Emoce

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Svět je v pohybu a my vůbec netušíme, kam se dostane,“ říká šéfredaktor Respektu Erik Tabery, když mluví o tom, že dějiny jdou kolem nás v míře, jakou nešly hodně dlouho. Vysvětluje, proč je pro něj jako novináře klíčové „být u toho, sledovat věci a popisovat je“, ale zároveň si držet odstup od emocí a vlastního prožívání. „Chladný jazyk v médiích je dnes podezřelý,“ říká a hájí věcnost jako základní princip novinářské práce. Podle něj se ale prostředí zásadně proměnilo - sociální sítě úplně zásadně mění všechno a nutí média reagovat na politiky, kteří pracují se šokem, konfliktem a pozorností. „My nemáme být jenom přenašeči hejtu z jednoho místa na druhé,“ varuje. Popisuje i proměnu politiky, kterou podle něj zosobňuje Donald Trump. „Lež je dnes úplně běžný nástroj komunikace,“ říká a upozorňuje, že velká část voličů se k jiným informacím ani nedostane. Podle něj se tím posouvají hranice toho, co je ještě přijatelné a vzniká prostředí, ve kterém obhájíte úplně cokoliv. Velkou část rozhovoru věnuje Maďarsku, které podle něj ukazuje, kam až může zajít koncentrace moci. Mluví o zneužívání tajných služeb, o systematickém oslabování médií i o tom, jak dlouho může takový systém fungovat. Přesto považuje vítězství Pétera Maďara za zásadní moment. „Nebál bych se to srovnat s nějakou formou revoluce,“ říká a připomíná, že Orbánova moc byla v míře, kterou jsme po roce 1989 u nikoho neměli. Zároveň ale varuje, že žádná změna není zárukou lepšího vývoje: „Nikdo nemá jistotu, že tu moc nezneužije.“ Český kontext vidí jako méně vyhrocený, ale ne bez rizik. Mluví o tom, že se mění stranický systém, že přibývá tlak na veřejnoprávní média a že část politiků přebírá styl komunikace založený na konfliktu a záměrném provokování. „Lidé jako Petr Macinka nebo Filip Turek, to je vlastně druh nějaké trollí politiky,“ říká. Kriticky se vyjadřuje i k Andreji Babišovi, u kterého nechápe snahu oslabovat média. „On to vlastně vůbec nepotřebuje,“ dodává s tím, že právě tyto kroky mohou naopak společnost mobilizovat. Jak moc se proměnila role médií v době sociálních sítí? Proč dnes lež funguje jako legitimní politický nástroj? Co přesně ukazuje maďarská zkušenost - varování, nebo naději? A má česká společnost a opozice sílu na to, aby podobnému vývoji čelila? I to se dozvíte v rozhovoru.

Jsme vystaveni neustálému tlaku, podnětům a očekáváním. A právě proto je psychohygiena čím dál důležitější. Chvíle, kdy se zastavíme, nasloucháme si a učíme se třeba rozumět tomu, co prožíváme. A u dětí navíc platí, že emoce často neumějí pojmenovat. O to víc potřebují bezpečný prostor, kde je mohou sdílet. A jedním z takových prostorů může být obyčejné čtení. Může knížka pomáhat mluvit o emocích, o strachu i o odvaze?

Co je to láska? Existuje nějaká definice? „Ve své knize jsem se opravdu snažil najít odpověď. Proto je moje kniha tak tlustá. Řeknu to tzv. naplacato: Láska je nutnost. Musíme milovat, protože jinak nepřežijeme,“ uvádí psychoterapeut v rozhovoru s Markem Němcem. To už není romantika z červené knihovny. To je skoro biologický program.

Pokud se chystáte investovat svoje peníze, je třeba jednat logicky. Impulzivní jednání podle poradce Radima Frolíka do investování peněz nepatří.

Václav Neužil už dvacet let působí v souboru Dejvického divadla, je držitelem Ceny Thálie i Českého lva. Jak se brání rutině v práci? Jak moc jeho běžný život ovlivňuje příprava na role? A jak se svým synem mluví o emocích?

V téhle epizodě si povídáme s Terezou Robinson, rodinnou koučkou a zakladatelkou organizace Srdcem Robinson, o sourozeneckých vztazích, které se v náročných situacích často mění víc, než si uvědomujeme. O dětech, které „nezlobí“, ale přesto nesou velké emoce. O takzvaných skleněných dětech.Dotkneme se i momentů, kdy nám děti zpětně říkají, jak se vedle nás cítily — a co to dělá s naším pocitem, že jsme jako rodiče možná někde selhali. Uslyšíte:– proč některé děti své potřeby schovají– jak unést zpětnou vazbu od vlastních dětí– co pomáhá udržet vztahy v rodině i v náročných obdobích– a proč vznikl Den skleněných dětí (19. dubna)Pokud vás téma zasáhne, víc informací a podpory najdete na: www.srdcemrobinson.cz www.sklenenedeti.czA spoustu informací o rodičovství v dalších epizodách našeho podcastu, nebo na www.rodicovskaposilovna.cz

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Než jsem odjel do Budapešti, myslel jsem si, že vyhraje Viktor Orbán. Po týdnu jsem se vrátil přesvědčený, že zvítězí Péter Magyar,“ říká ve Studiu N redaktor časopisu Reflex Oliver Adámek. „Na Orbánových mítincích jsem na vlastní oči viděl atmosféru strachu z prohry. Lidé byli vystrašení, řekl bych až skoro agresivní. Příznivcům Ukrajiny a opozičním politikům sprostě nadávali, cítil jsem tam negativní emoce,“ líčí novinář. Naopak Magyarova předvolební shromáždění popisuje jako plná euforie. „Lidé jsou si tam jistí, že vyhrají. Opoziční lídr působí charismaticky, lidé se smějí jeho vtipům, mluví hodinu vkuse a je to strhující. Je nesporně rétoricky talentovaný,“ říká. „Zároveň se z něj stal love brand, na sítích už má větší dosahy než současný premiér.“ Proč Maďaři inklinují k lídrům s autoritářskými sklony? Nestal by se z Pétera Magyara jen druhý Orbán? Jaké špionážní kauzy provázejí aktuální předvolební kampaň? A co se od Orbána jezdí učit světoví konzervativci? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion