Syndrom vyhoření

Vyhořet může krb, váš vztah i vy samotní… Pocit totálního vyčerpání a marnosti může ale zasáhnout i vaše dlouholeté přátelství, což je pocit, který mnoho lidí překvapí a zastihne zcela nepřipravené. Jak na to nejlépe reagovat?

Tamara Vaňousová inspiruje k sebelásce, vyváženému životnímu stylu i duševní pohodě. Na základě vlastních zkušeností a vědomostí z kurzu čínské medicíny předává ženám praktické tipy, jak se vypořádat s hormonální nerovnováhou. V rozhovoru prozradila, co by ženám nemělo chybět v jídelníčku, co ji přivedlo k syndromu vyhoření a na jakou snídani nedá dopustit.

Kéž bychom měli schopnost poznat vyhoření na první dobrou. Nepřichází ze dne na den, často navíc máme tendence omlouvat tento stav únavou. Vyhoření se tak plíživě přibližuje, až udeří s maximální silou. Jak zareagovat dříve, než bude pozdě?

Stále více přibývá těch lidí, jenž si neumí ve svém volnu odpočinout. Mnohdy víkend ani nezačne a lidé už jsou myšlenkami zase v práci. Nedělní odpoledne pak navozuje obavy z toho, že opět začne perný týden. Volno se o víkendu díky tomu zkrátí na minimum. Máte to taky tak?

Vyhoření se často spojuje s prací, tlakem na výkon a kariérou. Jenže jedna z nejohroženějších skupin zůstává dlouho mimo pozornost – matky. Ne proto, že by nezvládaly. Ale proto, že dlouhodobě fungují bez přestávky, bez uznání a bez prostoru pro sebe. Vyhoření u matek nepřichází jako kolaps. Přichází tiše. Ve chvíli, kdy už jedete jen na vnitřní dluh.

Syndrom vyhoření jako důsledek nahromaděného stresu trápí jen v Česku statisíce rodičů. Čím méně spánku a podpory okolí se primárním pečovatelům dostává, tím vyšší riziko vyhoření je. „Je takové tabu mluvit o tom, že se bojím, že jsem v něčem selhala jako máma. Tak se může stát, že to držím v sobě a neříkám svému okolí, že se trápím,“ vysvětluje psycholožka Kathryn Williams. Jak se dá vyhoření vyvarovat? Co přehlcení pečovatelé potřebují nebo naopak nepotřebují slyšet?

Slovo vyhoření je dnes velmi populární. Lidé ho ovšem často používají i pro označení stavů, které vyhořením rozhodně nejsou. Třeba když je nebaví práce, jsou nevyspalí, fyzicky unavení, na hraně energetické kapacity… Jak poznat, co je co?

Česká společnost se potýká s neviditelnou epidemií. Zatímco se blíží tzv. „Blue Monday“, tedy statisticky nejdepresivnější den v roce, čerstvá data odhalují drsnou realitu: pocit naprostého psychického vyčerpání zažilo v posledních pěti letech neuvěřitelných 75 % Čechů. Čtvrtina populace pak situaci řeší pomocí antidepresiv předepsaných lékařem. Psychické potíže se přitom stávají nejen zdravotním, ale i zásadním ekonomickým rizikem, které tvoří téměř třetinu všech nových invalidních důchodů.

Virtuální realita by v budoucnu nemusela sloužit zdravotníkům jen jako prostředek výuky a tréninku, ale také jako podpora jejich duševního zdraví. Program, který ji takto využije, by chtěly v českém zdravotnictví a sociálních službách prosadit odbory. A vypadá to, že mají podporu obou příslušných ministrů.

Být milá a vstřícná je úžasná vlastnost. Přináší sympatie, podporu a harmonii. Jenže někdy to s vstřícností až moc přeháníme. Když totiž přeroste v permanentní „ano“ bez ohledu na vaše potřeby, může se stát, že skončíte vyčerpaná. Jak poznat, že je toho na vás moc? A hlavně, jak si začít znova stanovovat hranice, tak, aby vás to nevyčerpávalo, ale posilovalo?

Kdo vlastně sedí na druhé straně stolu a hodnotí nás během pár minut? Jsou HR lidé klidní profesionálové, nebo jen unavení pozorovatelé lidského divadla? A jak moc je tahle práce mění?

Lednovou vyčerpaností tělo jen reaguje na náročné dění předešlých týdnů, tak si nic nevyčítejte. Jakmile se zase „srovná“, bude lépe!

Chodíte do práce rádi, ale domů se vracíte unavení a bez energie? Možná za tím nejsou náročné úkoly, ale nenápadné pracovní zlozvyky, které vám tiše berou soustředění i motivaci. Podívejte se, které návyky nejčastěji zabíjejí produktivitu a jak se jich zbavit dřív, než povedou k syndromu vyhoření.

Co by se stalo, kdyby pečující na den zmizeli? Ekonomika by zjistila, že čipy ani beton nenakrmí dítě ani neobrátí seniora na lůžku. Péče není náklad, je to infrastruktura našeho života.

Navenek působí sebejistě, výsledky mají nadprůměrné a okolí je vnímá jako odborníky. Uvnitř ale často bojují s pocitem, že jejich úspěch je jen otázkou štěstí a že dřív nebo později někdo přijde na to, že „na to vlastně nemají“. Imposter syndrom je tichý společník mnoha výkonných lidí, a právě proto o něm málokdy mluví. Přesto zásadně ovlivňuje nejen pracovní výkon, ale i dlouhodobou spokojenost a duševní zdraví.

Ke čtyřicátinám si splnila sen a zazářila na soutěži Mr. Universe Prague, krátce nato ale přišel zlom. Hanka Mašlíková přiznala, že jí tělo dalo jasný signál zpomalit, a na čas se cvičením skončila. Dnes se do fitka vrací s novou energií, jiným nastavením – a v období velkých osobních změn.

Nová studie ukazuje, že klasické videohry jako Super Mario Bros. či Yoshi mohou u mladých dospělých probouzet dětský úžas, posilovat pocit štěstí a snižovat riziko syndromu vyhoření.

Práce zdravotnických záchranářů patří k nejnáročnějším a dlouhodobě si vybírá svou daň. Přesto se o vyhoření a duševním zdraví v této profesi stále málo mluví. O prevenci vyhoření nebo o paradoxu, proč největší frustraci nezpůsobují dramatické zásahy, ale běžné výjezdy, hovoří v podcastu Zdravotnického deníku Jana Poštová a Karel Kirs.

Navenek vše působí v pořádku. Na monitoru rozkliknuté tabulky, v ruce káva, kalendář přeplněný schůzkami. Jenže uvnitř? Prázdno. Ztráta zájmu, motivace, smyslu. Žádný hluk, žádný stres, jen ticho. O boreout syndromu se příliš nemluví, protože nevypadá nebezpečně. Opak je ale pravdou.

Mezi Vánocemi a silvestrem existuje zvláštní časoprostor, v kterém neplatí běžná pravidla. Mnohdy si bereme dovolenou a nevstáváme podle budíku. Nevíme, kolik je hodin, někdy ani který den. A přece jsme unavení. Ale proč? Vždyť přece máme volno…

O Vánocích jako zkoušce lidské blízkosti, o duševním zdraví i o tom, proč je největším darem čas, mluví v podcastu Zdravotnického deníku římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, bioetik, pedagog a spisovatel Marek Orko Vácha. Vánoce jsou časem, kdy se radost i smutek prožívají intenzivněji než jindy.

Kolik hodin denně byste měli pracovat, aby vám práce nevzala zdraví, náladu ani život? Zatímco někteří šéfové stále vzývají přesčasy, světová data, lékaři i prestižní britský týdeník The Economist mají jasno: méně je často více. A rozdíl mezi úspěchem a vyhořením může dělat jen pár hodin týdně.

Počet lidí, kteří končí na neschopence kvůli psychickým potížím, v posledních letech strmě roste. Dle informací dostupných na portálu ČSSZ jen za první pololetí roku 2025 jich bylo přes 32 tisíc (z toho 21 211 žen a 10 957 mužů), oproti 31 560 neschopenkám za celý rok 2024. Zatímco dříve šlo o ojedinělé případy, dnes je stres v práci běžnou součástí života mnoha Čechů. Psychické vyhoření se tak stává fenoménem, který tiše prostupuje kancelářemi i továrnami.

Rozhodnutí, zda svěřit těžce postižené dítě do ústavní péče, není otázkou ideologie, ale reality. Osobní zkušenost matky těžkého autisty o systému, který má řád, ale často postrádá člověka.

Vyhoření a deprese - mají k sobě blízko, jsou však mezi nimi rozdíly. Jaké a jak se k této situaci postavit? Proč ovlivňují i ekonomiku?

Bez ohledu na to, jak dlouho spíte a jak moc odpočíváte, jste pořád bez nálady i energie. Také přibíráte na váze, přestože jíte hodně málo. O co tu jde? Váš metabolismus možná vyhořel.

Nikdy nekončící únava, nulová motivace, nechuť k práci i k sobě samému. Vyhoření? Možná. Nebo také deprese. Ačkoliv projevy mohou mít podobné, je mezi nimi rozdíl. „Vyhoření má obvykle kořeny v kombinaci velké pracovní zátěže a dlouhodobého stresu bez dostatečného odpočinku s osobním očekáváním, že všechno zvládnu. Může vést k poklesu výkonnosti, vyčerpání nebo úzkosti. Deprese je nejčastěji doprovázena hlubokým […] Článek Hranice mezi syndromem vyhoření a depresí je tenká se nejdříve objevil na Vitální senior.

Nikdy nekončící únava, nulová motivace, nechuť k práci i k sobě samému. Vyhoření? Možná. Nebo také deprese. Ačkoliv projevy mohou mít podobné, je mezi nimi rozdíl. „Vyhoření má obvykle kořeny v kombinaci velké pracovní zátěže a dlouhodobého stresu bez dostatečného odpočinku s osobním očekáváním, že všechno zvládnu. Může vést k poklesu výkonnosti, vyčerpání nebo úzkosti. Deprese je nejčastěji doprovázena hlubokým smutkem, ztrátou energie a naděje, že bude lépe. Ne vždy se dobereme jasné příčiny,“ objasňuje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková. Víte, v čem jsou si oba stavy podobné? Co se děje s člověkem, který vyhoření neřeší? A jak se duševní nemoci promítají do ekonomiky?

Představte si člověka v psychické krizi, demotivovaného a neschopného cokoliv dělat. Možná urputně pláče, možná jen sedí s prázdným výrazem. Většina z nás se snaží takovou situaci nějak zlepšit, logicky, tedy špatně.

Vítězka reality show Zrádci a policistka Mia promluvila o práci na mravnostním oddělení, vyhoření i partnerovi, který se bál ostudy. Co udělá s výhrou?

Všichni občas zažijeme pocit, že to, co děláme, nás přestane bavit. Pokud ale ztratíme veškerou chuť v tom pokračovat, možná bychom měli zbystřit. Může se jednat o syndrom vyhoření, tedy vážný psychický stav, který může zasáhnout všechny oblasti našeho života.

Hodně práce dnes mají, až na pár šťastlivců, asi všichni. Někdo ji bere za nutné zlo, druhý ji zas prožívá až moc. Jak si nastavit zdravé hranice a nešidit další stránky života? A je to vůbec nutné?

Výrok obchodní koučky Natalie Dawsonové, že lidé "nejsou svíčky a nemůžou vyhořet", vyvolal silnou kritiku odborníků i veřejnosti. Psychologové varují, že podobná bagatelizace pracovního vyčerpání může vést k ignoraci vážných psychických a fyzických problémů, které syndrom vyhoření skutečně představuje.

Spánek vypadá jako maličkost, ale právě on rozhoduje o tom, jak zítra zvládneš žít. Stačí ho párkrát podcenit — a tělo rychle ukáže, že to byl omyl.

Je to práce na 24 hodin sedm dní v týdnu, existuje na ni nekonečné množství návodů a ani jeden není stoprocentně účinný. Zároveň je plná stresu, rutinních činností i nejistoty a nedostanete za ni ani korunu. O čem je řeč? O rodičovství! A není divu, že se někdy v roli otce a matky dostaví parenting burnout - stav vyhoření, který signalizuje, že potřebujete pomoc.

Všichni mluví o produktivitě, ale málokdo přežije její důsledky. Vyhoření se stalo normou, práce proniká do rodin a pomalost zní jako prohra. Tenhle text je pro každého, kdo má pocit, že maká naplno, ale život mu mezitím uniká mezi e-maily.

Monika Bagárová (31) hlásí velký návrat. Zpěvačka si v poslední době procházela těžkým obdobím, které by se nejspíš dalo přirovnat k syndromu vyhoření. Své srdce si předtím často vylévala na sociálních sítích. Redakce eXtra.cz krásku potkala na akci Ellephoria, kde ale působila velmi spokojeně. V rozhovoru promluvila, že je už všechno jinak a znovu se těší do práce.

Neviděli jsme se rok a od té doby se herečka Bára Jánová snažila dát zase dohromady. Opět hraje a dokonce přerušila i psychoterapie. Jen vztah, kterým se nám loni pochlubila, jí zase nevyšel.

Stres je neviditelný spouštěč, který dokáže ovlivnit celé tělo. U žen se navíc projevuje jinak než u mužů, často skrytě, nenápadně, ale o to zákeřněji. Přetížení organismu může zasáhnout hormony, imunitu i plodnost. A právě proto je důležité naslouchat signálům, které tělo vysílá.

Více než jedenáct procent pracovníků škol v Ústeckém kraji vykazuje známky syndromu vyhoření. Každý čtvrtý si není jistý tím, že na svém místě vytrvá další tři roky, nebo rovnou tvrdí, že ze školy odejde. Asi 22 procent také pociťuje, že se práce negativně podepisuje na jejich fyzickém zdraví. Unikátní data o spokojenosti pedagogických pracovníků škol přinesla studie společnosti Anreva Solution pro Ústecký kraj.

Výzkum zaměřený na duševní pohodu pedagogických pracovníků v Ústeckém kraji odhalil, že více než 11 procent učitelů vykazuje známky vyhoření. Duševní pohoda je nižší…

Já vím, při přečtení titulku si poklepete na čelo. Ten, kdo panické ataky má a ví, jak člověku zničí život, může jen s těží přijmout pohled na věc, který je vlastně tajně glorifikuje.

Na sítích úspěšní, uvnitř prázdní. Mladí lidé stále častěji přiznávají, že tlak na výkon je připravil o smysl i klid.

Dlouhé roky všechno zvládaly. Práce, rodina, domácnost, péče o druhé. Dovolené s dětmi místo odpočinku, nedělní úklid místo relaxu. Všechno fungovalo – až jednoho dne ne.

Lásko, voníš deštěm, Řeka lásky nebo Markétka. To jsou nadčasové hity, které máme spojené se zpěvačkou Marií Rottrovou. Zpívá pro radost, na období, kdy si toho hodně naložila a vyhořela, už pohlíží s nadhledem.

Když mi můj kamarád Vašek řekl: „Udělej si papíry na autobus, vezmu tě na zájezd jako dvojku“, řekl jsem si, proč ne? Současná práce mě dost drtila. Prožíval jsem i jakési vyhoření a toto se zjevilo jako nová mise. A tak jsem do toho šel.

Novinářka a moderátorka Linda Bartošová pojmenovává ve svých knihách i podcastech témata, která visí ve vzduchu: duševní zdraví, ženskou sexualitu, feminismus. Hodně lidí tím štve. Ale vyplatí se jí naslouchat, protože mluví o věcech, které se týkají nás všech. V její poslední knize „Jako by mě opustila všechna síla,“ mluví mimo jiné o tom, že i mladý člověk má právo dát najevo slabost. To a mnohem více prozradila v rozhovoru pro časopis Marianne.

V poslední době byla „na roztrhání”, což se podepsalo na jejím vnitřním cítění. Jindy energická Dagmar Havlová (72) přiznala, že je nesmírně unavená a náročné natáčení ji stálo spoustu sil. Za sebou má také syndrom vyhoření a ráda by proto vyrazila za klidem a tichem někam do neznáma. Hereččiným velkým snem je vyjet na duchovní pobyt kamsi na východ a dopřát svému tělu zasloužený odpočinek a načerpat novou energii pro další projekty.

Kdysi vládla jevišti, poté zase filmovému plátnu. Dagmar Havlová po letech mlčení promluvila o tom, proč ze dne na den odešla z divadla. Jak se vyrovnávala se syndromem vyhoření a proč se nakonec rozhodla vrátit zpět před kameru. A mezi řádky? Humor, nadhled a pořádná dávka ženské síly.

Dagmar Havlová před třemi lety ukončila angažmá v Divadle na Vinohradech, následně přestala přijímat i nabídky na filmové role. Bývalá první dáma se totiž potýkala se syndromem vyhoření a nepřicházely scénáře, které by ji oslovily. Jak ale  nyní sdělila v rozhovoru pro eXtra.cz, v příštím roce už herečku fanoušci uvidí hned ve dvou filmech.

Smrt zvířecího pacienta je pro veterináře každodenní realitou, se kterou se nikdy nelze úplně smířit. Bolest, empatie i odvaha – to vše se mísí.

Psychické přetížení v práci, vyhoření a duševní nemoci se stávají stále větším problémem. Každý rok kvůli nim desetitisíce lidí odcházejí na nemocenskou – někdy na týdny, jindy i na měsíce. Počty vydaných neschopenek stále rostou. Přetížení nezpůsobuje pouze náročné pracovní tempo. Mnozí lidé propadají stresu a úzkosti kvůli finanční nejistotě nebo kvůli sociálním sítím.

Známý herec Filip Čapka na vlastní kůži okusil, jaké je projít si syndromem vyhoření. Herectví na několik let

Za fasádou girlboss ikon se skrývá únava, pochybnosti a tichý účet, který platí nejen ženy samy, ale i naše rodiny a celá ekonomika.

Někteří lidé jsou workoholici. Těžko říct, jestli je práce zaměstnává dobrovolně, nebo pracují do naprostého vyčerpání sil jen proto, aby si mohli dovolit drahý životní styl. Jeden muž se na sociálních sítích vysmál lidem, kteří pracují 40 hodin týdně a cítí se být přepracovaní.

Moderátorka a bývalá tisková mluvčí Jana Adamcová (53) v několika rozhovorech přiznala, že má za sebou těžké období plné psychického vyčerpání. Psychiku měla tak narušenou, že jistý čas užívala medikamenty.

Lenoch. Už v tom slově je cosi odsouzeníhodného. Zato pracant – to zní o poznání lépe! Je to tak ale opravdu? Nejsou lenoši nakonec úspěšnější a spokojenější lidé?

Existují lidé, kteří mají práci rádi. Pak jsou tací, kteří ji milují. A pak přichází kategorie těch, kteří jí obětují všechno. Spánek, vztahy, nedělní obědy i narozeniny babičky. Když se práce stane centrem vesmíru, všechno ostatní začíná pomalu odpadávat jako listí na podzim. A najednou už nejde o zdravé nasazení, ale o posedlost, která si tiše brousí drápky.

Únava, vyčerpání, pocit bezmoci, nespavost, deprese. To vše a mnohem víc jsou projevy syndromu vyhoření, který může dostihnout každého z nás. Jaká je nejlepší prevence? Naučit se stanovit si priority, říkat NE, vědomě odpočívat a stavět sebe na první místo.