která zní slavnostněji, než ve skutečnosti jsou. Ve finále jde o poctivý hovězí závitek s hořčicí, slaninou, vejcem, okurkou a omáčkou, kterou je škoda odfláknout.

Ještě večer naložím maso, druhý den už je večeře skoro bez práce. Vepřové nudličky na cibuli s rýží dělám ve dnech, kdy chci něco poctivého, ale nechci stát hodinu u sporáku. Díky krátké marinádě ze sójové omáčky, worcesteru a česneku je maso výrazné, šťavnaté a cibule mu dodá přesně tu domácí chuť, kterou mám na takových jídlech ráda.

Naše prababičky nevařily podle kuchařek s přesným dávkováním gramů a mililitrů. Vařily podle instinktu, ročních období a podle toho, co zrovna dalo domácí hospodářství. Neděle tak tehdy nebyla jen dnem odpočinku – byla to oslava soudržnosti u jednoho stolu a hluboké úcty k darům země.

Na Sardinii a v Toskánsku stále žijí babičky, které ručně vyrábějí těstoviny tak vzácné, že je dnes umí připravit jen hrstka lidí. Cesta za mizejícím uměním italské kuchyně.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech letos slaví a Radiožurnál bude u toho. Znovu Vás zveme k poslechu festivalového podcastu VýVar!

Moje kuchyň sice má běžné rozměry, ale objem jídla občas připomíná spíš školní jídelnu. Naučila jsem se proto vařit tak, abych už při dnešním obědě měla bleskově vyřešený ten zítřejší.

Svíčková na smetaně patří k nejoblíbenějším českým nedělním jídlům – a pokud ji připravíte z hovězí kližky, získáte maso tak měkké, že ho ani nakrájet nešlo. Kližka je totiž pro dlouhé dušení jako stvořená: tuk a pojivové tkáně se během vaření rozpadají a maso doslova splývá v omáčce. Přidejte poctivý základ z kořenové zeleniny, smetanu a kousek másla na závěr.

Vývar má v sobě něco uklidňujícího. Pomalu bublá na plotně, provoní celý byt a navodí doma pocit rodinné pohody. Právě proto je trochu škoda, když ho něco takzvaně překřičí. A přesně to se může stát u muškátového oříšku – koření, které má být jen jemným dotekem chuti.

S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.

Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.